Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Jako=jabko
Žiadna hromada neurónov nie je pre mňa “symbolom Paríža” 🙂 to skôr, nejaká hromada neurónov vyvoláva môj komplexný zážitok Paríža.
bílej kabát says:
May 21, 2013 at 8:42 pm
Jestliže Ježíš je měřítkem, podle kterého budeme souzeni, jak jsi psal, tak by ses měl řídit i tím,co řekl o hříchu tohoto druhu. Nebudu to teď hledat v bibli, abych to tady odcitoval doslova, ale řekl něco v tom smyslu, že jestli tě oko svádí ke hříchu, vyrvi jej a zahoď, jestliže tě ruka svádí ke hříchu, utni jí. Nepředpokládám, že máš teď místo oka díru v hlavě…
Ach jo, to proboha nemáš žádný smysl pro obrazné nebo metaforické vyjadřování?
Posílám úryvek rozhovoru s Pokorným, už jsem to tu dával:
“Jak je to s „nenávistí“ k vlastnímu tělu, jak ji lze v Bibli nalézt? Například zavržení hříšných údů, nebo zavržení vlastního života. Jak si to máme přivlastnit v době pozitivního sebepřijímání a politické korektnosti?
To je zvláštní věc. Za prvé, Židé vůbec přeháněli, za druhé Ježíš zvlášť. Nevím, jak to slušně říci…, ale on vědomě provokoval. „Vyloupnutím oka“, tím, že „velbloud projde uchem jehly“. Chtěl tak zřejmě naznačit, že jde opravdu o život, o věc, se kterou se nedá žertovat. Lidé byli tehdy mnohem zvyklejší na takovéto radikální metafory. Pak jsou tu i „nemravná“ podobenství – nepoctivý správce, podobenství o hřivnách. U Ježíše ještě bylo nemravné, protože tehdy nesměli brát na úroky, u Lukáše už jde o rozmnožování darů… To jsou radikální výroky, které všechny chtějí naznačit, že přichází něco silného, čemu se vyplatí zasvětit svůj život, dokonce pro to svůj život obětovat, protože se tak naplní. To je Ježíšovo
evangelium.”
Jestli to je to, s čím máš takový problém, tak si o tom něco přečti. Třeba knížku rozhovorů s P. Pokorným…
http://www.kosmas.cz/knihy/168344/ma-to-smysl/
Machi, a co je tím překladačem? Proč musí existovat? Vždyť tam je přesně popsané, proč existovat nemůže.
Médea, máš samozřejmě pravdu. To že jsou ty neurony o Paříži (že jsou modelem Paříže) je předpoklad, který se snažím vyvrátit, protože to vede k nesmyslnému výsledku – nekonečnému regresu
Michal tu přišel s názorem, že v našem mozku jsou nějak uložené “Modely” světa kolem nás. Já tvrdím,že to tak není. Jak píše správně médea.
Michal prisiel aj s nazorom resp. dokazom, ze krestanstvo je cele falosne lebo stoji na falosnom prorokovi. Ale nerobme si z neho srandu. Koniec koncov – sme mu vdaci za tuto stranku.
Machi, a co je tím překladačem? Proč musí existovat? Vždyť tam je přesně popsané, proč existovat nemůže.
Nic takového v tvé úvaze není. Je tam, že nechápeš (či Kant, na tom nesejde) jak něco takového může existovat a to je rozdíl.
Vem to tak, že mozek reaguje na podněty, podobně jako tzv. “Čínský stroj”, či jak se to překládá. Slyšíš slovo “Paříž”, prvotní impuls je v tomto případě vnější, pak toto slovo zaregistuje ucho a signál projde přináležejícími neurony. To spustí kaskádu operací, které jsou zřejmě jak vrozené tak naučené, přičemž proces je možná trochu podobný tomu, jako když Google vyhledává informace na internetu.
Mají například informace na Googlu spojitost s realitou (nad rámec vlastní reality)?
OK, já to asi dopíšu, protože je to fakt nedokončený a skoro všechny odpovědi vč. toho, “jak funguje mozek a jak pracuje s informacemi” tam v třetí části jsou.
