Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Bo, přiznám se- nevím. Ta vaše křesťanská Zoo je moc pestrá co do druhů…v tom aby se čert vyznal. Taky se přiznám, že tihle američtí a afričtí ježíšovi šamani jsou mi odporní a s křesťanskou vírou neslučitelní. Já “věřím” :-), že skutečný Ježíš a Bůh by se s charismatiky nepouštěl do těchhle “představení” . Já chápu Boha tak, jak věří zdejší Protestant…
Bo, nechceš Jiřímu poradit ty? Co myslíš, má se smířit s tím, že mu Bůh ani Ježíš třeba do smrti neodpoví a nemají to ani za povinnost? Že je úplně normální, že se neozývají podle potřeby modlícího?
Jirko, je mi líto, že prožíváš takové dlouhodobé těžkosti a jsem dalek toho, abych Ti přinášel nějaká laciná vysvětlení, byť citacemi z Bible. Psal jsem o zázračných uzdraveních. Jindy se zase stalo, že po mnoha modlitbách uzdravení nepřišlo a člověk zemřel. Před několika lety onemocněla jedna nádherná žena rakovinou. Spolu s manželem adoptovali čtyři děti, často poskytovali přístřeší bezdomovcům a různým “pochybným existencím” a to i po té, kdy je jeden takový člověk okradl a do očí ji proklel. Několik let nechali u sebe bydlet postižené děvče z dětského domova. Všichni jsme se intenzivně za ni modlili a věřili, že ji Bůh uzdraví, zvlášť proto, že jsme to v minulosti u jiných lidí již zažili. Ona ale zemřela. Mohl jsem s ní mluvit několik dní před smrtí. Přes bolesti, které měla byly její oči jasné a usmívala se. Říkala, že ví, kam jde.
Nemám pro to žádné vysvětlení. Jen si uvědomuju, že neznáme pozadí toho co se odehrává v duchovním světě. Myslím, že Ježíš nám neslíbil, že budeme mít pohodlný život bez starostí a trápení. Slíbil nám, že bude s námi a že nás nic nemůže od Jeho lásky odloučit. Na lidech, kteří prošli utrpením jsem tohle viděl…… Nemusíš se Jirko, obviňovat, že se Bohu na Tobě něco nelíbí. Naše chyby nepřekáží Ježíši aby nás miloval On nám přece zjevuje Otce (J1,18, J12,45 J14,9) Jeho odpuštění, které přijímáme nás bude proměňovat abychom prošli tím, čím projít musíme. Naše výkony nás nepromění. Modlím se Jirko, abys dostal odpovědi na věci, které Tě trápí a přeji vytrvalost a odvahu na cestě.
Čestmíre ,vůbec se Ti nedivím, že se Ti to nelíbí. Mě ten humbuk okolo také nijak nepřitahuje. Kdybych byl nevěřící, tak bych to hned vypnul a myslel bych si své.
Jenže ti lidé to dělají proto, aby to pro nevěřící bylo srozumitelné. A pak, Afričané prostě nejsou takoví studení čumáci jako my Evropané. Faktem je, že Bůh modlitby těch lidí vyslýchá a lidem je pomoženo. Kdo jsem já, abych to soudil.
Lidem v Africe je pomoženo? Jako že jim Ježíšek nadělí kalašnikovy a AIDS?
Michal: Myslím, že vůle Ježíšova Otce v nebesích je, aby co nejvíc lidí šlo po správné cestě. Tobě je to ovšem podle tvých vlastních slov jedno. Možná bych se pořádně zamyslel nad tou bránou, a těmi cestami k životu, milý Jiříčku. Ono by se taky mohlo stát, že se spolu sejdeme … ty víš kde.
Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?
32 Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,´
33 Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – říkáte: `Je posedlý.´
34 Přišel Syn člověka, jí a pije – říkáte: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´
35 Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.”
Mluví křesťané o Kristu – jsou otravní, vlezlí, manipulativní, trapní, vymejvají dětem mozky
Nemluví křesťané o Kristu – nezáleží jim na nás, nemilujou nás, je jim jedno, že přijdeme do pekla.
Já se držim, Michale asi tohohle: Někdy je lepší mluvit o Michalovi s Otcem, než s Michalem o Otci.
Ty říkáš, že když budeš chtít, tak uvěříš (když budeš mít dostatek argumentů)
Já si to nemyslím. Věřit, že asi existuje nějaký Bůh Ti je k ničemu. Argumenty nestačí. K tomu aby se Ti Bůh dal poznat osobně, potřebuješ pokoru.
