
V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Já bych se k existenci přirozených čísel jako reálně existujících docela klonil … ale ono to dost záleží na tom, co míníme slovem “existuje” – a tato otázka není až tak triviální, jak by se mohlo zdát.
V tomto konkrétním případě tím slovem JÁ míním, že považuji za vysoce pravděpodobné, že kterákoliv jiná inteligentní bytost, třeba klidně i v externím vesmíru, by na koncept přirozených čísel přišla. V tomto smyslu podle mě přirozená čísla existují.
michal:
michale, pokusil jsem se přihlásit, ale hlásí mi to, že mne musíš potvrdit. Pokud jsem blbec já, tak řeknu někomu v kanceláři, ať mne tam dostane, ale nerad bych aby každý hned věděl, co momentálně řeším v pracovní době, když po ostatních chci, aby v ní pracovali 😉
Teď mě napadá, že je dokonce možné, a snad i pravděpodobné, že by různé inteligentní bytosti v různých částech Vesmíru přišly na koncept Boha, podobný našemu (bytost, absolutní jsoucno, prvotní příčina,…)
V TOMTO smyslu bych byl ochoten i (idei) Boha přisoudit existenci. Jenže zde vidíme rozdíl mezi existencí subjektu, a existencí ideje subjektu. Možná bychom tedy i v případě přirozených čísel měli mluvit spíše o existenci ideje přirozených čísel, než o existenci jich samotných…
Petře, já Tě tam v neaktivních uživatelích nemám. Dokončil jsi tu registraci korektně?
Jinak bych Tě mohl založit sám, a pak by sis změnil heslo…
PS. blbec zcela nepochybně nejsi 🙂
http://www.nytimes.com/2014/02/16/opinion/sunday/is-the-universe-a-simulation.html?_r=0
Peter, otvorila som tému “platonizmus” na ateistickom fóre: http://www.i-ateismus.cz/forum/viewtopic.php?f=4&t=432
Duchovní učení považují ale filosofie za pouhou hru mysli..i když zajímavou 🙂
michal: To jste Michale dospěl k témuž co Kant – tedy že každý “čistý rozum” dospěje k něčemu, co můžeme nazvat regulativní idea Boha. A shodně jako Kant říkáte, že jenom proto, že jsme dospěli k regulativní ideji nutné takovému rozumu, nemůžeme tvrdit, že taková ideje má reálnou existenci.
Což z druhé strany neznamená, že takovou reálnou existenci nemá – rozumově o tom nelze nic vypovědět, ale může to být předmětem víry (která nemá žádné minusové znaménko – Kant byl věřící člověk…)
Takže pro mne z toho vyplývá, že pokud to takto říkáte, pak číslo vnímáte jako ideu nutnou každému “čistému” rozumu, tam, kde se takový druh rozumu ve vesmíru vyskytne, ale nepřisuzujete mu z toho vyplývající reálnou existenci.
Michal, to Tvoje stanovisko je tak roztomilo nekonzistentné 😀
michal: Jinak už jsem i na vláknech přihlášen, díky za součinnost 😉
Petr: není zač, rádo se stalo! 😉
Médeo, je to prosté: filozoficky tíhnu k tomu, chápat i prostor jako diskrétní – matematicky spojité objekty mi do reálného světa příliš nezapadají. Ale NETVRDÍM, že prostor skutečně diskrétní je. Nemám to podloženo, je to jen můj názor, založený na mé fyzikální a matematické intuici.
Co ale tvrdím, je, že pro účely o kterých jsme se zde bavili (tj. zakódování úplného stavu konečné části Vesmíru přirozeným číslem) lze na prostor pohlížet, JAKO BY BYL diskrétní, což jsem taky takto napsal.
