Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. Medea

    HMC 2011: “Jak může být datovací metoda, pracující již s takovým zavádějícím, ideologickým předpokladem??! Stáří světa není v milionech let, svět je starý zhruba 6000 let! Tudíž předem říkat, toto změříme a již si podmiňovat stáří vyšší jak dva miliony let, je zkratka ideologický přístup partičky prolhaných evolucionistů!!!”

    Samozrejme, existuje celosvetové antikreacionistické spiknutie vedcov. Spiknutie preniklo dokonca aj do astronómie! Všetky tie galaxie vzdialené milióny alebo miliardy svetelných rokov, a aj väčšia časť našej Galaxie, sú len výmyslom astronómov. Svet predsa existuje 6000 rokov, tak čo za hlúposti astronómovia vešajú ľudom na nos!

    Toto spiknutie ovládlo všetky oblasti vedy! Preniklo do fyziky, astronómie, geológie, paleontológie, biológie, archeológie, … . Je potrebné vytvoriť novú, ideologicky nezávadnú, kreacionistickú vedu, vychádzajúcu z Písma.

  2. Medea

    V Biblii sú obsiahnuté úžasné biologické poznatky. Napr. že hmyz má štyri nohy. Entomológovia tvrdia, že hmyz má práve 6 nôh, ale keby pozorne čítali Písmo, vedeli by, ako sa mýlia!

    Všetok okrídlený hmyz, chodiaci po štyroch, bude vám ošklivosťou. Zo všetkého okrídleného hmyzu len tie druhy smiete jesť, ktoré majú aj stehienka nad nohami, aby nimi skákali po zemi. Smiete jesť: druhy kobylky sťahovavej, druhy lysej kobylky, druhy poľnej kobylky a druhy lúčnej kobylky. Všetok ostatný okrídlený hmyz, ktorý má po štyri nohy, vám bude odporný.

    (3 Mojžišova 11, 20-23)

  3. HMC 2011

    S.V.H.

    Pokud máte metr (klacek dlouhý jeden metr bez nějakých rysek), těžko s ním změříte něco dlouhé desetiny milimetru.

    Když jdete měřit klacek, tak ho dopředu vidíte. Proto můžete použít vhodné měřidlo. Neb klacek máte tady a teď! Fantastické věky nikdo nikdy neviděl, neb tu nikdo tak dlouho nebyl. Proto to není platná analogie a metoda musí být schopna naměřit stáří, které je předmětem sporu. Žádné apriorní podmínky k tomu není možné dodávat, neb jsou to podmínky evolucionistické zaujatosti a neobjektivnosti

  4. Medea

    HMC, ako vyvrátite tvrdenie, že svet začal existovať pred 10 minútami? Predstavte si možnosť, že všetko, čo Vás obklopuje, Vaše myšlienky, spomienky (aj pseudospomienky na skoršie obdobie), začalo existovať pred 10 minútami. Akou metódou vyvrátite túto tézu? 🙂

    Akou metódou môžem získať absolútnu istotu o tom, že okrem mojej mysle existujú aj iné mysle?

    Človek má jednoducho isté základné predpoklady o realite, základné viery, ktoré sa už ďalej overovať nedajú 😉

  5. treebeard

    Dobre, HMC, dám ti lepšiu analógiu: elektromer.

    Nie každý sa hodí na ľubovoľný prúd či napätie, nie každý je rovnako citlivý. Ak zvolíš nesprávny, nemusíš nič namerať, resp. môžeš získať nepresné výsledky.

    Niekedy tá rozdielna citlivosť prístroja/metódy má úplne objektívne príčiny napr. meraná veličina sa v určitom rozsahu “správa lineárne”, mimo tohto rozsahu inak. Alebo si zober teóriu relativity a klasickú fyziku. V určitom rozsahu môžeš merať vzdialenosti klasickými metódami, ak sa pohybuješ vysokou rýchlosťou, odrazu nemôžeš. Alebo napr. máme prístroje, ktoré merajú vzdialenosť pomocou ultrazvuku a ver, že vzdialenosť veľmi veľkú ani veľmi malú nimi nezmeriaš.

  6. Čestmír Berka

    HMC z tajemného hradu v karpatech- fakt věříš, že hvězdy jsou světélka Bohem zavěšená na nebeskou klenbu a jednoho dne z ní spadnou na Zemi? Proč Bůh tvořil tmu? -Kdyby ji nestvořil, co by bylo po zhasnutí světla?

