Jak začalo křesťanství?

Dnešní článek je určen primárně pro ateisty, křesťanům doporučuji raději ho nečíst 🙂 Jeho cílem není polemizovat s náboženstvím, polemizovat s vírou. K pravdivosti víry nemá žádné implikace. Hodlám si jím ukojit svou soukromou obsesi problémem, kterak začalo křesťanství. Chci předestřít jistý nestandardní model počátků křesťanství, a vás, moje vážené čtenáře, chci poprosit o jeho kritiku. Ten model je podle mého názoru velice zajímavý a řeší řadu neduhů, kterými podle mého trpí modely standardní. Má ovšem jeden „nedostatek“, který je pro mnohé zcela zásadní a diskreditující: model, který vám dnes představím, neobsahuje člověka Ježíše Krista. To samozřejmě vůbec neznamená, že syn tesaře z Galiliee, Ježíš, který byl ve 30. letech ukřižován Pilátem Ponským, neexistoval – ať si existoval, klidně ať existoval tucet ukřižovaných Ježíšů. Já ale dnes budu hájit model, který na takové postavě nezávisí. Neobsahuje ji, nepotřebuje ji, obejde se bez ní.

Podle mého modelu se křesťanství vyvinulo pravděpodobně už nějakou dobu před rokem 30 z některého z mysteriózních kultů. Nikdo si ho nevymyslel, nikdo ho nezkonstruoval – vzniklo přirozenou syntézou religiozních i jiných ideí, které ve Středomořském prostoru v té době existovaly. Křesťanství nevzniklo na žádném konkrétním místě, ty myšlenky spojující už existující ideje se objevovaly a klíčily a navzájem se ovlivňovaly a připadaly mnoha lidem zajímavé a inspirující na mnoha místech současně. Proto je také křesťanství od samého počátku velmi diverzifikované, jak ideově tak geograficky, a není ani nejmenší evidence o tom, že by vůbec kdy existovalo něco jako jednolité křesťanství, stojící na odkazu člověka Ježíše Krista.

Křesťanství vzniklo mimo jiné z těchto v daném prostoru už existujících ideí:
1) Židovství, Tóra, a zejména pasáže kolem „trpícího služebníka“ v Žalmu 22 a Isaiáši 53
2) Mesianistická očekávání
3) apokalypticismus, očekávání brzkého konce světa
4) idea božské bytosti, tvořící spirituální kanál mezi člověkem a „vysokým Bohem“
5) koncept umírajících a zmrtvýchvstalých božstev http://en.wikipedia.org/wiki/Dying-and-rising_god
6) gnosticismus, idea tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ale nyní je odhaleno, ovšem jen „povolaným“
7) Řecká idea personifikovaného zbožštělého „Slova“, „Logos“
8 ) idea „spasitelských aktů“ božských bytostí, které měly důsledky pro spásu lidí

Protože křesťanství nemělo žádný jasný počátek v čase, ale vznikalo postupně, nemá smysl se ptát, jak se vlastně stalo, že křesťané uvěřili, a čemu přesně „na začátku“ (který nebyl) věřili. Nemusí nás to trápit: stejně tak nevíme, jak se stalo, že „uvěřili“ členové jiných mysteriózních kultů, a nevíme ani, čemu přesně věřili. Přesto víme, že tyto kulty a sekty existovaly.

Můžeme ale poměrně spolehlivě rekonstruovat, čemu věřil náš nejstarší křesťanský autor, Pavel. Něčemu podobnému (nikoliv ovšem nutně stejnému) pak věřili i ostatní autoři epištol. Mluvme tedy o víře křesťanů v Pavlově době.

Křesťané v Pavlově době věřili v Božskou bytost Kosmického významu, Ježíše Krista. (Ježíš = z aramejského „Bůh je spása“, Kristus = Mesiáš). Kristus byl spirituálním kanálem, spojujícím vysokého Boha s lidmi. Křesťané ho chápali jako prostředníka k Bohu Otci. Skrze Krista dostávali zjevení i přímé informace (Pavel: ne od lidí, ale od Pána mám následující: … 1 Kor 7:10).

Kristus podle prvních křesťanů existoval od věků. Skrze něj bylo všechno stvořeno, on byl prvorozený všeho stvoření. Kristus je obrazem neviditelného Boha, vše v nebi i na Zemi bylo stvořeno jím, vše co se vidí, i co se nevidí. Trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo vše stvořeno, a on je přede vším, a jím všechno stojí. (Koloským 1:15-17). Jeho existence a identita byla po věčné časy skryta, ale nyní, v časech před koncem světa, byla lidem zjevena skrze prorocká Písma (Římanům 16:25) a skrze vidění.

Protože byl ale Kristus spirituálním kanálem mezi Bohem a člověkem, sdílel kromě své Božské podstaty i jisté lidské prvky. Mysticky pocházel z ženy (Galatským 4:4) – což Pavel jistě nezdůrazňuje náhodou, u bytosti tohoto druhu se takové věci nerozumí samy sebou. Byl zrozen pod zákonem – byla to tedy Izraelská spirituální bytost, stvořená Izraelským Bohem, nikoliv nějaký Řecký Poseidon či božstva Egypťanů nebo něco podobného. Navíc mysticky pocházel speciálně z Davidovy královské linie – což si vyžaduje obecně uznávaná Mesianistická předpověď v Písmu.

Centrem víry křesťanů Pavlovy doby však byl mysticky chápaný spasitelský akt, který Kristus podstoupil. Na začátku celého Kosmického dramatu “se Kristus vzdal sám sebe, a přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle, jako člověk.” (Filipským 2:6-8)

Kristus byl pak vydán při takzvané Večeři Páně. Jeho tělo se vydávalo za věřící, na památku čehož měli věřící při stejnojmenném posvátném rituálu přijímat chleba, symbolizující Kristovo tělo. Jeho prolitá božská krev symbolizovala Novou Smlouvu (Starou smlouvu uzavřel Bůh s Mojžíšem, a Židé ji měli stvrzovat dodržováním Zákona). Když první křesťané pili při posvátném jídle “Večeře Páně” víno, symbolizoval tento nápoj právě Pánovu prolitou krev a Novou Smlouvu. Všechny tyto informace měli křesťané přímo od Pána (1 Kor 11:23).

