V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Samain says:
Můj názor na Bibli – nikdy jsem jí nečetl.
…ale víte že má obrovský obsah.
Hm. Já jí četla. Rozhodně má obsah. Obsah který si velmi často protiřečí.
protestant:
Představ si soubor české literatury od Kosmase po dnešek (takový je asi časový rozsah knih Bible).
Myslíš, že by bylo možné, aby si takový soubor neprotiřečil?
protestant:
Představ si soubor české literatury od Kosmase po dnešek (takový je asi časový rozsah knih Bible).
Myslíš, že by bylo možné, aby si takový soubor neprotiřečil?
Nojo, ale nikdo taky neprohlašoval takový soubor české literatury od Kosmase po dnešek coby “Slovo Boží”, jak tomu zhusta právě u bible je. Také nevím, že by citáty ze souboru české literatury od Kosmase po dnešek byly brány jako nezpochybnitelná “Pravda Boží” a konečný argument, pečetící jakoukoliv diskusi.
Foxy – on kdyby Protestant ocitoval vše, tak tam to píšu jasně – že to považuji za kroniku.
Foxy says:
Nojo, ale nikdo taky neprohlašoval takový soubor české literatury od Kosmase po dnešek coby “Slovo Boží”, jak tomu zhusta právě u bible je. Také nevím, že by citáty ze souboru české literatury od Kosmase po dnešek byly brány jako nezpochybnitelná “Pravda Boží” a konečný argument, pečetící jakoukoliv diskusi.
protestant:
Dělám něco takového Foxy?
No na těhle úvahách o kvantových duších a pseuvědeckých objevech je hezké to, že s nimi nepřicházejí skutečně renomovaní vědci, nebo to zůstává zcela ve formě spekulací (i vědec může spekulovat, ale oddělovat to od vědeckých objevů). Nejvýznamnější výzkumníci přes mozek, biologii či fyziku (kvantovou – Weinberg či kosmologii – Hawking) jsou ateisté a nevěří ani na inteligentní energie a podobné moderní eufemismy pro bohy (či boha) 😀
Kvantová duše a svobodná vůle 😀 – to že je “svobodná” kvantová částice ještě neznamená, že je svobodný počítač složený z hmoty (i z té co zkoumá urychlovač částic, čili částice a hmota existují, narozdíl od nepotvrzené a nadbytečné duše 😀 ).
Počítačový program a hardware jsou věci středních velikostí, jako mozek, chovají se jinak než částiče, ze kterých jsou složeny. Částice se chová jako vlnai částice, člověk/mozek ne. Částice může být “svobodná” ve smyslu náhody, ale předměty z nich složené, už atomy, se chovají čistě mechanicky. I robot chovající se podle programu je složený z “částici”, ale žádnou kvantovou duši nevykazuje, ani PC, ani králík ani člověk a jeho mozek/duše 😀
Je počítač svobodný jen proto, že je složený ze stejných základních částic jako člověk? 😀 NE…
Má počítač duši jen proto,že jsou někde hluboko v něm kvantové jevy? Ne, nic takového na střední úrovní nevykazuje…
(ps. až se tohle martiXXX dozví, tak se mu rozpadne ksicht 😀 😀 😀 – zatím a hezký týden) 😀 😀 😀
Nejvýznamnější výzkumník v oblasti lidského těla byl v Německu ve 40. letech minulého století Mengele. Máme si z něj brát nějaký příklad?
Důkaz, že byl Mengele nejvýznamější výzkumník?
Nebyl Mengele bavorský katolík a neměl za pasem dýku Gott mit uns ? 🙁
Nebyl to hlavně křesťan, jako ustašovci co vraždili v koncentračních táborech, které i nacisté považovali za příliš kruté ? 🙁
“Koncentrační tábor v Jasenovci byl i některými nacistickými důstojníky považován za hrůzné místo. ”
🙁 🙁
“VlajkaUstaša – Chorvatské revoluční hnutí bylo chorvatské ultranacionální, ke katolictví se hlásící a fašistické hnutí působící zejména v meziválečném období a v období druhé světové války.”
