Známý a překvapivý poznatek z psychologie říká, že naše víry získáváme shodou náhod, životních okolností do kterých se dostaneme, z rodiny ve které žijeme, atd., a teprve až ex-post pro ně vymýšlíme racionalizace – v případě, že to je vůbec potřeba, tj. že je jejich důvodnost vystavena pochybnostem.
Platí to i pro nás ateisty, i pro křesťany. POKUD nám jde o to, abychom zastávali pravdivé víry, je naprosto klíčové, abychom si tohoto faktu byli vědomi, a důsledně dbali na to, aby naše argumenty, kterými své víry obhajujeme, byly opravdu logické, racionální, a nikoliv jen racionalizující (tedy omlouvající víry, které tak jako tak zastáváme).
Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané. Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem. A POKUD se tehdy oni zmýlili, pokud uvěřili nesprávné/nepravdivé věci – pak s tím padá i celá křesťanská víra. Nikdo nemá žádnou dodatečnou evidenci. POKUD tedy křesťané nechtějí věřit nepravdivým věcem, pak je asi dobré, aby měli ujasněno, PROČ si myslet, že ONI se tehdy nemýlili.
Stejně jako my dnes, byli i lidé před 2000 lety do značné míry determinováni světem, ve kterém žili. Stejně jako my dnes, věděli, co tehdy “každý věděl”. A tehdejší svět byl diametrálně odlišný od našeho – a vůbec teď nemluvím o vědě a technice.
***
Lidé Ježíšovy doby měli zcela jiné chápání kosmologie než my. Svět byl pro ně daleko menší, než jak ho vidíme my dnes. Byl tvořen plochou Zemí s pevninami a moři, nad ní se klenula nebeská klenba se Sluncem, Měsícem a hvězdami, a pod zemí byla říše mrtvých – Sheol. V nebi pak sídlili bohové a jiné “vyšší” bytosti (andělé).
V souladu s tím nám Lukáš ve Skutcích dojemně líčí (Sk 1:9), jak se Ježíš vznášel do nebe, dokud svým učedníkům nezmizel z očí v oblaku. Podobně bylo toto kosmologické předporozumění důvodem, proč lidé obětovali na vyvýšených místech (aby tak byli Bohu v nebi blíž). I Mojžíš uzavřel svou smlouvu s Hospodinem na hoře Sinaj. Dle Jana sestoupil Ježíš z nebe (Jan 3:13), dle Matouše sletěl Boží Duch z nebe v podobě holubice (Mt 3:16) a z nebe také zaznívá Boží hlas (Mt 3:17).
Tehdejší lidé nejen že prakticky neměli ponětí o tom, jak svět funguje, ale mnohem překvapivěji jim byl prakticky neznámý koncept nauturalismu, tedy ŽE svět VŮBEC nějak funguje “sám o sobě” (a bohové do něj případně nějak zasahují). Naopak, vše co se dělo, bylo vnímáno jako přímé dílo bohů, a dobrých či zlých sil. Východy a západy Slunce, bouře, blesky, zemětřesení, štěstí či neštěstí lidí, dobrý či špatný osud, sny, nemoci – za vše mohli bohové, andělé, případně zlé síly. Celý panteon “vyšších sil” byl nedílnou součástí světa. Nikdo tehdy nemyslel v kategoriích “přirozeného světa” a “nadpřirozena”.
Příčinu nemocí viděli lidé v posedlosti nečistými duchy. Osoby nadané příslušnou mocí, jako např. Ježíš, Hanina ben Dosa či Apollonius z Tyanye a další pak tyto duchy mohli vymítat a člověka tak uzdravit. Uzdravování vymítáním démonů tvoří velkou část Markova, Matoušova i Lukášova evangelia! Ježíš s démony rozmlouval, oni ho na rozdíl od běžných lidí poznávali a báli se ho.
V Markovi 5 vyšel proti Ježíšovi člověk, který bydlel v hrobech, a “nikdo ho nemohl svázat ani řetězem”, protože “on ty řetězy a okovy vždy rozerval”. Byl totiž posedlý hned spoustou duchů – které z něj Ježíš vyhnal do blízkého stáda prasat. Pro nás opět není podstatné, zda se to stalo, ale ŽE tomu tehdejší lidé bez problémů věřili.