Kristus pak zemřel za naše hříchy podle Písem (pravděpodobně přímo v nebi, v kosmických sférách) na dřevěném kříži (kde trpěl, Římanům 8:17), byl pohřben, a třetí den byl vzkříšen. (1 Kor 15:3) Kristus byl vzkříšen jako první ze všech zesnulých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí (1 Kor 15:22). Každý však ve svém pořadí. Nejdříve sám Kristus, a při jeho příchodu (nikoliv návratu!) pak všichni, kdo jsou Kristovi. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc (Kosmických zlých sil, ovládajících dnes (= v Pavlově době) tento svět), předá Kristus království Bohu a Otci. Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, bude smrt. (1 Kor 15:26)

Kristův příchod se odehraje takto: “Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.” (1 Tes 4:16-17)

Pavlova teologie je podle mě překvapivě kompaktní, a dává pěkně smysl. Myslím, že chápu, že v Pavlově době tomuto mohla řada lidí uvěřit, a ty myšlenky jim mohly přijít přitažlivé. Na světě je plno zla, bezbožní Římané vítězí nad spravedlivými Izraelci a dlouhodobě je drží v porobě, což svědčí o tom – toto, a spousta dalších věcí svědčí o tom, že svět je pod nadvládou Mocností Zla. Tento stav ale nebude trvat dlouho. Bůh ve prospěch svého lidu co nevidět zasáhne, prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. Předtím je ale potřeba vypořádat se s hříchem. Všichni jsme hříšní, a zasloužíme smrt (trestem za hřích je smrt!), a Bůh ho nám lidem nemůže a ani nechce prominout. Bůh nás však všechny miluje, a tak nám nabídl novou Smlouvu, a to všem, Židům i Pohanům, smlouvu v krvi svého Syna. Bůh obětuje svého prvorozeného a jednorozeného Syna – oběť nejvyšší! – za hříchy nás všech. Kristus může nést trest za naše hříchy – protože je sám Člověk. Jeho krev je dostatečně cenná, aby naše hříchy splatila – protože je Božské podstaty, je to bytost nesmírného, Kosmického významu. Přijetím našich hříchů se z Krista stal zločinec, ten nejtěžší zločinec – a pro zločince je trest smrti na kříži. Proto kříž. Kristovým vzkříšením (přičemž my budeme vzkříšeni s ním) se řeší problém smrti, Kristus se pak vypořádá se zlými mocnostmi a předá vládu Otci, a my pak budeme s Bohem navždy, a to je konec pohádky. Jak to všechno víme? Z Písma (Žalm 22, Isaiáš 53 a další) a ze zjevení. Proč si toho doposud nikdo nevšiml, resp. nikdo ty pasáže tak nechápal? Inu, bylo to Tajemství, které je po věčné časy skryto, a nyní je zjeveno. Co musíme udělat, abychom byli spaseni? Stačí přijmout Kristovu oběť, a to uděláme tak, že v Něj uvěříme. V Krista lze ostatně jedině věřit, vždyť ho nikdo z nás nikdy neviděl (1 Petr 1:8)!!!

***

Krista kázali Apoštolové. Ti dnes známí jsou Pavel, Petr, Jakub, Apollo. Různí Apoštolové někdy kázali (více či méně) jiného Krista (2 Kor 11:4) a vzájemně si konkurovali. Všichni vycházeli, tak jako Pavel, z Písma a ze Zjevení, a nebyla žádná autorita odkazu pozemského Ježíše, která by mezi nimi mohla soudit. Nevím o žádné indícii z epištol, že by kterýkoliv Apoštol požíval vyšší autority kvůli osobní znalosti a následnictví pozemského Ježíše. Křesťanství tvořila mozaika sekt, vyznávajících Krista, a rozesetých po celé Římské říši.

Pravděpodobně v 70. letech sepsal jistý vzdělaný křesťan, neobeznámený příliš s poměry v Izraeli, vycházející z Řeckého překladu Bible, pozoruhodný alegorický příběh. Bylo to “evangelium o Ježíši Kristu, Božím Synu”. (Mk 1:1) Dnes tohoto anonymního autora známe jako evangelistu Marka. Evangelium = šťastná zpráva, Marek tedy svým čtenářům sděluje šťastnou zprávu o Ježíši Kristu, Božím Synu.

Marek se rozhodl ukázat na alegoricky chápaném a fiktivním příběhu o člověku Ježíši, midrashicky působícím na pozadí Písma, důležité teologické aspekty a pravdy o “skutečném” Kristu. Markův příběh ale až tak úplně fikcí nebyl. Skutečný Kristus přece byl Člověk, komunikuje s věřícími, byl ukřižován a vzkříšen – no a Marek to celé prostě zasadil do reálných kulis, konkrétní doby a konkrétních historických míst.

Stejně jako skutečný Kristus byl i Markův Ježíš Synem Božím, který se inkarnoval do lidského těla. Stejně jako skutečný Kristus měl i Markův Ježíš od počátku velkou Moc. Když oslovil lidi, ti ho bez řečí následovali – tak jako by měli následovat skuteční věřící skutečného Krista. Vzhledem ke Kosmickému významu skutečného Krista Ježíše poslouchalo i moře a vlny (Mk 4:41) Skutečný Kristus bude centrální postavou Apokalypsy, i Markův Ježíš o sobě mluví jako o Synu Člověka. Skutečný Kristus zvítězí nad Zlými Mocnostmi, a Markův Ježíš už na Zemi ukazuje svoji Moc nad zlými duchy. Skutečný Kristus zvítězí i nad smrtí – a Markův Ježíš křísí Jairovu dceru. Skutečný Kristus nastolí Boží království, v němž nebude nemocí – a Markův Ježíš uzdravuje nemocné. (případně “léčí nemocné hříchem”?)

Skutečný Kristus otvírá lidem oči – a Markův Ježíš uzdravuje slepé. Skutečný Kristus je spravedlivý a bez hříchu (Isa 53:9b) (musí být, aby jeho oběť zafungovala), což je i Markův Ježíš. Má úctu k Zákonu, učí podnětným etickým maximám, atd.

