Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Já bych to zjednodušil, protože nejsem právník. Zákon říká, že církvím se má vrátit to co prokáží, že jim 25. února 1948 patřilo. O to zda jim to patřilo rozhoduje soudnictví, ne osamělý advokát.
Církve o pozemky požádaly, dodaly dokumenty o svém vlastnictví a je teď na státu zda najde důkaz, že jim nepatřily… Pokud ne, tak platí, že jim patřily a musí je vydat.
Howgh.
flanker: dvě minuty mi trvalo, než jsem přišel na to, že se jedná o pozemek v pražských Řepích a to jsem nepoužil žádný sofistikovaný systém, ale google…
Poškozenými jsou tedy v daném případě osoby oprávněné jednat (nově dle aktuální legislativy, které jsou oprávněné zastupovat) Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, popř. jí podřízené právnické osoby. Tento údaj (o koho se jedná) se dá během dalších dvou minut zjistit z rejstříku církevních právnických osob, vedených u Ministerstva kultury.
Máte flankere štěstí, že nejsem ani udavač, ani policajt…
Pro Petr:
1. Jsem přesvědčen, že k přijetí zákona 248/2012 Sb. došlo v rozporu s řádným legislativním procesem, jak vyplývá i z (dobrá tedy) odlišného stanoviska prof. Musila.
2. Jsem přesvědčen, že zákon 248/2012 Sb. bezdůvodně zvýhodňuje jednu kategorii restituentů.
3. Jsem přesvědčen, že zákon 248/2012 Sb. byl politickým obchodem, kdy byl přijat též hlasy poslanců, kteří předtím deklarovali, že budou hlasovat proti. Za své hlasy tito dotyční obdrželi posty ve veřejném sektoru. Pozor, toto není v nižádném případě pomluva, protože i ti, kteří tyto posty dotyčným poslancům poskytli, to přiznávali, pouze takové jednání považovali za normální politickou dohodu. Až podle stanoviska nejvyššího soudu nejde o stíhatelný skutek, jelikož takové jednání spadá “pod projev učiněný ve sněmovně”, a tím je vyloučen z působnosti orgánů činných v trestním řízení. Nejde tedy o rozhodnutí ve věci samé co se těchto poslanců týče. Minimálně jeden z aktérů však stále stíhán je. A nemluvím o hlasu poslance Pekárka.
4. Jak z výše uvedeného vyplývá, že tu byl o fyzické osobě sdělen nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, mi není na první pohled zřejmé.
5. Domnívám se, že tu jde o argumentum ad personam, konkrétně chabý pokus o zastrašení.
5. Ne, flankere, to je jenom reakce na Vaše machrování a sekání patek na ostatní, co nemají vzdělání kterým se oháníte, ale které zjevně nemáte také.
Nazdar
Pro petr:
Ano, snaha o navozování strachu, to jde věřícím velmi dobře. Jen mi chybí to zásadní, jak je naplněna skutková podstata. Spíše to vypadá jako snaha bojovat hrozbou trestu s oponentem. Jen by mě zajímalo, jak v takovém případě naložíte se serverem novinky?
http://www.novinky.cz/domaci/322747-rad-sester-boromejek-prisel-sporne-k-pude-a-okamzite-ji-prodal.html
Pro petr:
Já bych čekal právní argumentaci. Jediné, čeho jsem se dočkal, je primitivní pokus o zastrašování.
Protestant:
Já bych to zjednodušil, protože nejsem právník. Zákon říká, že církvím se má vrátit to co prokáží, že jim 25. února 1948 patřilo. O to zda jim to patřilo rozhoduje soudnictví, ne osamělý advokát.
Církve o pozemky požádaly, dodaly dokumenty o svém vlastnictví a je teď na státu zda najde důkaz, že jim nepatřily… Pokud ne, tak platí, že jim patřily a musí je vydat.
Howgh.
Flanker.27:
To je pravda jen částečně. Stanovena byla celková výše náhrad, která má být objektivně dokladována dle pozemkových knih. Problém je v tom, že výpočet a výčet objektů, podle kterých byla cena stanovena, nebyly zveřejněny.