……Ještě k tomu potkávání v pekle. Mám takovýho tucha, že v pekle se nikdo s nikým nepotká, páč sobectví a pýcha neomylně vede k osamělosti.
Tím neříkam, že Tě vidím jako pyšného, či sobeckého víc než sebe, či druhé, vždyť Tě neznám, není to nic osobního, jen mi to teď přišlo na mysl.
Colombo, psal jsem Čestmírovi názor na jeden charismatický sbor v Johannesburgu, kde byla 3 týdny moje manželka, že tam skutečně dochází k uzdravením = lidem je pomoženo. Nepsal jsem o celé Africe……….To nevadí .-)
Bo, a bylo někdy nějaké takové uzdravení zdokumentováno někým zvenku? Někým nevěřícím, a nejlépe informovaným skeptikem?
Co se týká té rakoviny – tak pokud vím, tak u drtivé většiny rakovin prostě není 100% úmrtnost. Lidé se z rakoviny uzdravují i bez modlení, a to v nezanedbatelném procentu případů. Rakovina, na kterou umře řekněme 90% lidí už je velmi nebezpečná – a přitom i zde se 10% lidí uzdraví. Pokud se tedy někdo z rakoviny dostane po modlitbách, o ničem to nevypovídá, stejně jako když hodíš kostkou, a napoprvé ti padne šestka. Musela by se udělat srovnávací studie, a ta by se pak musela statisticky vyhodnotit.
Pokud by se ukázalo, že z určitého typu rakoviny se pacienti uzdravují řekněme v 20% případů, a s modlením ve 30% případů – bylo by to velmi zajímavé (i když s úsudkem o Božím zásahu bych i tak vyčkal). Nicméně ani nic takového, pokud vím, nebylo zjištěno – a příslušné studie BYLY prováděny, ovšem s negativním výsledkem.
Jednotlivý případ uzdravení by svědčil o zázraku jen tehdy, pokud by ke spontánnímu uzdravení v takových případech vůbec nedocházelo. Nikdy. A takové typy nemocí či poškození existují – např. právě amputované končetiny, vypíchnuté oči, vyoperovaná ledvina, atd. – žel, v těchto případech Bůh, pokud je mi známo, NIKDY nezasahuje. Není znám ani jeden případ v celé historii, kdy by někomu dorostla amputovaná noha, dorostlo vypíchnuté oko, useknutý prst, vyoperovaná ledvina, ani nic podobného.
Bo, myslím, že v Africe nepůsobí jejich větší vřelost ale náchylnost k magii- jejich víra často z větší části je jen slupka, pod kterou je původní náboženství- tak jako woodoo na Haiti. Od kněze půjdou klidně k šamanovi.
Bůh modlitby nevyslýchá- v uzdravení žádný systém není- uzdraví se občas “zázračně” lidé, kteří ničemu nevěří, nebo věří ne křesťanům, ale šamanům. Prostě to tak příroda někdy udělá. Nikomu ale příroda nenechá narůst chybějící končetinu nebo oko a nedokáže to ani Bůh!
Já chápu tuhle Tvou potřebu, ale nepomůžu Ti. Neviděl jsem na vlastní oči nikoho, komu by dorostla amputovaná noha. Tvrdit, že se to v historii nikdy nestalo ? Co Ti na to mám říct?
Že někdo vstal z vozíku zdokumentováno je. K propojení míchy nedochází. To by byl evidentní zázrak.
Co se mé vlastní zkušenosti týče. Vkrátkosti : těžký výron v kotníku, podle lékaře 4 týdny v sádře. pak ještě min měsíc rehabilitace bez větší zátěže. Sádru jem si sám sundal, nemohl jsem bolest vydržet Po týdnu jsem šel na kontrolu, o berlích, noha bolela jak čert nemohl jsem ani došlápnout,potkal jsem bráchu na ulici. Chtěl se za mě modlit. Já ho neměl moc rád, v uzdravení jsem ani nevěřil. Pomodlil se, noha začla pálet, po necelé minutě zmizel otok a jsem na ní mohl normálně našlápnout. Doktor nevěřil (ateista skeptik),musel jsem mu vyklopit, jak se to seběhlo. Kroutil hlavou, ale vysvětlit si to nedovedl……Je to jen drobná epizoda, malý dílek puzzle z mé důvěry v Boha. Dály se ovšem mnohem důležitější zázraky. Bylo by, Michale racionální, kdybych takové zkušenosti považoval za pouhé náhody? (a že jich bylo).
