Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. treebeard

    Ako môžu mať kresťania sekulárne potreby? 😀

    Medea to napísala správne – kresťanstvo (a ani predtým judaizmus) nijako nebránia páchaniu zločinov. Je síce tradičnou logickou chybou, že kresťania sa snažia tvrdiť, že zločiny sú “sekulárne”, lenže ako potom vysvetlíme zločinnosť v časoch, keď 99% ľudí bolo hlboko veriacich. Veriacich v miere, akú si tunajší kresťanskí diskutéri nevedia (a nechcú) ani predstaviť. Ako je možné, ž človek, ktorý ani na okamih nezapochyboval, že existuje nejaký Boh a ten Boh dozerá na naše správanie, aby nás potom súdil, bol schopný spáchať akýkoľvek zločin? Ten zločin určite nebol sekulárny, spáchal ho predsa človek, pre ktorého bol Duch Svätý každodennou skúsenosťou…

    Ako je možné, že Židom, ktorým Boh svojim hrmením zvestoval “nezabiješ” sa nezdalo divné, že o pár dní na to ten istý Boh povedal “zabi každý svojho blížneho”? Vysvetlenie vidím len v jedinom – náboženstvo nikdy nefungovalo.

  2. protestant

    treebeard says:
    February 24, 2014 at 12:04 pm
    Ako môžu mať kresťania sekulárne potreby? 😀

    protestant:

    Co je na tom překvapujícího, když ten pojem pochází z křesťanského prostředí:

    Latinské saecularisatio znamenalo původně změnu, kdy osoba přecházela ze stavu mnišského do stavu světského duchovního.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Sekularizace

  3. protestant

    treebeard says:
    Vysvetlenie vidím len v jedinom – náboženstvo nikdy nefungovalo.

    protestant:
    A ty víš jak má fungovat?

  4. treebeard

    Ako má fungovať? No predsa tak, ako deklaruje: nezabiješ, nezosmilníš, nebudeš variť kozľa v mlieku jeho matky…

    Máš predsa celú knihu plnú predpisov a ty nevieš ako má fungovať? 😀

  5. treebeard

    A je od teba milé, že mi vysvetľuješ pojem sekularizácia, lenže to ty si nazval potreby ustašovcov sekulárnymi. Čo je nezmysel. Ak je raz človek (skutočne) veriaci, jeho potreby predsa nemôžu byť v konflikte s jeho vierou. Snáď nechceš tvrdiť, že tí ľudia sa vedome týrali. Oni nechceli zabíjať, ale museli, pretože mali “sekulárne potreby”.

  6. protestant

    treebeard says:
    Ak je raz človek (skutočne) veriaci, jeho potreby predsa nemôžu byť v konflikte s jeho vierou.

    protestant:
    Ty ses zbláznil. Celá bible je plná příkladů konfliktů věřících s jejich vírou.

  7. protestant

    treebeard says:
    February 24, 2014 at 1:20 pm
    Ako má fungovať? No predsa tak, ako deklaruje: nezabiješ, nezosmilníš, nebudeš variť kozľa v mlieku jeho matky…

    Máš predsa celú knihu plnú predpisov a ty nevieš ako má fungovať? 😀

    protestant:
    Předpisy? Vždyť to jsou pohledy do budoucna. Budoucí tvary máte přece i ve slovenštině, ne?

  8. treebeard

    Předpisy? Vždyť to jsou pohledy do budoucna. Budoucí tvary máte přece i ve slovenštině, ne?

    Je to rozkazovací spôsob, nie obyčajný budúci čas. V slovenčine aj češtine tam máme použitý práve rozkazovací spôsob. V angličtine nájdeš buď trochu archaické “shall not”, čo je rovnaká formulácia, aká sa používa v zákonoch, v moderných prekladoch občas nájdeš aj “do not”.

    Ale bez ohľadu na to, “pohľad do budúcna” to bol pred 2300 rokmi, keď to autori Biblie napísali. Dnes už by to asi mala byť prítomnosť 😉

    Konflikty z vierou veru v Biblii takmer nevidím, mohol by si nejaký citovať?

