Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. Michal Post author

    Slávku pozor, Země JE KOULE. Používáme normální jazyk, a slovo “koule” NEZNAMENÁ “matematicky přesná ideální koule”. Slovo “koule” se používá pro popis objektů reálného světa, a kdyby mělo ten matematicky ideální význam, pak by v reálném světě neexistovalo kulatého nic, a to slovo by tak bylo v běžném jazyce (mimo matematiku) bezvýznamné.

    Země je mnohem přesnější koule než pinpongový míček, než kulečníková koule, i než třeba bowlingová koule, a pravděpodobně i než např. ložisková kulička.

    A ještě ke kouli: to slovo je rozmlžené, stejně jako prakticky VŠECHNA slova. Nelze říct, co ještě je koule (z hlediska přesnosti), a co už koule není. Různí lidé to můžou chápat různě. Takový je zkrátka náš jazyk.

    Jinak, je jistě možné, že většina reality je mimo naše možnosti, ale mě šlo o to, že řadu tvrzení o reálném světě prostě víme s vysokým stupněm jistoty. To, že případně nejsme schopni pochopit nebo odhalit nějaké fundamentální základy za naší realitou, na tom podle mě nic nemění. Až tak to s tím prostě nesouvisí. A navíc je to otázka: jsme schopni, nebo nejsme? Nejsme schopni dnes, a nebo nikdy nebudeme? Kdo ví?

    A za poslední, solipsismus nevidím ve shodě s Petrem jako příliš zajímavé téma. Ano, je možné, že se nám všechno zdá, a všechno je jinak – ale proč tím ztrácet čas víc, než že si to jednou uvědomíme a případně i promyslíme? Považuji za zbytečné připomínat to a rozebírat neustále dokola.

  2. treebeard

    Petr, aká je pravdepodobnosť, že sa nejaká nehmotná nekonečne inteligentná, všemocná a absolútne sebestačná bytosť zatúžila stvoriť hmotný vesmír a v ňom na jednej maličkej planéte ľudí, ktorí tú bytosť potom nebudú poslúchať ba ani v ňu veriť?
    Nenulová? 🙂

  3. treebeard

    Marti, ty sa tváriš, že napr. objav temnej hmoty nejako otriasol poznaním bežného človeka. Lenže neotriasol. Každý normálny človek počíta s tým, že stále existuje plno vecí, ktoré nepoznáme. Ale vieme aj to, že objav veľkej väčšiny z nich náš svetonázor nezmení, resp. ho zmení až po aplikovaní týchto poznatkov do nových technológií.

    Ľudia mali aj pred sto rokmi nejakú predstavu vesmíru a tá predstava bola dostatočná na to, aby v tom vesmíre dokázali vyslať sondy k okolitým telesám, dokázali zmerať mnohé detaily okolo “viditeľnej hmoty”, dokázali vysvetliť mnohé viditeľné javy. Teraz máme “temnú hmotu” a “temnú energiu”, ale zato sa neukázalo, že sme všetko robili zle. Veda však už mnohokrát ukázala, že viera vykladal všetko zle. Ukázala to tak dôrazne, že dnes už veriaci radšej popierajú,čo ešte nedávno tvrdili.

    Temná hmota nám zatiaľ nie je nanič, časom možno na niečo bude. Ale viditeľná hmota sa jej objavom príliš nezmenila. Tá je stále taká, ako sme si mysleli. Podobne trebárs Newtonove telesá ostali telesami správajúcimi sa podľa Newtonových zákonov, aj keď už dnes vieme, z akých častíc sa skladajú alebo, že pri vysokých rýchlostiach a obrovských vzdialenostiach sa správajú trošičku inak. Preto nie celkom chápem tvoju oslavu nevedomosti. Dáva ti ten pocit, že “nič nevieme” niečo viac?

  4. petr

    michale, jak je to s tou nenulovou pravděpodobností, že jste kdesi daleko v hlubokém vesmíru sloní muž ?

  5. martiXXX

    Treebeard: Poznani normalniho cloveka je poznani kopace, fyzika, sluzky, Darwina, ekonoma, salonniho inteligenta, ateisty, teisty ci koho..