***
Svět byl pro tehdejší lidi plný divů a podivuhodných a lidmi nepochopitelných událostí. Divem bylo, že svítí Slunce, že vychází a zapadá, že někdy ve dne zmizí z oblohy a po chvíli se zas objeví, divem bylo hvězdné nebe, bouřky, blesky, nebeská klenba. Divem bylo když někdo chodí po vodě, když někdo vymítá duchy, když někdo mění vodu ve víno, když někdo vstane z mrtvých, atd.
Pokud se kterákoliv taková věc stala,nemělo moc smysl se ptát jak je to možné, ale mělo smysl se ptát, KDO měl tu MOC toto způsobit, a od koho tuto moc má (zda např. od bohů, nebo od zlých sil, nebo zda mu tuto moc dává magie, atd.) (viz Bart Ehrman, The New Testament, kapitola “The World of Early Christian Tradition).
Široce sdílené bylo přesvědčení, že po světě chodili a chodí lidé, kteří dělají zázraky, vymítají duchy, křísí mrtvé. Příkladem budiž už výše zmínění Apolonius z Tyanye nebo Hanina ben Dosa, samozřejmě Ježíš, a další.
***
Velmi rozšířené bylo přesvědčení o funkčnosti magie. Existovali lidé, o kterých se věřilo, že mají magické schopnosti – a svědectví o nich máme i v Novém Zákoně! Viz např. Šimon mág, Skutky 8:9.
Lidé věřili, že magická moc se může z člověka jí obdařeného přenést i pasivním dotykem, v podstatě proti jeho vůli. Svědectví o tom máme opět (mimo jiné i) v Novém Zákoně, viz např. Mk 5:25-34, zejména verš
30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
Jiní lidé věřili, že i stín mocné osoby jim může pomoct. (Sk 5:15)
Ježíš sám používal magii, např.
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
nebo
Mk 8:23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
Mk 8:24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
Mk 8:25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.
Jak vidno, magická procedura se zde napoprvé nepovedla zcela stoprocentně, a bylo potřeba ji částečně zopakovat…
Opět tedy vidíme, že lidé tehdy věřili, ŽE takto svět funguje, a lidé obdaření “léčivou mocí” ji právě takto realizují.
Magickými praktikami a vírami je přímo protkán Starý Zákon: Samuelovy dlouhé vlasy mu dávaly sílu. Když potřeboval Samuel poradit, šel za vědmou (1 Sam 28). Mojžíš způsoboval zdviženýma rukama úspěch svých vojáků. Když je sklopil, začalo Izraelské vojsko prohrávat. (Exodus 17:10-12). Lidé věřili, že existují čarodějnice, že tedy čarodějnictví zejména funguje (!) a že je třeba je zabíjet. (Ex 22:17) Krásnou ukázku magie v akci máme i v Genesis 30:37-43.
V rajské zahradě byly dva magické stromy: strom poznání, a strom života. Lidé neměli problém věřit tomu, že had mluví (k Evě), osel mluví k Balaamovi (Num 22:28), Jákob zápasil s Bohem, a Bůh ho nemohl přemoct (Genesis 32:25-27) tak ho musel “udeřit do kyčle”…
Jonáš přežil v břiše velryby 3 dny, čemuž věřil i sám Ježíš (Matouš 12:40).
***
Neméně důležité pro nás je, že v Řecko-Římském kulturním okruhu byly rozšířené příběhy o bozích, kteří měli aférky s pozemšťankami, z čehož pocházeli napůl bohové a napůl lidé (polobozi), jako např. Perseus nebo Herkules, a že Izrael Ježíšovy doby byl pod SILNÝM vlivem těchto kultur, a to od vpádu Alexandra Makedonského. Ostatně, Izrael byl v Ježíšově době pod přímou Římskou nadvládou, jak jistě každý ví, a celý Nový Zákon byl v originále psán v Řečtině.
Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů. http://en.wikipedia.org/wiki/Apollonius_of_Tyana
***
Lidé Ježíšovy doby, jejichž mentální svět byl formován vším výše uvedeným, pak neměli sebemenší problém uvěřit čemukoliv, co ladilo s výše nastíněným předporozuměním. Pěkně je to vidět na epizodce ze Skutků (Sk 14:11). Když lidé viděli, že Pavel uzdravil chromého člověka, usoudili z toho, že Pavel a jeho druzi jsou bohové (!!! nikoliv jeden Bůh!) kteří sestoupili na Zem! Pavel je pak musel přesvědčovat, že jsou úplně obyčejní lidé…
Zajímavá je rovněž pasáž z Matouše, popisující události, které podle Matouše měly provázet Ježíšovo ukřižování. Země se třásla, skály pukaly, dokonce mrtví vstávali z hrobů a chodili po Jeruzalémě…
Nejde mi teď o to, že se tyto události nestaly, ale spíš o to, že s Matoušovým porozuměním celému příběhu ladilo, ŽE by takovéto události ukřižování tak mocné osoby jako Ježíš měly či mohly provázet. Dále považuji za zajímavé, jak Matouš nešetřil s ideou zmrtvýchvstání. Mrtví dle Matouše vstávali z hrobů, jako kdyby se nechumelilo.
Také Marek v šesté kapitole říká, že lidé (Izraelci!!!) ohledně Ježíše neměli naprosto žádný problém se spekulacemi, že jde o zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jiní v něm viděli Eliáše. Podle Matouše 16:14 v Ježíšovi viděli zmrtvýchvstalého proroka Jeremiáše, či jiného z proroků. To vše dokazuje, jak přijatelná pro tehdejšího člověka byla idea z mrtvýchvstání – bez jakýchkoliv důkazů, jako čistá spekulace! “No, to asi vstal Jeremiáš z mrtvých – normálka, ne?” Zdůrazňuji, že toto se mělo odehrát PŘED Ježíšovým zmrtvýchvstáním!
Celý obrázek dokreslují širší historická fakta, ukazující, jak běžná byla v celém kulturním okruhu idea umírajících a zmrtvýchvstávajících božstev. Zemřelí a zmrtvýchvstalí bohové měli být Baal, Melqart, Adonis, Eshmun, Attis, Tammuz, Asclepius, Orpheus, Ra, Osiris, Orion, Zalmoxis, Nionysus, Odin, Inanna = Ishtar, Persephone, atd. Viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Dying_god
***
Závěr
Faktem je, že NĚKTEŘÍ lidé, žijící ve světě o kterém jsem dnes psal, a determinovaní výše popsaným kulturním prostředím, uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Spousta dalších lidí, (defacto mnohem víc lidí!) žijících v tomto světě, tomu neuvěřila. Otázkou je, jak mohou DNEŠNÍ křesťané věřit na základě tohoto faktu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, co jsem popsal v úvodních odstavcích.
Jsem zvědav na názory našich věřících přátel pod článkem.
No to nebylo přehlédnutí, já vím že jsi to napsal obecně – napsal jsi, že se s ním stejně tak setkávají od té doby VŠICHNI křesťané – a z toho já logicky dovozuji, že když všichni křesťané, tedy i ty.
Pořád nechápu, v čem vidíš tu pokleslou diskuzi.
Myslel jsi to snad tak, že se s ním křesťané od té doby setkávají “stejně” jako se s ním setkávali ti první křesťané, ale přitom se s ním setkávají JINAK? (totiž nevidí ho, nejí s ním, nemohou si sáhnout do jeho ran, atd.) Takhle jsi to ale nenapsal, promiň.
http://www.i-ateismus.cz/2012/08/lide-z-biblickych-dob/comment-page-3/#comment-34384
Mike, souhlas. Je to frustrující, diskuze o smyslu víry by se MĚLY vést veřejně, tohle JE téma zvlášť v čase církevních restitucí … plně sdílím tvou frustraci.
Protestante, tak to svoje tvrzení teda zformuluj tak jak jsi ho myslel!
Reagoval jsi na tenhle můj příspěvek: http://www.i-ateismus.cz/2012/08/lide-z-biblickych-dob/comment-page-2/#comment-34361
To co jsi napsal, jsem tedy pochopil špatně, tak to teď prosím napiš tak, abych to pochopil i já. Protože já fakt netuším, co jsi vlastně chtěl říct.
to Michal.
Nemá smysl to přeformulovávat. Myslím, že je jasné, jak jsem to myslel.
