Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně.
Víra ve víru je pozoruhodně silným principem, který bývá mnohdy nevyslovenou premisou v různých zábavných zdůvodněních typu: Proč o sobě Bůh nedává vědět? No protože kdyby o sobě dal vědět, tak bychom věděli, a tím pádem by už nezbyl prostor pro víru v něj – a to by bylo samozřejmě špatně, protože, jak všichni víme, víra je dobrá, ctnostná, atd.
Dennett přichází s pozoruhodným tvrzením, že překvapivě mnoho lidí věří ve víru, aniž by ve skutečnosti věřilo v křesťanského Boha.
Lze uvažovat o několika skupinách lidí, kteří věří ve víru.
***
První skupinu tvoří lidé, kteří v Boha nevěří (tedy nevěřící, klidně ateisté), přiznávají to – ale přitom současně věří ve víru. Věří tedy, že je dobré věřit v Boha, je to i potřebné, ale jim prostě dar víry nebyl dán (což je možná docela škoda). Ty, kteří věří, je třeba ctít (na rozdíl od přívrženců jiných názorů, například politických, vědeckých, odborných, i jiných), a je potřeba chovat k nim maximální respekt. Současně je nemravné a nesprávné a neetické činit kroky, které by mohly věřícího o jeho víru připravit. Tyto postoje je třeba ve společnosti dále šířit.
Bohužel nevím o žádných sociologických průzkumech, které by se snažily zjistit zastoupení lidí s tímto názorem. Vzhledem k atmosféře ve společnosti mám ale pocit, že jich je pozoruhodné množství – vzhledem ke svým postojům plynoucím např. z jeho příspěvku ze sborníku Dawkins pod Mikroskopem sem např. zjevně patří biolog Jan Zrzavý. Lidé s těmito postoji mají takový vliv, že utvářejí převládající názor ve společnosti – protože převládající názor v naší (české) společnosti prostě JE takový, a přitom v ní převládají nevěřící.
Proč vlastně někteří nevěřící (pravděpodobně jejich značná část) věří ve víru? Z jakého DŮVODU věří, že je dobré věřit v Boha? Že víra v Boha je ctnost? Že je potřebné a etické přistupovat k věřícím v Boha s maximálním respektem? Rozhodně s větším respektem, než k zastáncům jiných názorů a věr? Netuším. Žádný důvod jsem nikdy neslyšel, a ani mě žádný možný důvod k těmto postojům nenapadá.
***
Druhou skupinou jsou lidé, kteří v Boha sice v nitru nevěří, avšak tuto skutečnost spíše tají (stydí se za ni?) a v reálu jednají, jako by věřili. Vyznávají, že věří, k víře se hlásí v dotaznících, výzkumech, nebo při sčítání lidu, v religiozně zaměřených zemích (třeba v sousedním Polsku) se mohou účastnit náboženského života, chodí na mše, atd.
V této souvislosti nelze nezmínit epizody z různých filmů nebo literárních děl, kde duchovní přizná, že svou víru ve skutečnosti už ztratil, případně dokonce cynicky prohlásí něco ve smyslu, že copak je blázen aby doopravdy věřil? Naposledy jsem podobnou scénu viděl tuším ve francouzském seriálu Markýz de Boidore. V dnešním zamyšlení ale mluvím spíš o lidech, kteří jsou na rozdíl od podobných duchovních upřímní, chtěli by věřit, protože jsou přesvědčeni, že to je dobré – jen jim dar víry prostě nebyl dán. Tudíž alespoň jednají a chovají se, jako kdyby věřili, maje přitom veskrze čestné a upřímné úmysly.
Jak je tato skupina početná? Naneštěstí je velmi obtížné, ne-li nemožné, učinit v tomto smyslu jakýkoliv odhad. Přímo se zeptat člověka, který o sobě deklaruje že je věřící, zda opravdu věří, by asi příliš účelné nebylo. Možná lze ale ledacos usoudit z nekonzistencí, které se projeví v různých názorech daného člověka…
Dušan Lužný z Ústavu religionistiky FF MU ve svém výzkumu Náboženství a sekularizace v České republice zjistil, že pouhých 18,1% křesťanů v ČR věří v existenci osobního Boha (!), 58,9% křesťanů v ČR věří spíš v existenci nějakého abstraktního ducha či životní síly, a 23% křesťanů nevěří ani jedné z předchozích možností!
