Známý a překvapivý poznatek z psychologie říká, že naše víry získáváme shodou náhod, životních okolností do kterých se dostaneme, z rodiny ve které žijeme, atd., a teprve až ex-post pro ně vymýšlíme racionalizace – v případě, že to je vůbec potřeba, tj. že je jejich důvodnost vystavena pochybnostem.
Platí to i pro nás ateisty, i pro křesťany. POKUD nám jde o to, abychom zastávali pravdivé víry, je naprosto klíčové, abychom si tohoto faktu byli vědomi, a důsledně dbali na to, aby naše argumenty, kterými své víry obhajujeme, byly opravdu logické, racionální, a nikoliv jen racionalizující (tedy omlouvající víry, které tak jako tak zastáváme).
Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané. Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem. A POKUD se tehdy oni zmýlili, pokud uvěřili nesprávné/nepravdivé věci – pak s tím padá i celá křesťanská víra. Nikdo nemá žádnou dodatečnou evidenci. POKUD tedy křesťané nechtějí věřit nepravdivým věcem, pak je asi dobré, aby měli ujasněno, PROČ si myslet, že ONI se tehdy nemýlili.
Stejně jako my dnes, byli i lidé před 2000 lety do značné míry determinováni světem, ve kterém žili. Stejně jako my dnes, věděli, co tehdy “každý věděl”. A tehdejší svět byl diametrálně odlišný od našeho – a vůbec teď nemluvím o vědě a technice.
***
Lidé Ježíšovy doby měli zcela jiné chápání kosmologie než my. Svět byl pro ně daleko menší, než jak ho vidíme my dnes. Byl tvořen plochou Zemí s pevninami a moři, nad ní se klenula nebeská klenba se Sluncem, Měsícem a hvězdami, a pod zemí byla říše mrtvých – Sheol. V nebi pak sídlili bohové a jiné “vyšší” bytosti (andělé).
V souladu s tím nám Lukáš ve Skutcích dojemně líčí (Sk 1:9), jak se Ježíš vznášel do nebe, dokud svým učedníkům nezmizel z očí v oblaku. Podobně bylo toto kosmologické předporozumění důvodem, proč lidé obětovali na vyvýšených místech (aby tak byli Bohu v nebi blíž). I Mojžíš uzavřel svou smlouvu s Hospodinem na hoře Sinaj. Dle Jana sestoupil Ježíš z nebe (Jan 3:13), dle Matouše sletěl Boží Duch z nebe v podobě holubice (Mt 3:16) a z nebe také zaznívá Boží hlas (Mt 3:17).
Tehdejší lidé nejen že prakticky neměli ponětí o tom, jak svět funguje, ale mnohem překvapivěji jim byl prakticky neznámý koncept nauturalismu, tedy ŽE svět VŮBEC nějak funguje “sám o sobě” (a bohové do něj případně nějak zasahují). Naopak, vše co se dělo, bylo vnímáno jako přímé dílo bohů, a dobrých či zlých sil. Východy a západy Slunce, bouře, blesky, zemětřesení, štěstí či neštěstí lidí, dobrý či špatný osud, sny, nemoci – za vše mohli bohové, andělé, případně zlé síly. Celý panteon “vyšších sil” byl nedílnou součástí světa. Nikdo tehdy nemyslel v kategoriích “přirozeného světa” a “nadpřirozena”.
Příčinu nemocí viděli lidé v posedlosti nečistými duchy. Osoby nadané příslušnou mocí, jako např. Ježíš, Hanina ben Dosa či Apollonius z Tyanye a další pak tyto duchy mohli vymítat a člověka tak uzdravit. Uzdravování vymítáním démonů tvoří velkou část Markova, Matoušova i Lukášova evangelia! Ježíš s démony rozmlouval, oni ho na rozdíl od běžných lidí poznávali a báli se ho.
V Markovi 5 vyšel proti Ježíšovi člověk, který bydlel v hrobech, a “nikdo ho nemohl svázat ani řetězem”, protože “on ty řetězy a okovy vždy rozerval”. Byl totiž posedlý hned spoustou duchů – které z něj Ježíš vyhnal do blízkého stáda prasat. Pro nás opět není podstatné, zda se to stalo, ale ŽE tomu tehdejší lidé bez problémů věřili.