Myslím, že jsem ti jasně řekl, že mi to jasné není. A myslím, že se takových lidí kterým to není jasné najde víc – možná by se k tomu mohl někdo vyjádřit.
Edit: dobrá, navrhnu jeden možný výklad toho co jsi psal: mícháš dohromady
1) skutečná setkání prvotních křesťanů se vzkříšeným Kristem, které nechal přesvědčit se o reálnosti jeho ran, jedl s nimi, viděli ho svýma očima jak se vznáší do nebes a mizí jim v oblacích, atd.
2) mícháš to se svým naprosto abstraktním “setkáváním s Kristem”, které ani nejsi schopen definovat, ani nijak popsat ani opsat. Je to úplně vyprázdněné slovo.
Zatímco u toho prvního setkávání je naprosto jasné, co to znamená, tak u toho tvého “setkávání” (2) absolutně netuším, co tím slovem myslíš. A už jsme to zde mnohokrát řešili, a tys to NIKDY nebyl schopen a ani ochoten vysvětlit. A hádám, že to nebudeš ochoten vysvětlit ani teď.
Takže shrnuto: nejsem si vůbec jist, zda tento “výklad” tvých kryptických vyjádření je správný, tj. zda jsi to tak opravdu myslel, a pokud ANO, pak je z výše popsaného důvodu stejně o ničem. Je to jen mlácení prázdné slámy, kladení slov bez významu k sobě.
Jenom dodatek, kdyby se objevil někdo jako já co zprvu nepochopil, že textová kritika zmíněná Majklem je odborný termín:
“Textová kritika, též textologie nebo textově kritická metoda, se vyvinula z klasické filologie, aby zkoumala literární původ a redakci antických textů. Její snahou je rekonstruovat původní text a jeho změny. Jako samostatná věda se objevila v 19. století.”
(citace z české Wikipedie)
Tedy textová kritika zkoumá původ a úpravy textů v průběhu času. (Nezkoumá jejich pravdivost)
Ale ať už při sestavování Bible byla či nebyla použita textová kritika, platí to co tvrdí Michal:
“Bible je v průběhu stovek let upravovaným a redigovaným kompilátem nábožensko-mytologických textů mnoha různých autorů, obsahujícím JEJICH názory na svět, na společnost, na víru i na Boha.”
Vyprázdněná slova přítele Protestanta
Představme si slovo smrk. Na požádání jsem schopen upřesnit, že tím míním jistý druh jehličnatého stromu, můžu ukázat jeho fotku, můžeme dojít do lesa kde si každý může na jeden konkrétní exemplář stromu s druhovým označením “smrk” sáhnout, mohu každému ukázat rozdíl mezi smrkem, jedlí, dubem, atd.
Přijde protestant, a bude také mluvit o smrku. Jeho smrk ale přitom nebude jehličnatý strom. Nebude to dokonce vůbec strom. Nebude to ani živý objekt, nebude se nacházet v lesích. Nebude to dokonce ani hmotný objekt. Protestant o tomhle svém “smrku” bude schopen říct jenom co to NENÍ, ale nebude schopen ten pojem nijak definovat.
Přesto se bude cítit nesmírně uraženě, když jsou jeho čtenáři z jeho výroků zmateni. Protestant rezolutně a podrážděně odmítne cokoliv jim vysvětlovat, s tím, že MYSLÍ že to o čem mluví je jasné. Námitky konkrétních lidí, kterým to jasné není, odmítne.
Myslím, že to je docela přesná analogie Protestantovy slovní ekvilibristiky ala “setkávání s Kristem”, a jeho následných uražených divadelních představení.
Michal says:
….skutečná setkání prvotních křesťanů se vzkříšeným Kristem, které nechal přesvědčit se o reálnosti jeho ran, jedl s nimi, viděli ho svýma očima jak se vznáší do nebes a mizí jim v oblacích, atd….
protestant:
Nejsem fundamentalista, abych takto viděl setkání prvních křesťanů s Kristem. Bible není historická příručka.
Protestanta už jsme se také patali na to, jaký je Bůh, v kterého věří. A odpověď? – citát o tom, že Bůh nám zakázal jej ZOBRAZIT. Takže jsme se nedozvěděli, jestli věří ve stejného Boha s vlastnostmi a činy tak, jak jsou popsány v Bibli.
