Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
protestant:
To jsi nepochopil koncept ekologické stopy. Pokud si ti antarktiďané nechají vyrábět věci například v Číně, tak se jim energie, odpad, znečištění způsobené tou výrobou započte. Nebude se započítávat Číňanům.
Flanker.27:
Za prvé to ani jinak nejde, málokterá oblast je samozásobitelná ve všem. Za druháé nechápeš, že celý ten koncept je psotavený na tom, že se počítá pořád jen v jednom cyklu, jakio kdyby neexistovalrozh¨voj. Tedy ano, oni toho napovídají o ekologické šetrnosti a získávání efektivněji a podobně, ale celý model je postavený jako zaseknutý v čase se stále stejným vzorcem vztahů a s tím, že tohle je nějaký vrchol, který je třeba “trvale udrovat”. Pitomost, to je jen další článek v procesu změny.
Třeba tohle. Jsou třeba bakteriální kultury, které v petriho misce vydrží na agaru nesmírně dlouho, protože jen taktak přežívají, málo spotřebují, ale nikam se moc nerozšíří, jsou skoro neměnné. Tím jsou taky zranitelné jakýmkoli vnějším zásahem. Pak jsou jiné, které se rychle rozšíří, ghodně spotřebují, a když se musí omezit jen na to, co mají v petriho misce, tak po spotřebování zdruhů zemřou. Jenže se taky rozmnoží do mnoha různých variant (zkrátka evoluce), které se dokáží lépe adaptovat na jiné zdroje, pokud jsou k dspozici, lépe vzdorovat vnějším zásahům (antibiotikům) a lépe překonat omezení daná prostředím.
A to je lidstvo, aby vůbec mohlo uvažovat o tom, že lépe “využije Slunce” (ono je to pošemetné, výroba solárních panelů jakož i jejich likvidace není moc ekologická a je dost energeticky náročná v porovnání s energií získanou), že místo spalování uhlí přejde na atomovou energii, že se rozšíří do sluneční soustavy a bude využívat další zdroje, to všechno předpokládá, že se nezasekne v jednou mezistádiu, ale půjde dál, bude se rozvíjet, zkoušet různé možnosti. Jakýkoli “trvalý stav” totiž k ničemu nevede, jen k seknutí se na místě a neschopnosti zkoušet další možnosti.
Jestli je na něčem závislé přežití lidstva, je to dění, změna, pokrok, ne stagnace.
BTW na půvopdní otázku (dobrota bez víry) protestant stále neodpověděl, resp. buď utekl k ekologii, nebo nás oklikou prohlásil všechny za hříšné (jen ti věřící jasou dobří v tom, že si tu svou “hříšnost” připustí). 😀
protestant:
Jde o naše bližní. Ti by nám neměli být lhostejní a nemělo by nám být jedno jak dopadnou…
Jarda:
Jak mně na setkání katolických mužů řekl P. Jaroslav k osudu židovských dětí v Osvětimi: “Je to hrozné, když je tam zabili, ale představ si – LUP – a oni stojí v nebi před Pánem Bohem”.
Nebo jedna významná vzdělaná katolička v Brně na charismatické konfgerenci k otázce na umírání dětí hladem v Africe: “Nesmíte to posuzovat z hlediska těch pár let života zde na Zemi, ale z hlediska věčnosti. Ano, to dítě zde na Zemi zemře, ale pak bude věčně žít v nebi”.
Takže Protestante, kde máš problém? Čím dříve naši bližní zemřou, tím dříve se budou radovat v nebi. A čím více zde na Zemi budou trpět, tím kratší budou mít pobyt v očistci.
flanker.27
A to je lidstvo, aby vůbec mohlo uvažovat o tom, že lépe “využije Slunce” (ono je to pošemetné, výroba solárních panelů jakož i jejich likvidace není moc ekologická a je dost energeticky náročná v porovnání s energií získanou),
Jarda:
Zde bych si dovolil tě trochu opravit. Solární panely (už) jsou energeticky ziskové, účinnost nejmodernějších se blíží 20% (fotosyntéza pouhých max. 4%), protože využívají nejen červenou složku světla, ale i modrou a žlutou, a jejich likvidace je naprosto bezproblémová. Jedna je to pouze sklo a hliníkový rám, druhak – ty nalepené fotoelektrické destičky jsou z křemíku – čili také sklo – krycí folie shoří v tavící peci a měděných drátků je v panelu nepatrně. Ale co je hlavní, panely jsou z tvrzeného skla, a když po 25 letech jejich životnost skončí, bude z nich po dalších min. 100 let výborná střešní krytina.
Jarda says:
Takže Protestante, kde máš problém? Čím dříve naši bližní zemřou, tím dříve se budou radovat v nebi. A čím více zde na Zemi budou trpět, tím kratší budou mít pobyt v očistci.
protestant:
Co je to ten očistec? Kde se o něm v Bibli píše?
“Nesmíte to posuzovat z hlediska těch pár let života zde na Zemi, ale z hlediska věčnosti. Ano, to dítě zde na Zemi zemře, ale pak bude věčně žít v nebi”.