Co dokážou křesťané ani ti nejhorší vědci nedokázali 🙁
http://cs.wikipedia.org/wiki/Usta%C5%A1ovci
….Tato organizace byla založena v roce 1930 v Itálii[1] a jejím cílem bylo vytvořit samostatný chorvatský stát jako odpověď na srbskou hegemonii a utlačování. Ideově se snažili ustašovci odkázat na politický program Ante Starčeviće a Strany práva z konce 19. století. ….
Tedy jasná politika. Boj o území, o vliv, o zdroje. Běžné sekulární potřeby. Nic křesťanského.
Následovně: Vše stvořil Bůh – To co známe i to neznáme, protože na to nemáme smysly. Rozdělil svou energii, které říkáme duše a umístil ji do našeho těla z prachu a vody vzhledem k Zemi, kterou pro nás stvořil. Naše hmotné tělo nese jenom a pouze duši, kterou si tady máme velebit, aby mohla pokračovat v “božím království” nebo-li v univerzu. Proto máme svobodnou vůli, aby jsme mohli ukázat jak jsme “hodnotní” pro další život. Stejně jako Bůh stvořil anděla Satana. nejvíc zářil a měl největší boží přízeň. Jenže jako každé boží stvoření měl i on svobodnou vůli a rozhodl se vzepřít se (nejspíš EGO). Byl od Boha potrestán, ale jelikož byl mocný, tak si ponechal své podřízené anděly (démony), aby mu sloužili. Když Bůh tvořil náš svět, Satan si ho vybral za účelem podrobení si lidských tvorů (aby demonstroval svou moc vůči Bohu). Jelikož si vážně svět podrobil skrze Adama a Evu, tak je králem světa a mluví se o době temna. Mluví o tom sám ježíš v envangeliu. Proto je svět zlý. A jeho činnost za živa se hlavně soustředila na vyhánění démonů a ničení Satanovy nadvlády, proto ho svět nesnášel. Svým učením a svou smrtí demonstroval Boží království a dal nám do něho vstupenku skrze vykoupení. Abychom neupadli po smrti do říše pekla, kterou Satan se svou družinou chystá pro naše duše. Proto je jeho učení “pravda” a věřící, tak mohou mluvit o pravdě.
…Bůh stvořil anděla Satana. nejvíc zářil a měl největší boží přízeň. Jenže jako každé boží stvoření měl i on svobodnou vůli a rozhodl se vzepřít se (nejspíš EGO). Byl od Boha potrestán, ale jelikož byl mocný, tak si ponechal své podřízené anděly (démony), aby mu sloužili. Když Bůh tvořil náš svět, Satan si ho vybral za účelem podrobení si lidských tvorů (aby demonstroval svou moc vůči Bohu)….
Nechápu úplně logiku – Bůh je všemocný a Satan mu jen tak vezme jeho dílo, aby demonstroval svou moc – tak kdo je mocnější? Jestliže je Bůh všemocný, pak musel ponechat Satanovi svět DOBROVOLNĚ, jinak by ho přece snadno odkázal do patřičných mezí – ovšem v tomto kontextu mi z toho vychází, že
a) Bůh ví, že Satan je zlý, přesto mu dobrovolně mu podstoupí vládu nad světem
b)ví, že to pro lidi nebude dobré…ale stejně to udělá – udělá z lidí, svých stvoření, pokusné králíky, u kterých ví, že budou trpět
c)jak z toho vyplývá, že Bůh miluje lidi a je milosrdný? Když někoho milujete, přejete si jeho radost a štěstí, ne zármutek a utrpení…
Jsem věčný pochybovač, přiznávám, proto jsem nikdy nedokázala věřit…
Ale dokázala. Například jsi uvěřila, že sem napsat tvoji reakci má nějaký smysl. 🙂
tím bych si vůbec nebyla jista…:D
bez víry bys zde neztrácela čas 🙂
Hele, protestante, není víra jako víra. Nad nejednoznačností tohoto slova už zde mnoho bylo napsáno – takže jakou víru máš zrovna na mysli?