Kde udělal pan pastor chybu? 🙂
http://www.lidovky.cz/jed-mi-neublizi-kazal-pastor-ritualni-tanec-s-hady-jej-stal-zivot-php-/zpravy-svet.aspx?c=A140217_155532_ln_zahranici_msl
Libuše Libusza: Jasně, na štěstí ano. Ale potom na co je Písmo? “… Z jedné a téže Bible je možno dokázat, že: – skoro všichni lidé budou zatracení a že všichni budou spasení. – že otroctví je božím zařízením, a že všichni lidé mají být svobodní, – že mnohoženství je dovoleno a že muž má mít jen jednu ženu, – že vlády jsou ustanoveny Bohem a že lid má právo svrhnout a zničit vládu, – že všechny lidské činy jsou předurčeny od věčnosti, ale že člověk je přece svobodný, – že všichni pohané budou zatracení, že všichni pohané budou spasení, – že musíte být pokřtění pokropením, že musíte být pokřtění ponořením, – že není spásy bez křtu, že křest je zbytečný, – že musíte věřit v Trojici, že postačí věřit v Boha, – že musíte věřit v božství jednoho hebrejského venkovana a že zároveň on byl z poloviny člověkem, – Že byl z krve Davidovy po svém domnělém otci Josefovi, jenž nebyl jeho otcem, a že není nutno věřit, že Kristus byl Bohem, – že musíte věřit v Ducha svátého, že je to lhostejné, – že musíte světit sobotu, že Kristus nic takového neučil, – že Kristus založil Církev, že nezaložil žádné Církve, – že mrtví budou vzkříšení, – že nebude žádného vzkříšení, – že Kristus ještě jednou přijde, že nás navštívil naposledy, – že Kristus vstoupil do pekel a kázal uvězněným duchům, že nic takového nevykonal, – že všichni židé budou zatracení, že všichni židé přijdou do nebe, – že všechny zázraky popsané v bibli byly vykonány, – že některé z nich nebyly vykonány, protože jsou dětinské a bezúčelné, – že celá Bible je Bohem vnuknutá, že některé z biblických knih nejsou Bohem vnuknuty, – že bude poslední soud, při němž ovce od kozlů budou odděleny,- že nikdy nebude žádného posledního soudu, – že obětní chléb a víno se mění v maso a krev Boha a Trojice, – že se nemění, že Bůh nemá ani maso, ani krev, – že je místo, nazváné očistec, že není takové místo, – že nepokřtěné děti budou zatraceny, – že budou spaseny, – že musíte věřit v apoštolské vyznání víry, – že apoštolové neustanovili žádné vyznání víry, – že Duch svátý je otcem Krista, – že Josef je jeho otcem, – že duch svátý má podobu holubice, – že není žádný svatý Duch, – že kacíři mají být pobití, – že nemáte odporovat zlu, – že máte vraždit nevěrce, – že máte milovat své nepřátele, – že se nemáte starat o zítřek, ale pilně pracovat, – že máte dávat všem, kdož vás prosí, – a že ten, kdo se nestará o svou domácnost, je horší než nevěrec…. Na důkaz všech těchto tvrzení, všech těchto rozporů byly napsány tisíce knih, byly předneseny miliony kázání, nesčíselné meče zčervenaly krví, a tisíce a tisíce noci ozářily plameny hranic…. Miliony kněží a kazatelů rozmnožily nejasnosti svatého Písma svým výkladem, ukazujíc moudrost nesmyslu, nesmyslnost moudrosti, laskavost ukrutenství a pravděpodobnost nemožnosti…” – (z knihy: “O pověrách a zázracích” – R. G. INGERSOLL.)
Libuše Libusza Jednou jsem mluvila s velmi inteligentní paní ze Svědků Jehových, jak si s těmi rozpory poradila? Ona se přiznala,že prostě se modlila o víru, aby na ty rušivé věci přestala myslet… Nevyjasnilo se jí nic, jen ty otázky vytěsnala, protože chtěla zůstat ve své Církvi nechtěla ztratit víru…
Čestmíre to je super shrnutí! Není ta Ingersollova kniha někde k sehnání? Jdu se podívat!
Vidíte, Čestmíre, kdyby se Niels Bohr lépe vzdělával v křesťanství, nemusel si do erbu k nápisu: “Contraria sunt complementa” cpát jing a jang…:-)
Michal says:
February 18, 2014 at 10:36 am
Kde udělal pan pastor chybu? 🙂
http://www.lidovky.cz/jed-mi-neublizi-kazal-pastor-ritualni-tanec-s-hady-jej-stal-zivot-php-/zpravy-svet.aspx?c=A140217_155532_ln_zahranici_msl
protestant:
Udělal chybu ve stejném jako ten z vtipu:
Malou vesničku zasáhnou povodně. Hasiči evakuují všechny obyvatele a zaklepou i na dveře fary. “Otče, pojďte s námi, odvezeme vás do bezpečí.”
“Děkuji vám, pánové, ale já tu zůstanu, mne zachrání Bůh.”
Hasiči odejdou, voda stoupá, fara je pod vodou a farář přeběhne do výše položeného kostela. Hasiči přijedou na člunu. “Otče, pojeďte. Jinak se už odsud nedostanete!”
“Ne, mne zachrání Bůh.”
Hasiči odplují a voda stoupá dál. Farář se už drží špičky kostelní věže, když tu přiletí záchranářská helikoptéra. “Otče, chyťte se lana, dostaneme vás odtud!”
“Ne, mne zachrání Bůh,” trvá paličatě na svém farář.
Helikoptéra odletí, voda stoupne ještě víc a farář se utopí. Přijde do nebe a zklamaně se ptá Boha: “Pane, jakto, žes mě nezachránil? Jak to, že jsi mě nechal utopit?”
“Já že jsem tě nechal utopit? A kdo myslíš, že ti poslal ty hasiče a helikoptéru?”
petře, typicky křesťanské mlžení. Já tvrdím, že křesťanství je opravdu “gumové” a zdůvodní si téměř cokoli. Někdy se to ale nevyplatí: http://www.novinky.cz/koktejl/327895-kazatel-se-chtel-po-ustknuti-uzdravit-modlitbami-zemrel.html
Protestant, podľa mňa len ten pastor chcel aplikovať evanjelium v praxi 😉