Proč lidé nevěří?

Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?

Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?

V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.

***

Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…

Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?

Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.

Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.

Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).

A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.

***

Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:

Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…

Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.

Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.

Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.

Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.

Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.

Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.

***

Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!

Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.

***

Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)

Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?

A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.

Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?

Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.

***

Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.

Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.

V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?

Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?

Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.

***

Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.

Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.

Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.

Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů  profesor Otakar Funda.

***

Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?

Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.

Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.

Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.

937 thoughts on “Proč lidé nevěří?

  1. Colombo

    Jirka: ok, tak pardón, asi jsem si to spletl s nějakou jinou věcí připrisovanou Dawkinsnovi, ale teď nemám šajnu s čím:/

  2. Colombo

    Jirka: Divné vám to může připadat. Ale viděl jste někdy Vražedná čísla? Tam s podobým “módním” chování celkem často operovali. Stejně tak sebevraždy se tímhle řídí. Může se nám to zdát divné, nemusí to být dokonce správné, ale memetická teorie nám jako model dost dobře funguje.

  3. Colombo

    Jirka: pěkný článek. Měl bych jen jednu výtku, transpozony. Transpozon je vlastně jen jakási DNA, která se kopíruje sem a kopíruje tam. Pokud vezmeme DNA jen jakési médium, je to vlastně replikující se informace, na nějakém prostoru, zde DNA. Mem by byl takový transpozon, který se replikuje na ploše něčí paměti se schopností přeskočit na paměť někoho jiného.

  4. Milan.Miló

    Colombo

    ——————–
    Milan: zas pěkný blábol, vzahovat chemické složení naší planety na celý vesmír.
    ——————

    Colombo tím myslíš a určitě
    předpokládáš, že na naší planetě
    jsou jiné chemické prvky a sloučeniny
    třeba narozdíl než na nějaké jiné planetě.

    Hluboko ve vesmíru.

    Máš pravdu.

    Ale já myslel to, že v celém vesmíru
    jsou stejné chemické prvky.
    né, že všechno je stejné jako naší planetě.
    To nevím jak jsi k tomu došel.

    Milan.Miló.

    Zde ti to vysvětlím jak jsem to myslel.

    PS.: Já nevztahuji naše chemické složení planety
    na celí Vemír.
    Já jen říkám, že chemické prvky, které jsou známi
    u nás se mohou nacházet i jinde ve vesmíru.
    v různých obměnách.

    PS.: 1, To, že káždá planeta naší sluneční soustavy
    má jiné chemické složení nepopírám, protože to je
    v naší sluneční soustavě se nachází 8.planet
    Pluto už není planetou, protože se to změnilo.
    Je zcela jiných.

    Jsou 4.kamenné planety a 4.čtyři plynní obři.
    a přesto ani tak není každá planeta stejná
    protože každá planeta je jinak vzdálená od Slunce
    tudíž je jinak formována a působí tak na ni jiné
    vlastnosti a vlivy.

    PS.: 2, Takže na každé planetě převládají různé jiné
    chemické prvky.

    Každá planeta je individuální.

  5. Milan.Miló

    Colombo

    Colombo abych rozespsal
    trochu 4.kamenné planety
    a 4.plyný obry.

    Tak ony 4.kamenné planety
    mají pevné jádro v jehož nitru
    se nalézá roztavené železo magma, které
    působí a vytváří magnetický a gravitační
    obal planet.

    A 4.plyní obři mají tekuté jádro, tedy
    že nejsou stvořeny z pevných hornin.
    ale, že se tam nacházejí plynné sloučeniny
    tipické pro ty to planety.
    Jejichž gravitace je mnohem sylnější
    a mnohem efektivnější.
    Třeba takový Jupiter má tak sylnou
    gravitaci, že Jupiter zastává tak zvaný
    štít, který chrání naši planetu Zemi
    od asteroidů a komet.
    Které veliká gravitace Jupiteru toto
    v še na sebe přitahuje.

    Kamenná planeta vznikne vždy když její
    obvod je větší než 800.kylometrů a více a to tak,
    že když dosáhne této velikosti tak díky
    své gravitaci a působení vlivů na takovouto
    planetu působí tak, že se začne pod vlivem
    toho to působení začne se zakulacovat.

    Nedosáhne li planeta 800.Km. a víc tak to není
    planeta tedy to je těleso, které je jen větší balvan.

