Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. mira

    protestant: Ne. Tohle je graf funkce. Je to matematika, ne umění….

    No tak to asi závisí na definici umění. Já umění hodnotím z hlediska estetiky, tj. nějakého subjektivního pocitu, který mám, když vidím např. obraz. Myslím, že umění může vzniknout i bez člověka- představ si 100 fotoaparátů náhodně rozmístěných po městě fotící v náhodných okamžicích s náhodně zvolenými parametry (clona, expozice..). Takto budou fotit třeba rok. Jsem si jistý, že by během té doby vznikla spousta vynikajících fotek, které by nikdo neváhal označit za umění. Přitom by to byl výsledek nemyslící náhody.

    A kdyby ten Lorentzův atraktor nakreslil někdo olejovkama na plátno, už by to bylo umění?

  2. petr

    míra:

    vědeckým světovým názorem chápu víru, že skutečně vědecké, metodologicky korektní poznání (např. v oblasti fyziky) může dát nějaký spolehlivý základ v odpovědi na otázky:

    a) co mohu vědět ?
    b) co mám činit ?
    c) v co mohu doufat ?

  3. mira

    Jenže to netestuješ křesťanství….. 🙂

    Testuju výroky lidí, kteří se označují za křesťany a tyto výroky podle svých slov zakládají na své křesťanské víře. Nelze oddělit křesťanství od křesťanů. Pro mě ty pojmy splývají.

  4. Medea

    “Jenže to netestuješ křesťanství….. :-)”

    Testuje niektoré formy kresťanstva. A pred Darwinom drvivá väčšina kresťanov verila v mladú Zem 🙂

  5. mira

    petr :vědeckým světovým názorem chápu víru, že skutečně vědecké, metodologicky korektní poznání (např. v oblasti fyziky) může dát nějaký spolehlivý základ v odpovědi na otázky:

    a) co mohu vědět ?
    b) co mám činit ?
    c) v co mohu doufat ?

    Já si ani nedokážu představit, na jakém jiném základě bych měl ty otázky zodpovídat? Pro to, abych se rozhodl správně, musím mít dostatečné mnoižství informací- ty pak můžu vyhodnotit a interpretovat různě, ale ten základ opravdu podle mě pochází z racionálního poznávání světa.

  6. mira

    taková pěkná víra v testování

    Ano, opravdu věřím tomu, že se jedná o nejlepší způsob poznávání věcí (ne, že by bylo nějak na výběr). Tato víra/názor je ale podložená každodenní zkušeností a nese své ovoce.

  7. Medea

    Či sa to už niekomu páči alebo nie, veda môže silne zasiahnuť náboženstvo (heliocentrizmus, geológia, darwinizmus, …) 🙂

  8. Medea

    “taková pěkná víra v testování :-)”

    Empiricky odôvodnená viera, na rozdiel od niektorých iných vier 😉

  9. petr

    míra: tak to máme výrazně jiné každodenní zkušenosti.

    medea: přání otcem myšlenky

  10. mira

    mira says:
    Co myslíte těmi vědeckými světovými názory?

    protestant:
    http://www.christnet.cz/clanky/3807/vedecky_svetovy_nazor_je_veskrze_nevedecky.url

    Takže komunismus je vědecký světový názor? Nebo jak jsi to myslel? Už ten nadpis “Vědecký světový názor” je veskrze nevědecký” je divný. V celém dalším rozhovoru není žádná zmínka, co se tím pojmem “Vědecký světový názor” myslí.

    Já si pod tím představím aplikaci vědecké metody na poznávání světa. Ale co tím myslel petr, netuším. Co tím myslíš ty, nebo pan Grygar taky ne. Ale už si na mlhu obklopující tuto diskusi začínám zvykat. 🙂

  11. TvojOponent

    Veda zatiaľ kresťanstvo podporuje (heliocnetrizmus, geológia, darwinizmus…)
    Taká teoria big bangu belgického katolíckeho kňaza zatriasla vedeckým ateizmom tak, že sa ešte dodnes drolí kdesi v prachu.

  12. Cestmir Berka

    protestant napsal:
    “Nikde jsem v Bibli nenašel, že by Bůh byl starý, že by byl muž a že by měl potomka…”

    To už je fakt zoufalství…Otec, Hospodin, JHWH- stále maskulinní a mužsky se chovající entita. Je Ježíš Boží syn?- pak je Bůh jeho otec, čili muž, který oplodnil jednou svou třetinou- Duchem Svatým lidskou samičku Marii. Jestli Bůh je otcem Ježíše, který se narodil přde více než 2000 lety někde ve východním středomoří, bude ( pokud ještě žije) starší, než 2000 let- to ti připadá málo?

  13. mira

    petr: tak to máme výrazně jiné každodenní zkušenosti.

    To si nemyslím. Spíš naopak- nevěřím, že bych měl nějak výrazně odlišné zkušenosti. Lišíme se podle mě jen v interpretaci těchto zkušeností.

  14. martiXXX

    člověk, který ví, mlčí.. přihlouplé okolní většinové společensky podmíněné stádo by ho nepochopilo…..proč si přivolávat problémy?

  15. martiXXX

    Většině lidí jde o to napodobovat společenské struktury, zařadit se do společnosti (do stáda), napodobovat vzory tzv. úspěchu a jejich hlavním zájmem je udělat kariéru, vydělat majetek, mít rodinu a potomstvo. Hledání pravdy jde stranou. Tak to dělá velká většina lidí. Pár lidí tomu nevěří a jede si po svém. Ale aby přežili musí mít mimikry. Musí se tvářit jakoby s tou společenskou hodnotovou strukturací souhlasili 🙂

Comments are closed.