Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Objasnitel says:
February 28, 2014 at 1:12 pm
martiXXX : Objevil se mi po smrti mého milovaného strýce, přišel s ním a nesl v ruce tác s hroznem a řekl: ,, Dej pozor na to, co vypadá jako krásné, ale uvnitř to je zhnilé”, jen to dořekl a změnilo se to v hromadu zkažených bobulí.
martiXXX: Typické halucinace psychotické osoby nebo si děláš srandu.
Uvažuju, že si udělám další nick, kde budu vystupovat jako sveřepý ateista. Vidím, že takové věci jako převleky jsou na tomto foru v módě..
martiXXX: Ano neviditelno je od hranice vlnových délek, které nedokáže zpracovat oko.
Martix, to akože tvoje doterajšie príspevky poukazovali na duchovného človeka? 😀
S Objasniteľom počkám. Možno sa časom niečím odhalí. Ale myslím tým, že odhalí, že je recesista a nie skutočný veriaci, nie že je totožný s Antitheistom. Ak sa niekto rozhodne písať pod viacerým nickmi viacero odlišných názorov, nemáš, IMHO, šancu to odhaliť. Ale zatiaľ mám z Objasniteľa pocit, že to myslí vážne.
treebeard: Proč bych to nemyslel vážně? Jsem katolík, ale ne jen přízemní, který se soustředí jen na hlásání evangelia. Pro mě je radikálnější počátek kolize s Bohem od incidentu se stromem démonů (jak je v původním znění bible) nebo-li stromem poznání. Protože to je počátek ze kterého se odvíjí přínos evangelia. Píše se v bibli, že od dob, co jsme propadli zlu, tak by nás Bůh nejraději zlikvidoval, protože naše vůle nás přivedla na špatnou cestu. Noe nás částečně zachránil, ale smilování přichází až v Kristu. Jinak řečeno – byl projekt, který se tvůrci nepovedl, protože mu do toho vstoupili odpadlíci z jeho předchozího tvoření (satan a démoni) a tak chtěl projekt zničit, jenže tvorové projektu jsou z poloviny dobří a z poloviny špatní. Tak nám dal šanci použít nás v jiném projektu (v božím království) na základě filtrovacího členu (Ježíši Kristu). Kdo projde filtrem bude použitelný (blahoslaven), kdo ne, tak zůstane na skládce (peklo).
Objasniteli to myslíš vážně?
Už přemýšlím o svém ateistickém nicku. Ale to bude tvrdý, principielní ateismus. Ne nějaké médeiny idealistické pohádky o matematických pravzorech, které ukazují na její teismus.
Michal says:
February 28, 2014 at 12:25 pm
Protestant:
Osoba A věří v existenci okřídleného koně.
Osoba B věří v existenci mořské panny.
Osoba C říká, že předměty víry osob A a B jsou různé.
osoba D (protestant) namítne, jak to C ví? Porovnával snad ty dvě bytosti, v něž A a B věří?
protestant:
Přesně tak. Jak ví osoba C že se pod tím popisem neskrývá jedno a totéž? Osoba A možná chtěla zdůraznit rychlost a schopnost být všude hned, ta osoba B v popisu zdůraznila krásu a schopnost se ladně pohybovat ve vodě. Ale vůbec není jisté že jde o popisy různého.
Objasnitel says:
February 28, 2014 at 1:36 pm
treebeard: Proč bych to nemyslel vážně? Jsem katolík, ale ne jen přízemní, který se soustředí jen na hlásání evangelia. Pro mě je radikálnější počátek kolize s Bohem od incidentu se stromem démonů (jak je v původním znění bible) nebo-li stromem poznání.
protestant:
Tohle mne zajímá. Kde jste sehnal původní znění Bible? Mohu do něj také nahlédnout?
martiXXX : To je mi úplně jedno, co použijete za ateismus 😀 ateismus není nic… jen filozofie. Ateista, svévolník, pohan – jedno a to samé, co z principu je součástí zavržení.
No objasniteli, já jsem ateista, svévolník a pohan….
martiXXX : Tak to je smutné, ale nikdy není pozdě. Jak se říká “nebe nezná vyvolených”. To znamená, že né každý pokřtěný dojde nebe a ne každý svévolník skončí v pekle. Vše je o svobodné vůli.
Objasniteli, máte svobodnou vůli stát se ateistou? Nebo Muslimem?
