Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. S.V.H. says:

    protestant:
    Výborně. Naprosto souhlasím. Jen se asi nedohodneme na tom, zda ty důsledky způsobuje Bůh, či ne. Já tvrdím, že ne. Proto to pro mne nejsou zákony.

    S.V.H.:
    To je samozřejmě možné. Řekl bych ale, že značná většina křesťanů (a židů) v historii si naopak myslela, že ty důsledky Bůh způsobuje, nebo že svým Slovem instruoval lidi, aby je způsobovali, případně že je způsobí v posmrtném životě. A tak si to i mysleli autoři Bible a zapsali to tak.

  2. protestant says:

    Medea says:
    … ale Jahve hovorí jasne: “Ja som Jahve, tvoj boh, boh horliaci, ktorý tresce neprávosť otcov na deťoch až do tretieho i štvrtého pokolenia tých, ktorí ma nenávidia;” 😀

    protestant:
    Shakespearův král Lear hovoří také jasně…. 🙂

  3. protestant says:

    S.V.H. says:
    A tak si to i mysleli autoři Bible a zapsali to tak.

    protestant:
    Ty jsi byl u toho? 🙂

  4. Medea says:

    “Byl jiný než je popsán v Exodu, ale byl.”

    Archeologické nálezy skôr dokladajú “pôvodnosť” starých Izraelcov a žiadne stopy prechodu púšťov neboli nájdené (a to napriek tomu, že moderné archeologické metódy dokážu nájsť stopy nomádov aj zo starších období).

    (I. Finkelstein, N. A. Silberman. Objevování Bible: Svatá písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyšehrad, 2001.)

  5. S.V.H. says:

    protestant:
    Ty jsi byl u toho? 🙂

    S.V.H.:
    Nebyl, ale je samozřejmě možné, že to autoři psali stejně Shakespeare toho Leara a všichni to jen pak špatně pochopili. Kam se hrabe H. G. Wells se svou Válkou světů. 🙂

  6. S.V.H. says:

    … stejně jako Shakespeare …

  7. Medea says:

    “jméno Jahve je neověřené a nepravděpodobné”

    Máme spoluhláskový zápis mena hlavného (a neskôr jediného) izraelského boha – YHWH (יהוה). Teda to “Jahve” je dosť pravdepodobné, ale ktovie, možno to bol pôvodne Jehova alebo Yahúwahú 😀

  8. Foxy says:

    Protestant: “Mezi událostí a zprávou o ní leží víra, t. j. snaha aktualisovat poselství a tak ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy.”

    Takže ona je bible dokonce i úmyslně falšovaná… Slovní spojení “ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy” je vskutku velice poetický opis slov “lživě manipulovat s textem”.
    Má pak vůbec smysl přikládat citátům z “Písma” byť i jen špetku věrohodnosti?

    “Kdo tento podíl víry na utváření konečné podoby Písma pomíjí, počíná si stejně nevědecky a nerozumně jako ten, kdo by začal užívat jako historického pramene Homéra…”
    Takto “nerozumně” si počínal jistý Schliemann a nalezl místo, kde stála Trója.
    Jestli se ovšem “ve službě zvěsti obměňovaný” text Písma nehodí ani jako historický pramen, k čemu pak vůbec taková slátanina je?

  9. neruda says:

    Foxy,
    to, co sem protestant postnul, pochází od prof. Jana Hellera, již zesnulého českého starozákoníka. Heller – stejně jako jeho učitel Slavomil C. Daněk – zastával hypotézu, že Starý zákon je teologie, nikoliv popis dějin.
    Problém je v tom, že právě v tom se křesťanští starozákonní biblisté od samého počátku neshodují. Někteří vidí v SZ teologii, jiní dějiny, a někteří od každého něco, aniž by se shodli v tom, co je teologie a co jsou dějiny. Hellerův názor na SZ tedy není ani jediný existující, ani jediný možný, ale není ani jediný uznávaný.
    Navíc Heller nebyl historik, takže jeho domněnka o tom, že SZ je teologie a ne dějiny, není výsledkem historického bádání o dějinách starověkého Izraele, ale jsou to jen teologické spekulace.

  10. Objasnitel says:

    Neuvěřitelná tlachárna. Nejde o nic jiného než o boj mezi dobrem a zlem. Satan nabídl prvním lidem, že můžou žít nezávisle na Bohu a dal nám na to systém (v kterém žijeme stále – civilizace). Bůh nad námi nezlomil hůl a dal nám informace: ,,Co máme dělat, aby jsme se z toho svinstva dostali a neskončili v říši pekla, ale v božím království” – ta databáze se jmenuje Bible. V evangeliu nejde o zázračná uzdravení a velké gesta, ale nejdůležitějším faktorem je, že svou mocí Kristus poroučí démonům, cupuje Satanovu moc (proto ho svět odsoudil a zabil) a nakonec ho porazil a dal nám tak cestu, jak zachránit to nejcenější před věčným zatracením – duši-. Protože tělo je jen prach a voda, ale ta energie, která hýbe tělem je z přirozenosti od Boha. Ateisté nejsou pro Satana výzvou, protože jsou velmi lehkým vlastnictvím z podstaty prvotního hříchu. Ale ti co se nechtějí klanět tvoru, ale tvůrci (Bohu) jsou trnem v jeho oku a snaží se je srazit jako Ježíše. O dost těžší je to v tom, že nejsme tak pevní jako Ježíš.

