Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.
Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.
Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.
Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.
Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.
My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.
Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.
***
Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?
Zopakujme si:
1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?
Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)
Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?
Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!
A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)
A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?
***
Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.
* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální? (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?
Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)
***
Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.
Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.
V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?
Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?
Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.
***
Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.
Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.
Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).
Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)
Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.
Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.
***
“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.
Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.
Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?
Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.
Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.
Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.
Protestant: dcérečky?
K Josefovi: no, já budu přísnější a řeknu, že ty příspěvky mají hlavu a patu jen nějak v jeho hlavě. Štve mě, že bez jakéhokoliv důkazu furt tvrdí, že jsou Atheisti iracionální. Štve mě, že ignoruje to, co se mu nehodí a pak si tvrdí, že to už vyřešil a že měl pravdu. Tyhle věci dělají z Josefa poměrně zbytečného diskutujícího, protože, zjednodušeně řečeno, on v těch svých příspěvcích kecá furt to samé i pŘesto, že je mu to vyvráceno! Takový diskutující je k ničemu. S Protestantem se to alspoň nějak vyvíjí. Z debaty s ním alspoň něco mám, byť pořád mění názor:P Alspoň si ale nastudovávám stále nové a nové skutečnosti, důkazy proti jeho novým názorům atp. S Josefem to tak není. Tak jsou každé nové jeho příspěvky trochu redundantní.
Souhlas s Romanem a Michalem:
Co mi víc vrtá hlavou, je ta představa absolutní nebo objektivní morálky. Když budu věřící a budu se řídit tím, co údajně přikazuje Bůh, co je na tom objektivnějšího? Je to zase jenom egoismus – Bůh je majitel a provozovatel vesmíru, je silnější a proto je dobré řídit se tím, co říká. Třeba za to dostaneme po smrti nějakou odměnu. … V opačném případě trest
Souhlas, co je na tom morálního nebo nemorálního poslouchat takového Boha? Pokud Bůh tedy existuje, máme zhruba stejnou svobodu rozhodnutí, jako vojáček v zákopu za první světové války. Běž do útoku na bodáky proti kulometům, nebo tě zastřelíme. Morálka takového činu je irelevantní. Když poběžím, možná přežiju a dostanu odměnu. když nepoběžím, určitě mě popraví. Bojuji za správnou věc? Irelevantní. Samozřejmě, ten voják se také může rozhodnout …
“Berte to jako zjednodušené vyjádření mého přesvědčení, že se vzdělaností prostě morálka neroste. Nic jiného v tom není.”
S tím souhlasím. Nebral bych to jako samozřejmost. Je však pravda, že s jistým druhem inteligence (je jich vícero) se pojí i větší morálka a s většiny druhy inteligence se pojí i vzdělání. Což ovšem neznamená onu vyřčenou implikaci.
to Colombo.
Syn. Fakulta chemická.
Dcera je teprve v prvním ročníku architektury. Tam si musím ještě počkat.
Berte to jako zjednodušené vyjádření mého přesvědčení, že se vzdělaností prostě morálka neroste. Nic jiného v tom není.
Souhlasím a také jsem to napsal už v původním příspěvku: vzdělanější člověk není nutně morálnější. Jen má lepší nástroje posoudit co je a není morální. Má více informací, může být chytřejší. Je lépe schopen lépe dohlédnout na důsledky svých činů. To ale nic nevypovídá o morálce jeho činů a záměrů. Nejsme tedy ve sporu a ta vaše podpásovka s Mengelem byla zbytečná 🙁
Taky bych morálku moc nestrkal do rozumu. On totiž morální základ rozumový není. Ano, jako každé jiné chování jej můžeme změnit, a tam se právě bude projevovat ona vyšší inteligence, lepší vhled do problému a schopnost vidět situaci v dlouhodobém horizontu, ale ty základy jsou, jako ostatně u zvířat, genetické (případně získané v raném věku).
