Jak začalo křesťanství?

Dnešní článek je určen primárně pro ateisty, křesťanům doporučuji raději ho nečíst 🙂 Jeho cílem není polemizovat s náboženstvím, polemizovat s vírou. K pravdivosti víry nemá žádné implikace. Hodlám si jím ukojit svou soukromou obsesi problémem, kterak začalo křesťanství. Chci předestřít jistý nestandardní model počátků křesťanství, a vás, moje vážené čtenáře, chci poprosit o jeho kritiku. Ten model je podle mého názoru velice zajímavý a řeší řadu neduhů, kterými podle mého trpí modely standardní. Má ovšem jeden „nedostatek“, který je pro mnohé zcela zásadní a diskreditující: model, který vám dnes představím, neobsahuje člověka Ježíše Krista. To samozřejmě vůbec neznamená, že syn tesaře z Galiliee, Ježíš, který byl ve 30. letech ukřižován Pilátem Ponským, neexistoval – ať si existoval, klidně ať existoval tucet ukřižovaných Ježíšů. Já ale dnes budu hájit model, který na takové postavě nezávisí. Neobsahuje ji, nepotřebuje ji, obejde se bez ní.

Podle mého modelu se křesťanství vyvinulo pravděpodobně už nějakou dobu před rokem 30 z některého z mysteriózních kultů. Nikdo si ho nevymyslel, nikdo ho nezkonstruoval – vzniklo přirozenou syntézou religiozních i jiných ideí, které ve Středomořském prostoru v té době existovaly. Křesťanství nevzniklo na žádném konkrétním místě, ty myšlenky spojující už existující ideje se objevovaly a klíčily a navzájem se ovlivňovaly a připadaly mnoha lidem zajímavé a inspirující na mnoha místech současně. Proto je také křesťanství od samého počátku velmi diverzifikované, jak ideově tak geograficky, a není ani nejmenší evidence o tom, že by vůbec kdy existovalo něco jako jednolité křesťanství, stojící na odkazu člověka Ježíše Krista.

Křesťanství vzniklo mimo jiné z těchto v daném prostoru už existujících ideí:
1) Židovství, Tóra, a zejména pasáže kolem „trpícího služebníka“ v Žalmu 22 a Isaiáši 53
2) Mesianistická očekávání
3) apokalypticismus, očekávání brzkého konce světa
4) idea božské bytosti, tvořící spirituální kanál mezi člověkem a „vysokým Bohem“
5) koncept umírajících a zmrtvýchvstalých božstev http://en.wikipedia.org/wiki/Dying-and-rising_god
6) gnosticismus, idea tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ale nyní je odhaleno, ovšem jen „povolaným“
7) Řecká idea personifikovaného zbožštělého „Slova“, „Logos“
8 ) idea „spasitelských aktů“ božských bytostí, které měly důsledky pro spásu lidí

Protože křesťanství nemělo žádný jasný počátek v čase, ale vznikalo postupně, nemá smysl se ptát, jak se vlastně stalo, že křesťané uvěřili, a čemu přesně „na začátku“ (který nebyl) věřili. Nemusí nás to trápit: stejně tak nevíme, jak se stalo, že „uvěřili“ členové jiných mysteriózních kultů, a nevíme ani, čemu přesně věřili. Přesto víme, že tyto kulty a sekty existovaly.

Můžeme ale poměrně spolehlivě rekonstruovat, čemu věřil náš nejstarší křesťanský autor, Pavel. Něčemu podobnému (nikoliv ovšem nutně stejnému) pak věřili i ostatní autoři epištol. Mluvme tedy o víře křesťanů v Pavlově době.

Křesťané v Pavlově době věřili v Božskou bytost Kosmického významu, Ježíše Krista. (Ježíš = z aramejského „Bůh je spása“, Kristus = Mesiáš). Kristus byl spirituálním kanálem, spojujícím vysokého Boha s lidmi. Křesťané ho chápali jako prostředníka k Bohu Otci. Skrze Krista dostávali zjevení i přímé informace (Pavel: ne od lidí, ale od Pána mám následující: … 1 Kor 7:10).

Kristus podle prvních křesťanů existoval od věků. Skrze něj bylo všechno stvořeno, on byl prvorozený všeho stvoření. Kristus je obrazem neviditelného Boha, vše v nebi i na Zemi bylo stvořeno jím, vše co se vidí, i co se nevidí. Trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo vše stvořeno, a on je přede vším, a jím všechno stojí. (Koloským 1:15-17). Jeho existence a identita byla po věčné časy skryta, ale nyní, v časech před koncem světa, byla lidem zjevena skrze prorocká Písma (Římanům 16:25) a skrze vidění.

Protože byl ale Kristus spirituálním kanálem mezi Bohem a člověkem, sdílel kromě své Božské podstaty i jisté lidské prvky. Mysticky pocházel z ženy (Galatským 4:4) – což Pavel jistě nezdůrazňuje náhodou, u bytosti tohoto druhu se takové věci nerozumí samy sebou. Byl zrozen pod zákonem – byla to tedy Izraelská spirituální bytost, stvořená Izraelským Bohem, nikoliv nějaký Řecký Poseidon či božstva Egypťanů nebo něco podobného. Navíc mysticky pocházel speciálně z Davidovy královské linie – což si vyžaduje obecně uznávaná Mesianistická předpověď v Písmu.