Zopakujme: přinejmenším 23% křesťanů v ČR cítí potřebu přihlásit se ke křesťanství a k víře (víra je širší pojem než křesťanství: každý křesťan se hlásí k víře, ale zdaleka ne každý věřící je křesťan), ale současně nevěří v existenci osobního Boha, ani neosobního Boha ve formě životní síly či ducha. Tomáš Halík mluvil o Češích jako o něcistech. Češi totiž často říkají, že věří, že existuje něco nad nimi. Nevím jestli Halík tušil, že toto se týká i mnohých křesťanů, a že tedy existují i křesťanští něcisté, a že jich není zrovna málo.
Podle mého názoru jsou tyto postoje krystalicky čistým projevem víry ve víru, a to pravděpodobně aniž si to nositelé těchto názorů patřičně uvědomují. Víra v jejich pojetí je jakousi prázdnou schránou, z níž zmizel vlastní obsah, ale k ní samotné je přesto přistupováno tak, jako by tam ten obsah stále byl. “Dal jsem se cestou víry,” řekne třeba někdo, a význam který tomu tvrzení přikládá, lze dost možná přiléhavě označit přívlastkem magický.
***
Třetí skupinou která mi z celého zamyšlení vychází, jsou lidé, kteří věří ve víru, v křesťanství, a sami sebe přesvědčili, že věří i v Boha. Mají tedy vnitřní pocit, že věří. Sami “věří, že věří”. Co tohle znamená? Znamená to nutně, že v takovém případě skutečně v Boha věří? Vysvětlím, proč tahle implikace podle mého názoru kupodivu platit nemusí.
Zamysleme se nad následujícími dvěma významovými odstíny slůvka věřit:
1) mohu věřit tvrzení, jehož obsah chápu, ale neznám jeho skutečnou pravdivostní hodnotu. Věřím nicméně tomu, že je pravdivé. Např. věta “existuje mimozemský inteligentní život” je zcela jasné tvrzení. Nikdo neví, jestli je pravdivé; mohu mu věřit, nebo nemusím, ale je jasné, co to tvrzení znamená.
Mohu věřit nebo nevěřit, že existují vodníci. Každý máme jasnou představu o tom, jak by takový vodník mohl vypadat, a co by to znamenalo, kdyby existoval, a máme názor na to, zda opravdu existuje nebo ne.
Mohu také věřit tomu, že existuje Bůh “klasického křesťanství”. Skutečná Bytost, Osoba, která je na nebesích, miluje nás, leží mu na srdci osud jednoho každého z nás, má syna Ježíše, který byl současně člověkem, byl ukřižován, zemřel, a třetí den byl vzkříšen. Svou smrtí smazal naše hříchy, vyrovnal naše dluhy vůči Bohu, a přijmeme-li ho, budeme spaseni a budeme mít věčný život v nebi. O tom všem víme mimo jiné z nesmírně významné knihy, Božího Slova, Bible. Neomylné, dokonalé a perfektní knihy.
Tomu všemu můžeme věřit, nebo nevěřit, a není s tím žádný problém.
2) jak ale mohu věřit nebo nevěřit tvrzení (komplexu tvrzení), jehož obsah nechápu? Jak mohu věřit nebo nevěřit tvrzení, jehož obsah nechápe vůbec nikdo? Když např. deklaruji absolutní nepochopitelnost, záhadnost, nepoznatelnost a transcendentnost Boha – jak můžu říct, že v takového Boha věřím? Věřím, že existuje něco, a nevím co? Nikdo neví co?
Dále řeknu, že Ježíš není “skutečný” Boží syn, je jeho “syn v uvozovkách” přičemž nikdo neví, co tento vztah “synovství” vlastně znamená. “Syn” tak zůstane pouhým slovem, bez konkrétního významu. Co znamená, tomuto věřit?
Co znamená věřit v inspirovanost Písma, aniž bych byl schopen přisoudit tomu slůvku inspirovanost v daném kontextu jakýkoliv konkrétní význam?
