Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?

Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.

Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.

Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.

1) Rozpory se Svatými texty

Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?

2) Stvořitel

Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.

3) Výjimečné postavení člověka

Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.

4) Smrt v Božím plánu

Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).

5) Cíl stvoření

Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).

6) Budoucí vývoj

Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.

7) Důkazy

Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.

8 ) Morální důsledky

Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.

Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?

Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)

Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?

— S.V.H

6,381 thoughts on “Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?

  1. treebeard

    S tými vlkmi je to možno prehnané, asi najfilmovanejšia vlčia populácia (Yellowstone) ukazuje aj prípady, že dcéry sa s otcom nechcú páriť a naopak majú veľké sympatie k cudzincom. Ale fakt je, že vedúci pár týchto votrelcov odháňa, pokiaľ mu na to stačia sily a na blaho svojich dcér nehľadí. Ale o toto snáď už ani nejde, možno aj vlky majú slobodnú vôľu 🙂

    Ale s ostatným sa stožňujem. Je nemorálne, ak všemocná bytosť stvorí tvory, ktoré sa musia žrať, šikanovať, parazitovať na sebe a p. Je dokonca nemorálne, ak nehmotná bytosť stvorí hmotu, do ktorej uväzní nehmotného ducha.

    A pokiaľ ide o perzonifikáciu evolúcie, neslobodno zabúdať na fakt, ktorý uniká aj mnohým ateistom – totiž že evolúcia je slepá a nemá cieľ. Evolúcia nesmeruje k nijakému vrcholu tvorstva a je aj sporné povedať, čo tým vrcholom je. To, že človeku sa vrcholom zdá človek, je pochopiteľné, ale asi nie veľmi preukazné.

  2. Stefan

    Tu sa ukazuje, ze jediny druh, ktory moze slobodne uniknut z tohoto podivneho sveta je clovek. Vsetky ostatne druhy funguju na fixnom programe. Pricom mozno zjednodusene povedat, ze sa iba rozmnozuju a vzajomne pozieraju. Nemaju na vyber….

  3. Skeptik

    -Copak člověk nepožírá ostatní organismy? A to aji vegetariáni. Bůh to tak zařídil. To jen ke slovům Stefana. A jinak už byl zaznamenán pohřební rituál u zvířat. Když nějaký druh ptáků (jméno už si nepamatuji) objeví mrtvolu svého druhu, tak kolem něj začnou hromadit kamínky.

  4. Skeptik

    A to že zvířata fungují na fixním programu je taky blbost. Podívejte se co dokážou veverky – je to velmi vynalézavé a zábavné. A to nemluvím u šimpanzech či kosatkách. Holt Stefan viděl pár přírodopisných filmů a myslí si, že sežral moudrost světa co se týče živé přírody. Nedávno mi třeba říkal kamarád o šimpanzovi co cestoval od tlupy k tlupě a učil tam rozbíjet kokosy. Dost zvláštní jednání, protože pokaždé když změnil tlupu se dostal na dno sociální hierarchie. Za svůj život to naučil 4 tlupy.

  5. Machi

    Tu sa ukazuje, ze jediny druh, ktory moze slobodne uniknut z tohoto podivneho sveta je clovek. Vsetky ostatne druhy funguju na fixnom programe. Pricom mozno zjednodusene povedat, ze sa iba rozmnozuju a vzajomne pozieraju. Nemaju na vyber….

    Člověk má některé vlastnosti jimiž se odlišuje od zvířat nicméně je zajímavé, že právě tyto nejvíce vadí kreacionistům, ultrakonzervativcům a dalším, téměř vždy věřícím lidem (věda například, tu zvířata nemají).
    Navíc rozdíly mezi zvířaty a námi jsou často spíše kvantitativní povahy než kvalitativní.

  6. Skeptik

    treeabeard – co se týče těch vlků – to chování co jsem popisoval nebylo pozorováno v Yellowstounu ale v Kanadě.

  7. Stefan

    A to, ze niekto je vegetarian, je napr. zemiaky al. ryzu. Iny zas zabija zvierata – uz som videl par filmov o tom ako su zabijane hospodarske zvierata, ako ich prepravuju na jatky. Ked im trci noha z kamionu tak ju odseknu so sekerou. Pricom zviera stale zije. To je kladies na rovnaku uroven?