Centrem víry křesťanů Pavlovy doby však byl mysticky chápaný spasitelský akt, který Kristus podstoupil. Na začátku celého Kosmického dramatu “se Kristus vzdal sám sebe, a přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle, jako člověk.” (Filipským 2:6-8)

Kristus byl pak vydán při takzvané Večeři Páně. Jeho tělo se vydávalo za věřící, na památku čehož měli věřící při stejnojmenném posvátném rituálu přijímat chleba, symbolizující Kristovo tělo. Jeho prolitá božská krev symbolizovala Novou Smlouvu (Starou smlouvu uzavřel Bůh s Mojžíšem, a Židé ji měli stvrzovat dodržováním Zákona). Když první křesťané pili při posvátném jídle “Večeře Páně” víno, symbolizoval tento nápoj právě Pánovu prolitou krev a Novou Smlouvu. Všechny tyto informace měli křesťané přímo od Pána (1 Kor 11:23).

Kristus pak zemřel za naše hříchy podle Písem (pravděpodobně přímo v nebi, v kosmických sférách) na dřevěném kříži (kde trpěl, Římanům 8:17), byl pohřben, a třetí den byl vzkříšen. (1 Kor 15:3) Kristus byl vzkříšen jako první ze všech zesnulých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí (1 Kor 15:22). Každý však ve svém pořadí. Nejdříve sám Kristus, a při jeho příchodu (nikoliv návratu!) pak všichni, kdo jsou Kristovi. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc (Kosmických zlých sil, ovládajících dnes (= v Pavlově době) tento svět), předá Kristus království Bohu a Otci. Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, bude smrt. (1 Kor 15:26)

Kristův příchod se odehraje takto: “Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.” (1 Tes 4:16-17)

Pavlova teologie je podle mě překvapivě kompaktní, a dává pěkně smysl. Myslím, že chápu, že v Pavlově době tomuto mohla řada lidí uvěřit, a ty myšlenky jim mohly přijít přitažlivé. Na světě je plno zla, bezbožní Římané vítězí nad spravedlivými Izraelci a dlouhodobě je drží v porobě, což svědčí o tom – toto, a spousta dalších věcí svědčí o tom, že svět je pod nadvládou Mocností Zla. Tento stav ale nebude trvat dlouho. Bůh ve prospěch svého lidu co nevidět zasáhne, prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. Předtím je ale potřeba vypořádat se s hříchem. Všichni jsme hříšní, a zasloužíme smrt (trestem za hřích je smrt!), a Bůh ho nám lidem nemůže a ani nechce prominout. Bůh nás však všechny miluje, a tak nám nabídl novou Smlouvu, a to všem, Židům i Pohanům, smlouvu v krvi svého Syna. Bůh obětuje svého prvorozeného a jednorozeného Syna – oběť nejvyšší! – za hříchy nás všech. Kristus může nést trest za naše hříchy – protože je sám Člověk. Jeho krev je dostatečně cenná, aby naše hříchy splatila – protože je Božské podstaty, je to bytost nesmírného, Kosmického významu. Přijetím našich hříchů se z Krista stal zločinec, ten nejtěžší zločinec – a pro zločince je trest smrti na kříži. Proto kříž. Kristovým vzkříšením (přičemž my budeme vzkříšeni s ním) se řeší problém smrti, Kristus se pak vypořádá se zlými mocnostmi a předá vládu Otci, a my pak budeme s Bohem navždy, a to je konec pohádky. Jak to všechno víme? Z Písma (Žalm 22, Isaiáš 53 a další) a ze zjevení. Proč si toho doposud nikdo nevšiml, resp. nikdo ty pasáže tak nechápal? Inu, bylo to Tajemství, které je po věčné časy skryto, a nyní je zjeveno. Co musíme udělat, abychom byli spaseni? Stačí přijmout Kristovu oběť, a to uděláme tak, že v Něj uvěříme. V Krista lze ostatně jedině věřit, vždyť ho nikdo z nás nikdy neviděl (1 Petr 1:8)!!!

***

Krista kázali Apoštolové. Ti dnes známí jsou Pavel, Petr, Jakub, Apollo. Různí Apoštolové někdy kázali (více či méně) jiného Krista (2 Kor 11:4) a vzájemně si konkurovali. Všichni vycházeli, tak jako Pavel, z Písma a ze Zjevení, a nebyla žádná autorita odkazu pozemského Ježíše, která by mezi nimi mohla soudit. Nevím o žádné indícii z epištol, že by kterýkoliv Apoštol požíval vyšší autority kvůli osobní znalosti a následnictví pozemského Ježíše. Křesťanství tvořila mozaika sekt, vyznávajících Krista, a rozesetých po celé Římské říši.

Pravděpodobně v 70. letech sepsal jistý vzdělaný křesťan, neobeznámený příliš s poměry v Izraeli, vycházející z Řeckého překladu Bible, pozoruhodný alegorický příběh. Bylo to “evangelium o Ježíši Kristu, Božím Synu”. (Mk 1:1) Dnes tohoto anonymního autora známe jako evangelistu Marka. Evangelium = šťastná zpráva, Marek tedy svým čtenářům sděluje šťastnou zprávu o Ježíši Kristu, Božím Synu.