  7. S.V.H.

    HMC 2011 says:
    Když jdete měřit klacek, tak ho dopředu vidíte. Proto můžete použít vhodné měřidlo. Neb klacek máte tady a teď! Fantastické věky nikdo nikdy neviděl, neb tu nikdo tak dlouho nebyl. Proto to není platná analogie a metoda musí být schopna naměřit stáří, které je předmětem sporu. Žádné apriorní podmínky k tomu není možné dodávat, neb jsou to podmínky evolucionistické zaujatosti a neobjektivnosti

    S.V.H.:
    Tak si tam dosaďte analogii s měřením něčeho, co “nevidíte”. Třeba hmotnost, hustotu nebo napětí. Analogie se tím nezmění.
    Stáří stromů se dá určit např. podle letokruhů (to snad zpochybňovat nehodláte). Nezměříte tím ovšem jeho stáří na vteřiny. Pokud byste chtěl touto metodou měřit stáří pár vteřin nebo minut starého stromu (od libovolně zvoleného okamžiku), tak neuspějete.

    Mimochodem, věděl jste, že existuje strom starší než 6000 let starý svět?
    http://www.osel.cz/index.php?clanek=3496

  8. Medea

    “Problém je však ten, že Austin poslal své vzorky do laboratoře, která jasně říkala, že nemůže změřit menší stáří než 2 miliony let.”

    “Nie každý sa hodí na ľubovoľný prúd či napätie, nie každý je rovnako citlivý. Ak zvolíš nesprávny, nemusíš nič namerať, resp. môžeš získať nepresné výsledky.”

    No, ide o to, že koncentrácia relevantných látok vo vzorke, ktoré vznikajú rádioaktívnym rozpadom, môže byť v mladých vzorkách veľmi nízka (rozpad prebiehal len krátko a tak je relevantnej látky veľmi málo).

    Okrem toho, môže byť láva znečistená aj inými staršími horninami, ktoré sa neroztavili.

    Pochopitelně jako každá metoda měření mají i radioaktivní metody své limity. Například se současnou technikou lze měřit metodou K-Ar horniny starší 100 tisíc let. U mladších hornin prostě nejsme schopni spolehlivě změřit stáří, neboť za tak krátkou dobu se rozpadlo opravdu jen velmi málo draslíku na argon.

    Nejznámějším příkladem údajného chybného datování je měření stáří lávy z nedávno vyvrhnuté lávy u hory sv. Heleny. Tento problém se přesně týká starších příměsí ve vzorku a také limity datovacích technik.

    http://planetopia.cz/_evoluce/geologie2/radiometricke-datovani.html#vysoka-stari-pro-nedavne-udalosti

  9. Jarda

    Medea says:
    Svet predsa existuje 6000 rokov, tak čo za hlúposti astronómovia vešajú ľudom na nos!

    Toto spiknutie ovládlo všetky oblasti vedy! Preniklo do fyziky, astronómie, geológie, paleontológie, biológie, archeológie, … . Je potrebné vytvoriť novú, ideologicky nezávadnú, kreacionistickú vedu, vychádzajúcu z Písma.

    Jarda:
    Jasně; a Svět je plochá deska omývaná mořem, usazená na 6 slonech, kteří stojí na obrovské želvě. A nad zemí je kupole a na ní visí lucerničky. A nad kupolí je nebe a pod želvou peklo!

  10. treebeard

    Vek stromu je dobrý príklad: nielen, že počítaním letokruhov nezistíme vek na sekundy, ale vieme, že drevo prirastá len v určitej časti roku, počas nej vieme odhadnúť ten vek aj na týždne alebo mesiace, mimo nej nie. Napr. v zime vieme spočítať, že strom má viac ako 5 rokov, ale ak máme kotúč odobraný v neznámom čase, nevieme povedať, o koľko mesiacov viac.

    Navyše, vývrty zo živých stromov odoberáme vo výške 1,3 metra, hoci vieme, že stromu pár rokov trvalo,kým dosiahol túto výšku, pričom táto doba mohla byť vplyvom počasia, kompetície alebo škodlivých činiteľov dosť rozdielna. Ak nejakú jedľu počas rastu obhrýza jeleň, môže jej dosiahnutie 1,3 metra trvať aj desať rokov, iná jedľa vtedy bude už mať 5-6 metrov. Mladá jedľa aj dokáže desiatky rokov vegetovať v tieni materského porastu, pričom jej dosiahnutie tých 1,3 metra môže trvať rovnako dlho a vytvára veľmi úzke (ťažko merateľné), v niektorých rokoch až žiadne letokruhy. Po odumretí materského porastu začne potom rýchlo rásť.