Ono to vůbec není o svobodné vůli, ale o tom, co považujete za pravdivé a z jakých důvodů. Nemůžu se svobodně rozhodnout věřit, že Země je placatá, a stejně tak se nemůžu svobodně rozhodnout věřit, že Ježíš Nazaretský byl Bůh.
Michal: Každý má svobodnou vůli … já jsem byl pokřtěný, ale od puberty do dospělosti jsem byl ateista jak poleno. Teď jsem věřící jak poleno.
Někdo by mi mohl říct, že abych věřil nepotřebuju církev. Ale já tvrdím, že církev je jediné společenství, které vás přiměje držet se dobré cesty. Je to jako posilovna, ale ne pro svaly, ale pro duši. Když necvičíte stagnujete až zatrofujete a neznám kulturistu, který by to doma s činkama dotáhl daleko. Navíc svátosti církve – modlitby víc lidí, zpověď, eucharistie mají výjimečnou moc.
Ja som explikovala všemohúcnosť, ako schopnosť urobiť všetko, čo je logicky možné. Ak je Boh vševedúci v tom zmysle, ako to popisuješ, tak je logicky nemožné, aby vykonal niečo, o čom vopred nevie, že to vykoná, ale to, že Boh nemôže urobiť veci, ktoré sú logicky nemožné, nie je v rozpore s Jeho všemohúcnosťou (s mojou explikáciou všemohúcnosti) 🙂
Objasniteli, a vy jste se stal věřícím jen tak? Nedozvěděl jste se žádná nová fakta, neseznámil se s žádnými novými zajímavými lidmi kteří by vás na “pravou cestu” přivedli, nenahlédl jste na Bibli žádným jiným způsobem než dřív? Neprodělal jste žádnou životní krizi, která by vás posunula směrem k jiným hodnotám?
Nahlédnout to můžete nikoliv na tom posunu, který jste prodělal, ale na tom, který jste NEprodělal, např. konverzi z křesťana na Muslima. Můžete se svobodně stát Muslimem? Nebo zpět ateistou? Když něco považuji za pravdivé, vím to, tak to nemůžu jen tak “odvědět”, zapomenout na to. Čemu věřím, to je poměrně jasně dáno aktuálním stavem mého poznání, nikoliv nějakou svobodnou vůlí.
medea, michal:
Váš spor je terminologický. Všemocnost znamená dle teol. tradice na kterou se odvolává medea nikoliv možnost učinit naprosto cokoliv, ale “možnost učinit vše, co je možné”. Tedy nikoliv to, co z povahy věci (např. z důvodů logiky) možné není (např. učinit zároveň A a B, pokud B vylučuje A)…všemocnost zde znamená tedy něco jiného, než Michale uvádíš, a logický spor v tom v takovém případě není.
Na tom je založena racionalistická teologie, např. Tomáš Akvinský…
Nevidím dôvod, prečo by nejaká bytosť musela nutne myslieť. Tiež si viem predstaviť nemennú statickú bytosť, ktorá zotrváva vo večnom a božskom teraz 🙂
Ďalšia vec, poznanie nemusí byť totožné s aktuálnym prežívaním poznaného. Napr. ja viem ako bolia zuby, ale to, že to viem, ešte neznamená, že ma skutočne bolia, v tejto chvíli, zuby. Boh by mohol (pokiaľ by podliehal zmenám) postupne a zámerne prežívať, to, čo je hodné Jeho prežívania, i keď to už pozná. Možno budeš namietať, prečo to neprežije naraz, v jedinom okamihu, a odpoveď by mohla byť, že keby to vtesnal do jediného zážitku, tak by zažil neestetickú kakofóniu, preto si svoje zážitky esteticky dávkuje. Teda Boh by mohol byť aktualizátorom a ochutnávačom zážitkov. Teda myslenie premenlivého a vševedúceho Boha, by mohlo mať charakter nekonečného “ochutnávania” 🙂
Tak telefón podľa mňa nie je množina častíc, podobne ako les nie je množina stromov alebo ako kopa kamenia nie je množinou kameňov. Množina je jednoznačne daná svojimi prvkami, teda reláciou “patrí”. Telefón však nie je určený len prítomnosťou častíc v ňom obsiahnutých, ale je určený aj ich fyzikálnym stavom. Telefón a množina častíc, ktorého tvoria sú podľa mňa dva rôzne objekty.
Čo je to “reálna existencia”?
… ktoré ho tvoria …