Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
Tu pohádku zmiňuje Michal přímo i v tomto článku, takže se sem Márův komentář docela hodí. 🙂
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Michal says:
Teď mě napadá: Kruciš, neoznačil náhodou Ježíš za jedno z nejdůležitějších přikázání “Miluj bližního svého, jako sebe sama”? Neměl byste být Máro v souladu s tím NEŠŤASTNÝ, že nás čeká peklo? A vy se nám smějete a ještě se k tomu hrdě hlásíte – nemáte takhle náhodou v prvé řadě VY SÁM z Ježíšova učení vrtuli? Ježíš mluvil o jistých lidech, kteří se verbálně hlásili k Zákonu, ale reálně dle něj nežili – vy jistě víte, koho mám na mysli, že? A jistě víte, jaký měl Ježíš k těmto lidem postoj…
S.V.H.:
My přece nejsme bližní – to se na nás nevztahuje.
S.V.H. : já nemám radost z toho, že bych snad někoho “převyšoval” – my jsme totiž všichni boží hovádka. Já mám smutek z toho, že v tom nevidíte cestu a smysl naplněného života. Teď mi můžete oponovat : ale já i bez Boha budu naplněný – naplňuje mě lyžování, rád čtu, zplodil jsem děcka, která mí dělají radost. A Křesťané neradi lyžují? Nebo snad mají neradi děti? … rozdíl je v tom, že na smrtelném loži si řeknu: byla to fuška, ale stálo to za to – nežil jsem jako sobec pro sebe ale pro toho, jež jsem celý život nosil v sobě. Který mě převyšoval ve všech ohledech. Pro něho se žilo krásně.
S.V.H: Byl bych nešťastný kdyby jste litovali… jenže vy cosi tušíte, ale hrdost vám nedovolí sklonit hlavu. Mám Vás litovat? Proč? Vy víte co máte učinit a nechcete.
S.V.H: To bych rovnou mohl litovat lidi, co trpí obezitou, protože se chudáci ládovali. Nebo litovat lakomce, kteří chudáci přišli o vše co budovali. To nejsou ti co nesli kříž od narození, ale ti, co si ho hrdě hodili na záda sami.
to Mára:
A někdo jiný si na smrtelné posteli řekne: byla to fuška, ale stálo to za to – nežil jsem jako sobec pro sebe ale pro své blízké. Pro ně se žilo krásně.
V čem je rozdíl?
S.V.H. : Blízcí zůstanou na tomto světě, jenže vy pujdete před poslední soud. ,,Hele já jsem v Tebe tak nějak věřil, semtam jsem poslal DMSku na povodně. Promiň, že jsem se k tobě nemodlil no. Ale jsem tě nikdy nikde neviděl”
S.V.H. : Možná, že budete litovat i ty blízké, které jste nevedl k víře. Imho z očistce se prý nejčastěji ozývají ti, co chtějí napravit své blízké. Ale v to asi taky nevěříte.
Mára says:
S.V.H. : Blízcí zůstanou na tomto světě, jenže vy pujdete před poslední soud. ,,Hele já jsem v Tebe tak nějak věřil, semtam jsem poslal DMSku na povodně. Promiň, že jsem se k tobě nemodlil no. Ale jsem tě nikdy nikde neviděl”
S.V.H.:
Myslel jsem, že tvrdíte, že rozdíl je v tom, co si mohou říct na smrtelném loži. Jaký je tedy ten rozdíl tady v životě mezi ateistou a věřícím? Že ateista pošle jednu DMSku a věřící dvě? A co když ateista pošle tři?
Co sem taháte smrtelnou postel? Myslíte, že každý před smrtí bilancuje a filosofuje? A proč bych měl se smyslem života čekat až na smrtelné lože?
Žít pro Boha? Co z toho ten Bůh má? Proč bych měl být pro bezhmotného stvořitele vesmíru důležitější než mravenec? Už chápu, proč Jehovidé sami sebe nazývají božími otroky…být otrokem musí být vskutku povznášející. Bůh, který se zabývá hymenem nevěsty je směšný..
Cestmír Berka: Protože to říkal Ježíš – je to první přikázaní.
Mára, a čo ak je kresťanstvo falošné náboženstvo a Ježiš len ďalší falošný prorok? Vy predpokladáte, že Boh posmrtne ocení Váš katolicizmus, ale čo ak to bude naopak? Čo ak Boha urážajú abrahámovské náboženstvá a kresťanov čaká, za urážku Boha, posmrtný trest. Viete dokázať, že to tak nie je? 😉
http://funki.com.ua/ru/portfolio/lab/world-religions-tree/
Medea: Já to citím, že jsem na dobré cestě. Vidím to na osudových etapách v mém životě a situacích, které jsem si zažil. 🙂
Cestmír Berka: Protože to říkal Ježíš – je to první přikázaní.
Ta věta má znít: četl/slyšel jsem o tom, že to PRÝ říkal Ježíš- PRÝ je to první přikázání
Michal: “Podle mě slovo “existuje” vyjadřuje, že to s námi může alespoň principielně nějak interagovat.”
No, s tým nesúhlasím. Pre mňa “existovať” neznamená “byť kauzálne dostupný”.
Pojem “existencia” považujem za elementárny pojem, teda za základné nedefinovateľné primitívum. Slová “existovať” a “byť”, používam ako úplné synonymá a keď hovorím, že “existuje X s vlastnosťou V”, tak tým myslím, že je aspoň jedno X, ktoré má V, teda, že množina objektov majúcich vlastnosť V je neprázdna. A “neexistovať” je pre mňa opak “existovať”.
Já si myslím, že spousta křesťanů nežije kvůli Bohu, ale kvůli Spáse- čili sobecky. Miloval bys Boha, i kdyby tě nečekal život věčný?… Teda myslím ne Boha, ale svou představu Boha.
Cestmír Berka: Rozhodně … jsem si vědom toho, že si mě Bůh zavolal zpátky, když jsem se ve 12 letech trhl od víry a byl ze mě docela obstojný pohan. Nejspíš má se mnou Bůh nějaké úmysly. Možná, že jedním z nich je, abych o něm mluvil v této diskuzi.
Michal says:
August 8, 2013 at 11:04 am
Podle mě slovo “existuje” vyjadřuje, že to s námi může alespoň principielně nějak interagovat.
Pokud např. Bůh “existuje” naprosto odděleně od naší reality, není s ní nijak spojen a to ani kauzálně v minulosti (tj. nestvořil ji), nikdy do našeho světa nezasáhl a nezasáhne ani nemá tu možnost, a ani my nemáme žádnou principiální možnost jak s ním jakkoliv interagovat – pak nevím nevím, jestli mu lze vůbec přiznat existenci…
Ano Michale, takovým bohem nená cenu se zabývat.
Slávek says:
August 8, 2013 at 9:12 am
Carlosi, myslím že o tom to je. Ty jsi z veršů o tom, že otrok má poslouchat svého pána udělal verš, kdy zaměstnanec má poctivě pracovat pro svého zaměstnavatele. Prostě něco, co je pro tebe morálně přijatelnější.
Ne ne. Já sem napsal, to znamená, že otrok (pokud je někdo reálně dnes stejně jako tenkrát v této situaci) má poctivě plnit své úkoly.
To s tím zaměstnavatelem je aplikace pro lidi, kteří v situaci otroka nejsou (stejně jako já). Problémy lidí za cca 3000 let se změnily.