Příběh o Abrahamovi a jeho synu Izákovi, popsaný v Genesis 22 je jedním z velmi silných Biblických příběhů. Křesťané ho často citují, a Abrahama dávají za vzor pro jeho příkladnou poslušnost Bohu bez ohledu na následky. Podle křesťanů je příběh o Abrahamovi a Izákovi zdrojem cenného morálního ponaučení, které by mohlo např. podle české Wikipedie volně znít, že spolehnout na Boha se vyplácí, i když člověk hned nevidí smysl. Při bližším pohledu však všechno vypadá trochu jinak.
Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: „Abrahame!“
„Zde jsem,“ odpověděl.
Bůh řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“
Aby měl takový test smysl, tak Boží hrozba musela být reálná. Abraham musel věřit, že vede Izáka opravdu na smrt. A opravdu, je velmi pozoruhodné, že ačkoliv v Bibli je řada absurdních zákazů (jako třeba zákaz práce v sobotu pod trestem smrti) tak lidské zápalné oběti tam nikde zakázány nejsou.
„Otče,“ oslovil Izák svého otce Abrahama.
„Ano, můj synu?“ odpověděl mu.
„Vidím oheň a dřevo,“ řekl Izák.
„Kde je ale beránek k zápalné oběti?“
„Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu,“ odpověděl Abraham.
A tak šli oba spolu.
Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři. Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna podřízl.
Nezvratné odhodlání náboženských fanatiků člověku nahání hrůzu. Je také velmi s podivem, že Dobrý Bůh nějak nepomyslel a nebo neřešil, jaké trauma tím způsobí Izákovi.
Tragédie ovšem je, jak i dnešní věřící vzhlížejí k Abrahamovi s obdivem, jakou měl vnitřní sílu – že byl schopen a ochoten splnit jakkoliv absurdní a zvrácený Boží příkaz bez jakýchkoliv protestů a odmlouvání. Člověk si přitom nemůže nevzpomenout na Islámské fanatiky odpalující se s náložemi trhavin v autobusech. Třeba (určitě!) mají také silný vnitřní pocit, že tohle po nich chce jejich Bůh! Lze je za to tedy odsuzovat? Pokud je Abraham dáván za vzor, a Bible vydávána za pramen veškeré morálky, pak nelze…
„Zde jsem,“ odpověděl.
„Nevztahuj ruku na chlapce!“ řekl on. „Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný – vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného.“
Abraham tedy vzhlédl a hle, uviděl za sebou berana uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna. To místo pak Abraham nazval „Hospodin opatří,“ takže se dodnes říká: „Na Hospodinově hoře se opatří.“
Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé: „Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného: Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“
Být ochoten kvůli Bohu upálit na hranici svého vlastního syna, to je podle křesťanství zřejmě opravdu velice ctnostné a obdivuhodné jednání. Zkusme se ale zamyslet nad tím, jaké má toto poučení implikace k dnešku? Co když dnes někoho zavraždí (pardon, obětuje!) náboženský fanatik (klidně třeba křesťan), a tvrdí, že to po něm chtěl Bůh? Můžeme vědět, že to po něm opravdu nechtěl? Můžeme si tím být jistí? Máme ho potrestat, nebo ne? A proč?
Co by měl podle křesťanů človek dnes dělat, pokud by měl naprosto jasný pocit, že k němu promlouvá Bůh a přikazuje mu zabít někoho či obětovat? Měl by jít a udělat to, a nebo by to udělat neměl? Pokud by neměl, pak proč? A pokud by to udělat měl, tak k tomu asi komentář netřeba…
Někdo může namítnout, že Bůh by dnes něco podobného nikdy chtít nemohl – ale jak tohle někdo může vědět? Vidí snad někdo Bohu “do hlavy”? V Bibli není ani slovo o tom, že by Bůh řekl, že takto zkoušet už nikdy žádného člověka nebude, a není tam ani slovo o tom, že by řekl, že už nikdy nebude lidskou oběť skutečně žádat.