Marek se rozhodl ukázat na alegoricky chápaném a fiktivním příběhu o člověku Ježíši, midrashicky působícím na pozadí Písma, důležité teologické aspekty a pravdy o “skutečném” Kristu. Markův příběh ale až tak úplně fikcí nebyl. Skutečný Kristus přece byl Člověk, komunikuje s věřícími, byl ukřižován a vzkříšen – no a Marek to celé prostě zasadil do reálných kulis, konkrétní doby a konkrétních historických míst.

Stejně jako skutečný Kristus byl i Markův Ježíš Synem Božím, který se inkarnoval do lidského těla. Stejně jako skutečný Kristus měl i Markův Ježíš od počátku velkou Moc. Když oslovil lidi, ti ho bez řečí následovali – tak jako by měli následovat skuteční věřící skutečného Krista. Vzhledem ke Kosmickému významu skutečného Krista Ježíše poslouchalo i moře a vlny (Mk 4:41) Skutečný Kristus bude centrální postavou Apokalypsy, i Markův Ježíš o sobě mluví jako o Synu Člověka. Skutečný Kristus zvítězí nad Zlými Mocnostmi, a Markův Ježíš už na Zemi ukazuje svoji Moc nad zlými duchy. Skutečný Kristus zvítězí i nad smrtí – a Markův Ježíš křísí Jairovu dceru. Skutečný Kristus nastolí Boží království, v němž nebude nemocí – a Markův Ježíš uzdravuje nemocné. (případně “léčí nemocné hříchem”?)

Skutečný Kristus otvírá lidem oči – a Markův Ježíš uzdravuje slepé. Skutečný Kristus je spravedlivý a bez hříchu (Isa 53:9b) (musí být, aby jeho oběť zafungovala), což je i Markův Ježíš. Má úctu k Zákonu, učí podnětným etickým maximám, atd.

Skutečný Kristus je tajemstvím, které bylo po věčné časy skryto, a nyní je odhaleno – a Markův Ježíš je samé tajemství. Učí v podobenstvích, přímo za účelem, “aby lidé hleděli, a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili, a nebylo jim odpuštěno”. (Mk 4:12). Navíc Markův Ježíš neustále zdůrazňuje, aby lidé o jeho mocných činech nikomu neříkali – a dokonce i celý příběh končí šokujícím způsobem, že “ženy nikomu nic neřekly!”. Dost možná, že i Marek svůj spis mínil jako meta-podobenství! Totiž jako podobenství o Kristu na fiktivním příkladu pozemského Ježíše…

Ostatně, celý základní plot Markova příběhu je o Kristově tajemství a jeho postupném odhalování. Ze začátku nikdo nechápal, kdo Ježíš je, a odkud bere svou Moc. V polovině příběhu (cca 8. kapitola) začal Ježíš uzdravovat slepé – a Petr začíná pomalu chápat (Ty jsi Mesiáš! Mk 8:29b). Dojde k transfiguraci na hoře, a Ježíš odhalí své kosmické konexe a tím dále poodhalí svoji identitu. První, kdo chápe víc (Ježíš je Mesiáš, který musí trpět, a pak ZEMŘÍT, a v tom vlastně spočívá jeho mise!) je žena, která ho pomazala mastí z pravého nardu (Mk 14). Až do samého konce evangelia vlastně vůbec nikdo v úplnosti nepochopí, kdo Ježíš byl. První to vyzná, je Římský voják, tedy POHAN! (Ten člověk byl opravdu Boží Syn… Mk 15:39)

Značnou část Ježíšových promluv v Markovi lze chápat jako vzkaz (současným, v Markově době žijícím!) věřícím od skutečného Krista. Markův Ježíš věřící nabádá, aby v něj měli víru (Mk 4:40 i jinde). Petrovo zapírání Ježíše je vzkaz věřícím, aby se za svého Pána nestyděli, a nepodlehli podobnému pokušení. Ježíš opakovaně Markovými ústy říká, že následovat ho bude znamenat bolest a utrpení – zřejmě aktuální situace v Markově době. V Božím království pak ale přijde odškodnění.

„Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.” (Mk 8:34,35) je další z mnoha takových pasáží.

Celý pašiový příběh je třeba číst ve světle Starého Zákona, tedy pramene, odkud, jak známo, máme informace o Kristu. Ježíš přijel do Jeruzaléma na oslu, protože Zechariáš 9:9 to tak říká.

Římané neměli žádný zvyk pouštět zločince, ale uvědomíme-li si, že Barabáš je nápadně podobné Aramejskému Bar-Abbas, tedy Syn Otce, máme tu najednou dva Syny Otce: spravedlivého Ježíše, a zločince Barabáše (to jsme my všichni.) Zločinec je propuštěn na svobodu, a spravedlivý Ježíš bude trpět… celé je to alegorie.

Ježíš byl opovržený a opuštěný lidmi (Isa 53:3). Byl ukřižován se zločinci, protože Izaiáš 53:9 říká, že měl být pohřben se zločinci. Byl zadržen a souzen (Isaiáš 53:8), nikdy se nedopustil žádné křivdy, a v ústech neměl žádnou lež (Isa 53:9b). Byl bičován, abychom my všichni byli uzdraveni jeho ranami (Isa 53:5b). Hospodin na něj uvalil provinění nás všech (Isa 53:6b). Na smrt byl veden jako beránek, byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel (Isa 53:7). Nelidsky byl zohaven, už ani člověku nebyl podoben (Isa 52:14, Mel Gibson, Utrpení Ježíše Krista 🙂 ).