    Milan.Miló.

  6. Jirka

    Machi: Mají somálští rodiče s osmi dětmi větší pravděpodobnost, že jejich geny přežijí, řekněme v horizontu 100 let, nebo německý pár se dvěma dětmi?

    Jirka: Srovnáváš hrušky s jabkama. Správná otázka by měla být, zdali mají somálští rodiče větší pravděpodobnost, že jejich geny přežijí, když mají 2 děti nebo 8 dětí?

    Machi: Srovnávám dva modely společností – somálský a německý, navíc reálné a ještě navíc dokonce existující.

    Jirka: Zdali přežije více somálců nebo Němců, toť otázkou. Ty jsi to asi myslel tak, že ti somálci jsou věřící a ti němci nevěřící. Ta empirie, kterou mám na mysli, se však týká srovnání věřících a nevěřících v rámci jednoho státu.

    A pořád Machi čekám na ty evolučně lepší modely bez víry. Opravdu by mě to zajímalo.

  7. Machi

    “Jirka:
    Zdali přežije více somálců nebo Němců, toť otázkou. Ty jsi to asi myslel tak, že ti somálci jsou věřící a ti němci nevěřící. Ta empirie, kterou mám na mysli, se však týká srovnání věřících a nevěřících v rámci jednoho státu.
    A pořád Machi čekám na ty evolučně lepší modely bez víry. Opravdu by mě to zajímalo.”

    Jirko nepleť furt do toho zda je někdo věřící či není (somálci vs. němci). Náboženství, potažmo víra, je jen jedna malá součást společenského modelu, do kterého patří třeba vztahy v rámci společnosti (míra vzájemné sounáležitosti), postavení žen a různých menšin a v neposlední řadě kvalitní vzdělání.
    Němci, ať věřící, či nevěřící jsou součástí jedné společnosti, takže je nelze v tomto oddělovat. Navíc tady kdysi byla řeč o tom, že navzdory tomu, že věřící mají více dětí, část z nich se poté stává ateisty, takže nakonec věřících stejně ubývá.
    Co se týče výhodnějších modelů, tak už v současné době jsou státy, kde hraje víra (v náboženském smyslu) minoritní roli. Třeba severské státy či Dánsko.
    Součástí lepšího výhledu (z hlediska přežití) do budoucna je nejen míra porodnosti, ale i schopnost předvídat a plánovat využití primárních ekonomických zdrojů a podpora technologií a vědy, které zvyšují pravděpodobnost přežití z dlouhodobého hlediska. Nemyslím, že by v tomto zrovna věřící excelovali (ale předem uznávám, že je to jen můj osobní názor).

  8. protestant

    Machi: Mají somálští rodiče s osmi dětmi větší pravděpodobnost, že jejich geny přežijí, řekněme v horizontu 100 let, nebo německý pár se dvěma dětmi?

    protestant:
    Zde je to poměrně jednosuché – polovina odpovědi je jasná – Němci nepřežijí. 2 děti na pár na prostou reprodukci nestačí.

  9. Michal Post author

    protestant:
    Zde je to poměrně jednosuché – polovina odpovědi je jasná – Němci nepřežijí. 2 děti na pár na prostou reprodukci nestačí.

    Tak průměr 2 děti na pár na prostou reprodukci samozřejmě přesně stačí! 1.99 už ne, ale 2.00 ano.

    Kromě toho, i kdyby ten průměr byl řekněme 1.9 dítěte na pár, pak by trvalo dobrých 500 let, než by počet obyvatel Německa klesl o třetinu (!) a to je spoustu času na změnu trendu. Protestant ve své úvaze mlčky předpokládá, že ten průměrný počet dětí jaký je dnes nutně vydrží po další stovky let, což je předpoklad dosti nepodložený, řekl bych.

  10. Slávek Černý

    protestant:
    Zde je to poměrně jednosuché – polovina odpovědi je jasná – Němci nepřežijí. 2 děti na pár na prostou reprodukci nestačí.

    Michal: tak průměr 2 děti na pár na prostou reprodukci samozřejmě přesně stačí! 1.99 už ne, ale 2.00 ano.