Katolíci věří, že hostie se při svatém příjmání změní v ústech věřícího doslova na Ježíšovo tělo. Co to znamená, tomuto věřit? Neznamená to nic jiného, než tuto víru vyznat. Nic víc.
Co znamená dnes věřit tomu, že Ježíš šel po svém vzkříšení tělesně do nebe? Nic jiného, než tuto víru vyznat.
***
Celý tento druhý význam slůvka věřit je podle mého názoru velmi typický pro umírněné křesťany a není vlastně nepodobný odříkání magického zaklínadla. To, že si věřící zhusta neuvědomují, jak zásadně je význam (2) od významu (1) vzdálený, posunutý, přičítám právě jejich víře ve víru. Oni věří pro samotnou víru, protože věří že je potřeba věřit, bez nutnosti uvědomování si nějakého konkrétního a hlubšího obsahu té víry.
Oni zřejmě opravdu mnohdy věří že věří, aniž by skutečně věřili. (a aniž by byli ochotni to sami sobě, nebo komukoliv jinému přiznat)
Závěr:
Považuji za velmi důležité uvědomit si, že
* víra ve víru existuje a je do značné míry nezávislá na samotné víře v Boha
* jde o “skutečnou víru”, tedy často hluboké přesvědčení bez jakéhokoliv racionálního opodstatnění
* vysvětluje mnohé nepochopitelné postoje věřících (jsem křesťan, ale nevěřím v osobního Boha)
Nakonec kladu provokativní otázku, co to vůbec znamená věřit (deklarovat víru!) v různé nepochopitelné a smysl nedávající doktríny. Lze v těchto případech vůbec mluvit o víře v pravém smyslu? Ptám se, zda tato vyznání, a tyto deklarace (Bůh je trojjediný! Ať už to znamená cokoliv) nejsou opět spíše projevem víry ve víru. (nepotřebujete vědět, co to znamená! Stačí tomu věřit.)
Moc pěkný článek. Teď mi dává mnoho věcí skutečně větší smysl. Přitom to člověk má každodenně před sebou, ale nenapadne ho to.
Také se často setkávám s tím, že křesťan věří v Boha, ale vůbec nezná bibli, ani se nat tou vírou hlouběji nezamyslel. Je to potom “víra ve víru”. Pokud ano, proč? Ten křesťan má přece jen o něco menší znalosti, než někdo sečtělejší, nebo studovaný biblista. To poznání je plynulé.
Takže: neví o bohu skoro nic a věří. Pokud je to víra v Boha, čemu potom věří? A pokud to víra v Boha není, kde začíná ta “pravá” víra v Boha. Kolik toho člověk musí vědět?
Pro mne je víra v prvé řádě důvěra Bohu. Dosti o tom mluví list Židům – 11.kap. Denně se mohu na vlastní kůží přesvědčovat jak to s mou vírou je, na koho spoléhám.
Slávku, křesťan s malými znalostmi Písma na tom může být ve víře mnohém lépe než znalec Písma. Vědomosti víře/důvěře Bohu nemusí nutně přidávat.
Karel: Slávku, křesťan s malými znalostmi Písma na tom může být ve víře mnohém lépe než znalec Písma. Vědomosti víře/důvěře Bohu nemusí nutně přidávat.
Slávek: Ano je to jedna z možností. Potom ale vyvstává otázka, čemu takový člověk vlastně věří, když o bohu téměř nic neví?
Nakonec taky o tom je Michalův článek, já jen upozornil na další možnost.
Nejde o víru v něco, ale o DŮVĚRU v Někoho.
Karel says:
September 27, 2011 at 5:23 pm
Nejde o víru v něco, ale o DŮVĚRU v Někoho.
jack: Ale to je právě ten problém o kterém Michal píše. Nemůžete napsat v Někoho,když nemáte ponětí,jestli je to Někdo nebo Něco nebo vůbec Nic. V tom je právě ta nesmyslnost náboženské “víry”.
jack: Ale to je právě ten problém o kterém Michal píše. Nemůžete napsat v Někoho,když nemáte ponětí,jestli je to Někdo nebo Něco nebo vůbec Nic. V tom je právě ta nesmyslnost náboženské “víry”.
