Už asi tři týdny chci sepsat pár postřehů k Novému Zákonu. To je ovšem téma značně obsáhlé a nelehké, a pojmout ho korektně se mi jeví dost nesnadné. Od začátku se mi protiví jen lacině poukazovat na rozpory v NZ. Mým cílem je pojmout to téma nějak šířeji, obecněji a robustněji. Snahou vymyslet optimální způsob, jak k tomu přistoupit, jsem ale už vyplýtval opravdu dost času, a myslím, že je nejvyšší čas alespoň nějak začít.
Rozhodl jsem se pro cestu několika samostatných článků, zabývajících se poněkud odlišnými okruhy NZ problémů.
Dnes se chci krátce zamyslet nad tím, proč je téma Nového Zákona vůbec důležité, chci uvést několik základních faktů o Novozákonních textech, a nakonec chci shrnout, čemu tedy křesťané ohledně NZ skutečně věří.
***
Za dobu existence tohoto webu jsem už definoval víru několika způsoby, avšak pro účely dnešního článku se mi hodí použít tuto velmi obecnou definici: Víra je subjektivní přesvědčení o pravdivosti daného tvrzení.
Každý tedy věříme opravdu mnoha věcem. Věříme tomu, že Země je kulatá, aniž bychom sami zkoumali, jaké jsou jednotlivé důkazy její kulatosti, že snímky z oběžné dráhy nejsou falza, atd. Věříme v existenci zemí, jejichž existenci jsme si osobně neověřovali. Věříme, že Měsíc je 384000 km daleko od Země, aniž bychom sami prováděli příslušná měření. Věříme v platnost teorie relativity, kvantové teorie. Věříme autoritám, a tomu “co každý ví”.
Naprosto klíčové ale je, že u všech těchto věcí může alespoň v principu každý jít, jednotlivé důkazy si nastudovat, velkou část z nich si může osobně ověřit (ačkoliv většina z nás asi Nový Zéland nikdy nenavštíví, každý to udělat může, bude-li chtít). U zbytku může alespoň prověřit, že dané tvrzení konzistentně zapadá do toho ostatního, co víme o světě. To vše se týká i historických tvrzení: v principu každý může jít do archivů, a nastudovat si dokumenty, které svědčí o existenci Karla IV, Caesara, průběhu třicetileté války, atd.
Prakticky celá dnešní i minulá křesťanská víra (tedy to, co křesťané považují/v minulosti považovali za pravdivé) vznikla dvoutisíciletým vývojem interpretací spisů Nového Zákona (a sekundárně celé Bible). Všechny ty tisíce a desítky tisíc křesťanských knih se zabývají primárně interpretací Novozákonních spisů, a jako podpůrné argumenty někdy používají názory významných církevních osobností (např. sv. Augustýna, nebo Tomáše Aquinského) – opět na Novozákonní texty, případně na texty Starého Zákona.
V souladu s předminulým odstavcem je celkem přirozené, že většina křesťanů “prostě věří” tomu čemu věří celá jejich komunita, věří tomu, o čem mezi nimi platí, “že to každý ví”. Zásadní ale je, zda i v tomto případě se každý může podívat na ty primární prameny (spisy NZ, resp. celou Bibli), a sám se přesvědčit, zda opravdu svědčí o tom, čemu křesťané věří.
Zásadní je, zda si v principu každý může projít ten řetězec argumentů až ke kořenům, a sám se přesvědčit, že ty kořeny nejsou ztrouchnivělé a zpuchřelé, a že celá křesťanská víra jenom tak “nevisí ve vzduchoprázdnu”. I sami křesťané se samozřejmě tváří, a chtějí tvářit, že jejich víra stojí na čemsi pevnějším, než JEN na víře v pravdivost toho, čemu “se věří” a věřilo v jejich komunitě.