  8. Jarda

    treebeard says:
    Aj u ľudí to bolo ešte nedávno tak, že žena porodila na poli a o pár hodín pokračovalav práci. A pracovala aj ďalšie dni, dieťa nechávajúc zavesené v nejakej kolíske. Dnes je to otázka peňazí – pôrodnice fungujú tak, ako si môžu dovoliť (resp. tak, aby zarobili z ich pohľadu dosť). Ak im dáme viac, starostlivosť bude lepšia.

    Určite si nemyslím, že to má niečo s totalitou – nedokážem si predstaviť, aký by z toho mala tá totalita zisk.

    Jarda:
    Shodou okolností autora znám, ale myslím, že článek jen okopíroval. Jsem přesvědčen, že mu ani tak moc nešlo o “utrpení” ubohých rodiček a novorozenců, ale o to, aby mohl kritizovat (ber kde ber!) současnou společnost za to, že povolila antikoncepci, prenatální diagnostiku, potraty, že buduje školky, jesle, zaměstnává ženy ……. což je v rozporu s “tradiční křesťanskou (katolickou) politikou”.

  9. treebeard

    skeptik – uznávam, že chovanie každej jednej svorky môže byť hodne odlišné. To de facto dokazuje, že tie zvieratá nie sú naprogramované stroje, ako ich chce vidieť Stefan.

    U viacerých druhov bola dokázaná existencia kultúry, čiže toho, že určitá skupina zvierat zdieľa spoločné poznanie, zvyky a navzájom si ich odovzdáva. U svoriek levov napr. existuje štandardný model, v ktorom jedného dňa prídu jeden až traja mladí samci, starých zaženú, občas aj zabijú, potom zabijú mláďatá a následne prevezmú svorku, pričom levice sa iba prizerajú. Ale bolo natočené aj správanie, keď levice sa pustili do príchodzieho leva s väčšou vervou ako lev a zvíťazili. Taktiež existujú zábery správania, keď noví samoci postupne mláďatá nejako akceptovali a nechali ich žiť.

    Zvieratá určite nie sú stroje. Ale keby boli, bolo by morálne takéto stroje cítiace bolesť stvoriť?

  10. Stefan

    Mne sa nezda, ze by boli zvierata nejako extra kreativne. Chodia snad nejake zvierata do skoly a potom niekde do prace? Pracuju snad za prepazkou v banke? Al. preberaju tovar vo velkosklade? Alebo zeby stali radsej za sustruhom?

  11. Machi

    Stefane ještě před pár stoletími lidé obecně nechodili do školy, nepracovali za přepážkou v bance, nepřebírali tovar ve skladě, ani nedělali na soustruhu.
    Což je mimochodem doba do které by se chtěla vrátit třeba ultrakonzervativní S. Palin.
    Takže tehdy se lidé od zvířat zase až tak nelišili, že?

    Jinak zvířata také pracují, to není lidská zvláštnost.

  12. Stefan

    Mravenisko – to je dobry priklad fixneho programu. Kazdy druh stale vykonava to svoje. Stale dookola. Vcely taktiez, stale dookola. Samozrejme su vyssie druhy ako simpan atd. Dokazu si rozbit orech alebo lebku obete – ale zeby si citali poeziu alebo dokonca meditovali? To asi nie. Fixny program je vysada zvieracej rise.

  13. treebeard

    Mravce možno majú fixný program, aj keď celkom naisto to nevieme. Mravce majú tzv. kolektívnu inteligenciu, ktorá je pre nás zatiaľ nepochopiteľná. Neplatí to pre všetky druhy mravcov, ale niektoré tvoria spoločenstvá nazývané superorganizmus, v ktorom fungujú jednotlivci do istej miery tak, ako bunky v našom tele. Majú podelené funkcie a reagujú ako celok – to, či niekoho napadnú nie je rozhodnutím jednotlivca.

