Poznámky k definici boha

Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).

Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.

Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.

Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.

Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.

Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.

Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?

Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.

Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)

Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?

Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?

Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.

Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.

Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.

Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.

Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.

3,300 thoughts on “Poznámky k definici boha

  1. protestant

    Jen abys to v tom odkazu nemusel hledat:

    Průměrná ekologická stopa České republiky je 5,73 globálních hektarů na osobu, biologická kapacita je 2,67 globálních hektarů na osobu, takže republika vytváří ekologický dluh ve výši 3,06 globálních hektarů na osobu.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekologick%C3%A1_stopa

  2. Cestmir Berka

    Protestante, ty jsi fakt šáhlej 😀 zloděj.
    “Křesťan vychází z hříšnosti a špatnosti sama sebe. “- to se dobře hodí do ” Co mi vadí na křesťanství”
    Prostě jsme zloději, hříšní a špatní… musí být hrozné se každý den probouzet s tímhle vědomím…bez radosti ze života… zloděj, co okrádá jiného zloděje…nebo snad Přírodu?

  3. Foxy

    Nechápu, proč je pro některé společensky nepřijatelné sám sebe pochválit (“upekl jsem výbornou bábovku!”) 🙂
    Asi bych pravil: “Upekl jsem bábovku, a myslím, že výbornou bábovku!”
    Protestant: “Křesťan vychází z hříšnosti a špatnosti sama sebe.”
    Ano, chci li mít poslušné ovečky, je dobré, když v nich pěstuji minderwertigkeitskomplex, jsou pak mnohem ovladatelnější.

  4. flanker.27

    Že jsme se ale toho dozvěděli, samé přímé odpovědi k věci že 😀

    BTW zřejmě se budeme muset vydat do subsaharské Afriky, abychom neměli pocit dluhu vůči matičce přírodě.

    Nebudemež užívati léků , namísto drahých lékařů jen k šamanovi budemež choditi, chléb vezdejší jen jednou za měsíc, voda zásadně nefiltrovaná, HIV co jen pobereme, vzdělání jen mozek zatěžuje a od víry odvádí, jediný papír na stránky bible svaté užívati budeme. Jo, to bude ekologická stopa panečku… 😀

  5. protestant

    flanker.27 says:
    BTW zřejmě se budeme muset vydat do subsaharské Afriky, abychom neměli pocit dluhu vůči matičce přírodě.

    Nebudemež užívati léků , namísto drahých lékařů jen k šamanovi budemež choditi, chléb vezdejší jen jednou za měsíc, voda zásadně nefiltrovaná, HIV co jen pobereme, vzdělání jen mozek zatěžuje a od víry odvádí, jediný papír na stránky bible svaté užívati budeme. Jo, to bude ekologická stopa panečku… 😀

    protestant:
    Stačí používat hromadnou dopravu, nelétat, třídit odpad, přemýšlet o tom co kupuji – a jde to i v Evropě…. 🙂

  6. Jarda

    mira says:
    April 8, 2014 at 7:09 am

    Víš protestante, diskuse by byla mnohem plynulejší a příjemnější kdybys odpovídal i jinak, než krátkými uštěpačnými poznámkami. Zkus prosím formulovat krátký příspěvěk, ve kterém třeba ukážeš, proč sebehodnotící výrok “chovám se k lidem hezky” znamená, že postrádám sebekritiku. A proč si myslíš , že je to vlastnost inherentní ateismu? Proč by měla být ateistická společnost méně sebekritická než ta neateistická?

    Jarda:
    Uvědom si Miro, že jakmile by Protestant začal odpopvídat “normálně”, snažil se něco definovat, konkrétně odpovídat na konkrétní otázky, objasňovat své postoje ….. že by se především jemu začala hroutit jeho víra. Já to znám, v tom myšlenkovém světě víry jsem prožil podstatnou část svého života a přiznávám, že mně trvalo asi 10 let, než jsem se předefinoval na jiný způsob myšlení.
    Proto já zdejším, i jinde, věřícím docela rozumím, proč se chovají a mluví tak jak zde předvádějí.

