Problémy s Novým Zákonem

Někteří křesťané říkají, že Starý Zákon byl nahrazen Novým Zákonem, a proto není třeba zabývat se vysvětlováním problémů ve Starém Zákoně. To je ale stanovisko umožněné pouze čirou neznalostí toho, co Nový Zákon, i sám Ježíš, říká. Nový Zákon výslovně potvrzuje platnost Starého Zákona “do posledního písmenka, a do poslední čárky” (Matouš 5:18). A to je první problém.

Bůh, jak je popisován v Novém Zákoně, je ale velmi odlišný od Boha ve Starém Zákoně. Už to není nemilosrdný, krutý a tvrdý Jehova, neštítící se vyvražďovat a nechat vyvražďovat celé národy, doslova včetně žen a dětí, ale ukazuje skrze Ježíše svoji vlídnější, láskyplnou tvář. To je ale druhý problém: u skutečného Boha si lze asi těžko představit tak zásadní změnu chování a postojů. Naproti tomu, je-li Bible dílem lidí, a sepsání knih Starého a Nového Zákona od sebe dělí víc než 500 let a zcela změněné kulturní a civilizační prostředí (vliv Řecka, přímá nadvláda Říma), pak je změna představ tehdejších lidí o Bohu naprosto pochopitelná, dokonce očekávatelná.

Mnohem zásadnějším důvodem, proč nevěřit v pravdivost křesťanské centrální doktríny, vyjádřené v Novém Zákoně (a teď vůbec nemluvíme o detailech!), je její zjevná nesmyslnost až absurdnost.

Pokud by chtěl všemohoucí a milující Bůh lidem odpustit jejich hříchy, pak by to bezpochyby mohl udělat jen tak. Mohl. Je to přece Bůh. Myšlenka, že aby mohl Bůh lidem odpustit, musí nejdřív “obětovat” někoho “hodně důležitého” (svého jediného Syna, Ježíše) nedává při nezaujatém pohledu naprosto žádný smysl. Jaký smysl, a jaký morální význam má myšlenka, že umučením jedné osoby bude moci být odpuštěno někomu úplně jinému (všem lidem)?! Bez toho “by to nešlo”? Nebo by odpuštění “jen tak” bylo méně hodnotné? Méně vznosné?

Celá věc se stává ještě absurdnější, uvědomíme-li si, že vlastně o žádnou oběť nešlo. Ježíš přece vůbec nezemřel (Ježíš byl přece podle křesťanů Bůh, a Bůh jistě nemůže zemřít, a to ani na tři dny), a i ve své “lidské podobě” byl vzkříšen. Navíc, do této “lidské podoby” se vtělil vlastně jen proto, aby mohl být umučen, zemřít, být vzkříšen, a lidem aby v důsledku toho mohlo být odpuštěno…

Zajímavý je i schizofrenní postoj křesťanů k těm, kteří za Ježíšovou smrtí stojí. Na jedné straně se dojímají nad hanebností Jidášova jednání, i Židů kteří si Ježíšůvu smrt (prý) vymohli – ale copak to celé podle nich samotných nebylo “od začátku naplánováno”?! Neměli bychom naopak Jidášovi děkovat, protože bez jeho zrady by nebylo Ježíšovy smrti, vzkříšení, ani spasení? Ať křesťané řeknou: bylo by tedy lepší, kdyby Jidáš nezradil, a Ježíš nezemřel, a ke spasení by tedy nedošlo? Nebo by k němu došlo i tak? Ale k čemu pak samotná existence Ježíše na Zemi, když by to šlo i bez ní? A chtěl Bůh Ježíšovu smrt, nebo nechtěl? Nechtěl – pak proč jí nezabránil, chtěl – pak konal Jidáš jen Boží vůli, a k čemu jeho odsudky? A pokud Bůh Ježíšovu smrt nechtěl, jaký byl tedy jeho plán? Chtěl nechat chodit Ježíše po Zemi na věky? To tedy Jidáš Bohu udělal dosti zásadní čáru přes rozpočet… Evidentně, čím víc do hloubky člověk jde, tím k absurdnějším závěrům dochází.

Zdalipak má někdo z křesťanů nějaký konzistentní a smysluplný výklad tohoto jejich centrálního, ústředního příběhu?

Připomínám, že ateisté takové vysvětlení mají. Je v principu stále stejné – totiž že Bible, tedy ani Nový Zákon nemají se skutečným Bohem nic společného – ale specielně ve vztahu k Novému Zákonu jej podrobně rozvedeme v některém z příštích příspěvků. Jeho vysvětlovací schopnost je totiž nesrovnatelně vyšší, než cokoliv s čím jsou schopni přijít, nebo s čím kdy přišli křesťané.

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

16 Responses to Problémy s Novým Zákonem