Náboženství jako memplex

Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako

* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?

Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.

Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.

Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.

Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.

Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…

Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )

S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)

Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.

Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.

Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.

Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.

Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.

Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)

Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.

Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)

Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.

Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.

Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)

Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.

Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)

Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)

Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.

Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.

Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.

Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.

870 thoughts on “Náboženství jako memplex

  1. protestant

    Počkáme na Josefa. On je katolík a lépe se vyzná v dokumentech ŘKC. Podle mne žádný katechismus papeže neexistuje. Je jen katechismus ŘKC. Uvidíme. Třeba je to s tím katechismem oidobné jako s tím převorstvím sionským z Šifry. 🙂

  2. Adela

    http://www.sancta.org/piusxprayer.html
    This prayer was approved and enriched with an indulgence of five hundred days by Pope Pius X at all audience held on August, 1908, and was included in the official edition of approved indulgenced prayers (1950).

    “…tato modlitba byla schválena a byla jí přidělena odpustková hodnota 500 dní papežem Piem X….”

    Myslím, že už jsme blízko… 😀

  3. protestant

    Mně ale zajímá něco jiného. Nějaký současný platný ŘKC dokument který by to obsahoval. Já přece netvrdím, že nic takového neexistuje, či neexistovalo. Jen je potřeba vše ověřit a neskočit na první vějičku. Třeba nám to nějaký katolík objasní. Já ty jejich dokumenty prostudovávat odmítám. Tolik času nemám. 🙂

  4. Arkande

    Vždy mne zajímalo jestli tento Mariánský kult v Katolické církvi měl těmto osamělým mužům a nikdy nemilovaným panicům nahradit jejich životní lásku či matku.

  5. Adela

    to protestant:
    Bavili jsme se tu o Dakwinsově citátu. Nevím, proč potřebujete vědět, zda to dodnes platí, když to vůbec nebyl smysl jeho výroku.
    Jestli to platí dodnes je irrelevantní, my jsme se tu bavili o tom, jestli to vůbec papež vydal, protože vy jste zpochybnil Dawkinse jako věrohodný zdroj informací.

    A pravděpodobnost hypotézy, že Pius X. učinil to, co Dawkins píše, se podle mě zvětšila mým posledním příspěvkem.

  6. protestant

    Vy jako ateistka byste měla být v každém případě skeptik a ne věřit jedné knize.

  7. Adela

    protestant:
    To má bejt vtip? Já si tu půl hodiny ověřuju zdroje a vy mi pak řeknete, že mám bejt víc skeptická?
    Já Dawkinsovi bezmezně nevěřím. Nikde jsem nenašla jeho informaci potvrzenou, ale zato jsem našla jiný bláznivý věci, co Pius dělal (zakázal ženskejm zpívat v církevních sborech), který zvyšujou PRAVDĚPODOBNOST, že udělal i tuhle bláznivou věc.

  8. neruda

    Protestante,
    škoda, že nejste právník. Jestliže umíte vymyslet tolik vytáček, výmluv, argumentačních kliček, cokoliv jedinečného zpochybnit odkazem na obecné pravidlo a naopak, a především vyhnout se jasné a jednoznačné odpovědi na každou konkrétní otázku, Vy byste byl například jako obhájce zcela nedostižný. Ale co naděláme, vybral jste si jinak :).

  9. Arkande

    to Protestant:Vy ty informace z “Božího bludu” nemůžete použít,že? Protože on je ateista a Vy možná máte zakázáno ateisty číst,ne? 🙂

    To je pouze předpoklad…

  10. protestant

    to Arkande:
    Boží blud obsahuje mnoho “nepravd”. Ale četl jsem jej. Několikrát. Je to spíše agitační příručka než vědecká kniha.

  11. Machi

    “Boží blud obsahuje mnoho “nepravd”. Ale četl jsem jej. Několikrát. Je to spíše agitační příručka než vědecká kniha.”

    Minule jsme vás Protestante žádali abyste nějaké uvedl. Tuším, že kromě obecného tlachání jste se moc nepředvedl. Vytáhl jste akorát nějaké kritiky, ve kterých ovšem nic konkrétního nebylo.