  7. protestant

    Cestmir Berka says:
    Prostě jsme zloději, hříšní a špatní… musí být hrozné se každý den probouzet s tímhle vědomím…bez radosti ze života… zloděj, co okrádá jiného zloděje…nebo snad Přírodu?

    protestant:
    Žiješ prostě na úkor druhých.
    Je dobré si to přiznat a nedělat ze sebe slušného a poctivého člověka.

  8. protestant

    Foxy says:
    April 8, 2014 at 8:48 am
    Nechápu, proč je pro některé společensky nepřijatelné sám sebe pochválit (“upekl jsem výbornou bábovku!”) 🙂
    Asi bych pravil: “Upekl jsem bábovku, a myslím, že výbornou bábovku!”
    Protestant: “Křesťan vychází z hříšnosti a špatnosti sama sebe.”
    Ano, chci li mít poslušné ovečky, je dobré, když v nich pěstuji minderwertigkeitskomplex, jsou pak mnohem ovladatelnější.

    protestant:
    A kdo by mne měl ovládat??? 🙂

  9. flanker.27

    protestant:
    Stačí používat hromadnou dopravu, nelétat, třídit odpad, přemýšlet o tom co kupuji – a jde to i v Evropě…. 🙂

    flanker.27:
    Především celý koncept “trvale udržitelného rozvoje” je pitomost, která ignoruje realitu. Není nic jako rovnoměrná rozložitelnost spotřeby a výroby, protože ani zdroje, ze kterých žojeme, tak rozloženy nejsou. A ani lidé sami o sobě (prostým přepočtem by nám třeba vyšlo, že “nejekologičtější” jsou lidé na Antarktidě 🙂 ).

    Není něco jako trvale stabilní stav, výsledek, na kterém se zasekneme a dál nic, věčný ráj. Celá existence je proces, změna, dění, ne konečné netečno. Chápu, že věřící má problém tohle pochopit, ale to je jeho problém.

    Jinak toto je opěty krásná ukázka, jak si věřící najde nějaký ten klacek, když už si přímo netroufne říct “vy všichni jste hříšníci když nedodržujee písmo a nenásledujete JK”. Místo přímých s náboženstvím svázaných tezí si najde pro změnu klacek ekologický, jen aby nemusel říct “ano, člověk vlastně nepotřebuje víru, aby byl dobrý.”

    Díky za to 😀

  10. Jarda

    protestant:
    Věty typu, “jsem slušný”, “nikdy jsem nikomu neublížil”, “chovám se k druhým hezky” apod jsem vždy slyšel jen a pouze od ateistů ( třeba i od sebe před mnoha lety 🙂 ). Nikdy ne od věřících. Tohle o sobě křesťan nikde neřekne či nenapíše. Křesťan vychází z hříšnosti a špatnosti sama sebe. Vychází z toho, že Kristus řekl: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.”

    Jarda:
    “Tak to má pravdu (předsedo)!” Věřící vskutku veřejně neustále tvrdí, jak jsou hříšní (už od Adama), jak chybují, urážejí Boha………. že tedy potřebují smilování, slitování a odpuštění – zrovna včera jsem si v Brně zase v kostele sv. Jakuba vzal dvě čísla Světla – brňanům doporučuji tam zajít – to je počteníčko, třebas sem něco opíši – právě na toto téma.

    Před pár lety, na setkání katolických mužů, jsem tyto řeči o vlastní hříšnosti, v rámci osobních meditací, také poslouchal, a těm dobrým lidem jsem tu kající atmosféfu naboural řečmi, že jsem prostě takový, jakým si mě Pán Bůh stvořil, takže pokud se mu snad moje chování nelíbí, mohl se mě stvořit jinačího, aby byl se mnou spokojený. Nevěřili byste, jak je to udivilo. Věřící takto nepřemýšlejí. Jsou zvyklí opakovat tu mantru že jsou hříšní a tudíž potřebují Boží milost, ale mohu-li soudit podle sebe, mantru odříkají, jdou ke zpovědi, ale sami o sobě si nic špatného nemyslí.