    A ani si nemyslím, že cieľom kresťanstva je psychická vyrovnanosť ľudí a menej absencií v práci. Medzi prikázaniami som veru žiadne “nezabsentuješ” neašiel.

  9. protestant

    treebeard says:
    A ani si nemyslím, že cieľom kresťanstva je psychická vyrovnanosť ľudí

    protestant:
    To, že si to nemyslíš je druhotné.

  10. protestant

    Je pozoruhodné, že Desatero není napsáno rozkazovacím způsobem ale jako slavnostní vyhlášení, v kterém nám Bůh nabízí možnost žít ve svobodě a vzájemném respektu. Desatero nám doslova vzato nic nezakazuje. Bůh nám v něm oznamuje, co všechno už dělat nemusíme, protože jsme dostali něco lepšího a trvalejšího. Je to vyhlášení svobody pro otroky, kteří byli vyvedeni ze světa, kde každý musel bojovat o svůj holý život a kde platilo právo silnějšího.
    http://brno1.evangnet.cz/node/344

  11. treebeard

    “Nezabiješ” je podľa teba aký spôsob? V čom sa podľa teba líši od rozkazovacieho? (Nenapíš, prosím ťa, že v absencii výkričníka 😀 )

    A prečo sa to celé volá Desať prikázaní?

    Desatoro, tj. tých 16 veršov, ktoré sa v ničom nelíšia od nasledujúcich príkazov a zákazov, sa odjakživa považovalo za súčasť Zákona. To, že nejaký uletený teológ si myslí, že nie, je menej podstatné než to, čo si ja myslím o cieľoch kresťanstva (teda, že hlavným cieľom Jahveho bolo znížiť počet absencií a zlepšiť psychickú pohodu svojich ovečiek 😀 ). Menej podstatné je to preto, že kopa iných teológov a biblistov popísala opak. Ten tvoj citát obsahuje riadne hlúposti “Bůh nám v něm oznamuje, co všechno už dělat nemusíme, protože jsme dostali něco lepšího a trvalejšího.”. To predtým Židia museli zabíjať? Museli závidieť susedovi osla? Museli smilniť? Preboha, mal som o teológoch trochu lepšiu mienku. A nie je to ani nejaké vyhlásenie slobody pre otrokov, pretože hneď šestnáste prikázanie sa venuje nakladaniu s otrokmi.

    Inak, protestant, ak existuje peklo, máš ho isté. Tvoj spôsob obrany viery tým, že ju popieraš a prekrúcaš asi Boha neuspokojí…

  12. protestant

    České slovo „přikázání“ souvisí s příkazy či zákazy, tedy gramaticky s rozkazovacím způsobem. Desatero však v tomto smyslu žádná přikázání neobsahuje.
    http://www.ivysehrad.cz/data/products/down_1878.pdf

    Desatero není etický text založený na rozkazovacích způsobech, ale teologický text konstatující následky Hospodinova činu.
    http://www.navrat.cz/desitka-jiri-benes/d-70346/

    My máme v sobě nějak zafixováno, že Desatero je psáno rozkazovacím způsobem. Rozkazovací způsob pátého přikázání by zněl: „nezabij“. Ve větě: „nezabiješ“ se však jedná o oznamovací způsob. Stejně tak i u většiny ostatních přikázání. Tato skutečnost koresponduje s předchozím odstavcem. Bůh nepřikazuje člověku, jak má jednat, ale po tom, co žil v otroctví, mu oznamuje, jakým způsobem žije svobodný člověk.
    http://www.farnostvlasim.cz/file/364/lekce23.doc‎

    Stejně jako většina přikázání z takzvaného Desatera, ani zápověď šíření falešné pověsti není podána rozkazovacím způsobem. Místo povelu je tu oznámení: ty falešnou pověst šířit nebudeš. Snad tomu lze porozumět i takto: hlavu vzhůru, bez té špatnosti se dokážeš obejít, tobě se to povede, ty na to máš.
    http://www.rozhlas.cz/plus/glosa/_zprava/milos-rejchrt-nebudes-sirit-falesnou-povest–1311998