Skutečný Kristus je tajemstvím, které bylo po věčné časy skryto, a nyní je odhaleno – a Markův Ježíš je samé tajemství. Učí v podobenstvích, přímo za účelem, “aby lidé hleděli, a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili, a nebylo jim odpuštěno”. (Mk 4:12). Navíc Markův Ježíš neustále zdůrazňuje, aby lidé o jeho mocných činech nikomu neříkali – a dokonce i celý příběh končí šokujícím způsobem, že “ženy nikomu nic neřekly!”. Dost možná, že i Marek svůj spis mínil jako meta-podobenství! Totiž jako podobenství o Kristu na fiktivním příkladu pozemského Ježíše…

Ostatně, celý základní plot Markova příběhu je o Kristově tajemství a jeho postupném odhalování. Ze začátku nikdo nechápal, kdo Ježíš je, a odkud bere svou Moc. V polovině příběhu (cca 8. kapitola) začal Ježíš uzdravovat slepé – a Petr začíná pomalu chápat (Ty jsi Mesiáš! Mk 8:29b). Dojde k transfiguraci na hoře, a Ježíš odhalí své kosmické konexe a tím dále poodhalí svoji identitu. První, kdo chápe víc (Ježíš je Mesiáš, který musí trpět, a pak ZEMŘÍT, a v tom vlastně spočívá jeho mise!) je žena, která ho pomazala mastí z pravého nardu (Mk 14). Až do samého konce evangelia vlastně vůbec nikdo v úplnosti nepochopí, kdo Ježíš byl. První to vyzná, je Římský voják, tedy POHAN! (Ten člověk byl opravdu Boží Syn… Mk 15:39)

Značnou část Ježíšových promluv v Markovi lze chápat jako vzkaz (současným, v Markově době žijícím!) věřícím od skutečného Krista. Markův Ježíš věřící nabádá, aby v něj měli víru (Mk 4:40 i jinde). Petrovo zapírání Ježíše je vzkaz věřícím, aby se za svého Pána nestyděli, a nepodlehli podobnému pokušení. Ježíš opakovaně Markovými ústy říká, že následovat ho bude znamenat bolest a utrpení – zřejmě aktuální situace v Markově době. V Božím království pak ale přijde odškodnění.

„Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.” (Mk 8:34,35) je další z mnoha takových pasáží.

Celý pašiový příběh je třeba číst ve světle Starého Zákona, tedy pramene, odkud, jak známo, máme informace o Kristu. Ježíš přijel do Jeruzaléma na oslu, protože Zechariáš 9:9 to tak říká.

Římané neměli žádný zvyk pouštět zločince, ale uvědomíme-li si, že Barabáš je nápadně podobné Aramejskému Bar-Abbas, tedy Syn Otce, máme tu najednou dva Syny Otce: spravedlivého Ježíše, a zločince Barabáše (to jsme my všichni.) Zločinec je propuštěn na svobodu, a spravedlivý Ježíš bude trpět… celé je to alegorie.

Ježíš byl opovržený a opuštěný lidmi (Isa 53:3). Byl ukřižován se zločinci, protože Izaiáš 53:9 říká, že měl být pohřben se zločinci. Byl zadržen a souzen (Isaiáš 53:8), nikdy se nedopustil žádné křivdy, a v ústech neměl žádnou lež (Isa 53:9b). Byl bičován, abychom my všichni byli uzdraveni jeho ranami (Isa 53:5b). Hospodin na něj uvalil provinění nás všech (Isa 53:6b). Na smrt byl veden jako beránek, byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel (Isa 53:7). Nelidsky byl zohaven, už ani člověku nebyl podoben (Isa 52:14, Mel Gibson, Utrpení Ježíše Krista 🙂 ).

Na kříži Ježíš volal, Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Žalm 22:2). Když byl na kříži, lidé se mu posmívali a pošklebovali (Žalm 22:8, Mk 5:29). Vyzývali ho, ať tedy sleze z kříže, když je ten Mesiáš (Žalm 22:9). Vojáci losovali o jeho šaty (Žalm 22:19). Na kříži měl probodené ruce i nohy (Žalm 22:17). Měl vyschlo v ústech, a tak mu vojáci dávali napít z houby namočené v octě. (Žalm 22:16). atd.

***

Marek i jeho čtenáři jistě věděli, jak Marek svůj text myslel, a tak ho i chápali. Jenže křesťanství tehdy tvořily poměrně uzavřené sekty, a jistě i Markova byla jedna z nich. Později se ovšem Markův spisek dostal mimo kontext, ve kterém byl sepsán. Lidem přišel velmi zajímavý, zajímavým a hlubokým způsobem reflektoval Krista, ve kterého věřili, a tvořil nevšední pohled na Něj…

Markův úspěch inspiroval nezávisle na sobě Matouše a Lukáše, který jeho příběh, každý svým způsobem “vylepšili”. Přidali víc příznaků Ježíšovy moci, víc zázraků a mocnější zázraky, víc nebeských znamení, zázračné narození, oba “prokázali” původ Ježíše ke králi Davidovi, jejich Ježíš byl otevřeněji Božský…

Celý příběh pak úplně reinterpretoval a přepracoval Jan, který přidal ideu Řeckého Logu, … podle mě ještě i v té době lidé chápali celou story tak jak byla původně míněna, tedy jako alegorii. Ale přístup historizovaného Ježíše se stal velmi moderní. Představuji si to, jako dnešní situaci okolo Járy Cimrmana. Každý “potichu” víme, že jde jen umělecký produkt, ale přesto se o něm na veřejnosti naprosto běžně mluví, jako že reálně žil. Má svoje muzeum, je spousta artefaktů z jeho života, dětství, přehršel jeho vynálezů, a všichni o tom mluvíme jako že se to vše “skutečně stalo”, i když víme, že “ve skutečnosti” to bylo trochu jinak.

V takové situaci se pak mohl otevřít prostor pro změnu paradigmatu. Klidně se mohla začít šířit idea, že, nakonec – to všechno opravdu BYLA realita! Že i když se to nebere vážně, tak Kristus se v Ježíši opravdu inkarnoval, tak jak evangelia popisují. To, že řekl vše co mu evangelia připisují, tomu věřil pravděpodobně už sám Marek, stejně jako Pavel věřil, že výroky které mu Pán “spirituálně sdělil” od něj reálně pocházejí. Odtud už je jen krůček k myšlence, že to řekl i fyzicky, ve svém reálně existujícím lidském těle.