Víru v to, že to má smysl. Už jsem to přece napsal. Maukycz neví zda to má smysl, ale věří tomu. Jinak by se psaním toho příspěvku nezabývala.
Víra je prostě víra.
Lenže maukycz písala o viere v Boha a Satana, nie o viere, že je písanie má zmysel.
BTW, ľudia zďaleka nepíšu, nehovoria, nekonajú, …, len vtedy, ak veria, že to má zmysel. Teraz zas hovorím o nejakom “aspoň trochu vyššom zmysle” (dúfam, že ťa tým príliš nezmätiem 🙂 ). Dovolím si tvrdiť, že človek bežne robí veci, o ktorých tuší, že nemusia mať zmysel a prestane ich robiť až vtedy, keď sa o nezmyselnosti opakovane presvedčí – napr. snaha “vychovávať” deti, s ktorými sa stretávame len nepravidelne – skúšame to “pre ich dobro”, hoci vieme, že pravdepodobne nás budú mať len za otravných dospelých.
Pokiaľ ide o nejaký “drobný zmysel”, tak kopu vecí robíme preto, že pre nás napr. má zmysel komunikovať s inými ľuďmi. Čiže, ak maukycz reagovala na názor v diskusii, tak to mohla urobiť len preto, že ju daný názor niečím vyprovokovala a cítila potrebu odpovedať. Zmysel pre ňu mala tá reakcia samotná. A o tom “minizmysle” VEDELA už vtedy, keď to písala, nepotrebovala v neho veriť. Nijaký vyšší zmysel, v ktorý by potrebovala veriť, vôbec nemusela mať na mysli.
protestant says:.
“Víra je prostě víra.”
Varuji tě!
Nelži!
Nebo propadneš peklu!
Víra (belief) není totéž jako víra (faith).
Nezneužívej nejednoznačnosti češtiny v tomto slově se vyskytující, nebo tě Zeus hromovládný skrz Peruna velemocného svým bleskem oslepivým ve škvarek čadící na fleku tom promění!
Nepleť se do něčeho, čemu nerozumíš…. 🙂
Sklapni, cucáku!
(Je to přiměřeně vyvážená odpověď ve smyslu veřejnoprávních regulí?)
Není víra jako víra.
Víra (belief) není totéž jako víra (faith).
Nezneužívej v tomto slově se vyskytující nejednoznačnosti češtiny!
Nebo špatně skončíš (viz výše)!
Jak už jsem napsal – do toho čemu nerozumíš se raději nepouštěj.
ad – Není víra jako víra.
Víra (belief) není totéž jako víra (faith).
Nezneužívej v tomto slově se vyskytující nejednoznačnosti češtiny!
Foxy, víra je víra. Myslím, že čeština je pro pochopení smyslu slova dostatečně kompetentní.
A čo je teda tá viera, 🙂
Protestant rád využíva (zneužíva) nejednoznačnosť termínu a obšťastňuje príkladmi typu “aj ateista je veriaci, pretože verí, že zajtra tiež bude deň”. A odmieta uznať, že pre účely tohto fóra termín viera znamená náboženskú vieru. Skrátka, udržiava svoje vody mútne, pretože vie, že čistá voda by odhalila jeho prázdnotu.
Pri iných príležitostiach zas tvrdí, že veriť = dúfať.
http://zabreh.evangnet.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=76:va-je-kdyra8230-kdyr-duji-jakub13-16&catid=86:nedelni-kazani&Itemid=50
http://horni-krupa.evangnet.cz/kazani/dej-nam-min-viry-lk-175-6-15-nedele-po-trojici
http://podebrady.evangnet.cz/clanky/mal%C3%A1-v%C3%ADra-sta%C4%8D%C3%AD-lk-175-10
svatahmota says:
February 24, 2014 at 10:19 am
Důkaz, že byl Mengele nejvýznamější výzkumník?
