Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Ako to tak čítam, zisťujem, že protestanti veria v tajného boha, za ktorého sa asi hanbia. Ako Rimanovi sa mi to nezdá divné, pretože viem, že aj Židia sa hanbili prezradiť, že v Chráme uctievali hlavu somára a volali naňho Yah, yah… Protestant zrejme verí v toho istého.
Co je vlastně naše myšlení? Je to analýza na základě evoluce jak se dostat ke zdroji energie (potravě) a ke zdroji rozmnožování (sexu). Té analýze se říká myšlení a to ona vypreparuje z bezhodnotového kontinua třeba rohlík…jinak rohlík samozřejmě objektivně neexistuje…existuje kontinuum……jiný úhel pohledu žádný rohlík nevidí..třeba mikrob nebo mravenec nekonstruuje pojem rohlíku…a těch úhlů pohledu může být nekonečno. Z toho vyplývá, že vůči neomezené existenci s omezeným poznáním nemůžeme určit zda existuje něco” jiného či vyššího” na základě “subjektivních” dojmů
Protestanti nie sú Protestant 🙂
martiXXX (March 6, 2014 at 8:55 pm) says:
“Z toho vyplývá, že vůči neomezené existenci s omezeným poznáním nemůžeme určit zda existuje něco” jiného či vyššího” na základě “subjektivních” dojmů”
Nikoliv. Tvá úvaha je chybná. Pro mravence i mikroba je rohlík reálným objektem a moc dobře ví, jak s ním k užitku svému naložit.
“Neomezená existence” je fiktivní pojem, o jehož reálnosti velehluboce pochybuji.
Ad: “…jinak rohlík samozřejmě objektivně neexistuje…” – i zde o tvém tvrzení hluboce pochybuji. Právě před chvíli jsem zrovna jeden objektivní rohlík snědl a v důsledku toho si způsobil subjektivní blaho. Takže chudáci mravenci tentokrát utřou kusadla a ta pravá rohlíková chvíle pro mikroby teprve přijde.
mira says:
Dobré ovoce je to, po kterém mi není zle.
protestant:
Výborně. Jde tedy o to, aby z nás nebylo někomu zle….
Martix, ľudské myslenie už dávno nie je len o potrave a sexe. Čechova-Stoneova kompaktifikácia Tychonovho priestoru nie je na jedenie a nedá sa s ňou ani súložiť, ani s neutrónovou hviezdou alebo kvarkom sa to nedá, a predsa sú spomínané objekty objektami ľudského myslenia 🙂
A čo prípadné myslenie inteligentných strojov, ktoré by nevznikli darwinovskou evolúciou?
Martixova milovaná “subjektivita”. Martix, ja verím, že s použitím dostatočne pokročilej technológie by sa mohli Tvoje “subjektívne” zážitky premeniť verejné 🙂
Toto sú možno zárodky budúcej technológie, ktorá umožní umelú telepatiu 😉
Filmy nasnímané z mozgovej kôry: http://sites.google.com/site/gallantlabucb/publications/nishimoto-et-al-2011
Budeme si číst myšlenky: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6129
Zvířecí mozky s čipem vytvořily “nad-mozek” schopný řešit úkoly: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6763
Brain Machine Interface: http://en.wikipedia.org/wiki/Brain-machine_interface
… na verejné …
Protestant, s tým môže byť niekedy problém, pretože: “Sto ľudí – sto chutí” 🙂
Medea, to jen zdá, je to je rozvíjení sexu a zdrojů energie, potravy (snaha o bezpečí sebe a potomstva, touha po blahu, kráse atd.). Zdá se to vyšší ale je to v podstatě sublimace a rozvíjení těchto věcí. I poznání a jeho expanze je vlastně sublimace touhy po bezpečí a rozmnožování.
Je elktron reálným objektem? Jak pro koho? Je to vlna, která vlastně může být s nenulovou pravděpodobností kdekoliv ve vesmíru a je to i konkrétní částice…..je objektem pro člověka elektron? Je objektem něco bez subjektu, který to vyanalyzuje z prostředí prostřednictvím práce svého mozku případně rukou?
Medea says:
March 6, 2014 at 10:50 pm
“Výborně. Jde tedy o to, aby z nás nebylo někomu zle …”
Protestant, s tým môže byť niekedy problém, pretože: “Sto ľudí – sto chutí” 🙂
protestant:
Zde nejde o chutě Medeo, zde jde o zdraví……
martiXXX (March 7, 2014 at 7:47 am) asked: “Je elktron reálným objektem?”
Samozžejmě, je zatraceně reálným objektem. Když ti proud elektronů vypálí (při odpojených vychylovacích cívkách) do masky barevné obrazovky díru, tak ta díra je viditelná i neozbrojeným okem.