***
Svět byl pro tehdejší lidi plný divů a podivuhodných a lidmi nepochopitelných událostí. Divem bylo, že svítí Slunce, že vychází a zapadá, že někdy ve dne zmizí z oblohy a po chvíli se zas objeví, divem bylo hvězdné nebe, bouřky, blesky, nebeská klenba. Divem bylo když někdo chodí po vodě, když někdo vymítá duchy, když někdo mění vodu ve víno, když někdo vstane z mrtvých, atd.
Pokud se kterákoliv taková věc stala,nemělo moc smysl se ptát jak je to možné, ale mělo smysl se ptát, KDO měl tu MOC toto způsobit, a od koho tuto moc má (zda např. od bohů, nebo od zlých sil, nebo zda mu tuto moc dává magie, atd.) (viz Bart Ehrman, The New Testament, kapitola “The World of Early Christian Tradition).
Široce sdílené bylo přesvědčení, že po světě chodili a chodí lidé, kteří dělají zázraky, vymítají duchy, křísí mrtvé. Příkladem budiž už výše zmínění Apolonius z Tyanye nebo Hanina ben Dosa, samozřejmě Ježíš, a další.
***
Velmi rozšířené bylo přesvědčení o funkčnosti magie. Existovali lidé, o kterých se věřilo, že mají magické schopnosti – a svědectví o nich máme i v Novém Zákoně! Viz např. Šimon mág, Skutky 8:9.
Lidé věřili, že magická moc se může z člověka jí obdařeného přenést i pasivním dotykem, v podstatě proti jeho vůli. Svědectví o tom máme opět (mimo jiné i) v Novém Zákoně, viz např. Mk 5:25-34, zejména verš
30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
Jiní lidé věřili, že i stín mocné osoby jim může pomoct. (Sk 5:15)
Ježíš sám používal magii, např.
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
nebo
Mk 8:23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
Mk 8:24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
Mk 8:25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.
Jak vidno, magická procedura se zde napoprvé nepovedla zcela stoprocentně, a bylo potřeba ji částečně zopakovat…
Opět tedy vidíme, že lidé tehdy věřili, ŽE takto svět funguje, a lidé obdaření “léčivou mocí” ji právě takto realizují.
Magickými praktikami a vírami je přímo protkán Starý Zákon: Samuelovy dlouhé vlasy mu dávaly sílu. Když potřeboval Samuel poradit, šel za vědmou (1 Sam 28). Mojžíš způsoboval zdviženýma rukama úspěch svých vojáků. Když je sklopil, začalo Izraelské vojsko prohrávat. (Exodus 17:10-12). Lidé věřili, že existují čarodějnice, že tedy čarodějnictví zejména funguje (!) a že je třeba je zabíjet. (Ex 22:17) Krásnou ukázku magie v akci máme i v Genesis 30:37-43.
V rajské zahradě byly dva magické stromy: strom poznání, a strom života. Lidé neměli problém věřit tomu, že had mluví (k Evě), osel mluví k Balaamovi (Num 22:28), Jákob zápasil s Bohem, a Bůh ho nemohl přemoct (Genesis 32:25-27) tak ho musel “udeřit do kyčle”…
Jonáš přežil v břiše velryby 3 dny, čemuž věřil i sám Ježíš (Matouš 12:40).
***
Neméně důležité pro nás je, že v Řecko-Římském kulturním okruhu byly rozšířené příběhy o bozích, kteří měli aférky s pozemšťankami, z čehož pocházeli napůl bohové a napůl lidé (polobozi), jako např. Perseus nebo Herkules, a že Izrael Ježíšovy doby byl pod SILNÝM vlivem těchto kultur, a to od vpádu Alexandra Makedonského. Ostatně, Izrael byl v Ježíšově době pod přímou Římskou nadvládou, jak jistě každý ví, a celý Nový Zákon byl v originále psán v Řečtině.
Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů. http://en.wikipedia.org/wiki/Apollonius_of_Tyana
***
Lidé Ježíšovy doby, jejichž mentální svět byl formován vším výše uvedeným, pak neměli sebemenší problém uvěřit čemukoliv, co ladilo s výše nastíněným předporozuměním. Pěkně je to vidět na epizodce ze Skutků (Sk 14:11). Když lidé viděli, že Pavel uzdravil chromého člověka, usoudili z toho, že Pavel a jeho druzi jsou bohové (!!! nikoliv jeden Bůh!) kteří sestoupili na Zem! Pavel je pak musel přesvědčovat, že jsou úplně obyčejní lidé…
Zajímavá je rovněž pasáž z Matouše, popisující události, které podle Matouše měly provázet Ježíšovo ukřižování. Země se třásla, skály pukaly, dokonce mrtví vstávali z hrobů a chodili po Jeruzalémě…
Nejde mi teď o to, že se tyto události nestaly, ale spíš o to, že s Matoušovým porozuměním celému příběhu ladilo, ŽE by takovéto události ukřižování tak mocné osoby jako Ježíš měly či mohly provázet. Dále považuji za zajímavé, jak Matouš nešetřil s ideou zmrtvýchvstání. Mrtví dle Matouše vstávali z hrobů, jako kdyby se nechumelilo.