Ještě v polovině druhého století evangelia nikdo necitoval, tedy je asi ještě tehdy lidé nebrali příliš vážně. Ovšem nedlouho poté začala nabývat myšlenka historicity na významu. Irenaeus je už kolem roku 180 bere prokazatelně vážně. Vytvořil pro evangelia jasné spojení s Apoštoly, známým způsobem – a zbytek už je poměrně dobře dokumentován.

***

Uvědomme si nyní dvě věci: Tento scénář je velmi dobře možný. Neobsahuje žádný zvlášť nepravděpodobný krok, nic, nad čím stojí otazník, jak tomu lidé mohli uvěřit. NAVÍC tvrdím, že v tomto kontextu dávají všechny spisy NZ lepší smysl, než za předpokladu historického Ježíše. Pavlovými dopisy počínaje, a evangelii konče.

Uvažme např.

1) absenci Ježíšova učení prakticky ve všech epištolách
2) fakt, že Pavel Ježíši nepřipisuje ani žádný ze svých apokalyptických názorů, které přitom měly být jádrem Ježíšova pozemského učení
3) fakt, že Pavel Ježíši nepřipisuje ani morální maximy, které měly od Ježíše pocházet (miluj bližního svého…)
4) Pavlovo evangelium je úplně jiné, než Ježíšovo, a Pavel vůbec nezmiňuje, že by Ježíš nějaké měl. Nemluví o tom, že by nějaké měl, a nezdůvodňuje, proč ten posun.
5) Jediný výrok, kdy Pavel Ježíše evidentně cituje, je Večeře Páně (1 Kor 11:23-26) , což je asi podle nás všech zrovna výjev, který se jen těžko stal. Nevím, jak byste vysvětlili, že Ježíš lámal chleba a nabádal své učedníky, ať ho jedí jako jeho tělo, které se dává za něj…
6) způsob, jakým Pavel (ne)mluví o Jakubovi a Petrovi.
7) způsob, jakým Pavel mluví o své návštěvě Jeruzaléma, a fakt, že ho ani nenapadne, že by mohl navštívit místo, kde byl Ježíš ukřižován, zahradu Getsemane, prázdný hrob, atd., a pak o tom napsat svým čtenářům…
8 ) vysokou Kristologii u Pavla. Jak se v tak krátké době stala z tesaře bytost Božské podstaty?
9) proč vůbec Pavel v listu Galatským zdůrazňuje, že Kristus byl z ženy? U tesaře by to jeden tak nějak čekal, proč o tom vůbec mluvit? No ale u Božské bytosti … je asi docela vhodné takovouto její nečekanou vlastnost zdůraznit.
10) V kapitole Římanům 13 Pavel říká, že vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale pro ty, kdo konají zlo. Konej dobro, a vláda tě pochválí. Konáš-li ale zlo, boj se. Vláda je Božím služebníkem, a pachatele zle po zásluze trestá. VELMI podivné, pokud by Pavel věděl, co se stalo Ježíši…
11) fakt, že Pavel (i ostatní autoři epištol!) zcela mlčí o tom, že by Ježíš měl vůbec nějaké učedníky. Jedinkrát mluví o Dvanácti, aniž vysvětlí co to je, a nezahrnuje do toho ani Petra, ani ostatní Apoštoly.
atd.
12) absence jakékoliv jiné evidence o učednících. Autor Petrova dopisu netvrdí ani nenaznačuje, že by byl Ježíšovým učedníkem. Autor Jakubova dopisu vůbec nezmiňuje svůj údajný pokrevní příbuzenský vztah s Ježíšem! Pavel se při svém soupeření s Petrem nijak nesnaží vypořádat s jeho údajným mnohem bližším vztahem k pozemskému Ježíši.
13) za co byl vlastně Ježíš ukřižován? Ukřižování je trest pro těžké zločince, ale pro rouhače je trest ukamenování…
14) jak moc je pravděpodobné, že tesaře předvedli osobně před Piláta Ponského?
15) Příjmení Jidáše Iškariotského je zábavná hra se slovy: Aramejské Ish-Karijá znamená “lhář”, a nebo “ten falešný”…
16) Josef z Arimatee má také zajímavé příjmení: žádné město Arimatea nebylo nikdy nalezeno, ale znamená to “Best disciple Town”, tedy “město nejlepšího učedníka”
17) ani město Nazaret nebylo nikdy nalezeno, a neexistují o něm žádné dobové dokumenty. Zato evangelium sv. Filipa naznačuje, co to znamená: Ježíš z Nazaretu znamená podle Filipa “Ježíš z Pravdy”…
18) Římané nechávali popravené na křížích viset mnoho dní. Sejmout někoho hned po smrti, a dát ho do hrobu – to je nevídané. Kdyby ale bylo s Ježíšem nakládáno tak jak bylo s popravenými nakládáno běžně, těžko by mohl Marek svoji historku dokončit. Kdyby Římané Ježíše nechali viset na kříži, jak to bylo běžné, těžko by také jeho učedníky mohlo napadnout něco o vzkříšení.
19) Jak vůbec učedníky napadla absurdní teze, že ten, s kým chodili měsíce po zemi, nosil úplně normální šaty, boty, jedl, vyměšoval se – a zemřel – tak sestoupí na konci světa z nebe a on to bude, kdo skoncuje s Kosmickými zlými mocnostmi?
20) co bylo TO v Ježíšově učení nebo životě, co způsobilo Ježíšův ohromný respekt v očích jeho učedníků, o němž navíc tak snadno přesvědčovali další napříč celým Římským impériem?
21) a proč se o TÉ-ÚŽASNÉ-VĚCI nikdy nezmiňuje žádný z autorů epištol?
22) jak došel Pavel k pozoruhodné tezi, že chudý tesař z Galilee zemřel za hříchy všech lidí, a ti kdo tomu uvěří, budou svou vírou spaseni?!
23) jaký smysl dávalo Pavlovi a dalším pojídání chleba symbolizující maso tesaře, a pití vína symbolizující jeho krev?

Závěr:

Zajímají mě:
1) konkrétní důvody, proč je tento scénář nepravděpodobný
2) konkrétní důvody, proč je standardní scénář s historickým Kristem pravděpodobnější. Co v počátcích křesťanství vysvětluje předpoklad historického Krista lépe, než výše popsaný scénář?

214 thoughts on “Jak začalo křesťanství?

