Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)
Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:
Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)
Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.
Udržovací Bůh
Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).
Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.
Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?
Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.
Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír
Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.
Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?
I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…
Ve Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…
Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?
Design a Země
Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.
Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.
Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?
Evoluce
Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.
Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.
To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.
1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.
Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?
Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.
Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.
2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.
3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.
Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.
Vznik života
Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.
Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.
Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.
Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.
Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.
Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.
Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.
Přírodní zákony
Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.
V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.
Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.
Závěr
1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.
Tím považuji argument z designu za vyvrácený.
to Borius, Treebeard:
Myslím, že je na čase nějak obstojně definovat “účel”. Bez toho budeme v těch příkladech s mimozemšťany, domy a hrázemi každý mluvit o trochu něčem jiném. Napadá mě několik definic účelu, ale nezdá se mi, že by ve svých důsledcích některá z nich “nahrávala kreacionismu”. 😉
Co tedy myslíte “účelem”.
Depresemi a hruzami trpis ty antiteisto, jsi poziran svetem, za ppar let zemres, zbyde z tebe hnijici brecka, mezi tim poziras jine – kolik zvirat krute zabitych na jatkach jsi uz sezral………….jsi vrah a vrazdeny najednou…a pritom trpis za ty co poziras….svet je kruty..tak to je antiteisto………….krutost je krutost…buh neexistuje…..co se na nej stale odvolavas a vycitas mu, ze neexistuje, kde je tvoje kulturni evoluce, kdyz poziras krute zabita zvirata a lidi s epo milionech zabiji..tak to bylo, je a bude………bolest je nekonecna, kruta, stupnujici se…………priprav se na to……….a smrt to ukonci
Antitesto – nekonecna bolest vrazdenych zvirat, hektolitry krve a nekonecne utrpeni..a ty zeres zvirata…vrahu… ovsem blizi se i tvuj konec…smrt je demokraticka …do hrobu si nikdo nic neveme….
A pak jsem ho ve dveřích, dělám to nerad, prošacoval a hádejte, co u sebe měl. Spořitelní knížku! Že prý je cestovní. Přátelé, je přísně zakázáno brát si s sebou cokoli do hrobu!
S.V.H
Kmeny stromů a kamení napadají do řeky, přehradí jí a vytvoří vodní nádrž. Můžeme říct, že vzniklá hráz má funkci a účel zadržovat vodu?
NE! To je zcela jasné přiřazení účelu. Tedy prvně někam napadnou klády a kamení a teprve potom v tom můžeme spatřit výhodu, pokud se nám to hodí! Také se to hodit nemusí a může to vadit. Takže podobný proces, není jasně a předem daný účel. Zatímco oko ho zcela přirozeně má! Umožňuje vidět a vůbec nemusíte přemýšlet, k čemu by se vlastně mohlo hodit. Nebo ozubené soukolí hmyzu, zcela očividně tomu hmyzu umožňuje skákat a žádný není zde nejmenší prostor pro fantazírováním nad účelností takového systému.
Nebo ten účel hrázi přiřadíme, až když začneme tu vodní nádrž nějak využívat (třeba jako zdroj vody)?
Přesně tak!
Nepřiřadíme tím ale účel vodní nádrži a nikoliv hrázi?
Zbytečné filozofování.
V každém případě ale tento systém s nějakou funkcí a účelem vznikl bez zásahu inteligentní entity.
Nikoliv. Prvně něco vznikne a teprve potom se přemýšlí, k čemu by to mohlo být dobré.
Ještě jasnější to bude u “nylon-eating” bakterií, které získaly enzym, pomocí něhož mohou rozkládat nylon. Tento enzym neměl žádný “předem daný účel” (náhodná mutace), ukázala se ale jeho užitečnost pro přežití bakterie (přírodní výběr), takže jeho momentálním účelem je rozklad nylonu.
To je naprostý nesmysl. Nejde o žádnou náhodnou mutaci. Navíc nylon se skládá z uhlíku, takže těžko mluvit o nějakém naprosto novém materiálu. Výhoda rovněž v tom nespočívá, pokud se bakterie “trápena hlady” a pak zda by přežila v přirozeném prostředí. A extrapolace ze schopnosti adaptace v přijímání jiné potravy, že se může vyvinout z té samé bakterie slon, je opět jen produkt vaší bujné fantazie.
