Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. Foxy

    martiXXX (February 9, 2014 at 4:59 pm) says:
    Zajímavé je, že ateističtí fyzici se nechtějí bavit o skrytých parametrech, tvrdí, že příroda je prostě v základech podivná a jiná než ji známe, kontraintuitivní, odporující zdravému rozumu.

    Zdravý rozum zachycuje chování světa v rozměrech lidských, který je možno popsat Newtonovou fysikou. Pakliže se naše úvahy dotýkají mikrosvěta či makrosvěta, kde už Newtonovy zákony přestávají platit (neboť jsou jen speciálním případem zákonů makro či mikrosvěta), musí současně s tím přestávat platit i ony intuitivní zákony zdravého rozumu – neboť i ony jsou založeny na vlastnostech světa lidských rozměrů.
    Příroda ve svém celku je extrémně podivná a zcela kontraintuitivní. Pouze ve světě lidských rozměrů (v tom mrňavém intervalu mezi supermegavelkými a minipidiprťavými velikostmi) je lidsky přijatelná a intuitivně pochopitelná.

    V momentě, kdy se začnou zákony mikrosvěta neuváženě aplikovat na “svět zdravého rozumu”, výsledkem bude krásná, leč nesmyslná fantasie.

  2. martiXXX

    Foxy…jenže kvantovka je podivná…a nikdo neví kdy a jak přechází tzv. mikrosvět v tzv. makrosvět a jakým způsobem…zjistili, že hodně velké molekuly se chovají jako vlna i částice, že podléhají zhroucení vlnové funkce, atd. Mám dojem, že narazíme na nové paradigma, narazí se na nový způsob přemýšlení o světě

  3. martiXXX

    http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/teoriehmoty/kvantoveparadoxy.htm

    Je tedy otázkou, co je vlastně realita, kterou reprezentuje kvantový stav popsaný superpozicí různých stavů a na které úrovni mezi kvantovým stavem a pozorovatelem dochází ke kolapsu vlnové funkce a co reálně se tím popisuje.

    Právě to je důvodem k hledání mikroskopických systémů, které jsou v propleteném kvantovém stavu a svou hmotností se přesunují od klasických kvantových hodnot k hodnotám makroskopickým. Propletený kvantový systém dvou atomů yterbia se podařilo vytvořit v roce 2007. To byl sice velký krok k využití kvantové fyziky v počítačích, ale pořád máme mikroskopický objekt. Vytvoření co nejtěžšího objektu, který je popsán superpozicí více stavů a pozorování, zda a jak u něj probíhá kolaps vlnové funkce, je veden v řadě směrů. Některé z nich popsal nedávno Peter Kluvánek ve svém článku na Oslovi. Jedná se například o pozorování interference při průchodu dvěma štěrbinami. Jde o opakování známého interferenčního experimentu s elektrony. Používají se stále těžší systémy, například Peterem Kluvánkem zmíněný experiment s molekulou fluorofulerénu, která má 100 atomů.
    Jednou z cest je i zkoumání Boseho-Einsteinova kondenzátu, kdy máme atomy s celočíselným spinem, tedy bosony. Objekty s celočíseným spinem (bosony) se na rozdíl od objektů s poločíselným spinem (fermiony) mohou ve velkém množství nacházet v jednom kvantovém stavu. Boseho-Einsteinův kondenzát můžeme připravit ochlazením oblaku vhodných atomů na teploty velmi blízké absolutní nule. Tím se všechny atomy dostanou do jediného stavu s tou nejnižší energií. V jednom stavu jsou tak superponovány jeden boson přes druhý, vzájemně se nedají rozlišit a tvoří jeden obří superatom. Prvním atomem, u kterého se to podařilo, bylo rubidium. Později se vznik Boseho-Einsteinova kondenzátu pozoroval u řady dalších. V tomto případě už máme kvantový systém až s deseti tisícovkami atomů. Na velmi zajímavém projektu pracuje skupina QUANTUS, která studuje oblak atomů 87Rb ve stavu Boseho-Einsteinova kondenzátu v podmínkách mikrogravitace. Zatím testuje systém při volných pádech z výšky 146 m. Ale připravuje se pokračování těchto experimentů na oběžné dráze na stanici ISS. V tomto případě lze tento kvantový systém, který se chová jako jedna částice (superatom), použít pro interferometrii s „hmotnými“ vlnami (tedy opět obdoba experimentu se dvěma štěrbinani) a to s objektem o tisícovkách atomů. Kromě potvrzení kvantové superpozice by se v prostředí mikrogravitace pomocí této interferometrie dala provádět i velice přesná měření související s obecnou teorií relativity.
    Je třeba zdůraznit, že není problém s tím, že by kvantová fyzika v limitních případech nepřecházela v klasickou fyziku, tedy s principem korespondence. Problém je s tím, jakou realitu popisuje superpozice různých stavů a co a na jaké úrovni se realizuje při kolapsu vlnové funkce. Jde o to, jak vypadá realita, když ji například ani principiálně pozorovat nemůžeme. Tedy například, co za realitu jsou třeba virtuální částice popisující interakce a řadu dalších kvantových procesů, které v hranicích daných Heisenbergovým principem neurčitosti mohou i „narušovat“ zákony zachování energie či hybnosti. V článku o těchto jevech souvisejících s popisem vakua jsem zmiňoval tři různé pohledy na průběh vzniku Hawkingova záření. Podstatné však je, že všechny při své aplikaci vedou při konkrétních výpočtech ke stejným hodnotám měřitelných veličin.