    A tie opice, veľryby či šelmy už určite majú viac ako fixný program – dokážu vymýšľať napr. nové stratégie lovu a odovzdávať ich svojim mláďatám. Existuje napr. populácia kosatiek (Kalifornské pobrežie), ktorá vie s úžasnou ľahkosťou zabíjať žraloka bieleho – otočí ho na chrbát, čím žralok upadne do stavu strnulosti a behom nejakých minút sa zadusí. Vie to len táto populácia kosatiek. Antarktické populácie kosatiek zas vedia koordinovaným vlnením tiel rozbíjať/rozkolísať kryhy, na ktoré sa uchýlil tuleň. Patagónske kosatky zas vynikajú v umení nabehnutia na plytčinu.

    A áno, chodia do školy – u kosatiek je často pozorované, že korisť donesú mláďatám živú a učia ich, ako s ňou zaobchádzať, alebo berú mládatá v určitom veku so sebou namiesta, kam ich predtým nepustili. Učenie mláďat máme doložené aj u šeliem alebo vtákov.

  14. Jarda

    Stefan says:
    May 19, 2013 at 2:47 pm

    Mravenisko – to je dobry priklad fixneho programu. Kazdy druh stale vykonava to svoje. Stale dookola. Vcely taktiez, stale dookola. Samozrejme su vyssie druhy ako simpan atd. Dokazu si rozbit orech alebo lebku obete – ale zeby si citali poeziu alebo dokonca meditovali? To asi nie. Fixny program je vysada zvieracej rise.

    Jarda:
    Páter M.O. Vácha v knize (tuším) Tančící skály cituje z výzkumu šimpanzů: Byly pozorováni jedinci, kteří večer sedávali na skále a upřeně pozorovali západ Slunce. A jiní jedinci, kteří fascinovaně sledovali požáry zakládané černochy. Někteří výzkumníci opatrně mluví o jakémsi přednáboženském cítění.
    Lidé zřejmě vůbec nejsou od zvířat nějak moc odlišní. “Prča” bude, pokud se vědcům podaří určit rozdíl mezi genomem člověka a šimpanze, který určuje lidskou inteligenci.

  15. Colombo

    Furt kydy o fixním programu. Ale vysvětlení, co je to ten fixní program nikde.

    Člověk má taky “fixní program”, jestli ho mají mravenci a kočkodani.

  16. treebeard

    Fixný program je tá časť správania, ktorá sa zakóduje do génov. Sú určité vzorce správania, ktoré sú druhu vlastné bez ohľadu na to, či jedinec má možnosť ich vidieť u iných jedincov. Mláďa mačky napr. má reflex vyštartovania za pohybom drobného objektu alebo reflex zakrádania sa za korisťou. Zložitejšie stratégie sa však musí učiť a bez matky by to v prírode nezvládlo (v byte, samozrejme, nemá taká mačacia sirota nijaký problém).

    Zafixovanie nejakého správania do génov zjavne trvá dlho. Nám napr. chýba v génoch akákoľvek pokročilejšia schopnosť zaobchádzať so zbraňami, či dokonca ich zhotovovania, pretože používanie zbraní predstavuje v histórii nášho druhu len kratučkú epizódu. Ale, tipujem, taký hod kameňom alebo úder palicou by zvládlo aj dieťa vychované vlkmi, len asi nie na dostatočnej úrovni. S tými mačatami je vlastne podobné – mačka aj bez možnosti sa to učiť od inej zvládne sama lov myší a podobnej ľahkej koristi, ale uloviť napr. zajaca by bez učenia nezvládla.

  17. treebeard

    Jarda – Dávnejšie som kdesi čítal o rozsiahlej ľudoprázdnej oblasti v Kongu, kam prenikli vedci iba pred pár desaťočiami. Bolo zjavné, že tamojšie zvieratá videli človeka po prvý raz. Veľmi zaujímavé vraj bolo stretnutie so šimpanzmi – vyzerali vraj tak vyvedené z miery ako keby sme my stretli humanoidných mimozemšťanov. Vraj bolo zjavné, že is uvedomujú našu podobnosť. Povedal by som, že tiež ide o znak myslenia.

Comments are closed.