Opět bez účasti inteligentní entity.
Bůh stvořil velmi rozmanitý mikrobiální život, především z důvodu recyklace v přírodě. A mechanismus rozkládat různé materiály či se k nim přizpůsobit, je opět patrná inteligence, která tuto schopnost u bakterií vytvořila. Nejedná se o žádnou evoluci, jen o neoprávněné a fantastické extrapolace evolucionistů!
Některý protein byl vlivem náhodné mutace citlivější na světlo než jiné, což se ukázalo jako výhodné, takže se jeho účelem stalo vnímání světla.
Fantazie! Navíc myslím, že jen protein nestačí. Schopnost vidět není to samé jako přijímat potravu. A opět zákeřně zaměňujete proces pozorovaný, zoufale nedostatečný, abyste vsugeroval jiným realističnost procesu nikde nepozorovaného! Víme že tvorové mohou o oči přijít, v důsledku vypnutí určitých genů, ale to je zase jen ztráta a nikoli evoluce. Až vyšlechtíte žížalu z křídly a schopnosti létat, dejte vědět…..
Nikdo to předem neplánoval.
Schopnost vidět plánoval Bůh a tudíž vymyslel nástroj k tomuto účelu a to jsou oči a další orgány související se zrakem.
Bude samozřejmě záležet na definici “účelu”, ale ať už ho definujeme jakkoli, buď zjistíme, že existuje řada systémů, které mají účel a přitom je nestvořila žádná inteligentní entita, nebo zjistíme, že v podstatě nic jednoznačný účel nemá.
Nikoliv. Přijdeme jen na to, že u některých systémů musíme účel vymyslet dodatečně a naopak u některých jiných je účel zcela zřejmý a žádné vymýšlení netřeba. Například ztracené a znovu nalezené hodinky v lese!
S.V.H
Kmeny stromů a kamení napadají do řeky, přehradí jí a vytvoří vodní nádrž. Můžeme říct, že vzniklá hráz má funkci a účel zadržovat vodu?
NE! To je zcela jasné přiřazení účelu. Tedy prvně někam napadnou klády a kamení a teprve potom v tom můžeme spatřit výhodu, pokud se nám to hodí! Také se to hodit nemusí a může to vadit. Takže podobný proces, není jasně a předem daný účel. Zatímco oko ho zcela přirozeně má! Umožňuje vidět a vůbec nemusíte přemýšlet, k čemu by se vlastně mohlo hodit. Nebo ozubené soukolí hmyzu, zcela očividně tomu hmyzu umožňuje skákat a žádný není zde nejmenší prostor pro fantazírováním nad účelností takového systému.
Nebo ten účel hrázi přiřadíme, až když začneme tu vodní nádrž nějak využívat (třeba jako zdroj vody)?
Přesně tak!
Nepřiřadíme tím ale účel vodní nádrži a nikoliv hrázi?
Zbytečné filozofování.
V každém případě ale tento systém s nějakou funkcí a účelem vznikl bez zásahu inteligentní entity.
Nikoliv. Prvně něco vznikne a teprve potom se přemýšlí, k čemu by to mohlo být dobré.
Ještě jasnější to bude u “nylon-eating” bakterií, které získaly enzym, pomocí něhož mohou rozkládat nylon. Tento enzym neměl žádný “předem daný účel” (náhodná mutace), ukázala se ale jeho užitečnost pro přežití bakterie (přírodní výběr), takže jeho momentálním účelem je rozklad nylonu.
To je naprostý nesmysl. Nejde o žádnou náhodnou mutaci. Navíc nylon se skládá z uhlíku, takže těžko mluvit o nějakém naprosto novém materiálu. Výhoda rovněž v tom nespočívá, pokud se bakterie “trápena hlady” a pak zda by přežila v přirozeném prostředí. A extrapolace ze schopnosti adaptace v přijímání jiné potravy, že se může vyvinout z té samé bakterie slon, je opět jen produkt vaší bujné fantazie.
Opět bez účasti inteligentní entity.
Bůh stvořil velmi rozmanitý mikrobiální život, především z důvodu recyklace v přírodě. A mechanismus rozkládat různé materiály či se k nim přizpůsobit, je opět patrná inteligence, která tuto schopnost u bakterií vytvořila. Nejedná se o žádnou evoluci, jen o neoprávněné a fantastické extrapolace evolucionistů!