Na kříži Ježíš volal, Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Žalm 22:2). Když byl na kříži, lidé se mu posmívali a pošklebovali (Žalm 22:8, Mk 5:29). Vyzývali ho, ať tedy sleze z kříže, když je ten Mesiáš (Žalm 22:9). Vojáci losovali o jeho šaty (Žalm 22:19). Na kříži měl probodené ruce i nohy (Žalm 22:17). Měl vyschlo v ústech, a tak mu vojáci dávali napít z houby namočené v octě. (Žalm 22:16). atd.

***

Marek i jeho čtenáři jistě věděli, jak Marek svůj text myslel, a tak ho i chápali. Jenže křesťanství tehdy tvořily poměrně uzavřené sekty, a jistě i Markova byla jedna z nich. Později se ovšem Markův spisek dostal mimo kontext, ve kterém byl sepsán. Lidem přišel velmi zajímavý, zajímavým a hlubokým způsobem reflektoval Krista, ve kterého věřili, a tvořil nevšední pohled na Něj…

Markův úspěch inspiroval nezávisle na sobě Matouše a Lukáše, který jeho příběh, každý svým způsobem “vylepšili”. Přidali víc příznaků Ježíšovy moci, víc zázraků a mocnější zázraky, víc nebeských znamení, zázračné narození, oba “prokázali” původ Ježíše ke králi Davidovi, jejich Ježíš byl otevřeněji Božský…

Celý příběh pak úplně reinterpretoval a přepracoval Jan, který přidal ideu Řeckého Logu, … podle mě ještě i v té době lidé chápali celou story tak jak byla původně míněna, tedy jako alegorii. Ale přístup historizovaného Ježíše se stal velmi moderní. Představuji si to, jako dnešní situaci okolo Járy Cimrmana. Každý “potichu” víme, že jde jen umělecký produkt, ale přesto se o něm na veřejnosti naprosto běžně mluví, jako že reálně žil. Má svoje muzeum, je spousta artefaktů z jeho života, dětství, přehršel jeho vynálezů, a všichni o tom mluvíme jako že se to vše “skutečně stalo”, i když víme, že “ve skutečnosti” to bylo trochu jinak.

V takové situaci se pak mohl otevřít prostor pro změnu paradigmatu. Klidně se mohla začít šířit idea, že, nakonec – to všechno opravdu BYLA realita! Že i když se to nebere vážně, tak Kristus se v Ježíši opravdu inkarnoval, tak jak evangelia popisují. To, že řekl vše co mu evangelia připisují, tomu věřil pravděpodobně už sám Marek, stejně jako Pavel věřil, že výroky které mu Pán “spirituálně sdělil” od něj reálně pocházejí. Odtud už je jen krůček k myšlence, že to řekl i fyzicky, ve svém reálně existujícím lidském těle.

Ještě v polovině druhého století evangelia nikdo necitoval, tedy je asi ještě tehdy lidé nebrali příliš vážně. Ovšem nedlouho poté začala nabývat myšlenka historicity na významu. Irenaeus je už kolem roku 180 bere prokazatelně vážně. Vytvořil pro evangelia jasné spojení s Apoštoly, známým způsobem – a zbytek už je poměrně dobře dokumentován.

***

Uvědomme si nyní dvě věci: Tento scénář je velmi dobře možný. Neobsahuje žádný zvlášť nepravděpodobný krok, nic, nad čím stojí otazník, jak tomu lidé mohli uvěřit. NAVÍC tvrdím, že v tomto kontextu dávají všechny spisy NZ lepší smysl, než za předpokladu historického Ježíše. Pavlovými dopisy počínaje, a evangelii konče.

Uvažme např.

