Křesťané se možná nevědomky, ale o to častěji uchylují k tomu, že své kritiky častují mnohdy nepříliš lichotivými přívlastky, které jsou přitom charakteristické pro ně samotné.
Ateisté jsou tak bigotní, fundamentalističtí, militantní, zaslepení, fanatičtí. Ateismus je prý svého druhu náboženství, podle některých ateisté tvoří dokonce sektu (!) Všechny tyto přívlastky a charakteristiky jsou variací na stejné téma, a logika za tím je jasná: když tyto věci platí o velké části z nás (křesťanů, věřících), a nedá se s tím příliš polemizovat – tak ať si někdo nemyslí, že protistrana je na tom lépe.
Do tohoto rámce spadá i tvrzení, že ateismus je víra.
Zdůvodněním je, že přece nevíme stoprocentně, že žádný bůh neexistuje. (viz. rusalky) A nevíme-li to stoprocentně, pak tomu jenom věříme. Ostatně, i přímo v dnešní diskuzi zde na tomto webu napsal Protestant:
Co není 100%, to je víra.
Pak je ovšem víra naprosto všechno, protože 100% nevíme vůbec nic. Uvažme:
* víme se 100% jistotou, že tamten strom opravdu existuje? Jak si můžeme být stoprocentně jisti, že nežijeme např. v Matrixu? Jak víme, že se nám všechno jen nezdá? Ve skutečnosti by pak neexistovalo nic z toho, co vidíme a vnímáme.
* víme naprosto jistě, že svět nebyl stvořen před pěti minutami? Že ho Bůh nestvořil včetně všech “starých” předmětů, zkamenělin, včetně našich tak živých vzpomínek, na naše dětství, mládí, na včerejší den, i na to co jsme dělali před půl hodinou…?
* atd.
Je-li tedy víra vše, co nevíme 100% jistě, pak je víra úplně vše, a mimo víru není nic. Tvrzení že ateismus je víra, je v takovém případě triviálně pravdivé, banální, a bezobsažné.
Podívejme se na následujících sedm tvrzení:
1) věřím, že existují vodníci, kteří se před lidmi velmi dobře schovávají, avšak o to čileji se pídí po dušičkách utopivších se, aby je schovali ve svých hrníčcích
2) věřím, že na dnešní tiket vyhraju ve sportce první cenu
3) věřím, že dnes večer vyhraju v ruletě
4) věřím, že z mého dítěte vyroste slušný člověk
5) věřím, že mě zítra cestou do práce nezajede auto
6) věřím, že tělesa padají na celém povrchu Země opravdu se zrychlením g=~9,81 m*s^-2, v souladu s gravitačním zákonem, ačkoliv sám jsem to nikdy neověřoval (a už vůbec ne na všech místech povrchu Země!)
7) věřím, že Země není placatá (a já např. nejsem obětí gigantické konspirace, kdy všechny řeči o kosmonautech jsou fabulace, fotografie Země z Vesmíru jsou padělky, loď mizející za obzorem je jen optický klam, podobně jako kolejnice sbíhající se v dáli, mapy světa jsou vládami záměrně zkreslované, atd.)
Velmi dobře cítíme, že těchto sedm názorů má (ne zcela korektně řečeno) různý stupeň pravděpodobnosti, a že zastávat je není stejně oprávněné. Strkat je všechny do šuplíčku “víra” asi není úplně nejrozumnější.
Pokud někdo věří, že existují vodníci, je tak trochu případ pro psychiatra, a to zcela bez ohledu na to, že nemůžeme nadevší pochybnost vyloučit, že má pravdu.
Víra, že zítra vyhraju první cenu ve sportce, je legitimní, nicméně dosti pošetilá. V ruletě mohu vyhrát o poznání snáz, dokonce docela pravděpodobně (!) avšak hraní v kasínu jako příliš racionální nevnímáme.
Budu-li se o své dítě řádně starat, pak je docela pravděpodobné, že z něj dobrý člověk opravdu vyroste – ovšem i tak jde v podstatě do značné míry o víru, avšak jsou tam i zjevné prvky racionality.
To, že mě zítra cestou do práce nezajede auto, je asi stále v jistém smyslu víra – ovšem současně je to zcela opodstatněný předpoklad, přesto že může nevyjít.