  12. protestant

    Uvedl jsem jich mnoho. Konkrétních.
    Jsou v knize:
    Jiří Hanuš, Jan Vybíral DAWKINS POD MIKROSKOPEM

  13. protestant

    např:
    “……..Dawkins kupříkladu píše, že „tak primitivním příběhům o zázracích, jaké jsou v Evangeliu sv. Tomáše, stejně nikdo nevěří” (s. 118-119). Jenže Tomášovo evangelium je sbírka logií (výroků, podobenství apod.), nikoli příběhů o zázracích – ty se v něm vůbec nevyskytují……”

  14. protestant

    nebo:
    “……Jako jeden příklad ze mnohé lze uvést přímo šokující Boží příkazy ve Starém zákoně, ukládající Židům vyvraždění původního obyvatelstva Svaté země, a to včetně dětí, a dokonce i dobytka. Jak se to shoduje s morálkou židovského a následně křesťanského náboženství? – ptá se Dawkins. Dnes ovšem víme, že archeologové nenašli v příslušné oblasti žádné známky válečných střetů a izraelští odborníci se kloní k názoru, že vstup do Svaté země znamenal postupnou asimilaci původního obyvatelstva, a dotyčný text je mladší, než přechod Izraele přes Jordán. Starý zákon neobsahuje žádný speciální, jedinečný systém morálky, příkazy desatera, které byly za takovou výjimečnost považovány, jsou staršího původu než Bible. ……”

  15. protestant

    nebo:

    “…..Nechci být vůči Dawkinsovi nespravedlivý. Píše-li, že „ateismus téměř vždy vypovídá o zdravém, nezávislém myšlení a vlastně o zdravém myšlení jako takovém”, nemohl asi tušit, že jeho knihu budou číst i věřící lidé v zemích, kteří na základní škole zakusili situace, kdy se jim posmívala učitelka: „Děti, smějte se mu, on ještě věří v Boha, on ještě chodí na náboženství.” A děti se mnohdy smály- přiměřeně tomu, jak jim chybělo zdravé, nezávislé myšlení……” 🙂

  16. protestant

    “S umíněností znalce tvrdí autor například, že křesťané považují víru za ctnost (s. 228). Ve skutečnosti ji křesťané mají za nezasloužený dar, který nelze ani u dětí vycepovat jako třeba hygienické ctnosti.”

  17. protestant

    A tohle se týká nejde Dawkinse, ale i nedávné diskuze o “náboženských” válkách:

    “Tvrzení, že v Irsku spolu bojují „katolici” a „protestanti” z důvodů věroučných, se blíží představě, že třicetiletá válka se vedla o to, zda je přípustno zapíjet chléb červeným vínem.” 🙂

  18. Michal Post author

    Na každém z těch příkladů, co jste protestante uvedl, je jasně patrná úsměvnost těch pokusů o argumentaci proti Dawkinsovi.

    Uvažme třeba to s tou vírou. Autor kritiky argumentuje, že Dawkins nemá pravdu, když říká, že křesťané považují víru za ctnost, protože ve skutečnosti ji považují za dar.

    Jenže mít nějakou vlastnost či schopnost jako “dar” (od Boha) přece vůbec nevylučuje, aby to bylo vnímáno současně jako ctnost! Např. statečnost je člověku také z velké části vrozená, je tedy v jistém smyslu darem – a současně je ale ctností! Čili autor zjevně míří vedle, ten argument tak jak ho postavil prostě neplatí.

    Navíc ale neplatí ani to co se snaží (nesprávně) dokázat! Copak víra není přinejmenším pro velkou část křesťanů ctností?! A co to tedy je, je snad víra pro křesťany hodnotově neutrální? To snad autor kritiky ani nemůže myslet vážně! Však to také otevřeně neřekl…

    A za třetí, s tím že víra je dar bych tedy z hlediska křesťanství (!!!) silně polemizoval. Nepochybuji o tom, že spousta křesťanů tento názor zastává – a zajímalo by mě, zda si to myslíte i vy, Protestante. Pak se o tom můžeme pobavit, co by znamenalo považovat víru za “dar”.

  19. Michal Post author

    btw, já se vás na to, zda víra je podle vás dar, už nedávno ptal, totiž zde… A vy jste mi neodpověděl.

Comments are closed.