    Napriek uvedenému sa počítanie letokruhov považuje za dobrú metódu.

  11. Jarda

    Medea says:
    October 26, 2013 at 10:21 am

    V Biblii sú obsiahnuté úžasné biologické poznatky. Napr. že hmyz má štyri nohy. Entomológovia tvrdia, že hmyz má práve 6 nôh, ale keby pozorne čítali Písmo, vedeli by, ako sa mýlia!

    Všetok okrídlený hmyz, chodiaci po štyroch, bude vám ošklivosťou. Zo všetkého okrídleného hmyzu len tie druhy smiete jesť, ktoré majú aj stehienka nad nohami, aby nimi skákali po zemi. Smiete jesť: druhy kobylky sťahovavej, druhy lysej kobylky, druhy poľnej kobylky a druhy lúčnej kobylky. Všetok ostatný okrídlený hmyz, ktorý má po štyri nohy, vám bude odporný.

    (3 Mojžišova 11, 20-23)

    Jarda:
    Medeo, ty to špatně chápeš; Izraelité si mají ošklivit hmyz, který chodí po čtyřech nohách. Takže zřejmě ty druhy, které buď přední packy drží ve vzduchu a nebo mají vskutku jen 4 nohy. Takže Izraelité, kromě vyjmenovaných kobylek (ona jsou to spíše sarančata, ale nehleďme na detaily), mohou konzumovat všechen šestinohový hmyz, a zřejmě i osminohové pavoucí .

  12. jack

    HMC 2011 says:
    October 24, 2013 at 9:39 pm
    z opičáků se stal člověk

    jack:
    🙂 Vždyť vy jste z genetického hlediska z cca. 98% také opičák! 🙂
    To jste vážně nevěděl?

  13. Medea

    “Medeo, ty to špatně chápeš; Izraelité si mají ošklivit hmyz, který chodí po čtyřech nohách. … Takže Izraelité, …, mohou konzumovat všechen šestinohový hmyz, …”

    Jarda, nie. Mucha pri chodení používa 6 nôh a je to nečisté zviera 🙂

  14. Medea

    Ale uznávam, že pokiaľ by sme považovali za nohu len orgán na kráčanie, tak modlivky by potom mali len 4 “nohy” 😉

  15. jack

    HMC 2011 says:
    October 25, 2013 at 8:19 am

    -Děkujte Bohu, že nemáte žádný jeho nezpochybnitelný důkaz
    -Bůh je dokázán vším stvořením

    jack:
    Krásná ukázka debility věřícího. V jednom jediném příspěvku je Bůh současně dokázán a nedokázán! 🙁

  16. Medea

    “z opičáků se stal člověk”

    Nestal, pretože človek je veľká, vzpriamená, málo ochlpená opica 😉

    “Homo is the genus of great apes that includes modern humans and species closely related to them.” (wiki)

  17. treebeard

    Pre HMC na premýšľanie:

    OK, “fantastické věky nikdo nikdy neviděl, neb tu nikdo tak dlouho nebyl.” Berme ako pracovený predpoklad, že vek hornín a Zeme nevieme zmerať presne a môžeme sa mýliť aj o nejaké tie miliardy rokov. Lenže stále tu máme miliardy verzus tisíce. Čo je správnejšie?

    Môžeme použiť logickú úvahu: vieme, že niektoré veľhory sú tvorené usadenými schránkami drobných morských živočíchov. Ako dlho mohlo trvať ich usadenie v takýchto množstvách? Tisíce, alebo milióny rokov?

    Alebo ľadové doby: vieme ako fungujú ľadovce, vieme akou rýchlosťou sa tvoria aj topia, ako rýchlosťou postupujú a ako rýchlo pri tom obrusujú horninu. Zo zachovaných glaciálnych sedimentov a rozdielneho stupňa ich zvetrania vieme v strednej Európe identifikovať minimálne štyri ľadové doby. Dalo sa to stihnúť za 6000 rokov?

  18. Medea

    “fantastické věky nikdo nikdy neviděl, neb tu nikdo tak dlouho nebyl”

    “Fantastické veky” zanechali svoje stopy v geológii aj v astronómii.

Comments are closed.