Nebyl Mengele bavorský katolík a neměl za pasem dýku Gott mit uns ? 🙁
protestant:
Kdo určí zda byl či nebyl křesťanem?
Kdo určí zda byl či nebyl křesťanem?
Kdo? No přece True Scotsman!
Jestliže se tu bavíte o tom, který katolík jak selhal a byl krutý. Tak to nebyl dobrý katolík, nýbrž a jen člověk vydávající se za spravedlivého a přitom byl v moci Satana. Jelikož každý katolík si má být vědom toho, že je tu aby sam sebe zdokonalil v očích božích a mohl být pasován na vyšší bytost. Těžko může být katolík člověk, který zneužije moci nebo pokušení, aby udělal díru do hmotného světa. Duše nic z hmoty nepotřebuje, ale tělo ano.
Na co církev často zapomíná, ale sama si sepsala: Celé dějiny lidstva totiž prostupuje usilovný boj proti mocnostem temnot. Tento boj se zrodil na samém počátku světa” (GS 37). „Člověk na samém počátku dějin však zneužil z návodu Zlého své svobody, povstal proti Bohu a zatoužil dosáhnout svého cíle rnimo Boha. Neboť (lidé) ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha, ale jejich pošetilé srdce se zatemnilo a sloužili spíše tvoru než Tvůrci” (GS 13). „Proto (Bůh) poslal svého Syna v těle, jaké máme my, aby skrze něho vytrhl lidi z moci temnot a satana” (AG 1,3).
Protestant: “Nejvýznamnější výzkumník v oblasti lidského těla byl v Německu ve 40. letech minulého století Mengele.”
Prosím Ťa, čím bol “najvýznamnejší”? Jeho experimenty boli primitívne a vedecky bezcenné.
Pro tehdejší nacisty byl velmi významný…..
Kdo určí že nebyl křesťan, třeba si jen do Bible promítal sám sebe, vykládal si jí jinak než ty, což dělá každý křesťan 🙁
Třeba si vzal za vzor boží chování k Egypťanům či Amálekům nebo obyvatelům Jericha,… prostě genocida jako genocida… 🙁 (ježíš nepřinesl mír, ale meč, meč kterým Mengele čtvrtil lidi)
svatahmota: Být vychován v křesťanství a mít modlitební knížku jako Mengele je zbytečné, když se připojíte k Satanu skrze nacismus (proudu moci). Tento člověk zatratil sám sebe stejně jako padlí andělé. A brát ho za křesťana může jen člověk, který ho tak chce vidět.
Objasnitel, nemůžeš dokázat ani anděly, natož satana. Čili to že nechceš vidět Mengeleho jako křesťana svědčí o tom, že ho tak nechceš vidět 🙁 (stejně jako ustašovce či jiné klerofašisty) 🙁
Protestant: “…Tato organizace byla založena v roce 1930 v Itálii[1] a jejím cílem bylo vytvořit samostatný chorvatský stát jako odpověď na srbskou hegemonii a utlačování. Ideově se snažili ustašovci odkázat na politický program Ante Starčeviće a Strany práva z konce 19. století. …
Tedy jasná politika. Boj o území, o vliv, o zdroje. Běžné sekulární potřeby. Nic křesťanského.”
Faktom je, že katolicizmus ustašovcom v ukrutnostiach nebránil, ba práve naopak, k ukrutnostiam voči pravoslávnym motivoval.
Medea says:
Faktom je, že katolicizmus ustašovcom v ukrutnostiach nebránil, ba práve naopak, k ukrutnostiam voči pravoslávnym motivoval.
protestant:
..tedy šlo o běžné sekulární potřeby – rozšíření svého vlivu, potlačení konkurence….