  1. Antitheista

    Na to, že měl na sebe Ježíš vzít všechno zlo a utrpení světa, tak se mu zas tolik nestalo, znám lidi, co trpěli víc než on těch pár hodin na kříži… 🙁

  2. Medea

    Michal: “Pravděpodobně v 70. letech sepsal jistý vzdělaný křesťan, neobeznámený příliš s poměry v Izraeli, vycházející z Řeckého překladu Bible, pozoruhodný alegorický příběh. Bylo to “evangelium o Ježíši Kristu, Božím Synu”. (Mk 1:1) Dnes tohoto anonymního autora známe jako evangelistu Marka.”

    Teda, podľa Teba, ešte v 70. rokoch 1. storočia, verili kresťania, že Ježiš sa nebol pozemským človekom s pozemským, ľudským životopisom, ale len nebeskou bytosťou. Ako dlho, podľa Teba, teda trvalo kresťanom, uveriť, že Marekov alegorický “román” o Ježišovi, synovi Márie, nie je len fikcia, ale záznam historických udalostí? A keď sa začali objavovať ľudia, ktorí si splietli Marekovu fikciu s dejepisom, prečo nevieme o nejakých protireakciách kresťanov, ktorí vedeli, že Marekov príbeh je len fikcia? Kresťania sa odjakživa škriepili kvôli rôznym nuansám svojho náboženstva a takáto udalosť nevyvolala žiadne podráždené reakcie?

  3. Michal Post author

    Médeo, nenene, já si nemyslím, že se “začali objevovat křesťané, kteří si Markovo evangelium pletli z dějepisem”. Těch možností, co se mohlo stát, je víc, a já zde uvedu dvě:

    1) už jsem psal v samotném článku, že Markovo evangelium mohlo prostě vzniknout v uzavřené komunitě, a pak se dostat mimo kontext. A tito noví čtenáři ho pak už brali vážně.

    2) mnohem víc se mi ale líbí druhý scénář. To evangelium bylo od začátku bráno vážně – jako cenný zdroj Pánových výroků (spirituálně získaných, podobně jako u Pavla), a jako pěkné metaforické vyjádření Kristova příběhu (jak byl Dobrý a bezhříšný, jakou má Moc, jak uzdravoval (a i reálně uzdravuje!) nemocné, jak zemřel kvůli zlému světu, a jak byl slavně vzkříšen – ale pssst, svět o tom zatím neví…
    Markův příběh se stal v komunitě křesťanů velmi populárním, a objevily se nové verze – Lukášova, Matoušova, a později radikální přepracování Janovo. I v té době se IMHO vědělo, že to “skutečné” nebylo – ale z hlediska víry se stalo moderní MLUVIT O TOM, jako by to skutečné bylo. A opravdu, viz moderní příklad s Járou Cimrmanem. Většina lidí dnes ví, jak to s Járou bylo, ale naprosto běžně se o něm mluví, jako že je reálný. Má svá muzea, artefakty, vynálezy, atd. A přesvědčuje někdo “naštvaně” ty, kdo o Járovi mluví jako o skutečném, že skutečný “ve skutečnosti” nebyl? Jasně že ne! No ale co se stane, když téma Járovy nereálnosti se začne objevovat stále méně, až se přestane řešit úplně? Co když ti, kdo věděli, jak to s Ježíšem skutečně bylo, prostě považovali za DOBRÉ, aby se o Ježíšovi mluvilo v intencích evangelií, jako o realitě (vždyť on přece BYL reálný! A evangelia jsou ve finále velice důležitý pramen o něm…) – a postupem času vymírali, ubývalo jich … a buď ti, kdo věděli jako to je, vymřeli přirozenou cestou, a nebo není ani vyloučeno, že jim pomohla nově institucionalizovaná Církev: prostě se řeklo, že popírání Ježíšovy reálnosti je hereze… A k tomu všemu si ještě připočti histerické pálení knih, obsahující “špatné” názory kolem 3.-4. století – možná že mezi těmi likvidovanými herezemi byly i poslední zmínky o tom, jak to s Ježíšem doopravdy bylo. A možná taky ne, možná to ani nebylo potřeba.

    Nevidím na tom scénáři naprosto nic nepravděpodobného.

  4. Medea

    Michal: “A k tomu všemu si ještě připočti histerické pálení knih, obsahující “špatné” názory kolem 3.-4. století – možná že mezi těmi likvidovanými herezemi byly …”

    V 3. storočí bolo ešte kresťanstvo v Rímskej ríši nelegálne (teda jedna skupina kresťanov mohla tú druhú prinajhoršom exkomunikovať). Odhaduje sa, že v roku 300 vyznávalo asi 5-10 % obyvateľov Rímskej ríše kresťanstvo. V roku 305, za vlády cisára Diokleciána, bolo najväčšie a najsystematickejšie prenasledovanie kresťanov, ale už v roku 313 cisár Konstantin, Milánskym ediktom, zrovnoprávnil kresťanstvo s inými náboženstvami ríše a postupne ho začal uprednostňovať …

    Michal: “možná že mezi těmi likvidovanými herezemi byly i poslední zmínky o tom, jak to s Ježíšem doopravdy bylo”

    Kresťanstvo malo v Rímskej ríši svojich pohanských kritikov (napr. filozof Celsus v 2. storočí) a pokiaľ by existovali medzi kresťanmi takéto rozpory, tak by si ich pravdepodobne všimli, ale pohanskí ani židovskí kritici, vôbec nespochybňujú existenciu historického Ježiša.

    Michal: “A opravdu, viz moderní příklad s Járou Cimrmanem. Většina lidí dnes ví, jak to s Járou bylo, ale naprosto běžně se o něm mluví, jako že je reálný. ”

    J.C. je len recesia 🙂 ale kresťanovi sa predsa jedná o spásu jeho nesmrteľnej duše 😉

    No, mne sa tento Tvoj model javí ako mimoriadne nepravdepodobný 🙂

  5. Michal Post author

    Médea: No, mne sa tento Tvoj model javí ako mimoriadne nepravdepodobný

    Jo jo Médeo, končí to na naší fundamentální neshodě na tom, co považujeme za pravděpodobné a co za nepravděpodobné. Naše pozice jsou myslím jasné, karty jsou na stole, a vážený čtenář si jistě udělá názor sám. Já k tomu nemám víc co dodat.