Vy se tomu intelktuálně blížíte, ale proč se hádat, když odpovědi existují a dokonce ty odpovědi vynesly svému nositeli Nobelovu cenu.
V tom co jsem tu postl jsou jen dvě části: filosofický, kdy Kant intuitivně a správně určuje hranice a možnosti našeho poznání, fyzikální, který nám říká, že je nemožné aby cokoliv co máme v hlavě mělo nějakou fyzickou spojitost s okolním světem (aby to bylo “o něčem”) a teď už jen zbývá odhalit, jak to biologicky skutečně funguje, jak se ukládají informace a že když myslíme na svou maminku tak vce skutečnosti na žádnou maminku nemyslíme (dokonce ani když ji vidíme).
Učešu to a hodím na Osacr.cz. Bude to efektivnější, než řešit ty vaše otázky ad hoc.
Učešu to a hodím na Osacr.cz. Bude to efektivnější, než řešit ty vaše otázky ad hoc.
To bude asi lepší.
Jen ještě poznámka k zamyšlení: Má vysílání domácího rádiopřijímače fyzickou spojitost s vysíláním rádiového vysílače?
Slávek, čo sa tých “modelov sveta v mozgu” týka, tak (myslím, že) s Tebou súhlasím (alebo súhlasím s Alexom Rosenbergom?). Mám komplexné zážitky jablka, ohňa, zážitky Florencie, … a mozog tieto zážitky prehráva, modifikuje a kombinuje. Prechádzala som sa Florenciou, ale asi je oveľa vhodnejšie povedať, že som Florenciu zažívala, než modelovala a vždy keď počujem slovo “Florencia”, tak mám nejaký zážitok Florencie. Teda áno, skôr mám zážitky, než nejaké modely sveta.
Ale to s tým jablkom: “Díváme-li se na jablko, vidíme jakou má barvu, vnímáme chuť a vůni. Jak ale víme, že ty vlastnosti vnímáme takové, jaké skutečně jsou?”, mi zmysel nedáva, pretože, ako som už povedala, chuť, vôňa a farba jablka sú predsa moje zážitky a moje zážitky sú presne také aké sú.
Ale ja si tú otázku vôbec nepoložím 🙂 Pretože naše vnímanie, pociťovanie, prežívanie, myslenie, je súčasťou reality. A naše vnímanie, pociťovanie, prežívanie, myslenie, je aj užitočnou evolučnou adaptáciou.
A čo sa tej introspekcie týka, tak s Rosenbergom nesúhlasím. Introspekcia nie je adekvátnou súčasťou nášho poznania, len preto, že sme stále ešte dosť primitívna civilizácia, ktorá nevie dodať procesom nášho mozgu intersubjektívnosť 🙂 teda zastávam názor, že antagonizmus subjektívne – objektívne je len relatívny a po vytvorení vhodného interfejsu a vhodných skenovacích technológií mozgu, môže vymiznúť. Pozor, vízia!
Koniec vízie 😉
Mmm, na prepojenie jednotlivých mozgov by boli potrebné umelé neuronálne siete kompatibilné s neuronálnou sieťou ľudského mozgu (pozor, teraz nehovorím o nejakých smiešnych softvérových simuláciách neurónovej siete, ale o výkonnom hardvéri zloženom z mikroskopických jednotiek, kompatibilných s konektómom mozgu, teda o hardvéri, ktorý ešte len čaká na svoje objavenie) a umelé mozgy-superpočítače, ktoré by informácie prichádzajúce z jednotlivých ľudských mozgov spracúvali a vhodne integrovali.
Teda potrebujeme dve revolúcie: jednu nanotechnologickú v BMI (Brain Machine Interface) a hardvérovú AI revolúciu výkonných umelých mozgov 🙂
Tieto revolúcie si vyžadujú rozsiahlu integráciu a miniaturizácia – hardvérový zostup až na molekulárnu úroveň.