1) absenci Ježíšova učení prakticky ve všech epištolách
2) fakt, že Pavel Ježíši nepřipisuje ani žádný ze svých apokalyptických názorů, které přitom měly být jádrem Ježíšova pozemského učení
3) fakt, že Pavel Ježíši nepřipisuje ani morální maximy, které měly od Ježíše pocházet (miluj bližního svého…)
4) Pavlovo evangelium je úplně jiné, než Ježíšovo, a Pavel vůbec nezmiňuje, že by Ježíš nějaké měl. Nemluví o tom, že by nějaké měl, a nezdůvodňuje, proč ten posun.
5) Jediný výrok, kdy Pavel Ježíše evidentně cituje, je Večeře Páně (1 Kor 11:23-26) , což je asi podle nás všech zrovna výjev, který se jen těžko stal. Nevím, jak byste vysvětlili, že Ježíš lámal chleba a nabádal své učedníky, ať ho jedí jako jeho tělo, které se dává za něj…
6) způsob, jakým Pavel (ne)mluví o Jakubovi a Petrovi.
7) způsob, jakým Pavel mluví o své návštěvě Jeruzaléma, a fakt, že ho ani nenapadne, že by mohl navštívit místo, kde byl Ježíš ukřižován, zahradu Getsemane, prázdný hrob, atd., a pak o tom napsat svým čtenářům…
8 ) vysokou Kristologii u Pavla. Jak se v tak krátké době stala z tesaře bytost Božské podstaty?
9) proč vůbec Pavel v listu Galatským zdůrazňuje, že Kristus byl z ženy? U tesaře by to jeden tak nějak čekal, proč o tom vůbec mluvit? No ale u Božské bytosti … je asi docela vhodné takovouto její nečekanou vlastnost zdůraznit.
10) V kapitole Římanům 13 Pavel říká, že vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale pro ty, kdo konají zlo. Konej dobro, a vláda tě pochválí. Konáš-li ale zlo, boj se. Vláda je Božím služebníkem, a pachatele zle po zásluze trestá. VELMI podivné, pokud by Pavel věděl, co se stalo Ježíši…
11) fakt, že Pavel (i ostatní autoři epištol!) zcela mlčí o tom, že by Ježíš měl vůbec nějaké učedníky. Jedinkrát mluví o Dvanácti, aniž vysvětlí co to je, a nezahrnuje do toho ani Petra, ani ostatní Apoštoly.
atd.
12) absence jakékoliv jiné evidence o učednících. Autor Petrova dopisu netvrdí ani nenaznačuje, že by byl Ježíšovým učedníkem. Autor Jakubova dopisu vůbec nezmiňuje svůj údajný pokrevní příbuzenský vztah s Ježíšem! Pavel se při svém soupeření s Petrem nijak nesnaží vypořádat s jeho údajným mnohem bližším vztahem k pozemskému Ježíši.
13) za co byl vlastně Ježíš ukřižován? Ukřižování je trest pro těžké zločince, ale pro rouhače je trest ukamenování…
14) jak moc je pravděpodobné, že tesaře předvedli osobně před Piláta Ponského?
15) Příjmení Jidáše Iškariotského je zábavná hra se slovy: Aramejské Ish-Karijá znamená “lhář”, a nebo “ten falešný”…
16) Josef z Arimatee má také zajímavé příjmení: žádné město Arimatea nebylo nikdy nalezeno, ale znamená to “Best disciple Town”, tedy “město nejlepšího učedníka”
17) ani město Nazaret nebylo nikdy nalezeno, a neexistují o něm žádné dobové dokumenty. Zato evangelium sv. Filipa naznačuje, co to znamená: Ježíš z Nazaretu znamená podle Filipa “Ježíš z Pravdy”…
18) Římané nechávali popravené na křížích viset mnoho dní. Sejmout někoho hned po smrti, a dát ho do hrobu – to je nevídané. Kdyby ale bylo s Ježíšem nakládáno tak jak bylo s popravenými nakládáno běžně, těžko by mohl Marek svoji historku dokončit. Kdyby Římané Ježíše nechali viset na kříži, jak to bylo běžné, těžko by také jeho učedníky mohlo napadnout něco o vzkříšení.
19) Jak vůbec učedníky napadla absurdní teze, že ten, s kým chodili měsíce po zemi, nosil úplně normální šaty, boty, jedl, vyměšoval se – a zemřel – tak sestoupí na konci světa z nebe a on to bude, kdo skoncuje s Kosmickými zlými mocnostmi?
20) co bylo TO v Ježíšově učení nebo životě, co způsobilo Ježíšův ohromný respekt v očích jeho učedníků, o němž navíc tak snadno přesvědčovali další napříč celým Římským impériem?
21) a proč se o TÉ-ÚŽASNÉ-VĚCI nikdy nezmiňuje žádný z autorů epištol?
22) jak došel Pavel k pozoruhodné tezi, že chudý tesař z Galilee zemřel za hříchy všech lidí, a ti kdo tomu uvěří, budou svou vírou spaseni?!
23) jaký smysl dávalo Pavlovi a dalším pojídání chleba symbolizující maso tesaře, a pití vína symbolizující jeho krev?

Závěr:

Zajímají mě:
1) konkrétní důvody, proč je tento scénář nepravděpodobný
2) konkrétní důvody, proč je standardní scénář s historickým Kristem pravděpodobnější. Co v počátcích křesťanství vysvětluje předpoklad historického Krista lépe, než výše popsaný scénář?

This entry was posted in Postřehy k náboženství, Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

214 Responses to Jak začalo křesťanství?

  1. Michal says:

    A chtěl to tak Stefane? Chtěl Bůh být odmítnutý? A nebo se to stalo proti jeho vůli?

  2. Stefan says:

    Myslim, ze ked vyhnal obchodnikov z chramu a poprevracal im ich stanky, brojil proti establishmentu vtedajsej doby, popudzoval si proti sebe vysokopostavenych knazov atd.
    Urcite vedel, ze akcia sposobi reakciu. Vedel, ze ked urobi to a to, tak trest ho neminie. Ukrizovanie bol vtedy bezny sposob trestu. Nezabudajme, v tejto dobe bolo koloseum nieco ako v nasej dobe wrestling. Dnes je nepredstavitelne, aby sa nieco take dialo a este, zeby v hlavnej lozi sedel premier. Vtedy to bolo uplne OK.

  3. Skeptik says:

    –Stefan:-Pretoze on ako predpovedany master musel mat skusenost utrpenia, ktorym prechadzali (a aj prechadzaju) tisice inych ludi.