Pokud to tak ona “vzdělaná katolička” řekla, pak se dopouštěla podvodu.
Úmyslně hlásala nepravdu.
Chyběla jí v tom slova “domnívám se, na základě své víry” či jejich ekvivalent.
Je to jako nabízení zboží, o kterém prohlašuje něco, co nemůže prokázat ani ona, ani výrobce onoho zboží. Dealerka, co prodává ničím nepodloženou naději.
Ze slov “ano, to dítě zde na Zemi zemře, ale pak bude věčně žít v nebi” vede přímá cesta k slovům “pobijte je (heretiky) všechny, on už si je Bůh roztřídí”.
Protestante, pokud máš pocit, že kradeš, tak proč to proboha děláš? Co ti brání odstěhovat se do pralesa, postavit si tam z klestí chýši, a žít výhradně z toho, co si z přírody kolem získáš? Neříkáš tím vlastně – kradu, a nehodlám s tím přestat, protože by mi to způsobilo nepohodlí?
protestant:
Co je to ten očistec? Kde se o něm v Bibli píše?
Text bible je irelevantní. Jsou to pouhé metafory a výsledek kreativní theologické práce.
protestant: Co je to ten očistec? Kde se o něm v Bibli píše?
Píše se o něm přece v dílem scholastiků a jiných teologů, kteří přece jsou/byli v kontaktu s Živým Kristem – nebo ne? Proč bychom Bibli a jejich práce vůbec měli rozlišovat? Ty tu přece Hellerem a spol. argumentuješ pravidelně…
Michal says:
April 8, 2014 at 10:26 am
Protestante, pokud máš pocit, že kradeš, tak proč to proboha děláš? Co ti brání odstěhovat se do pralesa, postavit si tam z klestí chýši, a žít výhradně z toho, co si z přírody kolem získáš? Neříkáš tím vlastně – kradu, a nehodlám s tím přestat, protože by mi to způsobilo nepohodlí?
protestant:
Já se s tím snažím něco dělat. Auto nemám, nelétám, třídím odpad, snažím se kupovat místní výrobky…
Ale určitě jsou ještě rezervy….
Oněch 95 tezí se týkalo především prodeje odpustků. V tehdejší církvi se ujala myšlenka, že Kristus a svatí vytvořili svým příkladným životem a utrpením nadbytek dobrých skutků – že udělali více, než po nich Bůh žádal. Dále se věřilo, že Kristus svěřil Petrovi a jeho nástupcům klíče – tedy autoritu otevírat nebo uzavírat lidem vstup do Božího království – čili moc vyhlašovat odpuštění hříchů a prominutí trestů. Mělo se také za to, že duše nedokonalých křesťanů se trápí v očistci a že jejich průchod očistcem do nebe je možné uspíšit a usnadnit tím, že se na jejich účet připočte něco z nadbytku zásluh Krista a svatých. Papež a jeho zmocněnci měli prý moc autorizovat tuto transakci – převod dobrých skutků z tkzv. „pokladu církve“ na účet jednotlivců v očistci.
Proti tomu Luther prohlásil, že pokladem církve není hromada zásluh, ale evangelium jako zvěst o Boží milosti. Evangelium mu bylo tím pravým a jediným pokladem církve.
http://cheb.evangnet.cz/node/200
protestant:
Já se s tím snažím něco dělat. Auto nemám, nelétám, třídím odpad, snažím se kupovat místní výrobky…
Ale určitě jsou ještě rezervy….
Už jen třeba v tvé profesi. Veškerou elektrickou energii, kterou při své činnosti spotřebuješ, zcela zbůhdarma změníš v neužitečné teplo 😛
protestant: S tím problém nemám. Jen je potřeba nezapomínat na to negativní…..
To jsem přece netvrdil. Tím, že o sobě řeknu, že se chovám k lidem hezky tak se neporovnávám s bohem, JK ani duchem svatým ale pouze s ostatními lidmi. Nesmíš to brát tak absolutně. Evidentně mám na sebe menší nároky než ty 🙂
Ale zpět k tomu, jak absence sebekritiky vyplývá z ateismu?
V biblickém pohledu je každý člověk jedinečným Božím dílem a náš život se nemůže opakovat. Každý odpovídá sám za sebe. Život není koloběh, ale v čase ohraničená příležitost, která se již nikdy nebude opakovat. Právě to vede křesťany k aktivnímu a odpovědnému životu, místo aby spoléhali na to, že budou mít ještě po smrti čas své chyby napravit. Biblická víra nezná žádné další životy ani očistec, kde by mohl člověk dohnat, co dříve zameškal. Žijeme jen jednou a naostro. Pokud člověk svou příležitost nevyužije, druhou už nemá. Právě proto je život tak vzácný a jedinečný.
http://brno1.evangnet.cz/node/338
Jarda:
Zde bych si dovolil tě trochu opravit…
Flanker.27:
Tak to je jen dobře, že pokrok pracuje. Jen doufám, že se to odrazí v tom, že se na to nebude muset svítit “fosilním světlem” 🙂
flanker.27 says:
April 8, 2014 at 10:57 am
Jarda:
Zde bych si dovolil tě trochu opravit…
Flanker.27:
Tak to je jen dobře, že pokrok pracuje. Jen doufám, že se to odrazí v tom, že se na to nebude muset svítit “fosilním světlem” 🙂
protestant:
Pokrok je dobrý, když není na úkor druhých. Jako třeba pokrok v antickém Řecku na úkor obrovské armády otroků….
mira says:
Ale zpět k tomu, jak absence sebekritiky vyplývá z ateismu?
protestant:
To je pouhý moje osobní statistika. Prakticky všichni ateisté, které znám se považují za slušné, dobré, nikomu neubližují…..