Protestant:
http://brno1.evangnet.cz/node/334
Někdy pomůže, když člověk udělá nejprve jeden samostatný krok a pak se znovu rozhodne, jak dál. Každý z nás se může na začátku obrátit k Bohu v tiché modlitbě. Poprosit několik slovy o Boží pomoc a zkusit prožít jeden den tak, aby z něho mohl mít Pán Bůh radost. Večer pak za takový den poděkovat, uvědomit si, co všechno mohlo být lepší a těšit se, že to zítra zkusí znovu. Následovat Ježíše Krista, pokoušet se jít stejným směrem jako on, je úžasné a krásné dobrodružství.
Jarda:
Nejdřív si přece musím nějak ujasnit, jestli nějaký pán bůh vůbec je. Pak, který z těch mnoha tisíců možných. Aby se nestalo, že celý život budu uctívat nějakého boha a po smrti zjistím, že jsem se zmýlil a měl uctívat nějakého naprosto jiného. A že ta celoživotní úcta je mně vlastně nahouby.
Někteří věřící šalamounsky tvrdí, že každý věřící uctívá správného boha, jen jaksi z jiné strany. Někdo vidí boha jako Hospodina, jiný jako Alláha, jiný jak Brahma …. Jen nejsou schopni vysvětlit, proč v každé té podobě ten jeden bůh dává k uctívání naprosto odlišné pokyny.
Já jsem vyrostl v katolickém náboženství a tu věrouku jsem považoval za pravou a správnou, jak mně to všechny katolické autority tvrdily. Teprve vlastní přemýšlení, zkoumání a pokusy mě přivedly k názoru že nějaký bůh zřejmě neexistuje, a pokud ano, tak se v mém životě neprojevuje.
Cestmir Berka says:
April 4, 2014 at 2:01 pm
Docela by mě zajímalo, jak by dopadla sázka Hospodina se Satanem, kdyby Satan tvrdil, že žádný křesťan není schopen rozlišit, kdo je kdo. Zhmotnělý personalizovaný Bůh a Satan…jak je rozeznat? Vytáhnout kříž? pocákat oba svěcenou vodou? vytáhnout česnek?
A jsme u té definice… jak poznáme pravého a jak falešného Boha?
Jarda:
Zvláště když “velký” exorcista P. Amorth tvrdí, že (moderní) Satan klidně přijde i do kostela a nechá se i svěcenou vodou pocákat. Pak je zapotřebí pátera Amortha, aby Satana zahnal.
mira says:
April 4, 2014 at 2:29 pm
Já nepopírám užitečnost náboženství jakožto nástroje k nejrůznějším účelům. Jen si nejsem vědom, kdy by byl tento nástroj použit ke zlepšení života lidí. A co víc, ani si nedokážu představit ten mechanismus, jak by k tomu i jen hypoteticky mělo dojít. To “jak” mi prostě vrtá hlavou.
Jarda:
No, dá se říci, že taková jeptiška, která v mrzáčkovi a debilkovi vidí samotného Ježíše Krista, se o toho ubožáka bude starat lépe než sestra civilní, která tu péči bude brát jako nutné zlo aby se uživila. Na druhé straně znám i sestry nevěřící, které se o pacienty starají vzorně.
Medea says:
Po 300 rokoch bude na Zemi ateistická, vedecky orientovaná spoločnosť. Bude týmto ľuďom niečo chýbať?
Jarda:
“Obávám” se, že se v populaci opět vyselektují lidí věřící v “něco nad námi”, protože věda nikdy nebude schopna vysvětlit všechny záhady světa. Myslím, že zářným příkladem je dr. Grygar: ” Nevím, nechápu, nerozumím (to či ono), věda to neumí vysvětlit, a proto musí být (nějaký) Bůh!”
mira says:
A ta korelace (kterou bych taky nebral moc vážně) mezi zdravím a příslušenstvím k církvi může zkrátka popisovat fakt, že církev utužuje kolektiv a je menší pravděpodobnost, že někdo zůstane sám sobě napospas, neshopen dobelhat se do nemocnice. To ale nijak nesouvisí s bohem.