Některý protein byl vlivem náhodné mutace citlivější na světlo než jiné, což se ukázalo jako výhodné, takže se jeho účelem stalo vnímání světla.
Fantazie! Navíc myslím, že jen protein nestačí. Schopnost vidět není to samé jako přijímat potravu. A opět zákeřně zaměňujete proces pozorovaný, zoufale nedostatečný, abyste vsugeroval jiným realističnost procesu nikde nepozorovaného! Víme že tvorové mohou o oči přijít, v důsledku vypnutí určitých genů, ale to je zase jen ztráta a nikoli evoluce. Až vyšlechtíte žížalu z křídly a schopnosti létat, dejte vědět…..
Nikdo to předem neplánoval.
Schopnost vidět plánoval Bůh a tudíž vymyslel nástroj k tomuto účelu a to jsou oči a další orgány související se zrakem.
Bude samozřejmě záležet na definici “účelu”, ale ať už ho definujeme jakkoli, buď zjistíme, že existuje řada systémů, které mají účel a přitom je nestvořila žádná inteligentní entita, nebo zjistíme, že v podstatě nic jednoznačný účel nemá.
Nikoliv. Přijdeme jen na to, že u některých systémů musíme účel vymyslet dodatečně a naopak u některých jiných je účel zcela zřejmý a žádné vymýšlení netřeba. Například ztracené a znovu nalezené hodinky v lese!
to S.H.V.:
Pro mne je dostačující wikipedistická definice:
Účel označuje to, „kvůli čemu“ (řecky hú heneka) něco jest, něco se podniká nebo děje (Aristotelés), hlavní cíl či smysl věci nebo jednání. Předpokládá tedy obecně účelné, zacílené jednání, které lze popsat třemi kroky:
1) představa vzdáleného účelu či cíle, Aristotelova „cílová příčina“;
2) vyhledání, vytvoření, obstarání prostředků a
3) dosažení účelu či cíle pomocí těchto prostředků.
V moderní době se stále častěji stává, že konečného účelu dosahujeme prostřednictvím stále složitějších řetězců předběžných, pomocných účelů, které pak slouží jako prostředky na cestě za konečným cílem. O tomto konečném účelu či cíli pak říkáme, že dává smysl celému řetězci.
———————————————————————————
Podrobněji rozepsané na http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9A%C4%8Del
http://www.odkrytepravdy.cz/clanky/nezavisly-vyzkum/polopravdu-kreacionismu-pouzije-satan-pro-sebe.html
bílej kabát:
Pane Hrábě, zde máte jiný pohled vašich soudruhů v Kristu na váš postoj. Asi se vám už chystá kotel v pekle.
Účel sa vždy vzťahuje k osobe alebo skupine osôb, t.j. k subjektu. Objektívny účel neexistuje. Tá hrádza plní účel len v prípade, že existuje subjekt, ktorý ju potrebuje – z pohľadu vodného živočícha teda účel môže mať, z pohľadu suchozemského živočícha je bezúčelná, najmä ak k tomu pridáme kritérium veľkosti hrádze a veľkosti areálu toho živočícha – bobria hrádza sa orlovi bude zdať bezvýznamná.
Nemyslím si, že existuje akákoľvek rozumná definícia účelu, ktorá by nahrávala kreacionizmu – “účel” je skôr dôležitý pre odlíšenie prirodzeného a umelého. Narazil som na dobre podložený názor, že prirodzené je to, čo sa vykoná bez vedomia výsledku, umelé sa naopak koná s vedomím výsledku, čiže “za určitým účelom”. A tá vykoná vec môže byť výrobok, ale aj mierne či silnejšie pozmenená prírodná štruktúra. Záhrada plní účel, ale nie je výrobkom, dokonca ani šľachtené rastliny v nej by som nenazval výrobkami. A účel plní trebárs pohorie, ktoré poskytuje obyvateľstvu vodu a vhodnú klímu, ale nikto to pohorie nevyrobil.