  11. protestant says:

    Medea says:
    February 26, 2014 at 3:57 pm
    “Byl jiný než je popsán v Exodu, ale byl.”

    Archeologické nálezy skôr dokladajú “pôvodnosť” starých Izraelcov a žiadne stopy prechodu púšťov neboli nájdené (a to napriek tomu, že moderné archeologické metódy dokážu nájsť stopy nomádov aj zo starších období).

    (I. Finkelstein, N. A. Silberman. Objevování Bible: Svatá písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyšehrad, 2001.)

    protestant:
    Vraťme se k Bibli. Je mnoho kritiků Bible, třeba Finkelstein, Silberman, kteří poukazují na to, že například vůbec neexistoval David nebo Šalamoun, že je to mýtus jako například král Artuš. Jak se na tyto pochybnosti díváte?
    Jsou to vyostřené pochyby, které většina solidních biblistů nepřijímá, ať jsou to křesťané, nekřesťané, židé, agnostici. Je jasné, že v Bibli vystupuje spousta mytických postav, že je spousta událostí historicky nedoložitelných, ale ta osnova historická je. David (možná i Mojžíš) je historická osoba, jako je svatý Václav nebo jeho předchůdci v českých dějinách. To, co je před Davidem, je víceméně legenda, ale to, co je po něm, jsou události jasně datované a doložené.

    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/195286-cesi-jsou-vuci-krestanstvi-imunni-rika-petr-pokorny/

  12. protestant says:

    Medea says:
    Máme spoluhláskový zápis mena hlavného (a neskôr jediného) izraelského boha – YHWH (יהוה). Teda to “Jahve” je dosť pravdepodobné, ale ktovie, možno to bol pôvodne Jehova alebo Yahúwahú 😀

    protestant:
    Výslovnost se pravděpodobně nikdy nedozvíme, protože tetragram se nevyslovoval. Opisoval se nejčastěji slovem Pán.
    Tedy Jahve je neověřená konstrukce.

  13. treebeard says:

    Silberman a Finkelstein nehovoria, že Dávid neexistoval – ten jediný dôkaz jeho existencie (stélu, v ktorej sa aramejský kráľ chváli, že porazil kráľa z “domu Dávidovho”) spomínajú. Tvrdia len, že Dávid aj Šalamún boli ďaleko bezvýznamnejši, než ich opisuje Biblia. Dávid podľa nich vládol nejakým 40-50 tisícom obyvateľov žijúcich v dedinách, pričom aj Jeruzalem bol len opevnenou dedinou.

    Bojuješ teda zo slameným panákom.

  14. protestant says:

    Jestliže společným cílem biblických textů bylo oslavit Boží lásku a věrnost, nesmíme se divit, že vše ostatní je tomuto cíli podřízeno. Bible využívá textů starověkých kronik, ale jejím cílem není popisovat historii. Pomocí dochovaných vyprávění a pověstí nám chce povědět o způsobu a směru Božího působení v dějinách. Nesmí nás proto zaskočit, že se biblické vyprávění může v jednotlivostech mýlit a být nepřesné. Stejně tak bychom se neměli divit, že bible používá starověké pověsti, které známe i z jiných pramenů ( např. o potopě). Bible tyto všeobecné známe příběhy přepracovává, aby na nich ukázala, na čem Pánu Bohu záleží. Na bibli není nejpozoruhodnější její stáří, ale to, že pomocí těchto dobově podmíněných textů k nám Pán Bůh může promluvit i dnes. Není důležité, kdo všechno se podílel na konečné podobě biblických textů. Podstatné je, že víra má zkušenost s Bohem, který s námi dodnes jedná a je stejně dobrý, věrný, laskavý i spravedlivý – jako se o tom píše v bibli.
    http://brno1.evangnet.cz/node/351

  15. S.V.H. says:

    protestant:
    Vraťme se k Bibli. Je mnoho kritiků Bible, třeba Finkelstein, Silberman, kteří poukazují na to, že například vůbec neexistoval David nebo Šalamoun, že je to mýtus jako například král Artuš. Jak se na tyto pochybnosti díváte?
    Jsou to vyostřené pochyby, které většina solidních biblistů nepřijímá, ať jsou to křesťané, nekřesťané, židé, agnostici. Je jasné, že v Bibli vystupuje spousta mytických postav, že je spousta událostí historicky nedoložitelných, ale ta osnova historická je. David (možná i Mojžíš) je historická osoba, jako je svatý Václav nebo jeho předchůdci v českých dějinách. To, co je před Davidem, je víceméně legenda, ale to, co je po něm, jsou události jasně datované a doložené.
    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/195286-cesi-jsou-vuci-krestanstvi-imunni-rika-petr-pokorny/