Diskuse na tomto foru mi velmi pomohla. Prisel jsem zde si ulevit a postezovat si, jak jsem na tom spatne. Ale po tom, jak jsem si precetl nazory ateistu, tak vlastne uz to neni tak hrozne. Cokoli je lepsi nez zit bez viry. Jakekoli trapeni s virou je porad lepsi nez mrtvolny ateismus. Ateismus je znicujici a desivy. Nekomu mozna vyhovuje, ale mne tedy uprimne desi. Obracet se k lidem a nemit Boha – to je pro mne silene. Lidska moudrost je tak smesna a omezena. Nemuze mne nasytit ani na chvili. Ale bylo zajimave zde pobyt. Uprimne rikam, ze si myslim, ze za ateismem stoji satan. Dycha to z toho. Vim, ze je to emotivni a vzbudi to reakce, ale ja jsem opravdu nikde neslibil, ze budu ryze racionalni. Popravde rikam, ze z ateismu je citit satansky smrad. Muze pouzivat libive reci a vzletne vetne obraty, ale puvod toho mysleni je nikoli v prostem pohybovani se v neutralnich vodach, ale v jednoznacne a radikalni opozici vuci Bohu. Myslim, ze ateismus je jednim ze zpusobu, jak dablovi nekteri lide nevedomky slouzi. Kdo si mysli, ze byt ateistou je neco neutralniho – myli se. Ateismus je v podstate forma modlosluzebnictvi. Misto Boha si postavit sam sebe a svoji filozofii – to je spatne.
Čestmíre, já nemám potřebu se přít co a jak. Nežiji s nimi jejich životy, nemusím si vše nějak vysvětlit a ani nemohu. Mě Bůh v mém životě poskytl dostatek důkazů abych měl dost dobrých důvodů mu důvěřovat , milovat Jej , mám za co mu být vděčný.
Radovat se z Boha je pro mě dost dobrý způsob života, stejně tak pomáhat lidem nalézt tuto radost, pokud o to stojí . Můžeš mi nabídnout něco lepšího ?
Já bych zas nechtěl mít Boha, který si za své “obchodní zástupce” vybírá charismatické léčitele a náhodně si vybírá, koho modlitby vyslyší. Za některé lidi se modlily v jednu chvíli miliony křesťanů a nepomohlo to- ale na kotník si Bůh udělal čas. Bléé
Jirka: Uprimne rikam, ze si myslim, ze za ateismem stoji satan. Dycha to z toho. … Popravde rikam, ze z ateismu je citit satansky smrad. … Ateismus je znicujici a desivy.
No potěš koště. Jdu radši spat 🙂 Jirko, doporučuji ti, jdi se uklidnit četbou Bible. Zapomeň na nás, satanské ateisty, zapomeň i na to, že máš nějaký mozek, a spolehni se plně na své pocity. Dobrou noc.
jejda , takhle to dopadne, když člověk chce přinést nějaký “argument”.
vždycky jsem psal, že na těchto uzdraveních víra nestojí.
Ten největší zázrak je proměna lidského srdce.
Protestante, doufám, že jsem ti svou pochvalou tvé víry nezavřel cestu do Nebe..to by mě snad i mrzelo, i když jsem dost chladný člověk bez citů 😉
Bo, nejde vůbec jen o ta uzdravení. Bůh ve vašem podání je pro mě nepřijatelný. Ta naivní důvěřivost “skeptika Jiřího” je jen třešnička na dortu.
Snad Tě potěší, Čestmíre, že Tvá reinterpretace onoho střípečku mého poznání Boha, o kterém jsem si myslel, že je nějak sdělitelný, by pro mě byla také nepřijatelná. Je mi líto, že jsem to nedokázal lépe.
Dobrou noc.
Jirka: to, že ti to přijde děsivé atp. To je v pořádku. PRostě potřebuješ “víru”. Někdo si nedokáže představit život bez sexum jiný bez čokolády atp. Ale dělat si kvůli tomu čokoládového boha? Nebo boha sexu? Na to je už trochu pozdě, ne? Tyhle věci jely v … starověku a středověku-
“Ten největší zázrak je proměna lidského srdce.”
Bo, možná tě to překvapí, ale srdce je jen pumpa na krev…. všechno se to děje v mozku. A mnohdy to, co zapůsobí na to “srdce” dokáže i elektroda nebo chemikálie.
OK, myslím, že i ateisté mluví o srdci…… pak tedy: vnitřní člověk? duch a duše ?
vědomí+ ?