    A chápu i tu logickou reakci nevěřících, kteří řeknou – a co vlastně dělám špatného? Vskutku špatného?! Proč bych měl normální, běžný život považovat za nějaké urážení Pána Boha, když on sám tento svět stvořil!? A že mu zde dělá nějaké problémy Ďábel? Tak proč si to nevyřídí přímo s ním, proč to řeší přes “hloupé”, “bezmocné” lidi?

    Když jsem se oženil, tak jsem řešil otázku – pod vlivem výchovy o hříšnosti “smilstva”, jak moc mohu manželku ošmakávat a očumovat. Co je ještě mravně tolerovatelné a co už by mohlo být smilstvo.

    Nedávno M.O. Vácha mluvil o tom, že z tisícovky světců je jen 5 lidí, kteří žili v manželství. A podivoval se nad tím. A já si říkal, cožpak nemůžeš pochopit, že právě proto, že souložili? Vácha je ovšem moderní kněz vyrostlý v atmosféře svobody a tolerance, i k nahotě (viz nudapláže) i sexu. Takže mu připadá divné – což se divím – že v minulosti taková tolerance nebyla.

  11. mira

    Takže tvrdíš, že o sobě nedokážeme nic říct? A kdybych řekl, že kradu, tak už to sebekritika je? Ty prostě neodlišuješ ten proces kritického sebehodnocení a jeho výstupy. To, že jsem došel k jinému závěru než ty, přece neznamená, že jsem postupoval nekriticky.

    Jako by ses styděl říct o sobě cokoliv pozitivního i kdyby to bylo objektivně doložitelné. Což je taky projev neschopnosti sebekritiky.

  12. Jarda

    mira says:
    Je fakt, že nepatřím k lidem, kteří mají problém sami sebe pochválit 🙂 Takové ty řeči kuchařek, jak se jim bábovka nepovedla (ačkoliv je vždy výborná) jdou naprosto mimo mě. Pokud vím, že bábovka je OK, proč bych to otevřeně nepřiznal? Já v tom vidím kus pokrytectví. Nechápu, proč je pro některé společensky nepřijatelné sám sebe pochválit (“upekl jsem výbornou bábovku!”)

    Jarda:
    Přesně; zkus někdy takové kuchařce odpovědět – jo, máš pravdu, dneska se ti nepovedla, je docela hnusná! A víckrát tě na kafe a bábovku nepozve! V tomto také vidím kus pokrytectví, a nebo, spíše, výsledek té staleté náboženské (pře)výchovy, že člověk je špatný, hříšný, neschopný … takže ani tu bábovku neumí pořádně upéci. A ta tvá chvála pak má dotyčné(mu) zvednout sebevědomí, chce být ujišťěn, že není až tak špatný.

    To vlastně probíhá i v kostele. Hříšník se vyzpovídá: “Já, bídný hříšník, zpovídám se Vám i Duchu sv, že jsem zhřešil …….. ” a pan farář nakonec ujišťuje, že dotyčný, třebaže hřeší, není až tak špatný a že ho Pán Bůh, navzdory těm hříchům, má stále rád!

  13. Cestmir Berka

    “Tohle o sobě křesťan nikde neřekne či nenapíše. ” – zkusím tvůj styl, Protestante: ty znáš vyjádření všech křesťanů? 😀 Já si za poslední dva roky přečetl tolik roztodivných tvrzení křesťanů.. stačí srovnat jen na tomto webu křesťany človíčka, hraběte, Tvojoponenta, Protestanta, Pelagia
    protestant napsal:
    “Žiješ prostě na úkor druhých.” – takže každý zloděj okrádá jiné zloděje…. a není nakonec jedno, jak Země dopadne- z hlediska Života věčného… takových Zemí přeci pánbu může nasekat za sekundu miliardu..a možná už jich ty miliardy nasekal…

  14. protestant

    flanker.27:
    Především celý koncept “trvale udržitelného rozvoje” je pitomost, která ignoruje realitu. Není nic jako rovnoměrná rozložitelnost spotřeby a výroby, protože ani zdroje, ze kterých žojeme, tak rozloženy nejsou. A ani lidé sami o sobě (prostým přepočtem by nám třeba vyšlo, že “nejekologičtější” jsou lidé na Antarktidě 🙂 ).

    protestant:
    To jsi nepochopil koncept ekologické stopy. Pokud si ti antarktiďané nechají vyrábět věci například v Číně, tak se jim energie, odpad, znečištění způsobené tou výrobou započte. Nebude se započítávat Číňanům.