Zajímavější je spíše poslední odstavec…
V Novém zákoně existují dvě představy o věčném životě. Podle první je Boží království věcí budoucnosti. Teprve až Bůh ukončí běh tohoto světa, budou mrtví vzkříšení a ten, koho poslední den zastihne uprostřed života, se k nim připojí. Podle jiné představy Boží království již existuje a ti, kdo jsou Bohu věrní, do něho přicházejí již nyní, bezprostředně po své smrti. K této představě se přiznává katolická víra ve svaté a jejích přímluvy. Evangelíci tuto víru nesdílejí. Jsme přesvědčeni, že všichni lidé jsou stejně hříšní a mohou být spaseni pouze Boží milostí, nikoli na něčí přímluvy. Proto se evangelíci nepodílí ani na mariánském kultu. Marie si vážíme jako každého jiného věřícího člověka. Evangelíci za také nemodlí za mrtvé. Ne proto, že bychom je neměli rádi. Boží milost je nám však víc než všechny naše přímluvy. Tím víc se máme za druhé modlit, dokud ještě žijí a mohou se změnit.
Čili ne všichni křesťané vidí věci stejně. To jen k diskusi, co je křesťanské a co mají různí křesňané společné (a kteří to vidí správně 🙂 )
protestant:
Věty typu, “jsem slušný”, “nikdy jsem nikomu neublížil”, “chovám se k druhým hezky” apod jsem vždy slyšel jen a pouze od ateistů ( třeba i od sebe před mnoha lety 🙂 ). Nikdy ne od věřících. Tohle o sobě křesťan nikde neřekne či nenapíše. Křesťan vychází z hříšnosti a špatnosti sama sebe. Vychází z toho, že Kristus řekl: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.”
S.V.H.:
Protestante, Vy jednoduše kecáte.
Např. pan Duka: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2990853
Cca v čase 24:30
… Já si, víte, vážím slova. A kdybych měl porušit slovo, tak se vzdám českého občanství a odejdu z této země. …
protestant:
Pokrok je dobrý, když není na úkor druhých. Jako třeba pokrok v antickém Řecku na úkor obrovské armády otroků….
Flanker.27:
To není výsadou pokroku. Otroctví jako hospodářský systém byl rozšířený všude, i v říších, které stagnovaly nebo upadaly. Jen někteří toho dokázali toho, co ten systém dával, využít k něčemu lepšímu. Třeba k tomu, aby začali přemýšlet, o geometrii, lékařství, nebo o humanismu. Aby mohli téhle úrovně dosáhnout, avšak nejdřív museli mít na to přemýšlení čas.
Stejně to platí o soláírních panelech. Abychom se dostali na úroveň technologie, kdy můžeme mluvit o využití sluneční energie, jaderné a tak dále, museli jsme nejdřív přejít přes uhelnou, ropnou, zeměplynovou 🙂 fázi.
Nikdy se prostě nejde obejít bez zdrojů, co jsou k dispozici, abychom se dostali v pokroku “výše”.
“V biblickém pohledu je každý člověk jedinečným Božím dílem a náš život se nemůže opakovat. Každý odpovídá sám za sebe. Život není koloběh, ale v čase ohraničená příležitost, která se již nikdy nebude opakovat. Právě to vede křesťany k aktivnímu a odpovědnému životu, místo aby spoléhali na to, že budou mít ještě po smrti čas své chyby napravit. Biblická víra nezná žádné další životy ani očistec, kde by mohl člověk dohnat, co dříve zameškal. Žijeme jen jednou a naostro. Pokud člověk svou příležitost nevyužije, druhou už nemá. Právě proto je život tak vzácný a jedinečný.” (evangnet)
😀 😀 😀
V atheistickém pohledu je každý člověk jedinečným a náš život se nemůže opakovat. Každý odpovídá sám za sebe. Život není koloběh, ale v čase ohraničená příležitost, která se již nikdy nebude opakovat. Právě to vede atheisty k aktivnímu a odpovědnému životu, místo aby spoléhali na to, že budou mít ještě po smrti čas své chyby napravit. Atheistický přístup ke světu i k životu nezná žádné další životy ani očistec, kde by mohl člověk dohnat, co dříve zameškal. Žijeme jen jednou a naostro. Pokud člověk svou příležitost nevyužije, druhou už nemá. Právě proto je život tak jedinečný. (Foxy)