    Slávek: To by platilo, jen pokud by všechny děti měly potomky nebo tvořili pár. To samozřejmě není pravda, proto je pro reprodukci národa počítat s porodností větší než 2. Vychází to třeba už jen z toho, že se nerodí stejný počet kluků a holek.

  11. Michal Post author

    OK, ale budeme-li mluvit o průměrném počtu dětí na jednu ženu, nikoliv na pár – pak 2,00 stačí. OK?

    Teď mě napadá, že ono to fakt záleží na poměru mezi dívkami a chlapci. Pokud by se např. rodilo víc dívek než chlapců, pak by se mohlo stát, že při průměrném počtu dětí na jednu ženu NIŽŠÍM než 2 by populace ROSTLA! 🙂 Je tu někdo kdo nesouhlasí? 😉

  12. Michal Post author

    Uvažme konkrétně: rodí se 52% dívek a 48% chlapců, a v průměru má každá žena za život 1,96 dítěte.

    Toto bude rostoucí populace! 🙂 Zajímavé, že? 🙂

  13. Michal Post author

    Stejně, počítat s průměrným počtem dětí na pár je nesmysl, protože lidé partnery v průběhu života nezanedbatelného počtu případů mění. Jedna žena tedy mívá děti s víc než jedním mužem, a muži více než s jednou ženou.

    Klíčové kritérium tedy je fakt ten průměrný počet dětí na jednu ženu.

  14. Michal Post author

    Spammerův poslední příspěvek:

    Pokud se nepletu, tak kdybychom počítali s průměrným počtem dětí na pár, pak by se mohlo dokonce stát, že by populace rostla i při průměrném počtu třeba 1,3 dítěte na pár! 🙂 Dokonce, dost možná i pod jedno dítě na pár – stačilo by jen, aby populace byla dostatečně promiskuitní, a ženy hodně střídaly partnery: často by s daným partnerem neměly žádné dítě, ale v průměru by si každá za život našla více než 2, se kterými by dítě počala.

  15. Slávek Černý

    Michale. Tady jsou údaje z praxe: http://en.wikipedia.org/wiki/Total_fertility_rate#Replacement_rates

    The replacement fertility rate is roughly 2.1 births per woman for most industrialized countries (2.075 in the UK for example), but ranges from 2.5 to 3.3 in developing countries because of higher mortality rates.[4] Taken globally, the total fertility rate at replacement is 2.33 children per woman. At this rate, global population growth would trend towards zero.

  16. Michal Post author

    Já už v tom mám jasno:

    Ano, 2.1 dítěte i klidně těch 2.33 dítěte na ženu může být klidně ta hranice stagnace pro danou populaci – ale závisí to právě na poměru mezi narozenými dívkami a chlapci. Nikoliv na nějaké úmrtnosti.

    Víc než dvě to vychází proto, že se rodí víc CHLAPCŮ než dívek; KDYBY tomu bylo ale naopak, tedy rodilo by se víc dívek než chlapců, což se v reálu neděje z dobrých biologických (evolučních!) důvodů (proč, Slávku? 😉 ) pak by ta hranice stagnace klesla pod 2,00, tak jak jsem psal.

  17. Michal Post author

    Ještě mě napadá jeden háček: oni možná mluví o mortalitě v dětském věku. Prostě, malý kluk dostane leckde do ruky samopal, a jde válčit, a x jich tam taky padne. TOTO by mohl být ten důvod, jak se do toho může promítnout mortalita.

    Já jsem měl na mysli to, že jakákoliv mortalita v post-reprodukčním věku je z hlediska růstu populace nezajímavá, tj. jestli se muži dožívají v průměru třeba 45 nebo 85 let je fakt jedno.

  18. Slávek Černý

    Vliv mají oba faktory: jak úmrtnost tak poměr chlapců a dívek. Navíc nemáš pravdu, že se poměr chlapců a dívek nemění. Jsou státy, kde se rodí více dívek (třeba právě ČR). Spíše než evoluční důvody bych tam dnes hledal vliv ultrazvuku. S tím, že přirozený je stav, kdy se rodí více dívek. Teď, když jsme si to objasnili, by mě zajímaly Michale ty evoluční důvody proč se rodí více chlapců 🙂

    http://en.wikipedia.org/wiki/Sex_ratio

Comments are closed.