  4. martiXXX

    http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/teoriehmoty/kvantoveparadoxy.htm

    Existuje několik filozofických interpretací popsaných kvantovaných vlastností. Žádný není úplně uspokojivý a všechny pochopitelně musí správně popisovat všechny známé měřitelné skutečnosti. Pokud se stejně jako v případě rozhodnutí mezi lokálností (se skrytými parametry) a nelokálností kvantové fyziky nenajde nějaký experiment, který by rozhodl mezi různými filozofickými interpretaci, nelze mezi nimi najít tu správnou. Stejně jako v počátcích kvantové fyziky jsou otázky její filozofické interpretace stále otevřeny. Na druhé straně byla a je kvantová fyzika extrémně úspěšná v popisu (i když neúplném) našeho světa. Velká část fyziků se tak s touto situací, kdy Bůh s námi hraje kostky a občas dokonce tak, že na ně ani on sám nevidí, smířila. A zastává do značné míry pragmatický minimalistický pohled na kvantovou fyziku jako skvělého nástroje pro popis fyzikální reality.
    Jak už jsem psal, existuje řada článků o podivnostech kvantové fyziky. Dovolil bych si na závěr zmínit a doporučit velice pěknou a i laikům srozumitelnou sérii pěti článků v časopise Vesmír, kterou pod názvem „Kvantové hádanky“ napsali Miloslav Dušek a Pavel Cejnar.

  5. xorron

    Exhibovat na tomto fóru je obvyklé. Nic to nepřináší. Člověk má v genové výbavě sklon k mysticismu. Z toho vyplývá vše náboženské. To je pojistka přežití. Pouhý rozum by na jisté situace nestačil. To je vše. Má to různou formu, nejen kultovní. Žádný bůh není, nic neřídí. Pokrytectví je hlavní rys věřících, kteří se ohánějí kdoví čím, vyvyšují se, ale nakonec mají základ jen v hloupých posvátných historkách. Inu, věřte si dál na zázraky, na mariánská zjevení, na vylití ducha sv. a podobně. Ale když půjde do tuhého, jde víra stranou. Onemocníš. Kdo ti nemoc dal? Bůh ji seslal? Zbaví tě nemoci bůh, nebo lékař? Přepadne tě lupič. Nastav mu tvář. Kdepak. Musíš se bránit a třeba ho zabít. Atd. Je to vše moc primitivní? Budete tady raději exhibovat s kvantovou fyzikou? Když to dělá dobře, tak prosím.

  6. martiXXX

    Pro xorron:

    Viz výše. Článek od fyzika, který se tím zabývá a jeho věcné konstatování. Takže jak víš, že máš správnou interpretaci?

    “Pokud se stejně jako v případě rozhodnutí mezi lokálností (se skrytými parametry) a nelokálností kvantové fyziky nenajde nějaký experiment, který by rozhodl mezi různými filozofickými interpretaci, nelze mezi nimi najít tu správnou.”

  7. martiXXX

    A xorrone dával jsem tady odkaz na článek v Oslu , jak to souvisí s klasickým pokryteckým náboženstvím? Vypadá to, že na každém šprochu, pravdy trochu…a to je megašproch organizovaným náboženstvím a pokrytectvím deformovaný a zkreslený

    Máme kvantové vědomí, propojené s předivem časoprostoru?

    http://www.osel.cz/index.php?clanek=7442

  8. Foxy

    xorron (February 9, 2014 at 8:08 pm) says: Budete tady raději exhibovat s kvantovou fyzikou? Když to dělá dobře, tak prosím.

    Já už tedy ne.
    Těžko k tomu mohu říci víc. Jen to, že ani ty nejdivočejší podivnosti kvantové fysiky nejsou důkazem reálné existence nadpřirozena. Ani tudy cesta k bohu nevede.

    Dreimal sorrry.

    Z mé strany tato OT diskuse utnuta.