    Stejně lidé zažívají různá utrpení a zdaleka né všechny zažil i Ježíš. Teď nemyslím jen fyzická utrpení. Navíc jak už bylo poznamenáno – na kříži trpěl mnohem kratší dobu než jiní lidé. Takovéto co používají faráři: “bůh zná tvou bolest” je jen žvást – zná maximálně tak teoreticky – to i já znám teoretickou bolest z mučení rozžhaveným železem – ale stačí to? Prostě tvrzení křesťanů, že bůh se nám přiblížil tím, že se stal člověkem – tak ano – ale zcela jistě nedostatečně. Už jen taková věc, že Ježíš nebyl rodičem ho dost diskvalifikuje – ano křesťani to hrají na to, že neměl ten “špinavý sex”, ale to je úplně zcestný pohled. Nelze argumentovat že bůh je rodičem (Adama a Evy). Zkušenost lidská je jiná než skušenost boží. Když zažíval Ježíš bolest či radost – zažíval ji člověk nebo bůh – nechoďte na mně s tím že oba – jestliže v Ježíši byly obě “podstaty” tak nebyl jako my. Jestliže byl člověk (jak to třeba vidí Pelagius) tak zcela jistě nezažil vše co člověk zažívá – není tedy univerzálním návodem na život jak ho křesťani prezentují – proto taky existují křesťani co tvrdí že Ježíš by homosexuální svazky neschavloval a jiní co tvrdí že by je schvaloval…

  4. Slávek says:

    Akiro, Michale, jste fakt dobří. Čtu článek a říkám si, ten kluk má pravdu. Čtu akirův komentář a říkám si, ten kluk má pravdu. To stejný si říkám na Michalovu reakci. A když namítnete jako v tom známém příběhu rabiho žena, že nemůžete mít pravdu oba, tak budu taky souhlasit.

  5. Slávek says:

    Michale, jseš si vědom, jaké utrpení křesťanům způsobuješ, když přiznáváš předpoklad, že Ježíš nebyl bůh? Oni se teď nemohou ohradit proti tomu, co jsi napsal, aniž by pro účely této diskuze ten předpoklad nevzali za svůj. To je geniální, hehe. To musím někdy použít.

  6. Michal says:

    No jo, je to tak 😀 Pro celé tohle téma je předpokladem ateistický pohled. Proti křesťanskému pohledu by se muselo argumentovat jinak. Pokud byl Ježíš Bůh, pak bych nemohl namítat že je zvláštní že na to učedníci přišli, a že se jim o tom dařilo přesvědčovat ostatní, atd. 🙂

  7. Skeptik says:

    Jediné-co-jsem-si-všiml,-že protestant namítal, že Ježíš musel žít jako člověk, aby ho mohli křesťané následovat. Ovšem nevidím že by nějak hojně činili – viz: “chceš-li mně následovat prodej vše co máš a peníze rozdej chudým” – přesné místo v evangeliu kde se to píše si každý jistě najde…

  8. Medea says:

    Nevím o žádné indícii z epištol, že by kterýkoliv Apoštol požíval vyšší autority kvůli osobní znalosti a následnictví pozemského Ježíše. Křesťanství tvořila mozaika sekt, vyznávajících Krista, a rozesetých po celé Římské říši.

    No ja asi o takej indícii viem:

    a zo všetkých poslednému – ako nedochôdčaťu – ukázal sa aj mne. Veď ja som najmenší z apoštolov, ani nie hoden volať sa apoštolom, pretože som prenasledoval cirkev Božiu. Ale z milosti Božej som, čo som, a Jeho milosť nebola pri mne daromná. Veď viac som sa napracoval ako oni všetci, no nie ja, ale milosť Božia, ktorá je so mnou. Preto, či ja či oni tak kážeme, a tak ste uverili.

    1 Kor 15, 8-11

    Markův úspěch inspiroval nezávisle na sobě Matouše a Lukáše, který jeho příběh, každý svým způsobem “vylepšili”. Přidali víc příznaků Ježíšovy moci, víc zázraků a mocnější zázraky, víc nebeských znamení, zázračné narození, oba “prokázali” původ Ježíše ke králi Davidovi, jejich Ježíš byl otevřeněji Božský…

    Matúš a Lukáš “přidali víc příznaků Ježíšovy moci, víc zázraků a mocnější zázraky, víc nebeských znamení, zázračné narození, oba “prokázali” původ Ježíše ke králi Davidovi, jejich Ježíš byl otevřeněji Božský”. Prečo nemal vo svojom (podľa Teba) alegorickom príbehu viac zázrakov aj samotný Marek? Veď alegória sa môže priam hemžiť zázrakmi, prečo Marek nepridal do svojho alegorického príbehu nadprirodzené zrodenie Ježiša? Prečo Marekov príbeh pôsobí tak strašne pozemsky a nezázračne? Prečo Marek spravil z Ježiša tesárskeho syna?

    Nato vyšiel odtiaľ a prišiel do svojej otčiny a učeníci Ho nasledovali. Keď prišla sobota, začal učiť v synagóge, a mnohí, ktorí Ho počúvali, veľmi sa divili a hovorili: Odkiaľ to má? A čo je to za múdrosť, čo Mu bola daná? A čo sú to za prejavy moci, čo sa dejú jeho rukami? Či to nie je ten tesár, syn Márie a brat Jakubov, Jozefov, Júdov a Šimonov? A či Mu sestry nežijú tu medzi nami? A pohoršovali sa na Ňom. Ježiš im však riekol: Nikde nie je prorok bezo cti, iba ak vo svojej otčine medzi pokrvnými a vo svojom dome. A nemohol tam urobiť iného divu, len čo na niekoľkých chorých položil ruky a uzdravil ich. A divil sa ich nevere.