Samozřejmě, že jde o Někoho. Z principu: Bůh = NĚKDO. Ne NIC a ne NĚCO. Když Nic, tak není Boha, když Něco, také není Boha.
Karel: Samozřejmě, že jde o Někoho. Z principu: Bůh = NĚKDO. Ne NIC a ne NĚCO. Když Nic, tak není Boha, když Něco, také není Boha.
jack: To je ovšem pouze váš subjektivní názor na slovo Bůh. Jiní věřící si pod tímto slovem představují právě třeba Něco a spousta lidí si pod tímto slovem představuje Nic.
Je to neustále jakási představa vycházející z vaší fantazie,protože neexistují žádné reálné podklady,podle kterých bychom mohli stoprocentně řící co se skutečně skrývá za slovem Bůh.
Karel:křesťan s malými znalostmi Písma na tom může být ve víře mnohém lépe než znalec Písma. Vědomosti víře/důvěře Bohu nemusí nutně přidávat.
Samain: No – to je právě ten paradox. Čím více člověk zná bibli ,plnou rozporů a protichůdných tvrzení, tím méně pravděpodobná se mu zdá existence biblického boha.
Takže – ten kdo tuto knížku přečetl a PŘESTO věří – tomu teprve říkám víra!
Karel: Nejde o víru v něco, ale o DŮVĚRU v Někoho.
Slavek: vidis, a ja si myslel, ze jde o viru v nekoho. Jak ale v nekoho muzes verit, kdyz nemas paru kdo to je?
jack: To je ovšem pouze váš subjektivní názor na slovo Bůh. Jiní věřící si pod tímto slovem představují právě třeba Něco a spousta lidí si pod tímto slovem představuje Nic.
Je to neustále jakási představa vycházející z vaší fantazie,protože neexistují žádné reálné podklady,podle kterých bychom mohli stoprocentně řící co se skutečně skrývá za slovem Bůh.
Docela by mne zajímalo jak si někdo představuje NIC jako Boha. 🙂 Nebo NĚCO co stvořilo vesmír. Jako by šutr stvořil jiný šutr. 🙂 Nebo, že by šutr měl inteligenci?
Slavek: vidis, a ja si myslel, ze jde o viru v nekoho. Jak ale v nekoho muzes verit, kdyz nemas paru kdo to je?
S tím “nemáš páru” nemáš zas tak úplně pravdu. Jsem přesvědčen, že z představ o Bohu se dá mnohé vyloučit a mnohé předvídat.
Vycházím z tohoto: Boha nemůže NIC překonat. To nejlepší co najdeš v člověku, tak Bůh nad to. Umí člověk milovat? Bůh tím tuplem. Umí člověk odpouštět? Bůh tím tuplem. Stará se člověk o to co udělal, vytvořil? Bůh tím tuplem.
Samain says: No – to je právě ten paradox. Čím více člověk zná bibli ,plnou rozporů a protichůdných tvrzení, tím méně pravděpodobná se mu zdá existence biblického boha.
Takže – ten kdo tuto knížku přečetl a PŘESTO věří – tomu teprve říkám víra!
Záleží co v té Bibli hledáš. Pokud hledáš neomylnost v technické stránce věci, pak ano, zahoď ji, ale uteče ti něco jiného.
Pro mne je Písmo svědectvím lidí, kteří důvěřovali Stvořiteli, o tom co ta důvěra, láska k Bohu, udělala v jejích životech. Pro mne je důležitější proč napsali co napsali než to o čem psali. Prostě mne zajímá odpověď na otázku “Co tím chtěl básník říct?”.
Karel: S tím “nemáš páru” nemáš zas tak úplně pravdu. Jsem přesvědčen, že z představ o Bohu se dá mnohé vyloučit a mnohé předvídat.
Vycházím z tohoto: Boha nemůže NIC překonat. To nejlepší co najdeš v člověku, tak Bůh nad to. Umí člověk milovat? Bůh tím tuplem. Umí člověk odpouštět? Bůh tím tuplem. Stará se člověk o to co udělal, vytvořil? Bůh tím tuplem.
Slavek: ale tady se bavime o cloveku, co o bohu skoro nic nevi, o bibli slysi jednou tydne v kostele nejakou prekroucenou povidacku a proste si tu predstavu neudelal. Nebo ji ma jen velmi velmi mlhavou. Proste vi, ze verit v boha je dobre, buh je dobry a kdo to je, to neresi. Cemu potom takovy clovek veri? Veri v boha?