Také Marek v šesté kapitole říká, že lidé (Izraelci!!!) ohledně Ježíše neměli naprosto žádný problém se spekulacemi, že jde o zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jiní v něm viděli Eliáše. Podle Matouše 16:14 v Ježíšovi viděli zmrtvýchvstalého proroka Jeremiáše, či jiného z proroků. To vše dokazuje, jak přijatelná pro tehdejšího člověka byla idea z mrtvýchvstání – bez jakýchkoliv důkazů, jako čistá spekulace! “No, to asi vstal Jeremiáš z mrtvých – normálka, ne?” Zdůrazňuji, že toto se mělo odehrát PŘED Ježíšovým zmrtvýchvstáním!
Celý obrázek dokreslují širší historická fakta, ukazující, jak běžná byla v celém kulturním okruhu idea umírajících a zmrtvýchvstávajících božstev. Zemřelí a zmrtvýchvstalí bohové měli být Baal, Melqart, Adonis, Eshmun, Attis, Tammuz, Asclepius, Orpheus, Ra, Osiris, Orion, Zalmoxis, Nionysus, Odin, Inanna = Ishtar, Persephone, atd. Viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Dying_god
***
Závěr
Faktem je, že NĚKTEŘÍ lidé, žijící ve světě o kterém jsem dnes psal, a determinovaní výše popsaným kulturním prostředím, uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Spousta dalších lidí, (defacto mnohem víc lidí!) žijících v tomto světě, tomu neuvěřila. Otázkou je, jak mohou DNEŠNÍ křesťané věřit na základě tohoto faktu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, co jsem popsal v úvodních odstavcích.
Jsem zvědav na názory našich věřících přátel pod článkem.
..a možná v době krize v sobě najde jakousi podivnou “sílu” či “krásu” a nezblázní se…naopak bude jaksi “silnější”
myslím, že jedině tehdy někteří lidé prohlédnou, že jsou vlastně výtvorem společnosti, to znamená v širokém slovy smyslu i včetně evolučního vývoje a svých genů a zjistí, že to čeho se normální člověk nechce vzdát a považuje to za základ své existence – společenské a ekonomické postavení (ego); neustálá racionalizace světa; společenské požadavky ukryté hluboko v organismu včetně emocí, reakcí těla, myšlení – možná nejsou úplným základem existence. Přitom ale myšlení jako nástroj používají.
martiXXX: klid. To, že si uvědomujeme, že jsme produkty evoluce, naše chování je produktem evoluce, naše kultura a ergo i náboženství a víra a i fanatici jsou produktem evoluce neznamená, že se nám to bude líbit:P
Fakticky je úplně jedno, jestli se stanem eusociálním druhem, kdy potomky bude plodit jen specializovaná kasta a všichni ostatní budou jen trubci a dělníci.
Tobě by se to určitě taky nelíbilo:P
obecně je “líbit” pojem u každého odlišný; zvláště u měkkých socio-kulturních faktorů…někomu se líbí náboženské společenství; někomu klasická rodina; někomu nemít děti; někomu potíra teisty; někomu potírat ateisty; někomu se líbí nereálné filmy; nereálné umění z “líbení se” vzniká “strach”. V našem světě je vše nejisté. Neznáme druhé lidi protože nejsme v jejich kůži; myslíme si že známe; ale známe pouze předtavy a většinou i iluze
Nechápu proč věda chce důkazy něčeho jiného; poku’d má někdo prožitek něčeho tak to nemůže být kvantifikováno objektivně ale existuje to; nelze to dokázat a ani vyvrátit na základě běžných rozumových důvodů, zda existuje něco mimo to co vidíme a co je pouze náš fenotyp včetně “vědění” jako nástroje; rozum je nástroj k přežití a má své meze; prostě na základě běžných rozumových argumentů nelze , absolutně nelze dokázat, že existuje nebo neexistuje něco mimo lidský fenotyp; něco jiného; mimo naše omezené nástroje poznávání
Protože věda je ten nejdokonalejší systém poznávání, co máme. Protože vědecké poznávání funguje, narozdíl od jakéhokoliv jiného poznávání.
