Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. martiXXX

    Toto nejsou moje příspěvky……

    martiXXX says:
    February 8, 2014 at 5:08 pm
    !!!!!!!!!!!!!!!! Je vám tady jedno, že tu řádí ten blázen??????….. pak jste ale jeho spolupachatalé !!!!!!!!!
    martiXXX says:
    February 8, 2014 at 5:09 pm
    Kdo toleruje zlo je sám zlem !!!!!!!!… vesmír je propojen, vše se vám vrátí

  2. Čestmír Berka

    Antisportovče, máš v tom nějaký zmatek. Ateisté žádnou Pravdu nemají. Ateismus je postoj k bohům, bohu, bohyním a bohyňčatům, démonům a volně bych k tomu přidružil skřítky, víly, hejkaly a podobnou havěť… Ateisté prostě nevidí důvod, proč na tuto havěť věřit a zabývat se tím, co po nich tato imaginární Zoo chce.

  3. TvojOponent

    Fúúúúúúúúú… 😯 Nejak vám to tu ide dolu kopcom. Čím viac reakcií tým väčšia bieda. MartiXXX, Antiteista…. Spamätajte sa, pribrzdite. Ste síce ako ateisti len zvieratá, ale móresy snáď máte civilizovanejšie.

  4. TvojOponent

    Berka! Zdravím Vás.
    Ponúknem jednoduchšiu verziu: Ateizmus – bohov niet.
    Tá veta – ateisti žiadnu pravdu nemajú – je dosť zavádzajúca. Ateisti samozrejme pravdu mať môžu (dokonca aj čo sa týka neexistencie boha), ale ich pravda nevyplýva z ateizmu. Aj ateista môže tvrdiť, že 2+2=4, a bude mať pravdu,ovšemže pravdu matematickú.
    Takže pozor – ateisti samozrejme môžu mať pravdu. Môžu mať aj žalúdočné bolesti a rovnako žlčníkové kamene.

  5. Čestmír Berka

    TvojOponent, nepíšu o “pravdě” ale o “Pravdě” . To jsou pojmy, které nemají vůbec nic společného ( kromě písmen)

  6. TvojOponent

    Berka…pre ateistu pojem PPPPravda je principiálne rovnaký ako Lexikón kúziel Petry Černockej.
    Teda nezmyselný. Na Pravdu môžete veriť až vtedy, ako uveríte na Boha.
    Teda pokiaľ nie je reč o denníku Pravda 🙂 Lebo v Pravde o Pravde popravde nepíšu.

  7. Čestmír Berka

    Tvoj Oponent- vždyť o tom píšu. Antisportovec se snaží napodobit článek a nejde mu to- ateismus není inverze teismu, nemá Pravdu Ateismu, nemá dogmata ani předmět uctívání- pro nás bozi, bohyně, bohynčata a jejich doprovod nejsou, nemají smysl…a většina věřících je na tom stejně- my máme navíc za vymyšleného i toho jejich ( katolíci taky nevěří na Manitua, Aštara Šerana, Dia…) Ten váš bůžek z pasteveckých pověstí Izraelců je …

  8. Samain

    Antisportovec
    1) Adorizace ateismu.

    Být ateistou znamená pokládat nějaké tvrzení za nepravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé ateismy se mohou lišit stupněm své podloženosti.

    O čem to zde račte halucinovat? To že je země kulatá za nepravdivé vskutku nepovažuji. JEstli vstal JK z mrtvých – no, nejprve by bylo třeba prokázat že vůbec existoval.
    JAké různé ateismy?

    Ateisté běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě..

    Předně – nepovažují ateismus za víru. Je to životní postoj. Nemodlím se k ateismu, neočekávám od něj pomoc ani spasení. Zkrátka si myslím, že personal god neexistuje.
    Stejně jako mluvící vlk v červené karkulce, nebo sedmihlavý drak.
    Teisté běžně mluví o předmětu své víry (zde je to slovo na místě)jako o pravdě.
    Kde je problém?

    Ptám se ateistů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

    Necítím se být nad bohy, jelikož v bohy nevěřím. Stejně jako se necítím být nad mluvícím vlkem, nebo sedmihlavým drakem.

  9. bílej kabát

    Mezi událostí a zprávou o ní leží víra, t. j. snaha aktualisovat poselství a tak ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy. Písmo je celé poselstvím z víry a k víře , nikoli referát nebo kronika. Kdo tento podíl víry na utváření konečné podoby Písma pomíjí, počíná si stejně nevědecky a nerozumně jako ten, kdo by začal užívat jako historického pramene Homéra nebo Shakespeara

    bílej kabát:
    Autor tohoto žvástu by se měl dát na politiku. Ti také kecají tak, aby tomu nikdo nerozuměl.

  10. treebeard

    Ono ten citát niečo hovorí – hovorí pomerne objektívne, ako tie texty vznikali. Že tí ľudia mali pocit, že ich vylepšovanie “pravdy”, pridávanie lepších a silnejších detailov, je pre dobro veci.

    Autor však už nedomyslel, že takýmto spôsobom sa dá stvoriť posvätný text prakticky z ničoho (resp. s veľmi skromných indícií). Takýto text potom nemusí obsahovať takmer nijakú objektívnu pravdu, možno vôbec nijakú. Otázka, čo z textu je teda doslovnou pravdou a čo je len “pravdivým vyjadrením viery”, je teda kľúčová. Protestant nám však na ňu nikdy neodpovie.