Body (6) a (7) pak podle mého názoru vírou v pravém smyslu nejsou. Jde o naprosto racionální závěry, platící s velmi vysokou (nikoliv však stoprocentní!) jistotou.
Nabízím na to celé následující sjednocující pohled:
Víra i racionální úsudek jsou dva rozdílné způsoby, jak subjektivně přisoudit pravdivostní hodnotu daným tvrzením. Podstatné je, že jsou to způsoby do jisté míry na sobě nezávislé.
Mohu si být vědom toho, že z racionálního hlediska se jeví jako pravděpodobný závěr X, já ale věřím spíš závěru Y. Podle mého názoru u většiny lidí k takovému nesouladu může dojít, a to zejména v případech, kdy je člověk osobně (a/nebo citově) zainteresován na tom, aby platilo to, čemu věří. (viz. např. bod (5) a zejména (4)) Toto je podle mého názoru význam slova víra v běžně používaném smyslu.
Dále mohu uvážit, že fakta svědčí pro závěr X, a tak mu i věřím (bez ohledu na to, že může být všechno i jinak). V tomto případě podle mého názoru není na místě mluvit o víře, a IMHO v obecném pojetí se to takto také chápe.
V obou případech je navíc velmi vhodné uvážit míru faktické evidence, a míru příslušné víry či přesvědčení.
V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé, a tomu přináležející (extrémně) vysokou subjektivní jistotu, že naopak pravidé je. Toto je víra par excellence.
Naproti tomu v případě ateistů (alespoň těch rozumných) mluvíme o slušné evidenci (v závislosti na konkrétním náboženském učení, proti kterému se v daném případě vymezují) že mají pravdu, a tomu odpovídající (tedy nikoliv přehnaně vysoké, a už vůbec ne absolutní) míře přesvědčení, že tomu tak opravdu je.
Házet oba ty přístupy do jednoho pytle je zjevná demagogie, matení pojmů, a projev přesně toho přístupu, na který jsem upozornil v úvodu dnešního článku.
Bo, teď si všímám ještě Vaší věty “Myslím si ovšem, že Protestant se takto jednoznačně nevyjadřoval”
No jistě, on se totiž Protestant téměř nikdy nevyjadřuje jednoznačně.
to Bo:
U mne úplně stejně. Také jsem byl půl (možná trochu větší část) života ateistou. Takže vím o čem ateisté mluví. Ale pochybuji, že ateisté, kteří nebyli nikdy věřící ví o čem mluví když mluví o náboženské víře.
Jak už jsem zde jednou napsal – je to jako když se bezdětní lidé a mnohaletí rodiče baví o výchově dětí.
……V případě křesťanského náboženství jde (v závislosti na míře fundamentalismu daného křesťana) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé,…….
Myslím, že na vztah Bible a Božího slova tak jak ho vidím já ukazuje článek, na který jsem zde už upozorňoval:
http://www.volny.cz/gabriel.fiala/balaban-pismo_a_bozi_slovo.htm
to Michal: Je úplně jedno co máte v závorce, když vždy jde (podle vaší víry) o velmi silnou evidenci že křesťanství není pravdivé 🙂
Velmi silná je ta evidence u fundamentalistů. Čím méně je křesťan fundamentalistou, tím méně silná je ta evidence.
Pokud křesťan v zásadě netvrdí vůbec nic, jako Vy, a svou víru pojímá spíš jako jakousi vděčnost, pak samozřejmě není ani přímá evidence že nemá pravdu. To ovšem nečiní jeho víru o mnoho pravděpodobnější.
Podstatné ale je, že víra drtivé většiny křesťanů je MNOHEM konkrétnější. A čím konkrétnější je, tím silnější je evidence, že jejich víra není pravdivá. Vy, s vaší totální nivelizací centrálních pojmů křesťanské víry, jste extrém.
Je mi líto, že vám bourám vaší víru o víře.
Jakou představu prosímvás? 🙂
Já vím už docela dobře jaká je vaše představa, a vím i jaká je představa opravdových křesťanů – takže jaképak bourání? 😉
Mimochodem, Protestante, před pár desítkami minut jsem napsal:
No jistě, on se totiž Protestant téměř nikdy nevyjadřuje jednoznačně.
Chápu to správně, že vzhledem k tomu že jste to nepopřel, tak uznáváte že to je pravda? 🙂
Pravdou není to co se nepopře. Pravdou je pravda.