Filmy nasnímané z mozgovej kôry: http://sites.google.com/site/gallantlabucb/publications/nishimoto-et-al-2011
Budeme si číst myšlenky: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6129
Brain Machine Interface: http://en.wikipedia.org/wiki/Brain-machine_interface
Brains in silicon: http://www.stanford.edu/group/brainsinsilicon/index.html
Médea: Prechádzala som sa Florenciou, ale asi je oveľa vhodnejšie povedať, že som Florenciu zažívala, než modelovala a vždy keď počujem slovo “Florencia”, tak mám nejaký zážitok Florencie. Teda áno, skôr mám zážitky, než nejaké modely sveta.
Slávek: Jinak řečeno: “Procházka Florencií určitým způsobem přeprogramovala tvůj mozek, který teď na slovo Florencie reaguje jinak, než před tím.”
Médea: Ale to s tým jablkom: “Díváme-li se na jablko, vidíme jakou má barvu, vnímáme chuť a vůni. Jak ale víme, že ty vlastnosti vnímáme takové, jaké skutečně jsou?”, mi zmysel nedáva, pretože, ako som už povedala, chuť, vôňa a farba jablka sú predsa moje zážitky a moje zážitky sú presne také aké sú.
Slávek: To je polemika s (nevysloveným) názorem některých lidí,kteří se snad mohou domnívat, že chuť, vôňa a farba jablka jsou vlastnosti toho jablka. Takže souhlas.
Médea: Ale ja si tú otázku vôbec nepoložím
Slávek: ale mnoho lidí si tu otázku, co mají naše prožitky společného s realitou, klade.
Tomu dál moc nerozumím ….
Machi: Jen ještě poznámka k zamyšlení: Má vysílání domácího rádiopřijímače fyzickou spojitost s vysíláním rádiového vysílače?
Slávek: samozřejmě má. Je to jeden stroj. Akce ve vysílači budí přímou fyzikální reakci v přijímači.
Tak jsem to dokončil a trochu učesal. Přidal jsem i třetí cestu, která vám to možná dáltrochu přiblíží.
Médea: samozřejmě, že to nejsou moje myšlenky. To co jsem sem zkopíroval je jen rozpracovaný úryvek, tak to nemělo odpovídající ozdrojování. Jediný, co jsem udělal, že jsem vzal kapitolku jednoho křesťanskýho apologeta a trochu ji rozpracoval konfrontací s ateistickým filosofem.
http://www.osacr.cz/2013/05/22/veda-potvrdila-ze-krestane-o-nicem-nepremysleji/
Myslím, že tu miešate viacero problémov dokopy. Od schopnosti vnímať realitu, cez vytváranie si modelov až po povahu média, na ktorom sú tie modely uložené.
Ja ako vzdelaním lesník by som to opísal jednoducho. Les je veľmi zložitý dynamický ekosystém. Každý si pritom myslí, že vie, čo je les. Sú ľudia, ktorí v lese nikdy neboli (napr. Islanďania) a ich predstava je len veľmi všeobecná. Väčšina z nás tam bola, takže model lesa v mysli obsahuje viac detailov. Ale až keď človek začne les študovať, dostane do podvedomia jednotlivé matematické modely lesných porastov, ekosystémov a p. Jednoduchým empiricky získaným modelom rastu lesa sú napr. rasové tabuľky – tabuľky obsahujúce pre jednotlivé veky jednotlivých typov lesa priemerné hrúbky, výšky a počty stromov. Je to primitívny model, avšak pre väčšinu laikov už ďaleko za horizontom ich statického chápania. Ďalším primitívnym modelom väčšieho komlexu lesov je napr. porastová mapa, ktorámi ukáže, že niekde sa ten les rúbe, na iných miestach dorastá a ako je to všetko priestorovo usporiadané. Dá sa potom ísť do hĺbky, dajú a odvodiť napr. “rastové funkcie stromov”, dajú sa priberať a prepájať rôzne hydrologické a ekologické modely. Tie modely nikdy nezodpovedajú realite a dokonca tie zložitejšie ani v mozgu nemôžem mať v úplnej podobe. Ale les v mojom mozgu je niečo detailnejšie, než les v mozgu väčšiny ľudí. A istým spôsobom jedinečné, pretože ani iní lesníci či ekológovia to nebudú chápať presne rovnako.