Pokiaľ ide o osobný problém HMC, ktorý túži po tom, aby všetko malo tvorcu – ten sa pomocou účelu vyriešiť nedá. Vidieť účel veci je pre nás len určitou pomôckou pri rozhodovaní, či tá vec môže byť vyrobená alebo prírodná. Veľká časť prírody je pre nás v skutočnosti bezúčelná a pre Boha, ktorý ju mal akože vytvoriť, dvonásobne bezúčelná. Pre nehmotného Boha je bezúčelný celý vesmír – nepotebuje ho predsa na nič.
Je asi chybou, že som slovo účel vôbec spomenul, zaviedol som tým kreacionistov na cestičku, ktorá im zdanlivo sľubuje úspech. Podobne aj otázka zložitosti – tiež je to pre nás len pomôcka. Neplatí úmera, že čím je niečo zložitejšie, tým pravdepodobnejšie to musí byť stvorené/vyrobené. Také Alpy sú napr., svojim spôsobom veľmi zložité a okrem HMC si máloktorý kresťan bude myslieť, že boli vyrobené. Sklená guľa je zas jednoduchá, ale podľa našich skúseností bude s vysokou pravdepodobnosťou vyrobená. Pointa skrátka je, že o tom, čo je vyrobné a čo vzniklo prirodzne, rozhodujeme len pomocou skúseností. A kreacionisti sa to pokúšajú aproximovať úplne bez akejkoľvek skúsenosti a vedomosti.
myslim, ze fundamentalisticti ateiste nemaji dobre vydefinovana slova -smysl, nahoda, ucel, nutnost, nahodaxnutnost, predpoklady nutnosti, atd.
Aby se rozjela evoluce, tak musi byt splnena kvanta podminek – vhodne subjekty, vhodne prostredi, ted napr. vhodne prvky, stejne tedy zamenitelne atomy prvku, kompatibilita a organizovatelnost prvku do slozitejsich a slozitejsich systemu… proste miliardy podminek
treebeard
Vysvetlite, v čom má byť ten rozpor medzi Darwinom a Mendelom?
Darwinisti ke konci 19. století nenáviděli závěry Mendelových výzkumů a dlouho je ignorovali, protože jsou v rozporu s jejich ideou postupného vývoje. Gregor Mendel objevil, že nové znaky ve fenotypu v dalších generacích nejsou důsledkem postupné evoluce, ale jen jiné kombinace a exprese původních informací, které se nevyvíjejí, ale jen jednorázově kopírují. To bylo ostře proti Darwinovu učení. Darwin dopis o těchto objevech od Mendela dostal, ale ani ho neotevřel.
Jenže ignorovat tyto objevy bylo časem těžší a těžší. Důkazů, že má pravdu Mendel a ne Darwin, začala věda přinášet víc a víc (to je ta skutečná věda, experimentální, ne evoluční dějeprava o dávných rybách chodících po souši s hlavou na krku a plícemi v hrudi). Co s tím? Nastal čas pro druhý krok k záchraně vadné hypotézy.
A tak se darwinisti začátkem 20. století pod tíhou důkazů překabátili a výzkumy svého odpůrce Mendela nabušili do evoluční fantazie – museli! Evolucionista profesor Jaroslav Flegr z UK o tom píše: „Když byly znovuobjeveny Mendelovy zákony a vznikla genetika, evolucionisté se pokusili Mendela s Darwinem skloubit…“ (http://www.vesmir.cz/clanek/ernst-mayr-a-teorie-prerusovanych-rovnovah). Dnes už od darwinistů samozřejmě uslyšíte otřelou mantru, že genetika je základní a nedílnou součástí evoluční teorie „a tak tomu vždy bylo“ – no, nebylo, rychle zapomněli.
Ale pre Boha by snáď bol problém niečo také vytvoriť a nechať to jedinečným, bez akejkoľvek príbuznosti k čomukoľvek inému?
Co třeba MODRÁ KREV….?
Jakou evoluční báchorku na ni máte??
“I riekol Boh, buďte organické molelkuly, buď DNA. A potom riekol: zložte sa molekuly do buniek a bunky zložte sa do organizmov”.
Když řeknu, že chci postavit dům, také neříkám, že vypálím cihly, cihly spojím do stěn, stěny do místností a místnosti do budov.
