Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
S.V.H. napsal:
“Toho jsem si vědom. A Vy si skutečně myslíte, že je pravděpodobnější, že se v současnosti téměř všichni vědci a všechna naše měření a důkazy mýlí, než že se mýlí Bible (nebo že jí špatně chápete – abych předešel Protestantovu trollování)?”
Pavel píše:
Podle mě v něčem mají vědci pravdu, v něčem nemají, některé poznatky jsou správné, ale nesprávně interpretované. Hlavně vychází z toho že Bůh není.
Vědní disciplíny jako archeologie a kosmologie vždy předpokládají platnost něčeho a velmi špatně se ověřují v praxi.
Pokud je cílem Boha svobodné předurčené rozhodnutí člověka, tak se mi zdá správné, že si má že člověk hodně z čeho vybrat (a to i mezi křestanskými výklady). To, že pro někoho svět zdánlivě vede lidi na opačnou stranu, to zapadá do logiky věci.
Po staletích bádání dospěla věda k tomu, že ve ve vesmíru je jenom asi 4% hmoty o které o jejíž podstatě má nějaké tušení, zbytek je prý skrytá či temná hmota a energie, o které neví témeř nic. Tím se veškeré bádání vesmíru znovu postavilo na start. Čím více člověk ví znalostí, tím více otazníků vznikne.
Je možné, že tato věda už přestane vyhovovat a začne se více prolínat s ezoterickými (duchovními, ale nekřesťanskými a nebiblickými) naukami.
S.V.H. napsal:
“Fajn. Jeden Boží den je tisíc lidských let (když ignorujeme druhou část verše z Petrova listu). Bůh tedy stvořil vesmír, Zemi atd. za 6 Božích dnů, tedy 6000 let, dalších 6000 let uplynulo podle rodokmenů od vyhnání z ráje. To nám dnes dává 12 000 let starý vesmír. Máte pocit, že jsme to touto modifikací nějak výrazně sladili s vědeckými fakty?”
Pavel napsal:
To určitě není ve shodě s vědeckými poznatky.
Nevím jestli to 12000 let nebo více či méně.
Každopádně dokázat to neumím a vědecké teorie vyvrátit také neumím.
Prostě jsou to různé alternativy čemu věřit. Každý vědecký důkaz je založen víře k vědci a vědci se opírají o víru ve výsledky kolegů. Vědecká teorie je něco, co se předpokládá, že odpovídá pravdě, ale může se to změnit, jak se už mnohkrát stalo.
Když někdo zapíše, že přišel Boží Syn, obětoval se a byl vzkříšen z mrtvých, Jeho učení zapadá do logiky světa a zkušeností lidí, rozšíří se církve, je to přece také důkaz.
Rozhodnutí, který důkaz bude považovat za platný je na každém člověku.
Chce-li někdo mít důkaz existence Ježíše Krista, ať si nejdříve řekne, co by ho vlastně přesvědčilo, to je subjektivní (a nemusí to být správný výběr).
Ohledně stáří vesmíru, pokud vím, čas je relativní. Pro nějakého pozorovatele může celý vesmír trvat třeba sekundu.
Pavel:
Tím se veškeré bádání vesmíru znovu postavilo na start. Čím více člověk ví znalostí, tím více otazníků vznikne.
Flanker.27:
To bych neřekl. Prostě jsme odkryli další vrstvu. Tak jako když se povedlo prvně zjistit, že atom není nedělitelný, že se skládá z dalších částic. A ty zase z dalších. Nebo když přišla teorie relativity. To byly mezníky nového.
Já osobně jsem za to rád, že stále “není hotovo”. Nedokážu si představit nic otravnějšího, než konečný stav vědění, kde už by nebylo co zkoumat.
Pavel:
Chce-li někdo mít důkaz existence Ježíše Krista, ať si nejdříve řekne, co by ho vlastně přesvědčilo, to je subjektivní (a nemusí to být správný výběr).