Ono v tomhle případě bych fašisty do toho vůbec netahal. U nich byl prostě jejich morální žebříček v několika věcech posunut. Ale jinak by se dalo mluvit o příkladných otcích rodin, správných chlapech a dobrých velitelích. Jen prostě považovali židy za zlo (z nějakého důvodu, řekněme, že byli “přeprogramováni”) a v souladu se svým silným morálník kodexem byli nuceni se toho zla zbavit.
Můj názor: tedy ačkoliv je osobně můžeme považovat za morální, dopadá na ně kolektivní vina. Národ jako takový vykonal kolektivní “zlo”. Bez ohledu na to, že jedinci se chovali v změněném vědomí (za které nemohli a za které by byli třeba i oproštěni) dobře.
Protestant: tak to gratuluju… To vám musí být nějakých… 48?
Mimochodem Protestante:
Tady se spíše shodnu s Vámi než Josefem. Vy jste schopen uznat, že Bible není jednoznačná a abychom ji pochopili, museli bychom znát situaci lidí, kteří ji psali. Proto i kdyby byla nějaká absolutní morálka, tak ani křesťan si nemůže být jistý, jestli ji chápe a chová se v danou chvíli morálně. Protože boží slovo v tomto není přece zcele jasné. A nebo je jasné, ale každý ho chápe trochu jinak.
Potom si ale myslím, že Vám víra v Boha situaci komplikuje. Musíte se snažit porozumět, co chtěl Bůh říci prostřednictvím mnoha neznámých lidí před mnoha tisíci lety. Není potom zvláštní, že pokud odhlédneme od věcí co souvisejí s vírou, budou naše postoje, mě jako ateisty a vás jako křesťana téměř shodné? Nepřipadá vám potom víra v Boha z hlediska morálky jako téměř zbytečná? Vždyť většinu situací v každodenním životě budeme z hlediska morálky hodnotit velmi podobně.
Colombo: tedy ačkoliv je osobně můžeme považovat za morální, dopadá na ně kolektivní vina. Národ jako takový vykonal kolektivní “zlo”. Bez ohledu na to, že jedinci se chovali v změněném vědomí (za které nemohli a za které by byli třeba i oproštěni) dobře.
Nesouhlasím. Podle mě není potřeba skutečně nic vyčítat normálním vojákům wehrmachtu, kteří dostali “povolávák”. I kdyby byli schopni dohlédnou na morální důsledky svých činů, tak pokud by se systému postavili, reálně by ohrozili život svůj a své rodiny. Jakákoliv kolektivní odpovědnost Němců by pak nutně zahrnovala i skutečné hrdiny, kteří se v Německu nacismu postavili a šeredně to odskákali. Jakoukoliv vinu je nutné posuzovat individuálně. Nezapomínejme, že během války nebyla skutečnost o tom, jak fungují koncentrační tábory většině lidí známa. Proto je i správné, jak se s následky války vypořádali spojenci, kdy se konali procesy s jednotlivými veliteli a politiky a hodnotila se jejich vina. A proto nebyl třeba správný hromadný odsun sudetských němců a jejich popravy.
Slávek Černý says:
Souhlasím a také jsem to napsal už v původním příspěvku: vzdělanější člověk není nutně morálnější. Jen má lepší nástroje posoudit co je a není morální. Má více informací, může být chytřejší. Je lépe schopen lépe dohlédnout na důsledky svých činů.
protestant:
Já si myslím, že více informací není v žádném vztahu k morálce. Běloši kácející amazonské pralesy nejsou morálnější než primitivní indiáni pokorně žijící v těchto lesích.