..funguje v našem rámci, v našem fenotypu……………a sama říká, že zkoumá zkoumatelné…ne co bylo před velkým třeskem, proč existuje vesmír, to jsou tzv. nevědecké otázky..to znamená, že věda taky má svoje hranice
otázkou je jestli “fungovat” není jen popis našeho rozumu. Je to nástroj. Tak to funguje. Proč by se vůbec “jiné” mělo řídit vědeckými metodami a vědou? Věci fungovali i v parvěku, třeba pěstní klíny a lidé taky dokázali na své úrovni vysvětlit svět; že není dobré např. bojovat s tygrem
martiXXX: zase si začal plancat věci do kupy, takže se z toho stává nesrozumitelný žvást.
Zkus nedělat tak velké kroky ve své dedukci. Často tím přeskočíš logické zkraty.
Věda se snaží popisovat existenci věcí a jevů s nimiž se potkáváme v reálném světě.
Neexistující věci věda opravdu popsat neumí.
Věda třeba neumí popsat jak se chová např. chrochtoburžouské kolomátožnítko.
Problém s věcmi ze sféry mimo rozum je totiž v tom že neexistují.
Pokud existuje, uveď příklad jedné takové konkrétní věci “nad rozumem”.
Pro Standa: vesmír tedy vznikl z neexistující věci?
umí zvíře něco vyššího, jiného než instinkt? ano, občas nás primáti a chobotnice a krkavcovití ptáci překvapí svými rozumovými schopnostmi..jsou to výjimky a umí člověk něco vyššího a jiného než rozum? možná ano; asi jsou to taky výjimky..osvícení?
a v užším pohledu nad rozumem zajímavě funguje třeba pokus se dvěma štěrbïnami v kvantovce; úloha pozorovatele; teorie nekonečně mnoha vesmírů v kvantové fyzice; nejsou to klasické případy; zde nefunguje selský rozum ale dají se popsat matematicky; jako třeba 11 rozměrů v teorii superstrun; takže tohle beru jako možnost popsání alespoň matematikou a potvrzení observací; elektron je jeví jednou jako částice a pak zase třeba jako vlna ale není ani jedno z nich; jsou to modely; ale fyzici tvrdí, že tam žádné skryté parametry nejsou a že příroda je takto podivná
Pro martiXXX (8:02pm):
Otázky o vzniku vesmíru zkoumá věda zvaná kosmologie. Je to dost složité a nejsem odborník na kosmologii. Pokud bych chtěl znát přesnou odpověď bylo by racionální buď nastudovat kosmologii (náročné), nebo se jako laik spolehnout na stanovisko expertů v oboru – ale jen pokud se experti sami mezi sebou shodnou. Pokud se odborníci na spornou otázku mezi sebou zatím neshodnou (v kosmologii mám dojem zatím nepanuje ve všech otázkách široký konsensus) a ani nemám chuť nebo nejsem nucen či schopen se tím vážně zabývat, nedělá mi zpravidla problém na takovou otázku odpovědět: Nevím. Zatím nevím je v této otázce racionálnější odpověď než si vymýšlet, doslova cucat z prstu jakési metafyzické sféry mimo rozum.
Ale aspoň obecně, podle toho co zatím víme a v čem panuje vědecký konsensus – můžeme říci, že vesmír rozhodně nevznikl z ničeho nic takový jaký ho známe dnes. Obdobně jako život nevznikl zničeho nic už hotový tak jak ho známe dnes, ale vyvíjel se něčeho jednoduššího. Tak i vesmír se do současného stavu složitě vyvíjel, vyvinul se z něčeho odlišného pro nás asi těžko pochopitelného a snad v raných stádiích v něm ani nepanovali takové zákony jaké známe dnes. Na konkrétní detaily se odpovědi myslím si zatím liší, je to složitý obor, který je nutné studovat.