***
Uveďme teď několik obecných faktů o spisech Nového Zákona:
Nový Zákon má 27 knih. Prakticky úplně všechno, co víme o Ježíšově životě, víme jen ze čtyř evangelií. O Ježíšově zázračném početí a narození, o okolnostech které jeho narození provázely, o Janu Křtiteli a Ježíšově křtu, všechno co Ježíš řekl, co učil, co předpověděl, jaké zázraky a skutky udělal a proč je udělal, co prohlašoval o svém původu, všechno o Jidášově zradě, o procesu s Ježíšem, o Pilátovi, Herodovi, o ukřižování, o prázdném hrobě, o svědcích kteří ho fyzicky (!) viděli – to vše víme jedině z evangelií. (více než 500 svědků o kterých píše Pavel v listu Korintským ho viděli jako Pavel – tj. jako zjevení, nikoliv “z masa a krve”.)
Ačkoliv jsou evangelia připisována apoštolům Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi, ve skutečnosti jde o anonymní spisy. Nadpisy indikující jejich autorství byly přidány církevními otci desítky let po jejich sepsání. Dochovaly se dokonce nejstarší verze evangelií bez těchto nadpisů. Na rozdíl např. od Pavlových epištol nic v samotných evangeliích (bez nadpisů) neindikuje, kdo byl jejich autorem.
Všechna evangelia jsou psána ve třetí osobě, jako vyprávění. Nikdo z jejich (anonymních) autorů ani netvrdí, že by byl svědkem kterékoliv z událostí, o nichž vypráví, neřku-li že by snad byl jedním z Dvanácti. Nikdo z evangelistů se ani nezmiňuje o tom, že by se sám setkal s jakýmkoliv svědkem fyzického Ježíše. S výjimkou (anonymního) autora Lukášova evangelia dokonce ani nikdo z evangelistů netvrdí, že by se pokoušel popsat historické události.
Nejstarší evangelium, připisované Markovi, bylo sepsáno pravděpodobně kolem roku 70 n.l., tedy cca 40 let po Ježíšově ukřižování. Janovo evangelium pak bylo sepsáno až v 90. letech, tedy 60 let po Ježíšově smrti.
Všechna evangelia jsou psána v Řečtině, zatímco Ježíšovi učedníci i Ježíš sám, i lidé kterým kázal, byli Židé – což je dalším důvodem, proč není příliš racionální tvrdit, že byly sepsány očitými svědky, a že jsou tedy vůbec svědectvím.
Evangelia nejsou nezávislá, ale autoři Lukáše i Matouše měli k dispozici starší Markovo evangelium, které ve své práci z větší části použili (opsali), přičemž zdůraznili, doplnili z jiných zdrojů nebo změnili, co považovali za důležité z hlediska svých vlastních teologických záměrů (které měl každý z nich jiné).
Kromě toho, že minimálně tři evangelia (Matouš, Lukáš a Jan) pocházejí z více pramenů (písemných i ústně tradovaných), tak i po svém sepsání resp. shromáždění a úpravě pramenů procházela všechna evangelia poměrně extenzivní redakcí. Byla doplňována (závěr Marka, dost možná i kapitola 21 Jana, příběh s cizoložnou ženou v Janovi, a další), měněna, a nikdo dnes nemůže tušit, jak vypadala “původně”. Jisté je jen to, že důvodem, motivem všech těchto změn byly teologické cíle a záměry jejich anonymních autorů a anonymních redaktorů, to co ONI chtěli říct nebo zdůraznit, a čím chtěli (misijně?) oslovit své čtenáře, NIKOLIV prezentace historických faktů o Ježíšovi, případně jeho reálných výroků.
***
Vše výše uvedené je jen lehké “naťuknutí” celé problematiky. Skutečně zajímavé věci plynou až z pečlivého studia obsahu Nového Zákona, kterým se však chci zabývat až v několika příštích článcích.