Jarda:
Můžeme si to demonstrovat na historickém faktu, že státní důchod byl organizovaán v době ještě velkého vlivu církve a přesto zbožní potomci nechtěli, nemohli zajistit své staré rodiče. Pán Bůh sem, Pán Bůh tam!
mira says:
No původní hypotetická situace, kterou nastínila Medea byla, že přežijí jen fyzici v podzemní laboratoři. Scénář nepočítal se soupeřením s ostatními skupinami. Stejně tak by mohla přežít skupina teologů/věřících. Jak by se lišily tyto dva světy, to je oč tu běží.
Jarda:
Tato situace byla/je popsána v románu Den trifidů. Na jedné straně racionálně uvažující technokraté, kteří z přeživších lidí cíleně vybírají schopné jedince s nimiž se odstěhují na ostrov, kde by byli chráněni před masožravými rostlinami, na druhé straně iracionálně smýšlející věřící ukryti za zdmi kláštera, neschopní nastartovat agregát aby měli elektřinu a žijící ze zásob.
Zajímavé by bylo, jak moc by věřící spolehli na pomoc Pána Boha a kolik času by věnovali modlení.
Flanker.27:
Nevím o tom nic, ostatně tady u nás žádnou nemají, vedou tu domov seniorů, který je však financován veřejným rozpočtem jako jiné sociální ústavy.
A hlavně a především je to zřejmý podvod. Celé ty restituce jsou tu jen proto, aby se nějaká zájmová skupina dostala k majetku, a to v tomhle případě skrze církev. Byl to samozřejmě ten developer, kdo zařídil, aby ten pozemek změnil ze dne na den způsob využití (nějaký ten šekelík v tom bude).
Jarda:
Přesně totéž bylo minulý týden v TV. Podnikatel dostal od Pozemkového fondu výslovné ujištění, že pozemek restituovaný nebude, začal tam stavět a když postavil sklepy, tak řád Křižovníků s červenou hvězdou o pozemek zažádal a hle, státní úřady změnily právní názor a podnikatel si nyní může pozemek odkoupit za tržní cenu. Nebo ty sklepy odstranit!
Medea says:
April 4, 2014 at 6:09 pm
“Zrovna jsi odhalil jednu výhodu víry….”
V spoločnosti s funkčným zdravotníctvom sa môžeš do tej nemocnice “dobelhat” aj bez náboženskej viery (odvezie Ťa pohotovosť). A pokiaľ je tá spoločnosť aj vedecky a ateisticky orientovaná možno Ťa tam ošetrí nejaký doktor House
Jarda:
V r. 95 jsem seděl před nádhernou katedrálou v Chartes a přemýšlel, zda Bůh, Stvořitel nebe i Země si vskutku přál/přeje stavět takové honosné a nákladné stavby v jejichž stínu umírali lidé hlady a na nemoce.
Něco pro Protestanta.
Aňo ňuňo křesťanská mjůsic.
http://www.youtube.com/watch?v=yxaJxVByrU0
Obecně, bylo to ukradeno dávno. Taky si nemyslím, že existuje nutně nárok na vrácení. Jenže co by s tím bylo jinak? Patří to státu. A stát by s tím dělal co? Zase by se to rozkradlo v různých kšeftech politiků. Takhle alespoň to svým způsobem posílí demokracii – posílí subjekty, které jsou nezávislé na státu a jiných subjektech a různorodost vždy pomáhá demokracii. Omezování pestrosti politického a názorového spektra k ničemu nevede. Navíc česká společnost je velmi ateistická a tedy odolná.
Podvodem je i politika, ekonomika, organizované náboženství…ale svým způsobem je to užitečné. Demokracie, svoboda názorů, volný trh, prostě nezávislé subjekty soupeří mezi sebou, jeden horší než druhý a přitom to vyvolává i dobré efekty…nejednoznačnost dobra a zla
Z toho, co napsali křesťané mi vyplývá, že vůbec neví, co je Bůh. Bůh je naprosto rozplizlý pojem, který si každý věřící definuje podle svého vkusu a potřeby… a nebo ani nedefinuje. Někdy mám dokonce dojem, že Bůh jednoho křesťana je nepřijatelný pro jiného souvěrce…
Aspoň na existenci a designu Pekla by se křesťané dohodnout mohli… – abysme my ateisté věděli, co nás čeká….
Tam kde se nesoupeří, tam je KLDR