To, či vnímame reálny les je dané zmyslami a meracími prístrojmi – zmysly nás tvrdo klamú. A to, ako mozog zmyslové vnemy interpretuje a ukladá, je vec ďalšia.
Toto je zhruba moja prvá predstava, čo mal Michal na mysli tými modelmi.
protestant:
Ano. Odsoudili svoji představu Boha. Boha, který jako automat na kávu plná přání člověka. Nikdev Bibli jsem nenašel text, kterým by Bůh zaručoval Izraeli přežití všech jeho členů.
S.V.H.:
Už jsme o tom diskutovali ( http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-115/#comment-52377 ) – nic jiného než “představy” nemáme. Ale nejen ohledně Boha ale i čehokoliv jiného. Může to být ten model v mozku, které zastává Michal a odmítá Slávek. Stejně jako soud odsoudil kupříkladu Roubala, tak v tomto případě odsoudil Boha.
To, že Vy věříte v Boha jiného, je podružné. Někteří lidé pod vlivem holocaustu přestali věřit v jednoho Boha (toho, který uzavřel s vyvoleným národem smlouvu) a začali věřit v jiného (třeba jak píše Pelagius – v takového, který nezasahuje do světa).
Pelagius says:
Ano, myslím, že podobným způsobem Bůh může působit. A pokud se mě chceš zeptat, jak se podobné boží působení dá odlišit od jiných stavů (halucinace), které mají původ čistě v naší psychice, tak upřímně říkám, že nevím.
Pelagius says:
Mám pocit, že už jsem dostatečně jasně vysvětlil, že do fyzického běhu světa Bůh podle mě nijak zasahovat nemůže. Takže takhle si argumentuj proti někomu, kdo tvrdí něco jiného.
S.V.H.:
Mně tedy působení halucinací přijde jako docela zásadní zásah do fyzického světa. Nebo nepovažujete lidskou mysl (osobnost, vědomí) za součást fyzického světa?
Pelagius says:
Ach jo, to proboha nemáš žádný smysl pro obrazné nebo metaforické vyjadřování?
Posílám úryvek rozhovoru s Pokorným, už jsem to tu dával:
“Jak je to s „nenávistí“ k vlastnímu tělu, jak ji lze v Bibli nalézt? Například zavržení hříšných údů, nebo zavržení vlastního života. Jak si to máme přivlastnit v době pozitivního sebepřijímání a politické korektnosti?
To je zvláštní věc. Za prvé, Židé vůbec přeháněli, za druhé Ježíš zvlášť. Nevím, jak to slušně říci…, ale on vědomě provokoval. „Vyloupnutím oka“, tím, že „velbloud projde uchem jehly“. Chtěl tak zřejmě naznačit, že jde opravdu o život, o věc, se kterou se nedá žertovat. Lidé byli tehdy mnohem zvyklejší na takovéto radikální metafory. Pak jsou tu i „nemravná“ podobenství – nepoctivý správce, podobenství o hřivnách. U Ježíše ještě bylo nemravné, protože tehdy nesměli brát na úroky, u Lukáše už jde o rozmnožování darů… To jsou radikální výroky, které všechny chtějí naznačit, že přichází něco silného, čemu se vyplatí zasvětit svůj život, dokonce pro to svůj život obětovat, protože se tak naplní. To je Ježíšovo
evangelium.”
Jestli to je to, s čím máš takový problém, tak si o tom něco přečti. Třeba knížku rozhovorů s P. Pokorným…
http://www.kosmas.cz/knihy/168344/ma-to-smysl/
S.V.H.:
Tento Ježíšův sklon k přehánění bychom ovšem měli aplikovat i na další výroky. Třeba milování nepřátel. To je evidentní přehánění, aby se zdůraznilo, že by člověk měl mít rád své přátele. Nebo starozákonní “miluj bližního svého jako sebe samého”. Zde se také přehání, člověk by měl mít rád své blízké aspoň trochu. Čím “bližší” tím více, čím “vzdálenější” tím méně.
Ježíš vlastně nic až tak radikálního nebo novátorského nehlásá, vždyť jenom přehání.