  15. protestant

    Cestmir Berka says:
    April 8, 2014 at 9:27 am
    “Tohle o sobě křesťan nikde neřekne či nenapíše. ” – zkusím tvůj styl, Protestante: ty znáš vyjádření všech křesťanů? 😀 Já si za poslední dva roky přečetl tolik roztodivných tvrzení křesťanů.. stačí srovnat jen na tomto webu křesťany človíčka, hraběte, Tvojoponenta, Protestanta, Pelagia
    protestant napsal:
    “Žiješ prostě na úkor druhých.” – takže každý zloděj okrádá jiné zloděje…. a není nakonec jedno, jak Země dopadne- z hlediska Života věčného… takových Zemí přeci pánbu může nasekat za sekundu miliardu..a možná už jich ty miliardy nasekal…

    protestant:
    Jde o naše bližní. Ti by nám neměli být lhostejní a nemělo by nám být jedno jak dopadnou…

  16. protestant

    Jarda:
    Přesně; zkus někdy takové kuchařce odpovědět – jo, máš pravdu, dneska se ti nepovedla, je docela hnusná! A víckrát tě na kafe a bábovku nepozve!

    protestant:
    Ta reakce je ale logická, protože tím vyjadřuje, že už na tak hnusnou bábovku nechce být pozván. A proč zvát někoho, kdo evidentně nemá zájem?

  17. protestant

    mira says:
    Jako by ses styděl říct o sobě cokoliv pozitivního i kdyby to bylo objektivně doložitelné.

    protestant:
    S tím problém nemám. Jen je potřeba nezapomínat na to negativní…..

  18. Jarda

    V neděli jsem byl v kostele v Orlici a na vývěsce jsem si přečetl dopis biskupa Kajneka mladým katolíkům. Dnes jsem mu napsal dopis:

    Dobrý den.
    Vážený pane biskupe,
    v neděli jsem navštívil kostel v Orlici u Letohradu, poslechnout si P. Vacka, kněze, jehož tradiční katolíci obviňují(?), pomlouvají(?), že je modernista a že, se souhlasem kard. Duky, „zprznil“ krásný barokní kostel, což se i Vám líbilo.
    http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10066-podivejte-se-jak-moderni-pokoncilni-katolici-perverzne-zprznili-a-znasilnili-historicky-kostel-porno-je-in-i-diky-dukovi.aspx

    Ale to je vedlejší. Ve skříňce před kostelem jsem si přečetl Váš dopis mladým, ale jsem názoru, že buď jste se dopustil logické chyby nebo nelogicky jedná Pán Bůh. Píšete tam, že Ježíš na poušti se zřekl nejen pozemského chleba, ale i vlády na pozemskými královstvími. Položil jsem si otázku, zda je logické, aby Bůh který stvořil Svět (to je i Ježíš, že ano, i on se podílel na stvoření Světa?!), se zříkal vlády nad ním. Když by tomu tak bylo, proč si pořád v různých zjeveních a přes mystiky stěžuje, že je svět zkažený, hříšný, vládne v něm Satan, lidé neposlouchají Desatero a další a další nářky a výčitky vůči „hloupým“ lidem, kterým v zápětí vyhrožuje, že nebudou-li poslouchat, že je nechá po věky mučit v pekle! Když je Všemohoucí a Vševědoucí, proč si v tom svém světě neudělá pořádek?
    Vy nyní, tedy biskupství, dostáváte zpět někdejší majetek. Necháte ho bez dozoru na pospas zaměstnancům a zlodějům a jen budete v rezidenci naříkat, jak jsou ti lidé nevděční, neposlouchají Vaše dobré rady a budete vykládat, že na to nakonec doplatí? Ne, budete o majetek řádně pečovat.

    Máte nějaký názor na to, že (proč) Pán Bůh o svůj Svět řádně nepečuje?

    Srdečně zdravím,

Comments are closed.