Myslím, že se vyjadřuji co nejkonkrétněji a nejjednoznačněji jak to téma víry dovoluje. Ovšem uznávám, že se vyjadřuji trochu jinak než jak by se vám líbilo. 🙂
Nevím jak je definován opravdový křesťan. A čím se z něj stává neopravdový .
Na stránce http://brno1.evangnet.cz/node/519 je křesťan “definován” jako ten kdo věří Ježíši Kristu. Žádné další podmínky tam nejsou. 🙂
Jakou představu prosímvás?
Já vím už docela dobře jaká je vaše představa, a vím i jaká je představa opravdových křesťanů – takže jaképak bourání?
Možná to bude chtít ještě roky studia abyste poznal, že nevíte skoro nic. 🙂
Protestant: Na stránce http://brno1.evangnet.cz/node/519 je křesťan “definován” jako ten kdo věří Ježíši Kristu. Žádné další podmínky tam nejsou.
Výborně, tedy křesťan např. nemusí věřit tomu, že Kristus vstal z mrtvých, že nás spasil, že zemřel za naše hříchy…
Nejsou-li žádné další podmínky, není tedy nutno věřit ani evangelistům. Je nutno věřit
1) jakémusi abstraktnímu, Kosmickému Kristu, věřit ve smyslu důvěřovat
2) věřit všem autentickým výrokům Ježíše. Množina těchto jeho výroků je však žel bohu prázdná, protože my o Ježíšovi víme jen to, co o něm napsali evangelisté. A evangelistům věřit nutné není. (protože “žádné další podmínky nejsou”).
No, myslím že tohle pojetí “víry” opravdu odpovídá dosti přesně tomu, co tu předvádíte 🙂 Ovšem všichni kromě Vás ví, že skutečné křesťanství je něco zcela jiného. Myslím že by bylo velmi vhodné, aby se k tomu vyjádřili i ostatní.
Je opravdu křesťanství to, co zde definoval Protestant???
Víte co znamená věřit Ježíši Kristu? To Kristus není jméno ale poslání či funkce Ježíši přisouzená. Až pochopíte co znamená věřit KRISTU pak zjistíte, že vaše reakce byla směšná.
Náboženská víra je mémový komplex, který se od jiných mémů liší toliko komplexitou. Náboženská víra je tak druh pověry. Věřit na kominíka přinášejícího štěstí nebo černou kočku přes cestu přinášející smůlu se od víry v boha nebo v bohy liší toliko kvantitativně.
křesťan “definován” jako ten kdo věří Ježíši Kristu.
Vzhledem k tomu, že věřící falšují pojem „víra“ na „jakékoliv tvrzení o skutečnosti, které není 100% jisté“, tak také „věřím Ježíši Kristu“ stejně jako muslimové. V tomto vyprázděném pojetí křesťanství jsou křesťany všichni lidé na zemi.
Nicméně musím upozornit na to, že toto pojetí je výmysl blouznivých kalvinistů. WCC definuje křesťana jako člověka, který považuje dogmata I. nikájského koncilu (325) za pravdivá.
PS: už jste definoval to SKUTEČNÉ křesťanství 🙂
Víte co znamená věřit Ježíši Kristu? To Kristus není jméno ale poslání či funkce Ježíši přisouzená.
Přeloženo do češtiny: Věřit Kristu znamená považovat za pravdivé některé výroky Ješuy popsané v Nové smlouvě, přičemž nikde není stanoveno, které pravdivé a které pravdivé nejsou; je to čirá svévole toho kterého protestanta.
už jste definoval to SKUTEČNÉ křesťanství
Odpovím za Michala: Je ta víra, kterou sdílí drtivá většina křesťanů, nikoliv svévolné pojetí Protestanta, který ani svou víru nedokáže positivně popsat a místo toho jen odkazuje na nesouvisející texty jiných.
Takže když většina obyvatel Země věřila, že Země je placatá – pak Země byla skutečně placatá? To je ale sranda. Od kdy se o pravdě hlasuje? Od kdy je většina zárukou pravdy? Vy jste ale komik 🙂
to G.P: Zapomínáte na to nejpodstatnější – na zmrtvýchvstalého, tedy živého Krista. Pak už k němu nepřistupujeme pouze skrze evangelisty ale přímo – osobním setkáním.