Boh tú, podľa vás nehmotnú, informáciu potreboval Boh zakódovať do nejakej DNA a prečo nechal tú informáciu mutovať, kombinovať sa a urobil ju manipulovateľnou a poškoditeľnou.
Život musí být adaptabilní, aby mohl přežít v různých podmínkách, pak také nejsme všichni jako jednolité odlitky. V rozmanitosti je krása a bohatost života.
treebeard says:
Veľká časť prírody je pre nás v skutočnosti bezúčelná a pre Boha, ktorý ju mal akože vytvoriť, dvonásobne bezúčelná. Pre nehmotného Boha je bezúčelný celý vesmír – nepotebuje ho predsa na nič.
Borius:
Určitě je to zajímavá myšlenka – k čemu by Bůh potřeboval vesmír nebo přírodu s organickým životem. Na druhou stranu, proč by ji nemohl potřebovat? Třeba ke své seberealizaci. Jako člověk nepěstuje jenom ovoce a zeleninu, ale i okrasné kytí, nad kterými se pak kochá (jinak mu jsou k ničemu). :-)) Tedy z podobného důvodu, jako se člověk věnuje malířství, sběratelství starých zámků, divadlu atd., třebaže pro praktický život by bylo vhodnější, kdyby se věnoval něčemu „užitečnějšímu“, co se dá lépe využít (okopávání brambor, přesčasy v práci). Tak jako rozvíjí kulturní člověk i své duchovní zájmy vedle tělesných, tak to může být i u Boha. Prostě rozvíjí svého ducha prostřednictvím svého stvoření. 🙂
to HMC 2011:
Jestli to dobře chápu, tak ve Vašem pojetí může účel přiřadit pouze jedna entita jiné. Člověk nebo šimpanz použije kámen k rozbití ořechu, čímž mu přiřadí účel. Pak může kámen zase účel ztratit a pak mu zas může někdo další přiřadit účel jiný. Bohužel jste se nevyjádřil k těm sinicím, takže nevím, jestli musí ta přiřazující entita splňovat nějaká kritéria – jestli si třeba musí být vědoma toho, že účel přiřazuje nebo ne. Ať tak nebo tak, s takto pojatým účelem nemám problém.
Pak operujete s nějakým předem daným účelem a tady už asi na problém narazíme. Člověk nebo kdokoliv jiný vědomý si důsledků svých činů může samozřejmě vyrobit předmět s předem daným účelem (ten účel se pak pochopitelně může změnit nebo zmizet – hrady se třeba stavěly za účelem ochrany, nyní jsme jim přiřadili spíše účel estetický – takže jsme vlastně zpět u přiřazování účelu z předchozího odstavce). Není mi ale jasné, jak chcete prokázat, že nějaký živý organismus nebo jeho část (o ty Vám asi jde) byl vyroben s předem daným účelem (pomineme-li šlechtitelské úsilí člověka, o které Vám patrně nejde).
HMC 2011:
To je naprostý nesmysl. Nejde o žádnou náhodnou mutaci. Navíc nylon se skládá z uhlíku, takže těžko mluvit o nějakém naprosto novém materiálu. Výhoda rovněž v tom nespočívá, pokud se bakterie “trápena hlady” a pak zda by přežila v přirozeném prostředí. A extrapolace ze schopnosti adaptace v přijímání jiné potravy, že se může vyvinout z té samé bakterie slon, je opět jen produkt vaší bujné fantazie.
S.V.H.:
Nepodsouvejte mi pořád nějaké fantazie se slony, nic takového netvrdím – ET jsem odvrhl a chci po Vás jen důkaz kreace. 😉
Ta baktérie neměla geny pro syntézu daného enzymu, “nějakým způsobem” (když nemáte rád náhodnou mutaci) se u ní vyskytly a tím získala schopnost k syntéze enzymu (netuším, jak můžete tvrdit, že v tom není výhoda – enzym jí umožňuje rozkládat nylon). Opět jsem zvědav, jak prokážete, že v tom je nějaký předem daný účel.
BTW: Každý “naprosto nový materiál” se skládá z prvků, potažmo elementárních částic, tak mi není jasné, co ta poznámka měla znamenat.
HMC: Wut? Darwinisti měli problém uznat Mendelovy objevy? Wut?