  6. Medea

    Michal, ja netvrdím, že hypotéza o Ježišovej neexistencii je úplná nemožnosť, tvrdím len, že je nepravdepodobná. Zatiaľ mi totiž nebol ukázaný žiaden pádny dôvod, prečo by z údajne čisto mytologickej postavy Ježiša, mala v priebehu niekoľkých desaťročí vzniknúť pseudohistorická postava 😉 Vysvetlenie, že okolo historického Ježiša sa sformovala apokalyptická sekta, sa mi javí jednoduchšie a pravdepodobnejšie, ako tvrdenie, že v rámci apokalyptickej sekty uctievačov nebeského Ježiša, tak rýchlo vznikla sekta presvedčená o Ježišovom pozemskom životopise a že nedošlo k žiadnym pozorovateľným názorovým stretom, medzi vyznavačmi nebeského Ježiša a pseudohistorického Ježiša. Ostré názorové strety existovali v kresťanstve už od jeho počiatkov, teda sa mi zdá byť dosť divné, že pri historizovaní údajne nebeského božstva takéto strety neboli (alebo nie sú pre nás pozorovateľné).

  7. Michal Post author

    Ahoj Médeo, já jsem teďka na dovolené, odřízlý od netu, mám jen velice sporadický přístup – odpovím až budu mít čas se zamyslet, až budu doma. OK?

  8. jack

    Borius says:
    May 3, 2013 at 8:47 pm
    Ne, nemyslím si, že bohové nejsou – ve smyslu neexistují. Ani si nemyslím, že jsou, že existují podobně jako třeba židle.

    jack:
    Že existují představy o bozích je jasné,to je fakt. Řešíme právě,jestli existují objektivní informace,které by odůvodnili víru,že bohové existují také reálně a v jaké formě existence. Z tohoto pohledu tedy buď existují nebo neexistují,snad uznáte,že z logiky věci nemohou nastat oba případy současně. Proto vašemu vyjádření nerozumím.
    Nemyslíte si že bohové neexistují,ale ani že existují? 🙁

  9. jack

    martiXXX says:
    May 5, 2013 at 8:36 pm

    Podle mě je duchovno je jakási intuice, která se potvrzuje pro konkrétního člověka, není přenosná. Jakási podvědomá “znalost”, která se nedá vyjádřit v pojmech klasického poznatelného světa

    jack:
    Kdyby jste napsal místo “znalost” představa,tak by se s tím dalo docela dobře souhlasit. Už proto,protože jste tím vyjádřil to, že tato konkrétní představa, lišící se od člověka k člověku, nemůže mít s reálným světem nic společného. Všichni lidé s ODLIŠNOU intuicí prostě nemohou mít pravdu současně,to je logický fakt.
    Nic jiného se tu ani nesnažíme vysvětlit.

  10. jack

    protestant says:
    May 7, 2013 at 2:54 pm
    Jiní je definovali jinak:
    Alfred North Whitehead : Náboženství je loajalita ke světu.[18]

    jack:
    A kde je potom ten bůh? Vždyť už ve slově náboženství je obsaženo slovo bůh. Mělo by to tedy mít něco společného s bohy a domnívám se, že slovo náboženství většina lidí tak vnímá. Mohu být loajální k ledasčemu, ale nemusím mít současně nic společného s náBOŽEnstvím, tedy s bohy. 🙁

  11. jack

    Stefan says:
    May 7, 2013 at 8:14 pm
    Tu sa opat ukazuje, ze vyvodzovat 100% dokazy z textov sa neda.

    jack:
    Proč to tedy dělají věřící u textů Bible??

  12. milan

    Máte pravdu, že je zde velmi mnoho vlivů okolí a teprve když se dopátráme objasňují se místa nepochopitelná, či předkládaná jako zázrak, nebo záměr Boží.
    Kor. 15, 14) „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marné je kázání naše“
    Pomineme opět zásadní moment. Tedy to, že se zázraky jako fakt zázraky prostě nedějí a, že tento fakt nelze ani historicky dokázat. To by nemělo zase cenu cokoli dál psát.
    Provoláme tady s Juliánem Odpadlíkem „Zvítězil jsi, Galilejský!“
    Jaká je hodnověrnost svědků tohoto zázraku?
    Nejstarší svědectví je zřejmě 15. kapitola první epištoly Pavlovy Korintským.
    Zde se nemluví o ženách jdoucích ke hrobu, ani o prázdném hrobě.
    Další lze zařadit evangelium Markovo. Nejstarší rukopisy tohoto evangelia (sinaitický, vatikánský, syrosinaitický a jiné) nám však neobsahují to, co uvádí dnešní evangelim, kam kdosi již dopisoval.
    V původním textu se pouze líčí, jak ženy nalezly prázdný hrob, uzřely anděla, nikomu nic neřekly, neboť se bály. Zde text končí. Opravdu nikomu nic neřekly a tak jsme se to dozvěděli, že. Zde však asi opravdu původní text nekončil. Něco se nehodilo. Dnešní konec je přilepen později dle evangelií mladších.
    Jak rychle vývoj legendy pokračoval je vidět v porovnání poslední kapitoly Lukášovy a první kapitolou Skutků apoštolských. Neurčité a nejasné se stává jasné.
    Stejné je to pokud porovnáme Matouše, Marka a Lukáše s Janem, který jako poslední psal a slučuje zcela nekriticky vše předešlé a navíc vymýšlí zjevení nová. Přitom jeho snaha o symbolice a alegorii je do očí bijící. Čili s nějakým popisem skutečného není zde nic společného. Proč?
    Magdaléna běží, když je ještě tma – značí zde nevěru a hřích.
    Petr a Jan, běžící jsou obrazy synagogy a církve křesťanské. Jan předbíhá Petra – značícího synagogu – a první vchází do hrobu. Slova Kristova, který u ostatních evangelistů velí apoštolům kázati pokání a odpuštění hříchů křtem, Jan překrucuje „Kterýmkoli odpustíte hříchy, odpouštějí se jim.“ Proč? Aby mohla církev neprávem sice, ale zneužít svým výkladem toto jako „oušní zpovědi“.
    Vypravování o Tomášovi, neznámé jinde má jasný účel – povzbudit čtenáře k slepé víře bez důkazů, církví katolickou tak chválené a požadované. „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“ To také Jan dotvrzuje „Toto psáno jest, abyste věřili, že Ježíš Kristus, Syn boží, a věříce, život měli ve jménu jeho.“ Zde původní evangelium končí. To co je později dopsáno v kapitole 21. Je stejně symbolické. Ryba a chléb. Ryba je pozdější symbol Kristův a chléb eucharistie. Psáno asi po smrti Petrově a další text slouží jako jeho rehabilitace po jeho zapření Krista u Kaifáše, nyní tedy „Pasiž ovce mé, pasiž beránky mé!“
    Srovnáme-li dále jednotlivá evangelia mezi sebou, vidíme snadno, jak si vzájemně odporují.
    Aby se dalo vše sloučit, muselo by to být asi takto:
    Takže ženy utvoří hezky dvě skupiny. Ty odvážnější vyšleme za tmy. Bojácnější a šeroslepé pošleme, až vyjde slunce. Magdalena metaší sama k Petrovi. Ostatní ženy šmejdí ještě chvíli po hrobě, a co to nevidí, dva anděly. Jen jeden s nimi mluví (Marek píše jen o jednom). Asi jim řekne takové věci, že dostanou strach a tak nikomu nic neřeknou. Máří se vrací a vidí Ježíše a s ní ho vidí i ostatní ženy. Holky běží, nevíme proč k apoštolům, když už jim to řekla Máří. Apoštolové v rámci sto jarních kilometrů metelí do Galileje, ale hned potom pádí zpět do Jeruzaléma. Teď je vyloženo vše a všichni mají pravdu. Proboha proč se ten nekonečně mocný nezjevil třeba Kaifášovi. To by bylo něco.
    Nechci se pouštět do teorií podvodu, krádeži těla, zdánlivé smrti, či halucinací.
    Ještě poznámka k velmi staré tradici: nazirejci – oddaní. Tito chodili zásadně neostříhaní, neupravení a zasvětili se úplné zdrženlivosti. Aby ospravedlnili svůj postoj, dovolávali se vždy jména Božího. Neostříhání a neoholení bylo mimo jiné vyjádření odporu proti oholeným a ostříhaným, a to ať již Řekům, nebo Římanům. To mimo jiné vyjadřuje i velmi starou víru v sílu ukrytou ve vlasech. Takto je nám Ježíš představován.

