Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. Medea

    Treebeard: “ten mramorový blok bol predtým súčasťou geologickej vrstvy, ktorá bola obsiahnutá v nejakom kopci do ktorého ľudia vyhĺbili lom. Tá geologická vrstva vznikla usadzovaním sa morských organizmov, ich stlačením hmotnosťou nadložných vrstiev, neskôr bola vyzdvihnutá a poprehýbaná, pričom sa niektoré časti popraskali a stali nevhodnými pre tvorbu sôch.”

    Ešte doplním, že vápenec, z ktorého vznikol ten mramor, podstúpil metamorfózu pri vyššej teplote a následnú kryštalizáciu.

    Treebeard: “V ktorom okamihu vznikol ten Dávid?”

    Ja “Dávidom” označujem ten mramorový objekt, ktorý “vylovil” Michelangalo z väčšieho mramorového bloku. Na Tvoju otázku sa, bez nejakých bližších určení, nedá odpovedať. Pretože “ten” objekt je zložený z atómov a molekúl, pričom niektoré atómy ho opúšťajú a iné do neho vstupujú. Je to podobné, ako by si sa pýtal na presný okamih sformovania veľkého roja komárov. Na úrovni elementárnych častíc je “ten Dávid” ešte neurčitejší.

    Treebeard: “A ako som už písal, ten Dávid mohol byť aj z hliny alebo z bronzu.”

    Mramorový objekt zrejme nemôže byť z hliny alebo bronzu 🙂

    Treebeard: “A ako som už písal, ten Dávid mohol byť aj z hliny alebo z bronzu. Kde by bola “obsiahnutá oblasť v tvare Dávida” v takom prípade? Vo vzduchu v ateliéri, vo vzduchu pred Florentskou radnicou?”

    Treba rozlišovať medzi mramorovým objektom Dávidom a oblasťou v tvare Dávida. Tých oblastí je bezpočet (a pokiaľ je priestor kontinum, tak ich je nekonečne mnoho aj v mojej záhrade :)), sú všade, niektoré stoja nehybne v mojej vzťažnej sústave, iné okolo mňa fičia ako šialené 🙂 K priestoru patria jeho časti.

    Treebeard: “A ak Dávida niekto rozbije, stále bude existovať “oblasť v tvare Dávida”?”

    Ak ten niekto nezničí priestor, tak áno 🙂

  2. Medea

    Čestmír: “U toho bloku mramoru je to ještě jiné- nemůžeme libovolně vybrat oblast v tvaru Davida, jelikož mramor není dokonale homogenní a posun o pár cm může znamenat, že David se zlomí, nebo bude bez nosu či pindíka.”

    Ja som však ani netvrdila, že Michelangelo mal pri svojej prácie neobmedzenú slobodu vytiahnuť z bloku čokoľvek. Nejakého Dávida (mramorový objekt vhodného tvaru) Michelangelo z toho bloku úspešne vyslobodil. Michelangelo ten objekt nestvoril, on ho len vysekal z toho mramorového bloku, teda, z môjho pohľadu, dostal na svetlo Božie, to, čo už dávno existovalo 🙂

  3. Medea

    Čestmír: “Moje omezená mysl mi říká, že se mám přiklonit k treebeardovi.”

    Tvoja nadpriemerne inteligentná myseľ sa mýli 🙂

  4. Medea

    Je tiež zaujímavé, pozerať sa na toho Dávida, z hľadiska časopriestoru. Časopriestorom sa tiahne 4-rozmerný mramorový “červ”, ktorý je v istých oblastiach časopriestoru vo vnútri iného 4 -rozmerného mramorového “červa”, ale v časopriestorovej oblasti zodpovedajúcej Taliansku 16. storočia, sa náš dávidovský červ osamostatňuje a tiahne sa už samostatne, do oblastí zodpovedajúcich ďalším storočiam. To, čomu hovoríme socha Dávida, sú vlastne trojrozmerné priestorové rezy, prechádzajúce týmto 4-rozmerným červom 🙂

    Priznám sa, že už dosť dlho sa v mojom vnútri svária posibilizmus s eternalizmom. Moja intuícia ohľadom neuskutočnených možností, pritakáva posibilizmu, ale túžba po elegancii a jednoduchosti zase eternalizmu 🙂

  5. Čestmír Berka, skeptik a materialista

    Koukám na čt24- na Moravce – je tam katolický potentát, Ivan Bartoš ( husita mimo církev) od Pirátů…

  6. jack

    Medea says:
    November 16, 2013 at 10:38 am
    Jack, bolo Vám jasne povedané o čom je correspodence theory of truth, bolo Vám jasne ukázané, kde robíte chybu (miešanie epistemológie s ontológiou), ale nepochopili ste. Namiesto toho, aby ste sa snažili pochopiť alebo sa na to jednoducho vykašľali, otravujete ma svojimi kravinami a snažíte sa prekrútiť význam mojich príspevkov. Jack, choďte niekam!

    jack:
    Ani tento váš názor neomlouvá skutečnost, že se chováte jako hulvát!!