Btw. modrá krev je naprosto normální věc. Prostě místo železa je ústředním atomem měď.
http://chemistry.about.com/od/biochemistry/a/Is-Deoxygenated-Human-Blood-Blue.htm
To HMC2011:
Tak jsem prolétl cca.20 posledních stránek a všiml jsem si, že všechny důkazy evoluce jste vyvrátil, tedy podle vlastního názoru.
Každopádně je vidět, že když se jedná o evoluci, tak se zabýváte předkládanými důkazy pro ni.
Mohl by jste tedy pro změnu vyhovět nám a předložit nějaké důkazy existence Boha, když ho tak vehementně neustále používáte, aby jsme se mohli těmito důkazy také zabývat. Co vy na to?? 🙂
http://biology.ujep.cz/vyuka/file.php/1/opory/Evolucni_biologie.pdf
JOHANN GREGOR MENDEL (1822 – 1884) je zakladatelem genetiky, nového vedního
oboru, jehož predmetem studia je dedicnost a promenlivost živých systému. Pro rozvoj
evolucní teorie mají predevším význam jím objevené principy dedicnosti a experimentálne
podložená existence párove usporádaných materiálních jednotek dedicnosti prenášených
z generace na generaci a vyznacujících se vysokou stálostí (nemenností).
Nepochopení komplementarity Darwinova evolucního ucení a Mendelových principu
dedicnosti vedlo v dejinách biologie k antagonistickému chápání darwinizmu a mendelizmu
(resp. mendelizmu – morganizmu), které melo nejednou i neblahé spolecenské konsekvence
(eugenické zákony, rasové zákony, propagace pseudovedecké lysenkovské biologie spojená
nekdy i s fyzickou likvidací odpurcu). Bohužel, dnes lze pouze spekulovat o tom, jak by se
veci vyvíjely, kdyby Darwin odpovedel na dopis, který mu zaslal Mendel, kdyby si oba
pánové vymenili názory, prípadne se osobne setkali.
Colombo co to meles ohanis se modnimi vyrazy…wut co to je…to je nemecky hnev asi ….jako strawman…zrejme modni vyrazy …zda se, ze problemy byly . viz citace z ucebnice…co jsi ty za biologa…….
HMC, HMC, prázdne slová 😉
Mendel neobjavil gény ani genetiku, objavil len pomer štiepania znakov. Ten pomer, navyše nebýva vôbec ideálny, v tom Mendel trošku klamal. Ale genetika do evolúcie plne zapadá, aj tie Mendelove pomery, aj ten fakt, že dedenie nikdy nie podľa nich neprebieha ideálne, ale vyskytujú sa v ňom odchýlky.
Ale bez ohľadu na to – Mendelove pomery hovoria, aký bude pomer nejakých znakov v potomstve dvoch rodičov, Darwinove zákony hovoria, že z toho potomstva prežije to, ktoré získa výhodnejšie znaky. Ak bude výhodnejšia svetlá farba, prežijú najmä nositelia génu pe svetlú farbu, ak tmavá a lebo zmiešaná, prežijú iní potomkovia. No a vďaka tomu príslušný gén prevládne. A ak sa bovíme o kombinácii viacerých vlastností (napr. farba, veľkosť, dĺžka krku a kvalita chrupu), tak to bude ešte kopmlikovanejšie – nejaký gén môže vymiznúť nie preto, že by bol nevýhodný, ale preto, lebo je zvyčajne viazaný na iný nevýhodný gén… Nový organizmus je v prvom rade nová kombinácia elementárnych znakov, až v druho rade má aj nejaké úplne nové elementárne znaky. A o tie sa postarajú mutácie, ktoré Mendelov objav nijako nevylúčil a neskoršie objavy už vôbec nie.
No a teraz mi skúste vlastnými slovami, nie kopírovaním linkov na články, ktorým aj tak nerozumiete, povedať, v čom má byť ten rozpor medzi Mendelom a Darwinom. Ako Mendelove pravidlá vylučujú evolúciu? Opakujem, vlastnými slovami 😉
treebeard vy vede vubec nerozumite a mluvite tady o vlastnich slovech…prezentoval jste tady nekdy svuj vlastni nazor, vlastni hypotezu, krome citaci vedcu nebo odkazu na vedce…….