Pokud někdo najde jasné odpovědi na takovéto otázky o vzniku vesmíru, bude to ale zase vědecká metoda kdo je najde. Pokud je taková otázka nezodpověditelná pro vědu, není zodpověditelná ani nikomu jinému. V takovém případě si někdo maximálně může odpověďi ničím nepodložené vymýšlet. (Ne že by to nemohlo být zajímavé, ale je to čirá fantazie)
Obšírněji o problematice vědeckého konsensu píše můj oblíbený autor Hynek Bíla – Věda, konsensus a mašíbl:
http://koroptew.blogspot.cz/2010/07/veda-konsensus-masibl.html
Pro martiXXX(8:17pm): Ano selský rozum na kvantovou mechaniku nejspíš nestačí. Jestliže ale selský rozum na něco nestačí, plyne z toho spíše nedostatečnost selského rozumu než nepopsatelnost toho něčeho. Ale rozum v širším smyslu, rozum který umí využívat formální systémy jako je matematika, takový rozum umí uchopit a pracovat i se složitými věcmi jako je kvantová mechanika. Příroda se nám může zdát podivná, ale je to opět podivnost z pohledu toho našeho pravěkého selského rozumu. I když se kvantová mechanika nechová běžný způsobem, nějak se přece jen chová, nechová se úplně šíleně, chová se sice podivně, ale zdá se popsatelně. A proto leží v oblasti přístupné rozumem, sice ne v oblasti přístupné rozumu selky ze statku, ale existují lidé kteří umí provádět složité úvahy užitím zcela rozumného a racionálního matematického formalismu a i dojít k výsledkům, které jsou použitelné v praktických aplikacích.
Jinak pochopitelně že naše myšlení samo o sobě, to co máme uvnitř lebky má své limity. Jenomže my lidé umíme na rozdíl od jiných tvorů úžasnou věc. Umíme tak nějak externalizovat svoje myšlenkové pochody ven z lebky. Ono ve výsledku nezáleží na tom jestli ty myšlenkové pochody jsou fyzicky umístěné uvnitř toho malého prostoru v dutině lebeční. Mohou se odehrávat i na papíře na stole, část mého mozku může být externalizovaná, může ležet třeba v knihách na poličce. Jiná část mýho mozku se může nacházet v počítači, na internetu atd. Podstatné není to kde jsou ty myšlenkové procesy fyzicky umístěné, podstatné je že k nim má mozek přístup jako kdyby patřili k němu. To znamená stejně jako mozek může přímo vyslat signály nějakými částmi mozku aby něco zjistil, může vyslat signály do motorických center, nervů, které rozhýbou tělo a vydají se třeba ke knihovně, tělo otevře knihu a potřebné informace z ní užitím zraku zjistí, nebo mozek rozpohybuje prsty, které napíšou něco do googlu, nebo začne čmárat symboly na papíře a užitím nějakého formalizmu uvažovat. Všechno tohle dělá mozek, užívá vnější nástroje, není omezen jen tím chabým prostorem v lebce.
V tomto smyslu schopnosti které máme jako lidé mající nejen mozek ale i tělo jsou mnohem větší než má mozek samotný. Možná dokonce potenciálně nekonečné, záleží na tom jak chytré systémy umožníme svým mozkům užívat a učinit je svou externalizovanou součástí. Možná právě to je unikátnost nás lidí že máme mozek, který dovede v případě potřeby v určitém smyslu “vypochodovat za hranice omezeného prostoru lebky”. Tvrzení v prvním odstavci, ale na těchto představách nestojí. Tohle je jen “bonusový” a třeba i chybný úhel pohledu. 🙂
Věta “Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané.” je mylná. Křesťanství na tomhle nestojí. To jen ateisté si tohle myslí.
Ahoj Protestante, no přesně tuhle námitku jsem čekal (samozřejmě mám neustále na paměti tvůj “kontakt s živým Kristem” apod. 😉 ), a proto za tou větou co cituješ následuje ta další. Rád Ti ji ocituji:
Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem.
Takže přinejmenším V TOMHLE smyslu na tom stojí. Je to pravda?
Michal…Palestínec? To ako JK bol Palestínec? A nebol náhodou aj zakladateľom hnutia Fatah?
Máš pravdu, tohle vyjádření je trochu nepřesné: Ježíš byl obyvatelem území, které bylo POZDĚJI známé jako Palestina. V Ježíšově době to byla prostě Galilea.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Galilea
Ale jestli s tím máš problém, tak si v té větě dosaď za slovo “Palestinec” slovo “Izraelec”. Na jejím smyslu ani na platnosti toho argumentu se tím přece vůbec nic nezmění.
to Michal:
Tohle nenapadlo ani apoštoly. Oni se po Ježíšově ukřižování rozprchli a brali to jako konec.
Později se setkali se vzkříšeným Kristem, stejně jako se s ním od té doby setkávají všichni křesťané.