  9. martiXXX

    Pro Foxy.
    To že nejsou důkazem nebo nejsou o tom nerozhoduje nějaký pocit nebo názor. Je mi líto. Vy vlastně uzavíráte vědě cestu. To je strašlivě nevědecké. Věda se neptá na pocity ale na experimenty, hypotézy, důkazy. Je mi líto. Vidím, že vlastně ve jménu svého ateismu vědci nejste, Věda nesnáší předsudky a pocity.

    A co je to vlastně nadpřirozené???????????????? Není nadpřirozené vlastně selským rozumem neuchopitelné? Tedy současná velmi úspěšní kvantová fyzika? Či co to je?????????????

    Budoucnost ukáže…Uvidíme 🙂

  10. martiXXX

    Xmal sorry…předsudky a omezenost vůči budoucímu vývoji poznání a vědy jsou podle mě problémem zdejších “ateistů” prostě mají názor a pocit …a tohle má být věda??? 🙂

  11. Foxy

    martiXXX (February 9, 2014 at 7:30 pm) says: hranice velkého a malého..hranice jsou velmi zajímavé

    Hodně zjednodušeně řečeno: Hranicí je velikost objektu a vlnová délka, která mu přísluší. Je li objekt (částice) menší, než je ona vlnová délka, pak popisu jeho chování vyhovuje kvantová fysika.
    Ale teď už fakt dobrou noc!!!

  12. TvojOponent

    Nuž, Michal,nebudem čítať diskusiu. To by bolo nadlho.
    Pár poznámok si ale dovolím.
    Pôjdem postupne, po odsekoch.

    Píšete, že vám na kresťanskej viere vadí sklon veriť klamstvu. Dávate ako ulážku nasledujúce príklady:
    a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
    b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
    c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

    Tie príklady sú dosť nešťstné, lebo
    a) Zem nie je guľatá, ale “placatá” – jej tvar má názov – geoid.
    b) Vo Vesmíre samozrejme preukázateľne život existuje, čoho dôkazom je naša debata. Alebo sa snáď považujete za neživý materiál?
    c) s placatosťou Zeme sa dá tiež polemizovať. Tento druh tvrdenia je totiž závislý na úrovni poznania a nie od stupňa viery. Aj keby ste boli ateisti niekedy pred 6000 rokmi, skušenostná logika by vám prikazovala myslieť si, že Zem je plochá. Onoho času som zamotal ateistov z komunity Ateizmus.sk,keď na otázku”Čím my ôžete dokázať guľatosť Zeme argumentovali pohľadmi z Mesiaca či družíc. Tieto dôkazy sú nepoužiteľné pri posudzovaní relevantnosti viery pastierskych národov z čias “doby bronzovej”

    Vaše vyvodenie záveru, že kresťanstvo je proti faktickému poznávaniu sveta neobstojí, pretože by Vatikán predsa nepodporoval vedu, neprevádzkoval observatórium či nefinancoval genetický výskum kmeňových buniek. I keď pilierom je dogmatika, táto nie je v rozpore s vedou. Poukazujete na údajný rozpor kresťanstva s dôkaznou situáciou. Ale príklad neuvediete. Je to také ako “čo sa babe chcelo, to sa babe prisnilo”.

    Citujem: Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

    Kresťanstvo nie je cesta k vedeckému poznaniu rovnako ako nie je praktickou kuchárkou. Nástrojom na vedecké poznanie je veda samotná. Zmysel kresťanstva teda hľadáte inde. Skôr zaujato používate Bibliu ako nejakú technickú príručku len preto, aby ste dokázali, že sa podľa jej návodov nedá opraviť karburátor. Tá zdrcujúca pravda pre vás je málo poetická – Biblia nie je technická príručka na opravu karburátora a ani na počítanie nebeských objektov.

    Citujem:Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

    Na toto je predsa v Biblii samotnej uvedené, koľko betonu a výstuže treba použiť na mosty. Keď diabol pokúša Ježiša a vraví mu, nech skočí do priepasti, anjely ho znesú na krídlach. Viete, čo tým je mienené? Čo mmyslíte?
    Ak teda vyčítate kresťanstvu akúsi slepú vieru, popremýšľajte, či skôr nepranierujete herézu mimo RKC (alebo ECAV). Viera nemôže byť v rozpore s poznaním.

    Onoho času som poznanie prirovnal ku kopcu. Kresťanstvo je naozaj potom cestou poznania. Nie všetci sa k tomu kopcu blížime rovnakou cestou, ale ideme z rôznych smerov a rôznym terénom. Máme rôzne východiská. Raz sa stretneme na tom kopci a potom budete môcť hovoriť, koho cesta z akého smeru bola tá hodná výčitiek? Veru nie! Každá cesta poznaia je hodná úcty!