V příštím článku si ukážeme, že Bůh k tomu, že nic podobného neslíbil, měl asi velmi dobrý důvod, protože Abrahamem a Izákem historie lidských obětí v Bibli nekončí. Příště to už ale nedopadne tak dobře, jako to dopadlo s Izákem.
Příběh Abrahama a Izáka má ale implikace i ve vztahu k ateismu. Je absurdní, aby si skutečný Bůh, který má navíc přívlastky jako Dobrý a Milující, s člověkem tak cynicky a necitelně zahrával, aby mu nařídil, že má upálit na hranici svého syna, a zkoušel by, zda mu vyhoví. Takové manýry by byly pochopitelné možná tak u psychicky labilního dozorce z Osvětimi, nebo u krutého a psychopatického starověkého panovníkova, ale jistě nikoliv u Dobrého a Milujícího Boha. Navíc není nejmenší důvod, aby skutečný Bůh vůbec spatřoval v absolutní a slepé oddanosti sobě jakoukoliv hodnotu, nebo ctnost.
Bůh testující Abrahama na absolutní poslušnost a oddanost však dokonale odpovídá tomu, jak si mohli Boha představovat staří Izraelci, mající nad sebou i kolem sebe podobně tvrdé a kruté panovníky. Bůh z příběhu Abrahama a Izáka je přesně takový, jakého bychom očekávali, pokud mají pravdu ateisté (a Bůh Bible je tedy produktem lidí své doby), a současně je v absolutním protikladu k tomu, jak by mohl vypadat skutečný Dobrý a Milující Bůh.
By mě zajímalo, proč by ho hlavně zkoušel, když je “vševědoucí”. Celé to jejich kázání o Bohu je poněkud vratké 🙂
Mě by zas zajímalo jakou mají křesťané odpověď na tu otázku ohledně otce, který obětoval svého syna tak že ho upálil, a tvrdí, že ho k tomu vyzval bůh, protože zkoušel pevnost jeho víry. Zajímal by mě ten DŮVOD, jak mohou vědět, že něco podobného dnes není možné. A pokud to možné je, pak jak celou situaci řešit zvnějšku z hlediska práva. Přece nelze trestat někoho za to, že plnil přímou Boží vůli, ne?
Nic takového tam není. Je to jednoduše orientální vyjádření myšlenky, že Hospodin nevyžaduje lidské oběti. Nic jiného v tom nehledejte.
protestant: a nějaký argument, proč by to tak mělo být?
Existuje něco jako literární věda.
Která je neexaktní, tudíž vůbec není věda.
Existují i neexaktní vědy…
ne, neexaktní vědy neexistují. Možná existují neexaktní “vědy”, jenže ty s vědou nemají nic společného, protože věda je z definice exaktní.
Poselstvím toho příběhu není ani víra ani poslušnost (chcete-li zaslepenost). Ten příběh je kritikou fanatismu. Zde je přirovnání k zaslepenosti přesnější. Fanatikem není ten kdo někoho zabije, ale ten kdo někoho zabije pro víru a ideu. Bůh nezkouší Abrahama z jeho poslušnosti, ale z jeho náchylností k fanatismu. Nechá jej dojít až skoro k samotnému činu, aby byla katarze o to účinější. Abrahám je klasickým antihrdinou, stojí nad vlastním synem s nožem a někde za ním (Abraham tedy vzhlédl a hle, uviděl za sebou berana uvízlého za rohy v křoví). Trapnější scénu snad nelze vymyslet. Pokud budeme chápat Abrahama jako příklad karikatury, pak pochopíme i to, že je za to odměněn.
@spitfire: s tím co píšete snad ani nebudu polemizovat, názor si udělá jistě každý sám. Zopakuji jen reakci Hospodinova anděla na Abrahamův údajný fanatismus:
Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.
to Colombo:
Systém věd [zdroj?]
formální vědy — někdy jsou řazeny k přírodním vědám (kromě filozofie)
filosofie — shrnuje poznatky všech věd, nejduchovnější ze všech věd
logika — je jazykem veškerých věd, zejména však humanitních
matematika — je jazykem přírodních a společenských věd
reálné vědy — jsou empirické, tematické a metodické.
přírodní vědy — jsou exaktní.
biologie
botanika
zoologie
lékařství (též medicína)
fyzika
astronomie
geologie
chemie
humanitní vědy — nejsou exaktní
filologie
sociální vědy (společenské) — jsou na pomezí přírodních a humanitních věd.