  6. treebeard

    Petr, všemocný Boh mohol stvoriť akýkoľvek vesmír, napr. aj nehmotný, alebo nemusel stvoriť žiadny a ponechať stav, ktorý Mu zrejme predtým celú večnosť vyhovoval.

    Aká je pravdepodobnosť, že sa rozhodol stvoriť práve takýto vesmír a práve “teraz”?

  7. martiXXX

    Zajimave tvrzeni, jak to vime….
    treebeard
    Ale vieme aj to, že objav veľkej väčšiny z nich náš svetonázor nezmení, resp. ho zmení až po aplikovaní týchto poznatkov do nových technológií.

  8. Michal Post author

    Petře, to záleží na tom, jestli Vesmír je nekonečný, a je-li v něm i nekonečně mnoho hmoty, nebo ještě přesněji, nekonečně mnoho světů (planet).

    Pokud ano, pak je prakticky jisté, že jakákoliv historie, jejíž pravděpodobnost je nenulová, někde nastane, a co víc, že nastane nekonečně mnohokrát. Čili za toho předpokladu nekonečně mnoha světů (což vůbec není jisté, že platí) ve Vesmíru téměř jistě existuji v nekonečně mnoha “kopiích”, a dále v nekonečně mnoha “ne-přesných kopiích” kde je něco v mém životě jinak (a dál se pak odvíjí jinak).

    Co se týká sloního muže, to je podle mě logický nonsens (to bych pak prostě nebyl já), takže tam tu pravděpodobnost vidím jako nulovou.

  9. treebeard

    Marti, OK, my sme tu nuly, ty si osvietený. Vysvetli nám teda, čo priniesol objav temnej hmoty tebe. Rozumieš teraz čomusi viac? 😀

  10. martiXXX

    Me prinesl, ze stale vynoruji prevratne objevy, pocit tajemna, ze svet je nevycerpatelny, atd. Jaksi by se mi nelibilo, kdyby vse bylo vysvetlitelne soucasnym poznanim. je v tom i umelecky a duchovni rozmer

  11. martiXXX

    Nikdo temnou hmotu nikdy nevidel, nezachytil ji, nepozoroval…jen jsme si ji odvodili od toho, ze se galaxie nerozprsknou a velka vetsina vedcu ji povazuje za prokazany fakt…..okrajive alternativni nazory si mysli, ze gravitace je pozmenena

  12. treebeard

    Marti, ako vieme, že väčšina nových objavov náš svetonázor a každodenný život nezmení? Extrapolácia skúsenosti.

    Ľudia verili, že Zem je plochá, ale už dávni filozofi prišli s dôkazmi, že je guľatá. Ale život to začalo meniť až v čase, keď napr. moreplavba vyspela natoľko, že tento poznatok začal byť využiteľný. A aj vtedy to zmenilo najprv len život námorných kapitánov a objaviteľov, bežný človek žil stále rovnako ako na “plochej Zemi” a väčšina jeho poznatkov stále platila. To, že vedel, ako sa dostať napr. do Ríma, aké nebezpečenstvá tam naňho budú číhať, koľko mu to potrvá, sa potvrdením guľatosti Zeme nezmenilo. A nezmenilo sa ani to, že ten človek vedel, že prídu aj nové objavy a vynálezy a že asi už ľudia objavili aj veci, o ktorých on nepočul. Opäť, to “vedel” bolo extrapoláciou jeho skúsenosti, a samozrejme, ten človek mohol aj tvrdiť, že nevieme nič, ale vývoj dal za pravdu tým, ktorí “vedeli”, že vývoj bude pokračovať.

  13. treebeard

    Marti, nedal si nijaký argument, že:
    “Nenulova”, a hlavne, ani sa sa nepokúsil zamyslieť a naznačiť nám, o koľko vyššia než pravdepodobnosť, že vesmír je dielom “náhody” (náhody, ktorá je, BTW, len slameným panákom kreacionistov).

    Nedal si ani nijaký argument, že “vesmir muze byt dilem nezmame inteligence” a najmä, opäť si sa ani nepokúsil zamyslieť, prečo a ako by tá inteligencia mala tvoriť vesmír a načo by jej bol.

    Zbytok tvojho výkriku postráda zmysel, takže sa naň nedá reagovať.