Slávek Černý says:
Potom si ale myslím, že Vám víra v Boha situaci komplikuje…..
protestant:
Určitě. Pamatuji na léta mého ateismu jako na léta méně komplikovaná a jednodušší.
to Slavek:
Není potom zvláštní, že pokud odhlédneme od věcí co souvisejí s vírou, budou naše postoje, mě jako ateisty a vás jako křesťana téměř shodné? Nepřipadá vám potom víra v Boha z hlediska morálky jako téměř zbytečná? Vždyť většinu situací v každodenním životě budeme z hlediska morálky hodnotit velmi podobně.
protestant:
Myslím, že je mezi námi rozdíl. Já budu vyznávat milování Boha a milování svého bližního jako sebe sama NEZÁVISLE na tom jaký je momentální společenský usus. Tedy nejsem na všeobecném mínění závislý.
to Colombo:
Ještě 4 přidejte.
protestant:
Myslím, že je mezi námi rozdíl. Já budu vyznávat milování Boha a milování svého bližního jako sebe sama NEZÁVISLE na tom jaký je momentální společenský usus. Tedy nejsem na všeobecném mínění závislý.
Vidíte, zase se shodneme. Vaše kopulace s Bohem samozřejmě je věc PŘÍMO související s vírou, takže se nevylučuje s mým výrokem.
Vaše láska k rodině je potom asi vlastní i většině ateistů a je dokonce dobře vysvětlitelná pomocí evoluční teorie. V praxi se prostě jako křesťan v průměru chováte k ostatním podobně jako ateista. Vaše víra vaše činy se navenek projevují maximálně tím, že se někdy modlíte, bavíte se o Bohu s bratry a nepoužíváte šprcku. Což jsou z pohledu ateisty na morálku irelevantní věci 🙂
Protestant: Já si myslím, že více informací není v žádném vztahu k morálce. Běloši kácející amazonské pralesy nejsou morálnější než primitivní indiáni pokorně žijící v těchto lesích.
Slávek: O tom jestli jsou morálnější indiáni nebo dřevorubci asi nemůžeme obecně rozhodnout. Řekl bych jak kdo z nich.
protestant:
Určitě. Pamatuji na léta mého ateismu jako na léta méně komplikovaná a jednodušší.
Slávek: objektivně vzato, co vám tedy víra dala? myslíte že jste díky ní lepším člověkem? Jak se to v praxi projevuje? (zajímají mě především věci, co jsou relevantní pro mě jako ateistu, tj. pravidelná modlitba je mi celkem šumák, ale to že teď dáváte 10x více na dobročinnost je relevantní)
“Nezapomínejme, že během války nebyla skutečnost o tom, jak fungují koncentrační tábory většině lidí známa.”
Tohle bylo myslím několikrát vyvráceno.
“Nesouhlasím. Podle mě není potřeba skutečně nic vyčítat normálním vojákům wehrmachtu, kteří dostali “povolávák”.”
Jedna věc je “být nucen”, druhá věc je “aktivně se zapojovat”. Jedna věc je “dostat povolávák”, druhá věc je “nahlásit se dobrovolně”.
“Nezapomínejme, že během války nebyla skutečnost o tom, jak fungují koncentrační tábory většině lidí známa.”
Tohle bylo myslím několikrát vyvráceno.
Nějaký odkaz?
?“Nesouhlasím. Podle mě není potřeba skutečně nic vyčítat normálním vojákům wehrmachtu, kteří dostali “povolávák”.”
Jedna věc je “být nucen”, druhá věc je “aktivně se zapojovat”. Jedna věc je “dostat povolávák”, druhá věc je “nahlásit se dobrovolně”.
Myslím, že je to skutečně otázka hodně na hraně dobra/zla a je těžké to obecně rozhodnout. Je třeba vzít v úvahu, že lidé měli velmi omezené možnosti získat skutečné informace. Prostě šedá zóna, obtížné situace. A osobně jsem v těchto situacích pro to kreslit čáru tam, kde je to už na 100%.
Ale je to můj osobní názor
Spíš by mě teda zajímal názor křesťanů, jak tyto situace posuzují objektivem své absolutní morálky?