  7. jack

    Medea:

    Vy to asi stejně nepochopíte, ale co máte neustále s tou vaší teorií a mícháním ontololie a epistemologie?
    V mé úvaze je přece úplně jedno z kterého pohledu jste došla ke své pravdě, že jste matkou dvou dětí. V úvaze je pouze otázka, jestli by jste ZE STEJNÉHO ( ať je jakýkoliv)
    pohledu mohla za určitých okolností označit své vyjádření o 2 dětech za nepravdivé.

    Když tedy máte (podle vás) bezproblémové abstraktní myšlení, řekněte mi, MŮŽE existivat nějaká okolnost, která by vás dovedla k tomu, že by jste své vyjádření o vašich 2 dětech, označila za nepravdivé? Samozřejmě ze stejného pohledu, ze kterého jste došla k závěru, že jste matkou 2 dětí. Stačí odpovědět pouze ano nebo ne!
    Více polopaticky to už vysvětlit nedokáži.
    Je mi tedy jedno, jestli se na pravdu o svých dětech díváte z pohledu ontologie či epistomologie, jde mi o změnu názoru v rámci jedné z nich.
    Rozumíte tomu co po vás chci?

  8. Medea

    Jack: “Ani tento váš názor neomlouvá skutečnost, že se chováte jako hulvát!!”

    Prispôsobila som svoj štýl komunikácie tomu Vášmu.

    Jack: “řekněte mi, MŮŽE existovat nějaká okolnost, která by vás dovedla k tomu, že by jste své vyjádření o vašich 2 dětech, označila za nepravdivé?”

    Áno.

    Jack: “Více polopaticky to už vysvětlit nedokáži.”

    Vy mi nič “polopaticky” vysvetľovať nemusíte. Možnosť, že ontologický status pozorovaného sveta je stanovený chybne, je triviálna záležitosť.

  9. Medea

    Santiago: “Jak se matematicti platonici vyrovnavaji s tim, ze ruzne matematicke objekty existuji ci neexistuji v zavislosti na konkretni teorii/modelu? Je pro kazdy model jedno takove mimocasove/mimoprostorove universum matematickych objektu? Nebo je jedno spolecne metauniversum, ve kterem jsou i matematicke objekty s vzajemne rozpornymi vlastnostmi?”

    Santiago, v podstate tá moja odpoveď zodpovedá hrubo vyznačenej možnosti v Tvojej otázke: Ku každej konzistentnej teórii existuje platónske univerzum (platónsky model, a nemusí byť jediný), ktoré s ňou korešponduje, pričom ono samo je platónsky objekt.

  10. jack

    Medea says:
    November 17, 2013 at 2:45 pm

    Jack: “Ani tento váš názor neomlouvá skutečnost, že se chováte jako hulvát!!”

    Prispôsobila som svoj štýl komunikácie tomu Vášmu.

    jack:
    TO JE LEŽ. Já jsem se NIKDY A NIJAK nevyjádřil k vašim rodičům.

  11. jack

    Jack: “řekněte mi, MŮŽE existovat nějaká okolnost, která by vás dovedla k tomu, že by jste své vyjádření o vašich 2 dětech, označila za nepravdivé?”

    Áno.

    jack:
    KONEČNĚ !!! Nic jiného jsem nechtěl vyjádřit! To ale trvalo! 🙁

  12. jack

    martiXXX says:
    November 17, 2013 at 3:58 pm

    Jacku, tvoji rodiče taky pochází evolučně ze zvířat……….. 🙁

    jack:
    ????

  13. Michal Post author

    Pelagius: začíná mě to štvát. Agresivní příspěvky s osobními urážkami začnu mazat.

  14. Medea

    “KONEČNĚ !!! Nic jiného jsem nechtěl vyjádřit!”

    Jack, tie Vaše klamstvá a diskusné falše! Zbytočne sa snažíte zakryť svoje chyby a nechápavosť. Okrem mňa, Vás na ne upozornili aj Michal a Santiago. Táto diskusia s Vami (alebo skôr hádka, pretože s Vami sa asi rozumne diskutovať nedá) nebola primárne vedená na tú banálnu matrixovú tému, ako sa nám to snažíte nahovoriť, ale týkala sa korešpodenčnej teórie pravdy.

  15. martiXXX

    Emoce a silne vyrazy jsou projevem zvirete v nas. Jsme taky zvirata, tak bojujeme – valky, kriminalita, konkurencni boj, politicky boj, prestiz, pozice, kariera, slava, moc, penize, nadavky, urazky, hadky……..

Comments are closed.