Flanker.27:
Tak pokud by to nebyl označený hrob s kostrou, tak asi několik dobových historických záznamů. Asi tak, já nemůžu vyloučit, že podobná osoba existovala, dokonce je to možné, ve všech dobách se pohybovala řada proroků toho či onoho. Pro takového proroka (pro Židy sektáře) by mi zřejmě (nezávislé, nepadělané) písemné záznamy stačily (křesťané hodně vpisovali do starých spisů poznámky sami o sobě, např. do Josefa Flavia včlenili poznámku o křesťanech).
Horší už by to bylo s tím vstaním z mrtvých. Tam by to potřebovalo div ne multioborovou expertizu.
Ostatně jestli je Ježíš přítomen, asi není pro něj nic jednoduššího, než to rozhodnout sám 🙂
Cestmir Berka napsal:
“Jaké atributy musí mít entita, aby jsme ji s klidným svědomím ( 😀 ) mohli označit/považovat/vydávat za boha?
1) u křesťanů musí mít na začátku velké písmeno, tedy: Bůh
2) u křesťanů musí být maskulinní- přes to vlak nejede
3) u křesťanů musí být singulární
4) u křesťanů ( s výjimkou Pelagia) musí být všemocný
5) u křesťanů přebývá všude, kromě vod a podzemí- přednostně ve vyšších nadmořských výškách a nad oblaky”
doplní mě někdo?
Pavel píše:
Mylím, že bohem s malým b můžem být i člověk, jestliže to je chápáno jako nějaká mocná bytost. Stejně jako třeba anděl znamená posel, tedy také to může být člověk.
Bůh Stvořitel, Otec, Ježíš Kristus a Duch svatý z křesťanské Bible má například atribut ten, že je pravdivý.
Pavel: Bůh Stvořitel, Otec, Ježíš Kristus a Duch svatý z křesťanské Bible má například atribut ten, že je pravdivý
Pavle, můžete prosím vysvětlit co přesně myslíte tím, že je Bůh pravdivý?
protestant napsal:
Pavel není člověk?
Pavel píše:
Jsem člověk, ale dokázat to nemůžu. 🙂
mira napsal:
“Pavle, můžete prosím vysvětlit co přesně myslíte tím, že je Bůh pravdivý?”
Pavel píše:
Myslím tím to, že mluví, činí, vytváří, určuje a je pravda.
Prostě to co (si) řekne se stane a proto je to pravda např. vnikne svět.
Nikdy nelže.
Jestli existoval Ježíš je nedůležité. Schizofrenik, co jednou tvrdí, že je Bůh a pak volá k Nebi sám sebe? A od starověku už se ani Otec, ani Syn nezjevuje- ani v hořícím keři, ani nesesílá upgrade Desatera…jen občas někomu prodlouží končetinu, spouští kapky na obraze nebo soše či hýbe v kostelech křížkem? Kde je teď? V nebi? A kde je Nebe? Nad oblaky? Je taky Ježíš bezčasý a bezrozměrný? A Satan je také v Nebi? Andělé jsou také bezrozměrní a bezčasí? Ještě jakžtakž chápu beztvarého a bezčasého Tvůrce/Boha, ale co ten neviditelný zbytek? Taky má boží vlastnosti, nebo je jen neviditelný, či zalezlý v díře? A kde je to Peklo? Už je nachystáno, nebo ho stvoří až po Posledním soudu a mrtví hříšníci zatím čekají shnilí v hrobech nebo jako rozptýlený popel?
Nejen, že nejste schopni popsat svého Boha, ale ani nejste schopni se dohodnout, jestli existuje nebe, Peklo, Satan jako osoba, jestli mají andělé křídla- ačkoli existují svědectví o setkání s anděli, návštěvách Pekla či Nebe, zázračných uzdraveních, tak i sami mnozí věřící se těm svědectvím smějí… Nejste schopni definovat svého Boha, ale ani to okolo něj. Dokonce ani Zlo nedokážete definovat- mnozí tvrdí, že to, co pokládáme za zlo je z božího pohledu v pořádku, protože On má jiná měřítka a záměry a může si s námi hrát jak s hračkami, protože jsme jen Otroci ( jak se mnozí křesťané sami nazývají)…
Pavel: Myslím tím to, že mluví, činí, vytváří, určuje a je pravda. Prostě to co (si) řekne se stane a proto je to pravda např. vnikne svět.