Protestanta , který se svěřil, že věří v peklo jsem se ptal, jak peklo v jeho představě vypadá. A odpověď?- tři odkazy na to, co si o pekle myslí jiní lidé. Takže jsme se nedozvěděli opět, jak peklo PODLE NĚJ vypadá, kde se nalézá, jestli jsou v něm jen holé duše, nebo i těla, která cítí pekelný oheň…
Michale (12:24pm), víra je spíš subjektivní pocit. A pocity nejspíš ani nejdou přesně definovat. Když mám nějaký pocit, tak ho sice nějak zformuluju, ale nebude to přesné, nejde to aby to tak jak to cítím já cítíli ostatní. Dál můžu akorát říkat co to není. A to je možná případ Protestanta.
Bůh je pocit? Peklo je pocit? Setkání prvních křesťanů s Ježíšem je pocit?
Pro Čestmír Berka (1:22pm):
Buh ne, ale víra v něj pocit je.
Proboha! Vždyť ten bůh je něčím jedinečný, odlišný od jiných bohů! Vždyť ten Bůh je popsán v Bibli! Věříš v takového Boha, jak je popsán v Bibli, nebo je jiný? Věříš v Boha, co utopil lidstvo při potopě? Věříš v Boha, co pobil v Egyptě prvorozené? Nebo je tvůj Bůh jiný?
Čestmíre, předně, nevěřím tvrzení: “Existuje Bůh”.
Reagoval jsem na Michalovo otevřené zamyšlení kde uvedl analogii s dokazováním existence smrku. A zkoušel jsem poukázat, že bližší je analogie s vysvětlováním pocitů.
…..Starý zákon nás velmi spolehlivě informuje o tom, co Israel věřil a vyznával, ale nedosti spolehlivě o tom, jak kdy co bylo. Mezi událostí a zprávou o ní leží víra, t. j. snaha aktualisovat poselství a tak ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy. Písmo je celé poselstvím z víry a k víře , nikoli referát nebo kronika. Kdo tento podíl víry na utváření konečné podoby Písma pomíjí, počíná si stejně nevědecky a nerozumně jako ten, kdo by začal užívat jako historického pramene Homéra nebo Shakespeara…..
http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-SZSkripta.html
protestant says:
Tohle nenapadlo ani apoštoly. Oni se po Ježíšově ukřižování rozprchli a brali to jako konec.
Později se setkali se vzkříšeným Kristem, stejně jako se s ním od té doby setkávají všichni křesťané.
Michal says:
….skutečná setkání prvotních křesťanů se vzkříšeným Kristem, které nechal přesvědčit se o reálnosti jeho ran, jedl s nimi, viděli ho svýma očima jak se vznáší do nebes a mizí jim v oblacích, atd….
protestant says:
Nejsem fundamentalista, abych takto viděl setkání prvních křesťanů s Kristem. Bible není historická příručka.
Karel: Jak se tedy apoštolové setkali se vzkříšeným Kristem?
Protestante, tak teď už je mi naprosto jasné, jaký je bůh, v kterého věříš a jak vypadá a co je peklo, ve které věříš. Také je mi jasné, jak se první křesťané setkali s Ježíšem po ukřižování ( jestli je teda pravda, že byl ukřižován a pak vstal z mrtvých- tomu, doufám, věříš) a jak se s ním setkávají dále a jak se s ním setkáváš ty.
“Mezi událostí a zprávou o ní leží víra, t. j. snaha aktualisovat poselství a tak ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy.”
Protestante, kde se ta víra mezi událostí a zprávou vzala, když víra je založena na zprávě o té události?
“Písmo je celé poselstvím z víry a k víře , nikoli referát nebo kronika.”
– přeloženo:
Je jedno co je v písmu napsané, někdo si to z víry vymyslel aby to další k víře vedlo.
Protestante, jenomže Homér či Shakespeare jsou vymyšlená literatura a ani o sobě netvrdí že jsou skutečnost. Rozumím tomu dobře, že ta citace co jsi uvedl v podstatě tvrdí že Bible je vymyšlený příběh který byl vymyšlen proto aby vedl k vymyšlené víře?