Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
K existenci Boha.
Bavíme-li se o existenci, tak mě někdo zkuste vysvětlit co to je existence něčeho běžnějšího. Položte si před sebe na stůl třeba rohlík a vysvětlete mi, co to znamená, že existuje.
A potom teprve můžeme přejít k tomu neviditelnýmu nesmyslu.
Medea says:
Ak ja poviem, že Boh je všemohúci a vševedúci, a Ty povieš, že taký nie je
protestant: Jenže já Medeo něco takového netvrdím. Tvrdím pouze, že je to nezjistitelné….. 🙂
Dále tvrdím, že pojmy jako všemohoucnost, vševědoucnost jsou specializované lidské výrazy, které popisují lidský pohled na okolní svět. Ne obecný a objektivní pohled.
protestant (March 4, 2014 at 2:48 pm) says: “Dále tvrdím, že pojmy jako všemohoucnost, vševědoucnost jsou specializované lidské výrazy, které popisují lidský pohled na okolní svět. Ne obecný a objektivní pohled.”
Co to je obecný a objektivní pohled?
Je, protestante, ten tvůj bůh jakkoliv popsatelný? Pokud ano, jak?
Má tvůj bůh nějaké popsatelné vlastnosti? Pokud ano, jaké?
Je li tvůj bůh nepopsatelná entita bez popsatelných vlastností, kdy nemáš jediný validní důkaz o reálné existenci takové entity, co tě vede k víře v její existenci?
protestant (March 4, 2014 at 2:48 pm) says: “Dále tvrdím, že pojmy jako všemohoucnost, vševědoucnost jsou specializované lidské výrazy, které popisují lidský pohled na okolní svět. Ne obecný a objektivní pohled .”
Čí obecný a objektivní pohled když ne lidský?
Třebas bychom se mohli zeptat papoušků, nebo havranovitých.
Nebo taky psů – ale ti se lidštinou ještě mluvit nenaučili.
Protestant, tu nejde o zisťovanie aký je Boh, ale o to, aká je Tvoja viera, teda v akého Boha veríš.
No, a niektoré ľudské bytosti veria v bohov a pripisujú im tieto vlastnosti, prípadne im tieto vlastnosti nepripisujú. Pokiaľ Bohu pripisuješ všemohúcnosť, tak veríš vo všemohúceho Boha, pokiaľ mu ju nepripisuješ, tak buď veríš v Boha, ktorý nie je všemohúci alebo nemáš vyhranenú predstavu o Jeho všemohúcnosti. Ak však povieš, že Boh, v ktorého veríš, nemá túto vlastnosť, tak Boh, v ktorého veríš, nie je všemohúci 🙂
Slávek, zrejme sa zhodneme na tom, že pokiaľ Boh neexistuje, tak ma nemôže ani spasiť ani zatratiť, teda Jeho existencia je nutnou podmienkou pre tieto Božie úkony.
A tu je moja explikácia pojmu existencia: http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-13/#comment-93108
Slávek, oprava. To nie je tá explikácia, ale jej vysvetlenie Michalov 🙂
Explikácia je tu: http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-11/#comment-93057
A tu je jej vysvetlenie: http://www.i-ateismus.cz/2014/02/poznamky-k-definici-boha/comment-page-11/#comment-93058
Pro mě rohlík existuJE, protože fyzikálně interaguje s okolím. Odráží fotony, zaujímá nějaký objem v prostoru, …
Michal, ochotnému veriacemu by si mohol predložiť zoznam božích vlastností a požiadať ho, aby ku každej položke v zozname, priradil práve jednu z nasledujúcich troch odpovedí:
verím, že boh/Boh má túto vlastnosť,
verím, že boh/Boh nemá túto vlastnosť,
nemám vyhranenú vieru (stanovisko) ohľadom tejto vlastnosti.
Jak pro koho…pro někoho rohlík neexistuje ale existuje atom………nebo hvězda……..vždy jde o stanovisko, postoj, úhel pohledu…zapomíná se, že naše vnímání je do značné míry subjektivizováno mozkem, individuálním i společenským mozkem…mimozemské vědomí nebo “inteligence může vnímat svět jinak..jaká je vlastně definice pojmu “inteligence”?