    1Marek 6, 1-6

    Prečo Marek urobil z Ježiša blázna v očiach jeho blízkych príbuzných? Nie je to rúhanie voči Kozmickému Kristovi?

    Potom vošiel do domu, kde sa zase zišiel zástup, takže si nestačili ani chleba zajesť. Keď to počuli Jeho príbuzní, vyšli Ho zlapať, lebo hovorili, že postúpil z rozumu.

    Marek 3, 20-21

  9. Skeptik says:

    Zajímavé je tohle:
    Marek 6,4Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“
    5A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
    6A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

    Takže pokud je Marek novější než Matouš tak zde se rozhodně nestupňuje “moc” Ježíše… Tohle vlastně nepodporuje žádnou známou teorii o Ježíšovi – ať už ateistickou či teistickou – snad jen Pelagius by byl spokojen.

  10. Michal says:

    Matouš je přece novější, než Marek… V Matoušovi se stupňuje moc Ježíše oproti Markovi…

  11. Skeptik says:

    aha – díky Michale – já myslel že je to naopak – v tom případě to sedí – ale pak to spíše vypadá na historického Ježíše ne? Nebo to mám chápat tak že Kosmický kristus verze 1 byl slabší než Kosmický kristus verze 2?

  12. Michal says:

    Ta pasáž podle mě naráží na to, že křesťanství v samotném Izraeli nijak úspěšné nebylo – z pochopitelných důvodů. Křesťanství uspělo zejména mezi pohany. Je to zase metafora: Ježíš byl ve svém rodném městě (= v Izraeli) odmítnut, tak, překvapen nevírou Židů, obcházel okolní “vesnice” (= jiné oblasti Římské říše) a učil tam. Jen v Izraeli samotném “zůstal beze cti”…

  13. Michal says:

    No ne, Kosmický Kristus byl stále stejně mocný, to já si nemyslím že by Matouš “skutečného Krista” viděl jako mocnějšího než ho viděl Marek. Spíš to bylo tak, že Matouš Markův příběh “vylepšil”. Přidal více a mocnějších znamení, co je Ježíš vlastně zač. Kde je u Marka jeden duch z hrobu, jsou u Matouše dva. Jinde je u Marka jeden slepý, u Matouše uzdravil ježíš dva. U Matouše provází Ježíšovo ukřižování velké zemětřesení, mrtví vstávali z hrobů a procházeli se po jeruzalémě, atd.

    Matouš prostě Markův příběh vylepšil mimo jiné v tom smyslu, že Kosmický Kristus se při své alegorické eskapádě na Zemi projevoval mocněji.

  14. Skeptik says:

    Ještě jsem přemýšlel nad tím evangelium jako podobenství – a uvnitř toho podobenství jsou podobenství co vypráví Ježíš – není to trochu komplikované? Něco jako film ve filmu nebo povídka v povídce – zdá se mi to trochu divné – ano – existují filmy ve filmu ale taky to není moc běžné…
    Není možné použít přímo reálie podobenství a nevymýšlet podobenství v podobenství? Musel bych evangelia znovu přečíst – už je to dost dlouho co jsem je četl abych zhodnotil jestli nešlo použít reálií ke sdělení toho co je v podobenstvích Ježíše. Ježíš se tam prezentuje jako král či pán – to by se samozřejmě do příběhu moc nehodilo, ale jsou tam i jiná – třeba o víře – a ty by se pomocí reálií znázornit dala ne?

  15. Skeptik says:

    Michal: Je to zase metafora: Ježíš byl ve svém rodném městě (= v Izraeli) odmítnut ….

    teď už to těžko zjistíme – tohle nám z historie vymazalo Jeruzalémské povstání (a následná reakce Říma) – takže teď už těžko zjistíme jak uspěšné bylo křesťanství v Izraeli…

  16. Michal says:

    jjj, myslím že asi všichni se shodneme na tom, že jestli existoval Pozemský Ježíš, pak je nám prakticky úplně skrytý. S jakoukoliv rozumnou mírou jistoty z něj nelze rekonstruovat prakticky nic, snad až na to, že byl ukřižován, možná pokřtěn Janem Křtitelem, …

  17. Michal says:

    Napadla mě další zajímavá věc:

    Všichni víme, jak moc je Janovo evangelium odlišné od Synoptických. A bereme to tak jak to je. Ale možná bychom se měli ptát, jak je to vůbec možné? Není to vlastně strašně divné? Jak se mohla vyvinout až tak divergentní tradice? A nebo si to Janova komunita “nadrzo” celé převyprávěla, kompletně změnila teologii Ježíšova učení – a vůbec to tam nikomu nevadilo?