I z toho co jsem ale doposud uvedl, považuji za zřejmé, že evangelia jsou krajně nespolehlivým zdrojem. Nelze z nich usuzovat nic o “svědcích” prázdného hrobu, o tom co komu řekli nebo neřekli, nic o tom, komu se Ježíš (fyzicky) zjevil po smrti (znovu zdůrazňuji, že Pavlovo svědectví je jiný případ, a tím se budu zabývat později!), nic o Ježíšových výrocích, o tom co kterým výrokem myslel, o tom zda řekl nebo neřekl že je Bohem, o jeho Mesiášství, o jeho zázračném narození, o zázracích které udělal, atd.
Evangelia jsou krajně nespolehlivým zdrojem – pokud ovšem člověk nemá víru, že jejich autoři byli při psaní vedeni Duchem Svatým – a tím směřuji k pointě dnešního článku.
Křesťané vyznávají svoji víru v Ježíše, a přitom ve skutečnosti věří daleko spíš v pravdivost své představy o Ježíšovi (kterou mají navíc každý trochu, a často i více, odlišnou). Křesťané se snaží použít spisy Nového Zákona jako argument, jako pramen své víry (víry v to, co Ježíš řekl, co udělal, co se mu stalo, a jaký to všechno mělo význam) – a přitom jejich náboženská víra je zásadním předpokladem, aby z evangelií šlo cokoliv o Ježíšovi vyvozovat. Na rozdíl od víry v “běžné” věci, o které jsem psal v úvodu, je tato víra ale už nepřezkoumatelná, nesdělitelná, a zejména se tedy zdá, že jsou nesdělitelné její skutečné důvody.
Šli jsme ke kořenům křesťanství, a nenalezli jsme tam osobu Ježíše a “prázdný hrob”, a jeho výroky o Otci s nímže “jedno jsme” – ale nalezli jsme jen čtyři anonymní texty psané formou vyprávění o tom co se stalo v blíže nespecifikované minulosti (Marek a Jan), texty které nejsou svědectvími a ani se tak netváří, a které vyprávějí že se tohle všechno před desítkami let stalo. Texty, které nejsou nezávislé, ale druhý a třetí vycházejí z prvního, a první a čtvrtý se diametrálně obsahově liší.
Aby toho nebylo málo, tak křesťanům nestačí jen víra v to, že autoři evangelií byli vedeni Duchem Svatým (a že tedy jejich díla jsou spolehlivá). Oni navíc často věří, že oni sami jsou vedeni při studiu Nového Zákona Duchem Svatým, a že jejich vlastní interpretace je tedy správná! Bez ohledu na zjevný empirický fakt, že různí křesťané docházejí i v podstatných otázkách (!) ohledně obsahu evangelií k různým závěrům. Každý z nich ale úplně upřímně věří, že zrovna jeho přitom vedl Duch Svatý, a že tedy zrovna on má pravdu…
Můj závěr ze všeho výše uvedeného je, že křesťanská víra, stejně jako každá jiná z desítek s stovek náboženských systémů na Zemi, je vírou jaksi esenciálně. Tváří se, a chce se tvářit, že stojí na pevných základech, a že má kořeny – a opravdu je má, jenže ty visí ve vzduchu, respektive zásadním a fundamentálním způsobem záleží zase jenom na tom samém druhu víry, který měly “podpírat”.
Docela by mě zajímalo, kolik křesťanů si je tohoto vědomo, a kolik křesťanů je naopak přesvědčeno o tom, že jejich víra MÁ pevné základy, dané historickou osobou Ježíše Krista, s doloženými výroky a zázraky a významem, spoléhaje se při tom na předpoklad (který v reálném životě při “běžných” životních přesvědčeních funguje!), že pevnost těch kořenů byla v historii opakovaně prověřena, a že jejich pevnost byla potvrzena.
…..Prakticky celá dnešní i minulá křesťanská víra (tedy to, co křesťané považují/v minulosti považovali za pravdivé) vznikla dvoutisíciletým vývojem interpretací spisů Nového Zákona….