Samain snad nejste tak hloupá, že si nemyslíte, že třeba existuje pohled mimozemšŤanů, kteří jsou o miliardy let (třeba) před námi ve vývoji
A pokud je náš pohled odlišný od opice, která žila před 10 miliony let, o kolik odlišný vůči našemu je pohled mimozemš’tana, který je třeba o miliardu let před námi?
Mimozemštané mohou být houfně okolo nás…jenže naše primitivní vnímání a inteligence je nevnímá..jako bakterie nevnímá člověka…….
Medea says:
March 4, 2014 at 4:11 pm
“Tvrdím pouze, že je to nezjistitelné….. 🙂 ”
Protestant, tu nejde o zisťovanie aký je Boh, ale o to, aká je Tvoja viera, teda v akého Boha veríš.
protestant:
No konečně to zde padlo. Nejde o popis či definice Boha, ale o popis víry. Tak s tím nemám problém, ovšem pokud udržíme pozornost na to, že nejde o popis Boha…
Medea, netvrdis jen to, ze objekt s určitou vlastnosti existuje, pokud existuje více jak 0 objektu s požadovanými vlastnostmi? To mi příliš nepomáhá v objasnění pojmu existence.
Mira, takže podle tebe nemůže existovat objekt, který nijak neinteraguje s okolím nebo nemá zádný objem?
Medea says:
March 4, 2014 at 4:11 pm
“Tvrdím pouze, že je to nezjistitelné….. 🙂 ”
Protestant, tu nejde o zisťovanie aký je Boh, ale o to, aká je Tvoja viera, teda v akého Boha veríš.
“Dále tvrdím, že pojmy jako všemohoucnost, vševědoucnost jsou specializované lidské výrazy, které popisují lidský pohled na okolní svět. Ne obecný a objektivní pohled.”
No, a niektoré ľudské bytosti veria v bohov a pripisujú im tieto vlastnosti, prípadne im tieto vlastnosti nepripisujú. Pokiaľ Bohu pripisuješ všemohúcnosť, tak veríš vo všemohúceho Boha, pokiaľ mu ju nepripisuješ, tak buď veríš v Boha, ktorý nie je všemohúci alebo nemáš vyhranenú predstavu o Jeho všemohúcnosti. Ak však povieš, že Boh, v ktorého veríš, nemá túto vlastnosť, tak Boh, v ktorého veríš, nie je všemohúci 🙂
protestant:
Nesmysl. Bůh ve kterého věřím nemění vlastnosti podle víry věřících. Stejně tak kdybych věřil že je v Grónsku tropické teplo, tak to s teplotou v Grónsku vůbec nehne.
Samain says:
March 4, 2014 at 3:21 pm
protestant (March 4, 2014 at 2:48 pm) says: “Dále tvrdím, že pojmy jako všemohoucnost, vševědoucnost jsou specializované lidské výrazy, které popisují lidský pohled na okolní svět. Ne obecný a objektivní pohled .”
Čí obecný a objektivní pohled když ne lidský?
protestant:
Děláš z člověka centrum vesmíru. Trochu pokory by t chtělo.
Slavek C:Mira, takže podle tebe nemůže existovat objekt, který nijak neinteraguje s okolím nebo nemá zádný objem?
Ano, pokud neinteraguje s okolím, tak podle mě neexistuje. Existují pouze objekty, které mají “účinný průřez interakce s okolím” nenulový. Jakékoliv rozšiřující definice existence mi připadají nadbytečné. Ale rád se nechám poučit o případné defektnosti takové definice.
Ten objem byl jenom takový příklad. Hovořit o objemu fotonu je asi nesmysl, ale stejně mám důvod se domnívat, že foton existuje. Přesněji řečeno, objekt, který interaguje s okolím určitým “fotonovým způsobem”, nazvu fotonem. Věci, které interagují s okolím “rohlíkovým způsobem”, nazvu rohlíky.
Co myslíte slovy “interaguje s okolím”? To že interaguje s okolím a nebo to že indikujeme, že interaguje s okolím.
protestant:
“je zazrak ako sa rany hoja…”
Pod naprotou většinu toho, co jste zde za posledních pár dnů a hodin napsal, se můžu směle a katolicky podepsat.
Ať žije Kristus Král 🙂