    Hypotéza Kosmického Krista na to poskytuje elegantní odpověď: Jan klidně mohl být obeznámen se všemi doposud existujícími evangelii – ale prostě se rozhodl napsat svou verzi toho příběhu… Nikdy se to nestalo, tak o co jde? Samozřejmě ta základní kostra, tedy právě to, co se stalo Kosmickému Kristu, tedy ukřižování a vzkříšení, zůstalo zachováno. Jan byl inspirován myšlenkou zasadit křesťanský Kosmický příběh do reálných kulis, ale chtěl to prostě z teologických důvodů udělat jinak než jeho předchůdci. Nemusel mít žádné výčitky svědomí z nějakého falšování, a také mu nikdo nemohl nic vytýkat…

  18. jack says:

    Thel Akira says:
    April 30, 2013 at 6:14 pm
    Je postava Krista vydařeným dílem fantazie nevzdělaných rybářů, celníků a obyčejných židů?

    jack:
    Já se přikláním k pravděpodobnosti,že Ježíš jako historická postava existoval.
    Ale přirovnal bych ho třeba k postavě Hitlera. Samozřejmě nikoliv v rovině záporné,ale v rovině určité lidské charakteristiky. Tito lidé měli charisma,schopnost mluvit k lidem a přesvědčit je o svých názorech. Lidé z neomezenou vírou v sebe a svou ideologii. Paralelu bych viděl v tom,že tak jako si u Ježíše mohu “vykonstruovat”
    vliv boží lásky,tak si mohu u Hitlera ” vykonstruovat” vliv jiné,ale také boží nenávisti a zloby.
    I Hitler by tedy mohl být vzkříšen,v tomto případě zase jiným bohem,bohem nenávisti a věřím,že někteří lidé by tuto historku s radostí přijalo za svou. A kdo ví,kdyby se Hitler objevil v době,kdy lidé byli mnohem otevřenější k nadpřirozenu,třeba zrovna před 2000 tisíci léty,mohl kolem něj vzniknou tento božský kult. Byl by prostě představitelem boha temnot. Boha negativních vlastností.
    Takový kult můžeme klidně založit i teď. Budeme tvrdit,že se vzkříšený Hitler vrátil na zem,že je mezi námi,když se sejdeme,že ho cítíme ve svých srdcích apod. Napíšeme k tomu pár knih a uvidíte,jak nad tím budou za 1000 let historikové spekulovat.
    Byl vzkříšen nebo nebyl vzkříšen?
    Stejně mi přijde hrozně směšné,jak křesťané svého boha neustále omlouvají.
    V každém polyteismu chápali lidé negativní věci jako zlobu bohů. Vnímali tedy určité věci jako negativní a vnímali to jako trest bohů,kteří samozřejmě také věděli,že je to z jejich strany vůči lidem něco negativního. Ale křesťané nikoliv. Je jedno jak kruté věci se dějí,jejich bůh to prý vždy dělá s láskou,akorát lidé nemohou vidět souvislosti,to může zase pouze bůh.
    Snad i proto mě přijde konkrétně křesťanská náboženská víra tak hloupá. Nádherný příklad náboženské víry pro hloupé lidi.
    V jedné německé TV diskusi se mi líbil názor jednoho spisovatele,který řekl,že se vůbec nediví vzniku židovského monoteismu v oblasti plné písku,že je to celkem logické. Protože například ve střední evropě,plné lesů,hor,jezer a celé té rozmanitosti zdejší přírody,si to jasně říkalo o to,aby každý kousek této krásy měl na starost jiný bůh. Samozřejmě,že všechny polyteistické historky beru jako pěkné pohajdy,které nemají se skutečností mnoho společného,ale jsou to z mého pohledu o moc logičtější pohajdy,než ta křesťanská pohajda.
    Souhlasil bych s výrokem jednoho prezidenta USA z 19.století,který řekl,že Bible by byla moc pěkná kniha,kdyby v ní nebyly ty nadpřirozené žvásty.

  19. Standa says:

    Perfektní článek, dobře zpracované téma. A Ježíš alá Jára Cimrman, bomba, pobavil jsem se. 🙂

    Když už se popouští úzda fantazii:

    Trochu podobné jako mluvení o neexistující postavě jako kdyby opravdu existovala, je mluvení o sice existující známé osobnosti ale přisouzení ji nějakého mystického smyslu, někdy úplně opačného. Nevím jak přesně bych to vyjádřil. Asi to nebude dobrý příklad. Ale jako děti školou povinné jsme se třeba strašili povídačkama o vyvolávání duchů a že prý duch Boženy Němcové je nebezpečný, zlý. Absolutně nevím kde se taková blbost vzala. 🙂

    Je taky možné že nějaká reálná postava za Ježíšem Kristem existovala. Byl to třeba nějaký podivín. A jeho vrstevníci a známí si pro svoje pobavení začali v partě o něm vymýšlet různé hlášky, z kterých se postupně staly příběhy. A v daném kontextu se o tom mluvilo jako kdyby se to fakt stalo, kdy dělal různý věci, “však ho znáte, vždyť on chodí po vodě” apod. Jakási forma šikany, která se mimo daný kontext trošku vymkla kontrole. 🙂

    Ať tak či onak, taky si myslím že to všechno vzniklo z úplně obyčejných výmyslů.
    Z jakých přesně je celkem jedno. Někdo vymyslí nějakou blbost, jen tak, aby si z někoho vystřelil, nebo někoho poškádlil. Další to opakují, chytí se to. Po čase už se zapomene kde se to vzalo, stane se z toho mýtus…
    🙂