Nikdy nelže.
To se ale trochu bije s běžným významem pojmu “pravda”, ne? Nepokrývá tuto vlastnost atribut všemohoucnosti? Tedy Bůh je pravdivý = Bůh je všemocný? Pokud je to tak, přimlouval bych se za používání pojmu pravda v běžném smyslu- jinak je to skutečně matoucí. Pokud ne, prosím o bližší vysvětlení.
Cestmir Berka napsal:
“Docela by mě zajímalo, jak by dopadla sázka Hospodina se Satanem, kdyby Satan tvrdil, že žádný křesťan není schopen rozlišit, kdo je kdo. Zhmotnělý personalizovaný Bůh a Satan…jak je rozeznat? Vytáhnout kříž? pocákat oba svěcenou vodou? vytáhnout česnek?
A jsme u té definice… jak poznáme pravého a jak falešného Boha?”
Pavel napsal:
Zřejmě to je jeden z důvodů, proč se Bůh moc často zhmotnělý a personalizovaný nezjevuje. Někdo to může napodobit, třeba Satan.
Personalizovaný Bůh je v Ježíši Kristu.
Jak rozenat, třeba tak, že Bůh má vždy pravdu.
Mně připadá, že jsou Bohové dva- jeden dobrý a druhý zlý a oba stejně silní- všechno tomu nasvědčuje…existence nepodařeného 😀 anděla je dost nepravděpodobná a není důvod si takový zmetek nechat létat v povětří či kde přebývá…o dalších zmetcích démonických ani nemluvím…
“Jak rozenat, třeba tak, že Bůh má vždy pravdu.” – takže byste těm osobám- Bohu a Satanu kladli otázky a pak rozhodovali, kdo z nich kecá? 😀 Bože! 😀
Flanker.27 napsal:
“Nevím, na základě čeho kdo uvěřil a popravdě to ani neřeším. Mluvím o tom, že Vaše argumentace, která by měla podpořit hypotézu boží existence, byla argumentací v kruhu přesně tak, jak jsem popsal (která sestávala z toho, že existující bůh může všechno udělat a může všechno udělat, protože je to v bibli). Vůbec a naprosto jsem nemluvil o tom, proč ten který člověk věří, přičemž tedy opokud věří v zázrak, patrně nezná humeovu břitvu, ale to jen na okraj.”
Pavel napsal:
Moje argumetace byla, že exitující Bůh může udělat, to co jste psal. Ne však jen proto, že je to psáno v Bibli.
Co je to vlastně nicota…..prý ve vakuu, v nicotě vznikají a zaniakjí částice…co to je za nicotu????Existuje vůbec nicota? Zažil některý člověk nicotu? Před smrtí ne po smrti? Nezažil, protože neexistoval……aby někdo zažil nicotu, tak jí musí zažívat tedy ergo existovat….nicota není, že si něco nepamatuji…nelze říci, že je po smrti nic……možná nekonečně relativisticky prodloužený, zakřivený poslední okamžik…ale nicota?????
Pokud by člověk zažíval po smrti nicotu, tak by vlastně měl status boha, věčného já
Když se probudím, tak jen vyvozuji, že zmizel časový okamžik…ale já jsem tu nicotu nezažíval…navíc ve spánku existuje leckdy lehké vědomí a to je interpretováno jako nicota, což je nesmysl
nebo po smrti
Jsem to popletl…před narozením nebo po smrti
Nicota z hlediska člověka po smrti má hodnotu nekonečně malého časového okamžiku…nekonečně
martiXXX (April 5, 2014 at 5:11 pm) says:
“Zažil některý člověk nicotu? Před smrtí ne po smrti? Nezažil, protože neexistoval……aby někdo zažil nicotu, tak jí musí zažívat tedy ergo existovat….nicota není, že si něco nepamatuji…nelze říci, že je po smrti nic……možná nekonečně relativisticky prodloužený, zakřivený poslední okamžik…ale nicota?????”
Zkus Marti koknout na:
http://www.i-ateismus.cz/forum/viewtopic.php?f=4&t=429
zrovna ten tvůj nekonečný poslední okamžik jsem tam rozebíral.