(politická) ekonomie (národní hospodářství) — studuje ekonomiku.
religionistika — studuje vztah člověka a náboženství.
sociologie — studuje společnost.
kulturní (duchovní vědy)
antropologie
estetika (uměnověda)
historiografie (dějepis), někdy podle svého předmětu zvaná historie.
jurisprudence — studuje právo.
kulturologie
etnologie
muzikologie
lingvistika
politologie
psychologie
teologie — studuje Boha.
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bda
to Michal:
ja zvláštní, že právě ateisté zde předvádějí fundametálně fanatické čtení a chápaní Bible. 🙂
Jasně jsem napsal, aby karikatura Abrahama byla úplná, musí být za to odměněn. V paralelním vesmíru je sice Abrahámův čin dokonán, ale výsledek je skoro podobný. Abrahám získá stejnou odměnu(Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas). Ten příběh je karikaturou Abrahama, nikoli Boha.
Zkuste si tu scénu představit. Abrahám stojí nad svým synem s nožem v ruce připraven ho zabít. Abrahám “slyší” dva zvuky. Ten, který interpretuje jako hlas boží a ten druhý reálný, což je bečení toho berana za ním. Jelikož je fanatik tak slyší jen hlas ve svém nitru. Vůbec nevěnuje pozornost nářku toho berana. Fanatik nevnímá realitu v četně jejich zvuků. Až když Bůh stopne akci tak si Abrahám uvědomí realitu (kam patří i zvuky) .
Protestant: kdepak, ateisté se ptají po JAKÉMKOLIV SMYSLUPLNÉM čtení Bible, tak aby výsledek byl v souladu s třeba i velice volně pojatou inspirovaností Bohem. Nebo ateisté navrhují shodnout se na závěru, že Bible nemá s Bohem nic společného. Odsouhlaste tento závěr, a pojďme se podívat co z toho plyne dál.
ale kdepak. Vy zde předvádíte fundamentalistický přístup k Bibli a vzápětí jej napadáte a zesměšňujete jako (pochopitelně) ulítlý. Něco jako bych tvrdil, že na jednu stranu Shakespeare popisuje ve svých hrách historii a na druhé straně tvrdil, že jeho hry nejsou historicky věrohodné.
Ale to ví každy trochu vzdělaný člověk, že Shakespearovi nešlo o popis historie, ale že mu šlo o popis člověka, společnosti a toto se mu podařilo velmi pravdivě a vůbec nevadí že pro to použil vymyšlené historické reálie.
Michale, chcete se vlomit do dveří, které jsou už dávno vysazeny z pantů.
Přesně tak. Je to jako vegetariánovi vyčítat že jí moc masa.
protestant:
Tak jako něco, co se jmenuje “Církev” nemusí být církev z definice, tak i tento seznam je trochu mimo. Schválně si povšimněte, co znamená “věda” a na čem stojí “věda”, podívejte se, co znamená “vědecký postup”. Pak budete muset uznat, že spousta z různých “humanitních věd” prostě vědou z definice není. Ačkoliv se tak nazývají.
protestant:
Ano, jsem fanatickým zastáncem gravitace. Gravitace existuje a tohle mi nevyvrátíte žádným slovním cvičením. Jenže já si gravitaci můžu ověřit. Stejně tak jako si můžu ověřit všechny jiné věci, které tvrdím. A to znamená, že v ně nevěřím, tudíž fakticky nejsem fanatik. Fanatický můžete být akorát vy, protože vy tvrdíte, že gravitace není. Přestože si ji můžu ověřit, přestože vám ji ukazuju a přestože vy sám se s ní denně setkáváte.
Kde tvrdím že gravitace není?