    S.V.H.:
    Protestante, tohle už jsme probírali, ne? Finkelstein a Silberman právě dokládají, že David a Šalamoun s největší pravděpodobností existovali. To, že to neví redaktorka, celkem chápu (i když, chce-li je zmiňovat, měla si o tom aspoň něco zjistit). To, že to neví pan Pokorný, je sice horší, ale nikdo není neomylný a třeba nechtěl ze slušnosti redaktorku opravovat nebo jen tak plácá v rozhovoru, kterému nepřikládá žádnou důležitost. Ale Vám už jsem přesně toto psal. 😉

  16. treebeard says:

    toto spôsobil kto?

    protestant:
    Autor a redaktor této části Bible…. 🙂

    No, a kruh sa nám uzatvára: iste, tie citáty napísal len autor Biblie, ale to aj to “desatoro”. Dostávame sa teda opäť k tomu, že kresťania nemajú v ruke nič.

  17. Foxy says:

    Objasnitel (February 26, 2014 at 5:35 pm): “Neuvěřitelná tlachárna.”

    Ano, vzácně zdravá sebekritika 🙂

    Píšeš: “Nejde o nic jiného než o boj mezi dobrem a zlem. Satan nabídl prvním lidem, že můžou žít nezávisle na Bohu a dal nám na to systém…”

    Ne, tvá úvaha je od začátku chybná.
    Kdyby skutečně existovala entita zvaná “bůh” vybavená obligátně přisuzovanými atributy (všemocný, vševědoucí, nekonečně dobrý universální stvořitel…), tak jak je u všech rohatých vůbec možné, že cosi jako satan vůbec existuje? Buď je ten biblický bůh totální packal a diletant, protože kdopakasiže stvořil při své všemocnosti a vševědoucnosti toho satanáše než sám biblický bůh? A když už ho jednou stvořil takového, jaký ten satanáš údajně je, tak jakýpak boj s ním? To ten biblický bůh je takový lemrouch, že ho při své všemocnosti už dávno neanihiloval do nicoty?

    Píšeš: “…ta databáze se jmenuje Bible”. Kolega neruda pravil: “Někteří vidí v SZ teologii, jiní dějiny, a někteří od každého něco, aniž by se shodli v tom, co je teologie a co jsou dějiny.” Ty děláš z bible jakousi databázi, evangelikálové (probuzenci) zas tvrdí že Bible je jediným zdrojem víry a “Božího zjevení”, blázniví kreacionisté dokonce z doslovného znění bible odvozují stáří Země a její vznik datují na rok 3929 b.c. Dokonce to se vší vážností “vědecky” obhajují 🙂

    Takže celá ta bible nakonec zůstává tak akorát starými pověstmi hebrejskými s naroubovanou legendou o jednom ze židovských disidentů a přilípnutou korespondencí Saula aka Pavla, jehož existence je doložena pouze texty “nového zákona”.

  18. protestant says:

    @ S.V.H

    Ale já to tam dal kvůli něčemu jinému. Kvůli tomuhle:

    Jsou to vyostřené pochyby, které většina solidních biblistů nepřijímá, ať jsou to křesťané, nekřesťané, židé, agnostici.

  19. protestant says:

    treebeard says:
    No, a kruh sa nám uzatvára: iste, tie citáty napísal len autor Biblie, ale to aj to “desatoro”. Dostávame sa teda opäť k tomu, že kresťania nemajú v ruke nič.

    protestant:
    ……v křesťanském životě má hrát hlavní roli naděje, to znamená: aktuálně sice nemáme v ruce prakticky nic, nemůžeme nic vykázat ani dokázat, ale očekáváme, že jednou dostaneme u Boha vše…..
    http://sazava.evangnet.cz/Nadeje-v-solariu–Rimanum-5,1-5.html

    …..A kolik lidí na nás kouká sice z odstupu, ale spíš s politováním, že jsme se nechali zmanipulovat další ideologií, že jsme tak slabí, že potřebujeme náboženskou berličku? A my přesto jdeme – a v rukou nemáme nic…..
    http://sazava.evangnet.cz/Lukas-17,11-19.html

    ……Ne, nic nemám v ruce, v ruce to máš Ty, Ježíši…..
    http://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/verim

  20. Medea says:

    “Ale já to tam dal kvůli něčemu jinému. Kvůli tomuhle:
    Jsou to vyostřené pochyby, které většina solidních biblistů nepřijímá, ať jsou to křesťané, nekřesťané, židé, agnostici.”

    Protestant, Finkelstein a Silberman nespochybňujú existenciu Dávida a Šalamúna (ale archeologicky spochybňujú existenciu jednotného Izraela s Davidom a Šalamúnom na čele). Teda Pokorného kritika sa Finkelsteina a Silbermana netýka.