  14. treebeard

    Marti, my tu už všetci vieme, že tvojim náboženstvom je nevedomosť a si jej uctievateľom. Lenže potom by si si mal uvedomiť, že neexistuje diskusia, pre ktorú by si mohol byť prínosom.

    Tvoj príspevok sa vždy obmedzuje na poukazovanie na skutočné alebo (častejšie) domnelé neznalosti vedy, ktoré čerpáš z populárnych článkov, ktoré sa ani nenamáhaš pochopiť. Čo ťa núti stále niečo písať?

  15. martiXXX

    Nevedomost a priznani, ze nevim je neco jineho. Koneckoncu kdyby mym nabozenstvim byla nevedomost tak nectu takove haldy literatury, popularne vedeckych i duchovnich knih, nemam VS, neumim anglicky a nemecky, nemam takovy prehled, atd. Dulezite je si uvedomit falesne jistoty a falesne bezpeci znalosti. Poznani a vedomosti jsou nesmirne uzitecne. Ale myslim, ze tady bavime spis o konceptualnich o a filosofickych otazkach.

    Jeden ze zakladatelu kvantove fyziky prohlasil, ze ji nikdo nepochopil. Chapani je omezene nasim mozkem a evoluci. priroda ve svych zakladech je pravdepodobne nepochopitelna mozkem. Lze vyuzivat jejich vlastnosti ale to neznamena, ze je vymyslet.

    Dal jsi ty nejaky argument, ze vesmir nemuze byt dilem nezname inteligence. Nedal. nebavime se tady o zjevnych vecech ale o hranicich poznani. Pokud by existoval 100 proc. argument, tak neverim, ze by se lide nedali hromadne na ateismus.

  16. petr

    “Jinak, je jistě možné, že většina reality je mimo naše možnosti, ale mě šlo o to, že řadu tvrzení o reálném světě prostě víme s vysokým stupněm jistoty. To, že případně nejsme schopni pochopit nebo odhalit nějaké fundamentální základy za naší realitou, na tom podle mě nic nemění. Až tak to s tím prostě nesouvisí. A navíc je to otázka: jsme schopni, nebo nejsme? Nejsme schopni dnes, a nebo nikdy nebudeme? Kdo ví?”

    Minimálně to souvisí s tím, že mi z toho tedy vyplývá, že NEJSME schopni říct, do jaké procentuální míry poznáme “totalitu” vnějšího světa. Ale to nevylučuje, že o řadě jevů, či spíše o určitých aspektech těch jevů můžeme mít poznání velmi solidní a spolehlivé.

    Poznání je alespoň dle mého soudu pak o to krásnější, protože svět který poznáváte je a zůstává stále tajemstvím a může Vás překvapit. My všichni, kteří se této diskuse zúčastňujeme, namísto toho, abychom se věnovali něčemu jinému jsme díky Bohu zůstali v tomto ohledu dětmi. Dětmi, které si umí hrát a zároveň při tom mimoděk vytvořit báseň, objevit planetu, nebo postavit katedrálu 😉

  17. treebeard

    “Dal jsi ty nejaky argument, ze vesmir nemuze byt dilem nezname inteligence?”

    Dal, už v otázke samotnej – načo by tá inteligencia niečo ako vesmír potrebovala? Ak už bola inteligentná bez neho, načo je bol?

    Veľa argumentov máš v článku pod, ktorým diskutujeme, v ďalších Michalových článkov, v diskusiách. Ty k tomu len stále dookola vykrikuješ, že nevieme, čo aj všetci pripúšťame. Lenže diskusia resp. rozmýšľanie, znamenajú niečo iné ako opakovanie mantry “možno nevieme”, “možno vieme nepresne”, “možno nikdy nebudeme vedieť”, “Aleluja!!!”

    Jednoducho takáto pseudodiskusia nikoho normálneho nebaví, pretože nič neprináša a nikam sa neposúva.

  18. Michal Post author

    Petře, ale to já přece stoprocentně podepisuji: nejsme vůbec schopni říct, do jaké míry známe “totalitu” světa. Já bych se klonil k tomu, že ji známe v míře velice malé, blížící se nule.

    Nicméně nějaký vhled do fungování světa máme, něco prostě víme s poměrně uspokojivou jistotou, a je tomu tak proto, že nám to umožňuje předpovídat budoucnost – totiž výsledky pokusů.

Comments are closed.