(Neozbrojené oko, to je nádherná starobylá fráze, která mi vždy evokovala přímo surrealistckou představou oka ozbrojeného…)
Elektrony mohu zaostřit, vychylovat, v chemii je výměna elektronu denním chlebem a za zatraceně reálný tok elektronů v drátech elektrovodných platíš ČEZu fiktivními pěnězi, které ti připisují na účet za úspěšné předstírání pracovní činnosti.
“..je objektem pro člověka elektron?”
Až si šáhneš na drát nacvakaný až po okraj dychtivě netrpělivými elektrony, budeš mít fakt pádný důkaz jejich existence coby reálných objektů přímo na dlani. 🙂
martiXXX (March 7, 2014 at 7:43 am) says:
“I poznání a jeho expanze je vlastně sublimace touhy po bezpečí a rozmnožování.”
To zní krásně…
Znamená to, že touha po bezpečí a rozmnožování se může usazovat v krystalické formě u chladného okraje zkumavky, ve které k expansi poznání dochází?
protestant:“Výborně. Jde tedy o to, aby z nás nebylo někomu zle …”
V zásadě ano. Ale tak nějak tuším, že se neshodnem na tom, kdo ten “někdo” je:-) Já to opravdu nevnímám nijak metafyzicky. Prostě “žij a nech žít” je podle mě správný přístup (i toto je moje víra).
Jinak, zdá se mi, že jsem uvedl už dost příkladů svých věr. Nechceš mi už konečně odpovědět na moji otázku?
protestant: Jsem zatím ve stadiu Coveyho “Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni”
No jo, zní to sice hezky. Ale kdyby se sešli dva Coveyovci tak by navzájem mlčeli:-)
mira says:
No jo, zní to sice hezky. Ale kdyby se sešli dva Coveyovci tak by navzájem mlčeli:-)
protestant:
Prostě by si povídali a poznávali tak jeden druhého. Nesdělovali by si hned moudra….
mira says:
Jinak, zdá se mi, že jsem uvedl už dost příkladů svých věr. Nechceš mi už konečně odpovědět na moji otázku?
protestant:
Myslím, že jsem zde na tomto webu uvedl mnohem více příkladů své víry. Stačí si to najít. V pravém menu je odkaz na vyhledávač v komentářích. Dají se hledat i podle “pachatele”… 🙂
No vždyť já si chci povídat. Ale nebaví mě, když na jednoduchou otázku dostávám mlhavé a složité odpovědi. Zabíjí to diskuzi a k ničemu to nevede. To je celé. Nesoutěžíme v počtu našich věr napsaných do komentářů. Já jsem tu evedl několik příkladů, podle mě napsaných jednoduchým a všem srozumitelným jazykem jako projev vstřícnosti v rámci “coveyovského” přístupu. Dokonce jsme si hráli na indiány abych vysvětlil nutnost použití jednoduchého jazyka. Co mám ještě udělat, abys srozumitelně odpověděl na dotaz, čemu v rámci náboženství věříš?
Pokud máš dojem, že se ještě neznáme natolik dobře abys mohl správně odpovědět, ptej se klidně dál. Zkusím najít sílu a odpovědět. Ale na rovinu říkám, že mě to baví čím dál míň.
protestant:
“Myslím, že jsem zde na tomto webu uvedl mnohem více příkladů své víry. Stačí si to najít. V pravém menu je odkaz na vyhledávač v komentářích. Dají se hledat i podle “pachatele”… 🙂 ”
Standardní úhybný manévr.
Přesně s tímhle jsme se tu už srazili a rafli.
Hic Rhodos, hic salta.
Jestli po všem tom množství zhusta jalové slovní vaty, kterou jsi zde vyplodil, NEJSI SCHOPEN zformulovat jasné a stručné a přímé vyjádření čemu že v rámci náboženství věříš, pak se raději odeber – no zrovna tam.
mira says:
Co mám ještě udělat, abys srozumitelně odpověděl na dotaz, čemu v rámci náboženství věříš?
protestant:
Ptát se jednodušeji. Třeba se zeptat zda křesťanství považuji za náboženství. od toho bychom mohli začít.
Nepovažuji. Křesťanství je podle mne (a nejen) mne založeno na víře, ne na náboženství. I když se křesťanství může náboženstvím stát a mnohdy stává.
Tedy zpět k tvé otázce, jen ji trochu upravím – v rámci mé víry věřím Bibli. věřím, že jsme dnes schopni vejít do jejich příběhů a tím se stát součástí té řady božích svědků jejich svědectví tam čteme. Věřím, že když se setkávám se svými spolubratry ve jménu Krista, tak on je mezi námi. A věřím, že to vše nakonec dobře dopadne, přestože se my lidé snažíme všemožně zhatit Boží plán.