  13. Frenzy

    Nechci být příliš lakonický, ale rád bych zde připoměl velice racionálně (z ateistického hlediska) znějíci hypotézu z dokumentu Zeitgeist. Tady je link na extrakt věnovaný náboženství. https://www.youtube.com/watch?v=oZgT1SRcrKE
    Připadá mi logické, že člověk recykloval trendy v duchovnu, spiritualitě, v náboženství velice podobným způsobem, jakým se přejímali znalostní báze objevivších se civilizací a společností. Pak působení entropie…která vždy zaručila, že i když se vracely motivy, jejich realizace dopadla vždy jinak, než předloha. Nic se neopakuje, ale alternuje. Pak je otázka, zdali to je tím Darwinovým algoritmem ( po spirále od primitivního ke komplexnímu – vývojově vyššímu typu) anebo je to jednoduše tak, že všechny možnosti mají šanci, ale protože je v uzavřeném systému stále víc navzájem interaktujících elementů, dochází pak v momentě dosažené relativní harmonie k přehustění, a hromaždí se negativní události až do samého zhroucení systému.

  14. Colombo

    Darwinovým algoritmem? Po spirále? Asi sem zaspal nějakou new age evolucionstiku. Můžeš to osvětlit?

  15. Medea

    Michal, podľa Teba bola na počiatku sekta, ktorá verila len v NEBESKÉHO Ježiša, ktorý zomrel umučený démonmi niekde v nebi. Potom sa objavili evanjeliá-alegórie tejto udalosti a po nich skupina ľudí, ktorí uverili, že to alegórie nie sú. A táto nová skupina kresťanov napokon nahradila tú pôvodnú.

    Prečo o tomto nahrádzaní alegoristov doslovistami, nemáme historické zmienky? Prečo židia alebo filozofickí oponenti kresťanstva, jednoducho nespochybnili existenciu Ježiša, poukazom na trenice medzi alegoristami a doslovistami? Kresťania sa ostro hádali kvôli hocijakej prkotine a škriepky ohľadom takejto zásadnej veci, ako je alegorickosť versus doslovnosť evanjelií, sa nám nedochovali?

    Prečo je údajne alegorický Ježiš umiestnený do rodiny tesára? Prečo musí evanjelista Lukáš komplikovane presúvať (narodenie Ježiša) alegorickú postavu z Galiley do Betlehema, keď ju tam mohol, vo svojej alegórii jednoducho “hodiť”? 🙂

    1. Medea

      Už som o tom síce písala inde, ale mám zlý pocit z off topic diskusií, tak som sa rozhodla dať to aj pod relevantný článok 🙂

    2. Michal Post author

      Médeo, děkuji za výborné otázky. Takovouto kritiku přesně potřebuji! Musím se zamyslet, …

      Uvažme třeba následující model: Nebyl žádný boj mezi alegoristy a doslovisty. Nebylo O CO bojovat, protože nebyla žádná skupina lidí, která by “přišla na to”, že Ježíš ve skutečnosti existoval, zatímco ostatní si myslí, že ne. To že existoval a existuje, podstoupil spásnou oběť, zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých, vírou v něj jsme spaseni, a sdělil nám spoustu konkrétních užitečných věcí pro naši spásu – na tom se shodovali všichni.

      Marek přišel na geniální nápad, jak tento docela abstraktní příběh přiblížit běžnému čtenáři: zasadil ho do pozemských kulis. Všechno to teologicky důležité zůstalo, jen se to v tom příběhu stalo jaksi reálnější, představitelnější. Markovo zpracování se stalo populární, následovala řada dalších, kteří se dali podobnou cestou – a proč by vlastně někdo měl BOJOVAT proti tomu, že Ježíš navštívil Zemi? Evangelia přiblížila evangelium (pěkná slovní hříčka 🙂 ) lidem, učinila ho atraktivnější, na teologickou pravdu v něm obsaženou to nemělo nejmenší vliv – tak proč se hádat, že to bylo malinko jinak? Stačilo, že ti, kdo věděli jak to bylo, prostě POSTUPNĚ vymřeli přirozenou cestou…

      A vůbec – on se možná i někdo hádal, ale my si toho třeba dnes nevšímáme (co to třeba jsou ty “vymyšlené báje”, o kterých píše 2. Pet 1:16?), jiní se třeba hádali jen ústně, a ještě další třeba i něco sepsali, ale jak všichni víme, z té doby se dochovaly většinou jen takové dokumenty, které někdo aktivně PŘEPSAL. No a v době, kdy zvítězilo doslovné pojetí, už tyhle nešťastníky prostě nikdo nepřepsal – proč by to také dělal? Proč by opisoval heretiky? Tenhle osud postihl drtivou většinu nekanonických evangelií a epištol, spisy gnostiků, Papiase, a mnoho a mnoho dalších ne-mainstreamových dokumentů…

      Co si o tom myslíš, Médeo?