Chyba:
NZ vznikl až po křesťanské víře. Vznikl až z této víry.
Michal …..Prakticky celá dnešní i minulá křesťanská víra (tedy to, co křesťané považují/v minulosti považovali za pravdivé) vznikla dvoutisíciletým vývojem interpretací spisů Nového Zákona….
Protestant Chyba: NZ vznikl až po křesťanské víře. Vznikl až z této víry.
Slávek: nauč se protestante rozumět psanému textu: prakticky celá znamená, že mohou být výjimky, spisy nového zákona nemusí být celý nový zákon … jednotlivé spisy vznikaly již dříve.
……Docela by mě zajímalo, kolik křesťanů si je tohoto vědomo, a kolik křesťanů je naopak přesvědčeno o tom, že jejich víra MÁ pevné základy, dané historickou osobou Ježíše Krista, s doloženými výroky a zázraky a významem, spoléhaje se při tom na předpoklad (který v reálném životě při “běžných” životních přesvědčeních funguje!), že pevnost těch kořenů byla v historii opakovaně prověřena, a že jejich pevnost byla potvrzena…….
“O svědectví apoštolů nešlo nikdy. Žádné evangelium, jehož autorem by byl přímo nějaký Ježíšův učedník, neznáme. Nejstarší, Markovo, vzniklo až čtyřicet let po Ježíšově smrti. A teprve ono spolu se Sbírkou Ježíšových výroků posloužilo o deset let později jako předloha Matoušovi a Lukášovi.”
prof. ThDr. PETR POKORNÝ, DrSc.
Slávek: nauč se protestante rozumět psanému textu: prakticky celá znamená, že mohou být výjimky, spisy nového zákona nemusí být celý nový zákon … jednotlivé spisy vznikaly již dříve.
protestant:
To nic nemění na faktu že NZ je PRODUKTEM křesťanské víry.
……Aby toho nebylo málo, tak křesťanům nestačí jen víra v to, že autoři evangelií byli vedeni Duchem Svatým (a že tedy jejich díla jsou spolehlivá). Oni navíc často věří, že oni sami jsou vedeni při studiu Nového Zákona Duchem Svatým, a že jejich vlastní interpretace je tedy správná! Bez ohledu na zjevný empirický fakt, že různí křesťané docházejí i v podstatných otázkách (!)…..
Protestant: Opravdu v podstatných? A kterých?
protestant: jedná se o zpětnou vazbu
“Podobně se vyslovil jasnozřivý německý novozákoník Willi Marxen, který říká, že normou naší víry není kánon, nýbrž Ježíš – ovšemže dosvědčený Novým zákonem. Ježíš je tou “věcí”, o niž jde v Novém zákoně. Nevěříme, říká Marxen, na Bibli, na Nový zákon – nýbrž v Ježíše – tj. orientujeme se na něho a jím. Svědectví o Ježíšovi jsou různá, jsou to různé důrazy, je i napětí mezi jednotlivými svědectvími, ale všechna svědectví se točí kolem Ježíše. (W. Marxen, Das Neue Testament als Buch der Kirche, Gütersloh 1966) Víra v Bibli jako takovou může být modlářstvím; modlářstvím velmi subtilním, protože jakoby zbožným; modlářstvím pohodlnosti, hrubého zpředmětnění víry; modlářstvím a zjednodušením našeho vztahu k Bohu, laciným směšováním nesourodého.”
http://www.volny.cz/gabriel.fiala/balaban-pismo_a_bozi_slovo.htm
…..Křesťané vyznávají svoji víru v Ježíše, a přitom ve skutečnosti věří daleko spíš v pravdivost své představy o Ježíšovi …..
protestant: Ateisté věří daleko více své představě o věřících než skutečnosti….. 🙂
…..tak i po svém sepsání resp. shromáždění a úpravě pramenů procházela všechna evangelia poměrně extenzivní redakcí. Byla doplňována (závěr Marka, dost možná i kapitola 21 Jana, příběh s cizoložnou ženou v Janovi, a další), měněna, a nikdo dnes nemůže tušit, jak vypadala “původně”. …..