    Racionálne myslenie kedysi priviedlo ľudí k poznaniu, že Zem je plochá doska, bolo to racionálen poznanie, od ktorého sa odvinul geocentrizmus a boli to vedci, ktorí sa vysmievali LeMaitrovi pre jeho teoriu vzniku Vesmíru – posmešne nazvanú Big bang. Veda a racio človeka mnohokrát zviedlo z cesty. Eugenika, koncentračné tábory, Hirošima, homo-gendero zhovadilosti alebo holokaust – to máte ukážky zdravého rozumu v praxi.

    Celý prvý bod som vám zmietol zo stola.

  13. Michal Post author

    TvojOponent: Tie príklady sú dosť nešťstné, lebo
    a) Zem nie je guľatá, ale “placatá” – jej tvar má názov – geoid.

    jop. Geoid je “placka” jak vyšitá, a ty uvozovky oprávněnost placky ospravedlňují. Výborně!

    TvojOponent: Eugenika, koncentračné tábory, Hirošima, homo-gendero zhovadilosti alebo holokaust – to máte ukážky zdravého rozumu v praxi.

    Jasně.

    TvojOponent: Celý prvý bod som vám zmietol zo stola.

    Jsi borec 🙂

    PS. vůbec jsi nepochopil, o čem ten bod (1) je. Nebo alespoň reaguješ na něco jiného. Nepochopil jsi ani to o těch mostech (FAKT to nemělo co dělat s Biblí) – prostě nic.

  14. martiXXX

    Foxy…jenže makroskopický objekt se skládá z mikroskopických objektů…tedy…kde je hranice, co ta hranice znamená, jak probíhá transformace z malého na velké, atd. Je to napsáno v tom článku. Je vidět, že v tom mají velmi nejasno. Přečti si článek. Filosofická interpretace je podle článku fyzika, kterým se tím zabývá zcela OTEVŔENÁ..vy byste popřeli i nos mezi očima……..:-)

  15. treebeard

    Martix, stále nechápeš, v čom je tvoj vlastný problém. Ty fyzike nijako zvlášť nerozumieš (ani ja). Tvoja viera sa zakladá len populárnych článkoch, ktoré tiež nie celkom chápeš a vyberáš si z nich len to, čo sa ti (na základe povrchného pozorovania) zdá vhodné pre tvoju “teóriu”. Lenže to je strašne málo, s tým tu nikoho nezaujmeš, čo ako si budeš pozornosť vynucovať kvantitou tvojich príspevkov. Každý z nás podobné populárne články čítal. Lenže na rozdiel od teba si takmer každý uvedomuje, že nad tým “záhadnom” obsiahnutých v kvantovej fyzike nikto nevystaval nijakú “teológiu”. Ak ju nedokážeš vystavať ty, celý tvoj “vklad” do diskusie sa zhrnúť: “hurá, vedci niečo naisto nevedia a v tej medzere môže byť moja inteligentná energia, hurá, hurá, hurá, vy blbci”.

    PS: čas, ktorý venuješ čítaniu populárnych článkov, ktorým aj tak nerozumieš, ti určite musí chýbať pri zenovom meditovaní. Takýmto štýlom nirvánu nedosiahneš, príliš sa rozptyľuješ nepodstatnými vecami 😉

  16. S.V.H.

    Michal says:
    Médeo, SVH, zkuste někdo vymyslet, proč by Bůh měl chtít stvořit Vesmír? Proč ho vlastně stvořil?

    S.V.H.:
    Jestli otázka zní, proč Bůh stvořil vesmír tak velký a dlouho trvající (když pro člověka stačí pár tisíc let stará Země, kolem které obíhá Slunce), tak mě již dříve v diskusi napadly dvě možnosti: (1) Bůh má ve vesmíru rozjeto více projektů “inteligentní život”, a aby se mu jednotlivé civilizace navzájem neovlivňovaly, je třeba je oddělit prostorem či časem. (2) Bůh to všechno stvořil, aby nás ohromil a abychom měli co objevovat a zkoumat.

    Pokud otázka zní, proč Bůh vůbec stvořil člověka (a k němu ten vesmír), pak mohu jako možné vysvětlení poskytnout úvodní slova Russellova eseje “Co uctívá svobodný člověk”:
    Mefistofeles vykládal doktoru Faustovi v jeho pracovně děj stvoření těmito slovy:
    Nekonečné chvalořečení andělských chórů začalo působit nudně; nezasluhoval si přece jenom jejich chválu? Nedaroval jim nekonečnou radost? Nebylo by zábavnější získat si nezaslouženou chválu, být veleben bytostmi, které týral? Usmál se sám k sobě a rozhodl, že by se mělo uvést velké drama.

    Samozřejmě to nedává odpověď na otázku, proč to všechno stvořil hmotné (jak píše Treebeard). Proč to stvořil tak odlišné od své nehmotné podstaty?

Comments are closed.