Karel: Docela by mne zajímalo jak si někdo představuje NIC jako Boha. 🙂 Nebo NĚCO co stvořilo vesmír. Jako by šutr stvořil jiný šutr. 🙂 Nebo, že by šutr měl inteligenci?
jack: Teď jste mě trochu překvapil. Na jednu stranu máte obrovskou fantazii a představivost,když si dokážete představit NĚKOHO,kdo je vševědoucí,všemocný,všudypřítomný,dokonce i v srdcích lidí,ale nedokážete si představit,že by to byl například pouze nějaký neznámý druh energie.Možná máme odlišný názor na používání slov,ale já myslím,že slovem něco můžeme v současné době označit cokoliv čemu nerozumíme. Mám na mysli situaci,kdy zjistíme,že jsme objevili energii,která se chová inteligentně,ale jinak o ní nic nevíme. Já bych tedy v takovém případě použil výraz,že pozorujeme něco,nikoliv někoho. Podle toho o jakých všemožných vlastnostech u vašeho Boha mluvíte a současně co z toho dokážete prokázat a předvést,tak bych Boha označil spíše za něco,než někoho.
Slovem nic jsem pouze chtěl vyjádřit,že pro spoustu lidí je slovo Bůh pouze vymyšleným slovem pro vymyšlenou nadpřirozenou bytost,která nemá v jejich životě naprosto žádný význam.
Karel:
Pro mne je Písmo svědectvím lidí, kteří důvěřovali Stvořiteli, o tom co ta důvěra, láska k Bohu, udělala v jejích životech. Pro mne je důležitější proč napsali co napsali než to o čem psali. Prostě mne zajímá odpověď na otázku “Co tím chtěl básník říct?”.
jack: Tady ale máte základní problém v úvaze. Jediné svědectví jaké můžete z Bible vyčíst je,že tito lidé věřili v existenci Stvořitele a důvěřovali v něj (ať už si tedy pod tímto představujete cokoliv),nikoliv že existoval Stvořitel. Protože Bible není průkazním materiálem,že Stvořitel existuje, nýbrž pouze že existovali lidé,kteří v jeho existenci věřili. Vy na základě Bible docházíte k falešným závěrům.
Karel:Pro mne je důležitější proč napsali co napsali než to o čem psali.
jack: V tom případě nechápu,proč odmítáte ostatní náboženství,protože smysl proč lidé píší nejrůznější náboženské texty je u všech stejný. Pokud vám tedy záleží pouze na tom proč a né na obsahu,tak můžete být klidně muslimem nebo scientologem.
Já věřím, že vládne Zeus a spol. na Olympu. Také věřím, že jsou víly, skřítci, mimozemšťané… Není nad víru.
Připojuji se k pochvalám. Vynikající článek. Zlepšujete se s každým novým textem.
Skutečně, na tento web se rád vracím a určitě by se sem hodil slogan jistého obchodního řetězce, že tady je svět ještě v pořádku.
Mám za to, že potřeba víry podle uvedené definice “víry ve víru” se v průběhu evoluce ukázala jako výhodná. Možná by analýza tohoto jevu byla zajímavým tématem pro nějakého evolučního psychologa, možná se tak už i stalo a jen o tom nevím. 🙂 Přijde mi ale intuitivně pochopitelné, že jedinec, který je motivován (hnán kupředu) abstraktní vírou v Něco, bude v rámci vývoje úspěšnější. Pokud by se smysl příliš konkretizoval, případě by se zjistilo, že není, byl by to jistě významný demotivační faktor.
Osobně jsem ochotný akceptovat, že “vyšší” smysl lidského pokolení neexistuje, stejně jako fakt, že smrt je absolutní, ale úplně rozumím tomu, že vzít za svůj tento fakt by u většiny jedinců vedlo k apatii, případně rozvoji deprese.
Přátelé, ani nevíte jak mě vaše pochvaly těší. Všem moc děkuji!
Jinak se omlouvám, ale až do konce týdne tu teď nebudu, takže zase v pondělí se budu těšit!