….. Při současném stavu textové kritiky je však rozhodnutí číst Bibli v překladech založených na rekonstrukci původního textu, která se bezesporu značně blíží textu původnímu (je mu bližší nežli kterákoli verze z 3. století), velkým ekumenickým rozhodnutím. ……
PETR POKORNÝ – LITERÁRNÍ A TEOLOGICKÝ ÚVOD DO NOVÉHO ZÁKONA VYŠEHRAD 1993
Michale, na ateistu moc pěkný článek. Modlím se, aby ti četba Nového zákona otevřela oči. Nový zákon je ve skutečnosti svědectvím o VÍŘE v Ježíše Krista.
Tvůj článek je Michale fakticky v podstatě správný. Jen bych rád doplnil některá důležitá fakta, která si myslím s tématem souvisejí a ty jsi je nezmínil, přestože jsou k pochopení křesťanské víry důležitá. Budu se držet faktů.
Existují na křesťanech nezávislá svědectví, že již v době psaní prvních evangelií existovala poměrně rozsáhlá, rostoucí a velmi živá křesťanská komunita v téměř celém středomoří. To znamená, že první křesťané nevěřili v Ježíše na základě nějakých knih.
Pravděpodobným účelem těch prvních spisů Pavlových a Markových je právě zachycení stavu, v jakém víra a křesťanská komunita v tu chvíli byla. V případě Pavla se dokonce jednalo o Ježíšova současníka, který se osobně scházel přímo s těmi, kdo Ježíše osobně znali před jeho vzkříšením.
To znamená, že svědectví předcházelo víru a víra předcházela spisy. A spisy vydávali svědectví o víře. Je to trochu něco jiného než píšeš ty.
protestant: To nic nemění na faktu že NZ je PRODUKTEM křesťanské víry.
Slávek: souhlas, NZ je produktem víry a víra je dnes produktem NZ. Nebo snad dnes můžeme čerpat informace o Ježíšovi jinde, než v NZ?
protestant: “Podobně se vyslovil jasnozřivý německý novozákoník Willi Marxen, který říká, že normou naší víry není kánon, nýbrž Ježíš – ovšemže dosvědčený Novým zákonem.
Slávek: a informace o ježíšovi máme ze svědectví, která jsou výhradně v novém zákoně
protestant: ….. Při současném stavu textové kritiky je však rozhodnutí číst Bibli v překladech založených na rekonstrukci původního textu, která se bezesporu značně blíží textu původnímu (je mu bližší nežli kterákoli verze z 3. století), velkým ekumenickým rozhodnutím. ……
Slávek: ano, ohledně bible jsou dělána velká rozhodnutí už cca 2000 let
Slávek: …… víra je dnes produktem NZ…..
Pokud by to platilo, pak by každý čtenář NZ uvěřil. Sám ale víš, že to není pravda.
Slávek: …… víra je dnes produktem NZ…..
Protestant: Pokud by to platilo, pak by každý čtenář NZ uvěřil. Sám ale víš, že to není pravda.
Slávek: To jsi si asi odvodil nějakou formou volné asociace, ne? I kdybych někde napsal (jako že jsem nenapsal), že každý věřící uvěřil na základě přečtení NZ, tak by z toho vůbec neplynulo, že by každý čtenář NZ musel uvěřit.
to Slávek:
Napsal jsi, že víra je produktem NZ. Proč tedy někteří uvěří a druzí ne, když přečetli stejný NZ?
Podle mne je to tím, že víra NENÍ produktem NZ.
Také jste si všimli, že Protestant nikdy nenapíše sám za sebe víc jak jednu větu?
Kdykoliv je to něco obsáhlejšího, tak je to vyjádření někoho jiného?