    Poznám pár otvorenejších veriacich, ktorí sa snažia argumentovať, že “všetky zdroje sa zhodujú na základných faktoch”, t.j. napr. na tom, že Ježiš žil a bol popravený, že nasledovníci našli prázdny hrob, že “sa im muselo niečo zjaviť”… Lenže mám pocit, že v následnej diskusii som vždy dokázal obhájiť, že na to, aby sa takéto “základné fakty” začali šíriť, mohlo stačiť veľmi málo. Nič nie je ľahšie ako podporiť svoj názor tvrdením, že to videlo 12 či 500 svedkov, najmä ak tí svedkovia sú nevyhľadateľní. Je veľmi ľahké tvrdiť v Korinte, že sa niečo stalo pred 20 rokmi v Jeruzaleme. A tvrdiť to nie “všetkým Korinťanom”, ale len nejakej špecifickej komunite, o ktorej viem, že mi bude náchylná uveriť. A tvrdiť nie to, čo sa v evanjeliách píše dnes, ale to, čo v danej dobe bolo priechodné (napr. že ženy, ktoré našli prázdnych hrob, sa to báli povedať, takže pravdu vedia len “zasvätení”).

    Dnes máme kopu politických káuz, u ktorých majú veriaci ( v danú kauzu) a neveriaci, na niečo dôležité absolútne jednoznačný názor (kradol – nekradol, zabil – nezabil), ktorý menia len ťažko, dokonca aj v tých vzácnych prípadoch, keď dôjde k vyšetreniu kauzy. U Ježiša, pokiaľ vieme, k nijakému vyšetrovaniu nedošlo, resp. ak došlo, jeho výsledok bol “nekresťanský”, takže kresťanské zdroje nám ho nezachovali. Keby bol výsledok “kresťanský”, stal by sa súčasťou evanjelií. Výsledky vyšetrovania napr. mohli mať v danej dobe tak pre vyšetrovateľa malý význam, že ich ani poriadne neuložil. A keď sa zistilo, že by význam mali, bolo už neskoro. Ale to je len špekulácia, za daného stavu skôr musíme “kauzu Ježiš” označiť za kauzu nevyšetrenú.

  11. Foxy

    Ten Heller (cvičebnice “Praktická znalost Písma, 1. díl Starý zákon” ), co se na něj protestant odvolává, hned v 1,1 uvádí: “Písmo je základem vší evangelické theologie, měřítkem víry i života a jedinečným svědectvím Božího slova.”
    Je to roztomilé, protože to vše stojí na víře, že se skutečně jedná o slovo boží (a že vůbec nějaký bůh reálně existuje). Což věřící pokládá za samozřejmost, kterou netřeba dokazovat a agnostik/atheista tuto představu jako východisko svých úvah odmítá přijmout bez řádných (nezávislých) důkazu.
    Výsledná diskuse, ať je jakkoliv jiskřivá, pak už je jen neustálé míjení se.

  12. S.V.H.

    treebeard says:
    Poznám pár otvorenejších veriacich, ktorí sa snažia argumentovať, že “všetky zdroje sa zhodujú na základných faktoch”, t.j. napr. na tom, že Ježiš žil a bol popravený, že nasledovníci našli prázdny hrob, že “sa im muselo niečo zjaviť”…

    S.V.H.:
    Nedávno jsem četl tento článek:
    Kirby, Peter. The Case Against the Empty Tomb. Journal of Higher Criticism, 2002, 9/2, pp. 175-202.
    Autor v něm ukazuje, že příběh o prázdném hrobě pochází od Marka a ostatní, kteří prázdný hrob zmiňují, vycházejí z něj a z tradice, která z Marka vznikla (také ukazuje, že si ho autor Marka pravděpodobně vymyslel, ale to už je věc jiná). Takže to, že se “všechny zdroje shodují”, může být dáno jednoduše tím, že existuje zdroj jediný a ostatní od něj opisují.

  13. bílej kabát

    treebeard says:

    February 9, 2014 at 9:44 am

    Ono ten citát niečo hovorí – hovorí pomerne objektívne, ako tie texty vznikali. Že tí ľudia mali pocit, že ich vylepšovanie “pravdy”, pridávanie lepších a silnejších detailov, je pre dobro veci.

    bílej kabát:
    Ano, ti lidé snad i věřili, že “vylepšováním pravdy” o události udělají pro “Pravdu” medvědí službu. Ale co císař Konstantin, díky kterému křesťanství povstalo. Jeho obrácení na víru bylo důsledkem politického pragmatismu než náboženského přesvědčení.

  14. treebeard

    Bílej Kabát, videl som dokument, v ktorom si autori dali námahu pomocou vysokozdvižnej plošiny nasnímať detaily z Konštantínovho víťazného oblúka. Je zaujímavé, že na tých reliéfoch nie je absolútne nič kresťanské – sú tam vyobrazené niektoré menej významné rímske božstvá a dokonca aj Konštantín sám sa nechal zobraziť ako boh. Dokument dokonca tvrdil, že je možné, že v Maxentiovej armáde bolo viac kresťanov ako v Konštantínovej.

Comments are closed.