      PS. ostatně, jaké znáš dokumenty řekněme z prvního století, polemizující s myšlenkou, že Ježíš vstal z mrtvých? A jaké znáš nejranější dokumenty, polemizující s tím, že Ježíš byl Bůh, a že byl ve skutečnosti člověk? Já neznám žádné takové. A lze z toho něco usoudit?

      1. protestant

        Markův geniální nápad ale v tom, že by to přibližoval běžnému člověku, ale aby naopak zastavil “lidovou tvořivost” běžného člověka. Uvedením do historických souvislostí v podstatě Ježíšovo učení zmrazil a nebylo možné je nekonečně modifikovat. Na druhou stranu to ovšem znamenalo nutnost výkladu, protože situace ve kterých se lidé později vyskytovaly byly od těch Ježíšových odlišné.

  16. dunbee

    Michal:
    17) ani město Nazaret nebylo nikdy nalezeno, a neexistují o něm žádné dobové dokumenty. Zato evangelium sv. Filipa naznačuje, co to znamená: Ježíš z Nazaretu znamená podle Filipa “Ježíš z Pravdy”…

    Odkud jste toto vzal? 🙂 🙂

    Nazaret je velmi starým městem existujícím i v současnosti:
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Nazaret

    1. Michal Post author

      Četl jsem to už mnohokrát, a o té možnosti se zmiňuje dokonce i anglická wiki:

      http://en.wikipedia.org/wiki/Nazareth

      “A few authors have argued that the absence of 1st and 2nd century AD textual references to Nazareth suggest the town may not have been inhabited in Jesus’ day.”
      Wiki mluví o absenci textových zmínek o Nazaretu, žel ona chybí i archeologická evidence z té doby. Nazaret byl buď naprostá pidivesnička o pár barácích, a nebo nebyl v Ježíšově době obydlený vůbec.

      1. dunbee

        Z článku jsem nabyl dojem, že Nazaret nikdy neexistoval:
        ani město Nazaret nebylo nikdy nalezeno

        Že by byl v té době Nazaret velmi nevýznamný, to odpovídá Božímu způsobu jednání ohledně Ježíše:
        – narození ve chlévě,
        – bydlení na nevýznamném místě.

        Vůbec není vyloučeno, že tehdy Nazaret existoval, i když je jasné, že nebyl významný.

        1. Michal Post author

          Tak snad mě nepodezíráte, že bych nevěděl, že Nazaret dnes existuje. Psal jsem přece o Ježíšovi, a k tématu je relevantní pouze to, zda Nazaret existoval v Ježíšově době. Že existuje dnes, to snad ví každý gramotný člověk, a k tématu to nemá naprosto žádný vztah.

          1. dunbee

            Když píšete, že město Nazaret nebylo nikdy nalezeno…?
            Když pak na wikipedii čtu, že jsou v něm známky osídlení před 9000 lety… ?
            Nemyslíte si, že mi to nesedělo a proto jsem vám psal?

          2. Michal Post author

            Dunbee, opakuji: pro nás je relevantní pouze to, zda Nazaret byl osídlen v době údajného narození Ježíše.

            To, zda byl osídlen před 9000 lety, s tím opět nemá co dělat.

          3. dunbee

            Michale, nic nebrání tomu, že osídlen být mohl.
            Co jste tedy myslel tím, když jste napsal, že město Nazaret nebylo NIKDY nalezeno? (zdůraznění vlastní)

            Přišlo mi to, jako byste psal o Sodomě a Gomoře.
            🙂

          4. Michal Post author

            Dunbee, prostě jsem to nenapsal přesně.

            Měl jsem na mysli, že archeologové pozůstatky Nazaretu Z JEŽÍŠOVY DOBY už přes sto let hledají, a nenašli v zásadě nic (tuším že před pár lety našli jakousi zeď, ovšem od čeho byla, …?). Proto jsem psal, že se NIKDY nic nenašlo (v průběhu těch archeologických vykopávek).

            NEMYSLEL jsem tím samozřejmě to, že se hledalo DNEŠNÍ město, ve kterém samozřejmě ti archeologové navíc kopali. Tak absurdní interpretace mě fakt nenapadla 🙂

            Čili ano, sypu si popel na hlavu, měl jsem napsat, že
            “archeologická evidence města Nazaret Z JEŽÍŠOVY DOBY nebyla nikdy nalezena…”

          5. dunbee

            Michale,
            sypat si popel na hlavu nemusíte.
            Psal jsem jen kvůli tomu, že jsem danou věc nechápal.

            Asi by mě zajímalo, jak se dané vykopávky datují – tedy s jakou přesností. Jak ví, že nejsou z doby Ježíšovy.

            V tomto článku o datování dolů, které patřily Šalomounovi, přesnějším měřením zjistili odchylku 300 let od předešlých měření:

            http://vtm.e15.cz/znovuobjevene-doly-krale-salomouna

            A to je jen 1000 let před narozením Ježíše.
            Jestli přesnější měření dá změnu datování 300 let jen 1000 let před dobou Ježíšovou, jaká je jistota, že dané vykopávky, které se našly v Nazaretě nejsou z doby Ježíšovy?

          6. dunbee

            Je to docela možné, protože na angl. wikipedii je toto:
            Excavations conducted prior to 1931 in the Franciscan venerated area revealed no trace of a Greek or Roman settlement there,[78] Fr. Bagatti, who acted as the principal archaeologist for the venerated sites in Nazareth, unearthed quantities of later Roman and Byzantine artifacts,[79] attesting to unambiguous human presence there from the 2nd century AD onward.

          7. S.V.H.

            Máte pravdu. Pokud se archeologové mýlí, tak je opravdu možné, že v Ježíšově době byl Nazaret osídlen. 😉

Comments are closed.