Proč mi Protestant připadá jako křesťanská verze Elisy (nebo prográmku Pokyd), či vyhledávače Google?
Také jste si všimli, že Protestant nikdy nenapíše sám za sebe víc jak jednu větu?
Kdykoliv je to něco obsáhlejšího, tak je to vyjádření někoho jiného?
Proč mi Protestant připadá jako křesťanská verze Elisy (či prográmku Pokyd) nebo vyhledávače Google?
Nový zákon je církevní, kanonický výběr z nejstaršího písemnictví začínajícího křesťanství…
Celý Nový zákon je klasická kniha rodícího se křesťanství, svědek jeho víry, hledání bojů, nalézání a vítězství. Křesťanské církve pokládají Nový zákon za Boží zjevení, za Boží slovo, za pramen poznání o Bohu, o Kristu a o nové cestě ke spáse, za měřítko, za normu náboženského a mravního života.
To napsal vynikající novozákoník Fr. Žilka. Protestant jistě ví.
To jsou ovšem jen interní církevní formulace. Jako důkaz něčeho v dnešním pojetí je to k ničemu – tedy bereme-li v úvahu úžasný význam, jaký tomu přikládají věřící a církve.
Kdo chce věřit, má to rád, tomu to zní pěkně. A je to v pořádku. Ať si to užívají. Kdekdo věří kdečemu – někdo je na mimozemšťany, někdo na lochnesskou příšeru… Proč ne na divotvorce chodícího po vodě, sem tam křísícího z mrtvých, či uzdravujícího nemocné, který nakonec sám vstal z mrtvých, odskočil si do pekel a nějakou dobu strašil svými zjeveními apoštoly. – Jen kdyby to vše byla pravda! A norma náboženského života? Jaká norma? Jak věří a jakou normu má třeba pedofilní kněz? Podle mě ani v běžném životě, pro řešení situací, jaké nastávají, je NZ a jeho historky k ničemu. Jaká norma, když také každá církvička to vidí jinak? Jaká může být křesťanská politika? Viz KDU-ČSL. Atd. Křesťanství si užijí v kostele, pak si zajdou třeba do hospody a chovají se jako ostatní. Žádná věda. Jen chtějí, aby jim jejich hobby platili všichni ostatní.
to pwb:
….Platy duchovních je nutné pokládat (ve smyslu zákona č.218/1949 Sb.) za jistou míru kompenzace za výnos ze zabaveného majetku církví. Podle odhadu renomovaných institucí jsou dotace ČR poskytované církvím nejvýše 1/3 výnosu ze zabaveného církevního majetku. Církve tak fakticky poskytují ČR dotaci ve výši minimálně dvojnásobku vynakládaných prostředků ČR na církve, nebo jinak řečeno, není to stát, kdo dotuje církve, nýbrž církve, které dotují stát. ….
http://www.evangnet.cz/414-otevreny_dopis_ekumenicke_rady_cirkvi
protestant: Napsal jsi, že víra je produktem NZ. Proč tedy někteří uvěří a druzí ne, když přečetli stejný NZ? Podle mne je to tím, že víra NENÍ produktem NZ.
Slávek: to samozřejmě nevím. Mně vůbec uniká, proč vůbec někteří lidé věří. Možností mohou být tisíce. Nicméně, když se budu s jakýmkoliv věřícím bavit o praktické náplni jeho víry, tak se dostaneme k Bibli: co je tam napsáno. Těch apologetik je plný internet. Stejně tak se naprostá většina kázání v kostelech odvolává na bibli. Křesťanská víra tak jak ji známe je produktem Bible.
Slávek: to samozřejmě nevím. Mně vůbec uniká, proč vůbec někteří lidé věří…….Křesťanská víra tak jak ji známe je produktem Bible.
protestant:
Protože předpokládám, že jsi Bibli četl tak jsi žijícím důkazem, že tvoje poslední věta není pravdivá.