    Tohle Boží desatero není svěrací kazajka omezení a zákazů – to je deset ukazatelů k životu ve svobodě, v pravém člověčenství.
    http://www.fatym.com/taf/knihy/desatero.htm

  13. Samain

    4 Objasnitel
    “Proto je svět zlý”
    Třesky plesky. Svět samosebou není zlý. Zlí jsou někteří lidé. A je úplně jedno, jestli jsou to křesťané, muslimové nebo ateisté.
    Fakt je, že obvykle se zlí lidé zaštiťují nějakým bohem, když chtějí, aby jejich zlé skutky vyhlížely ušlechtile.
    Ovšem, svět zlý není. To ví každý, kdo se po tom světě umí porozhlédnout.

  14. Foxy

    Tak co mladej, VODPREJSKNEŠ, nebo ti mám pomoct?
    Je to rozkaz, nebo ne?
    Hrátky s jazykem až ke hranici sofistiky mají nesporně svůj půvab, ale u těch přikázání je význam rozkazu jasný.
    Tak hele, mladej, v jednoho boha věřiti budeš! (A jestli ne, tak uvidíš, jaký ti udělám peklo!)
    Takže bez ohledu na gramatické hrátky a slovní tanečky jsou ta biblická přikázání cosi mezi příkazem a temnou výhůžkou.

  15. protestant

    to Foxy.

    Myslím, že ti RŮZNÍ teologové a RŮZNÝCH denominací tomu rozumí trochu lépe.
    Mohu dodat ještě další…. 🙂

    Jinak ten tvůj příklad je příkladem otázky, ne rozkazu. Ptáš se mladýho zda vodprejskne. Rozkaz by zněl jinak: Hele, mladej, vodprejskni….
    Správně jsi ukončil tu tázací větu otazníkem. Rozkaz nemůže končit otazníkem…. 🙂

  16. treebeard

    Protestant, prečo to teda Židia volali zákon? Len tak zo srandy. “Budeš velebiť svojho Hospodina, lebo inak si to odskáču ešte aj tvoje deti.” To vôbec nie je rozkaz 😀

    Videl si už niekedy nejaký zákon alebo medzinárodnú zmluvu? Čo myslíš, akým spôsobom sa v ňom prikazuje?

    Each Member State shall contribute to the creation of Natura 2000 in proportion to the representation within its territory of the natural habitat types and the habitats of species referred to in paragraph 1.

    Každá členská krajina prispeje k vytvoreniu [siete] Natura 2000 v pomere k zastúpeniu typov prírodných biotopov a biotopov druhov na ktoré odkazuje paragraf 1 v rámci jej územia.

    Čo myslíš, Európska komisia nám to oznamuje, či prikazuje? 😀

    A vieš čo sa stane, ak nejaká krajina “neprispeje”? V prípade prikázaní je dosť jasné, milujúci Boh tam prikladá aj vyhrážky. A v zápätí poskytne aj usmernenie pre takých nechápavých, ako si ty – muž, ktorý nesvätil sobotu, bol na priamy príkaz Boha ukameňovaný. Ale ty stále veríš, že to Boh len oznamuje.

  17. Foxy

    protestant, February 24, 2014 at 3:52 pm, to Foxy.

    “Myslím, že ti RŮZNÍ teologové a RŮZNÝCH denominací tomu rozumí trochu lépe”.
    Myslíš tomu používání sofistiky? O tom nepochybuju. 🙂

    “Jinak ten tvůj příklad je příkladem otázky, ne rozkazu. Ptáš se mladýho zda vodprejskne. ”
    Formálně je to otázka. Ve skutečnosti je to důrazný příkaz.
    Pokud by dotyčnej “mladej” dělal blbýho a vzal jej jako otázku (a nebyl dostatečně fysicky zdatný), velice rychle by se přesvědčil, že i otázka může být příkazem.

    Desatero přikázání jsou příkazy, i jdyby to veletucty theologů okecavalo dokulata. Ale nepochybuji, že dokážeš dodat velehafo theologického moudra, dokazujícího pravý okap.

Comments are closed.