Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
protestant says:
May 17, 2013 at 8:12 am
Pochybnost, o které mluvím jako o vítané sestře víry, vychází z vědomí, že existuje velká propast mezi absolutním tajemstvím Božím a lidskou kapacitou toto tajemství pochopit, pojmout a vyjádřit. To by zejména protestantské tradici nemělo být cizí. To je to, co zdůrazňuje Kierkegaard i Barth a jiní. V tomto prostoru propasti mezi člověkem a svrchovaným Bohem se může objevit pochybnost, která směřuje ke snažení, k lidským způsobům, jak Boha chápat a jak ho vyjádřit. Samozřejmě u některých theologů typu Bartha můžeme slyšet, že tato propast je překlenuta Božím sebezjevením, slovem Božím atd. Jsem hluboce přesvědčen, že mezi slovem, Božím zjevením a naší kapacitou toto slovo pojmout, plně mu porozumět, stále existuje určitá propast. Pochybnost pomáhá víře, jestliže destruuje přílišnou jistotu, že to umíme, dokážeme vyjádřit, že to máme ve své režii, že jsme majetníky pravdy…
http://www.halik.cz/clanky/o_ateismu_pochybnostech_vire.php
Jarda:
Z mé diskuze na Christnetu:
Když se tedy vrátím k vašemu prvnímu příspěvku na který mě odkazujete, tak musím říci asi toto:
Podle čeho “víte” že Bůh funguje nějak jinak, když je nehmotný, neviditelný, lidskými smysly ani žádnými přístroji nezachytitelný, lidským rozumem nepochopitelný ……? A když vám bylo dopřáno pochopit, o čem víra v Boha je, dovedete to popsat, sdělit?
Když píšete, že jste se s Bohem setkal, tak mám takovou otázku – jak vypadá? Tak, jak je obvykle znázorňován – jako důstojný stařec? Nebo jako to Vševidoucí oko? Řekl vám něco, nebo jste na sebe jen hleděli?
Abych vás nerozčiloval, odpovím sám: Prof. Halík v knize Co je bez chvění, není pevné píše, že se mu jednou, při meditaci v budhistické svatyni v Hirošimě, zjevil Ježíš. Hned jsem mu napsal totéž co vám: Jak vypadá? Jako na Turínském plátně? Řekl vám něco? Vzkázal něco lidem? Nebo jste na sebe jen tak hleděli a mlčeli?
Pan profesor bleskově odpověděl, že tárám, že nic takového nenapsal, ať pořádně čtu. Honem jsem tedy utíkal do knihovny si knihu opět vypůjčit. A opravdu – nepsal, že se mu zjevil Ježíš, ale že se mu ukázal Kristus. Kosmický Kristus (jak vypadá kosmický Kristus? Má snad skafandr?). Tak jsem se panu prof. omluvil: Já, laik, nějak nerozlišuji mezi Ježíšem a Kristem, mezi zjevením a ukázáním se. Ale ty otázky, zůstávají v platnosti: Jak vypadá Kristus? Řekl něco? A když jej pan prof. viděl, proč v knihách stále opakuje, že jeho víra kolísá, že mívá pochybnosti. Vždyť když se mu Kristus ukázal, tak přece už ví že existuje a tudíž nemusí pochybovat.
Pan profesor už neodpověděl!
Troufám si tedy říci, že ani vy neodpovíte. Vy jste se s žádným Bohem nesetkal! Ani s katolickým, ani s muslimským, ani s žádným jiným. Vy jste prostě prožil nějaký příjemný stav a řekl jste si – Aha, mně je dobře, tak to zřejmě se tady někde okolo ochomýtá Pán Bůh. Problém věřících, na rozdíl od lidí kriticky smýšlejících, je ten, že všichni, kteří vás budou poslouchat budou s nadšením opakovat – Halelujá, pan Bartoš se setkal s Pánem Bohem.
Michal:
To Matouš potřeboval u svých oveček utužovat víru, protože žádné reálie už tehdy (a možná že vůbec kdy) neexistovaly – skutečný Petr by byl Ježíšovými zázraky jistě už dávno přesvědčen
Jarda:
No jo; ale co když ani sami apoštolé, kteří Ježíšovi zázraky viděli, nebyli jimi přesvědčeni? Konec konců, když Ježíše pozvala Velerada, aby se nějak prezentoval jako Mesiáš a Boží Syn – což ovšem v očích pravověrných Židů bylo nepředstavitelné rouhání proti Jedinému Bohu – tedy nejspíše, aby udělal nějaký přesvědčivý zázrak, tak odmítl.
Nedávno jsem napsal panu Špiříkovi – kdyby k vám na faru přišel nějaký maník a řekl, že je anděl, Ježíš či pod., nebudete po něm žádat přesvědčivý důkaz? Proč se současní katolíci zlobí na Veleradu, že po Ježíšovi požadovala totéž?
„Celým mým snažením, a domnívám se, že i snažením všech lidí, kteří se kdy pokusili psát nebo mluvit o etice či náboženství, bylo zaútočit na hranice jazyka. Toto narážení na stěny naší klece je úplně a absolutně beznadějné. Pokud etika pramení z přání říci něco o nejvlastnějším smyslu života, o absolutním dobru, o absolutně hodnotném, nemůže být vědou. Tím, co říká, se v žádném smyslu nerozmnožuje naše vědění. Je to však svědectví o určité tendenci v lidském vědomí, svědectví, jehož si osobně nemohu jinak než hluboce vážit a které bych se za žádnou cenu neodvážil zesměšňovat.“
Ludwig Wittgenstein
Vy tady pořád chcete vědět, jaký je Bůh, kolik má očí, jestli je to muž nebo žena, jak se obléká, co má rád na večeři, apod. Vy jste pořád fixovaní na předmětné chápání Boha – jako něčeho, co se dá nějak popsat, uchopit, atd. Tak sorry – takhle Bůh opravdu nevypadá.
Posílám jeden článek
http://www.volny.cz/gabriel.fiala/pokorny-nenabozensky_buh.htm
Skeptik says:
May 17, 2013 at 9:35 am
Jarda: Jak při posledním konkláve tvrdil kard. Duka – na konkláve bylo cítit, že tam vane Duch sv.
to mně zajímá – kde to říkal?
Jarda:
Kdesi jsem to zachytil při rozhovoru s ním, ale zase mně to nepřipadalo nějak důležité – na kdejaké katolické akci “vane Duch sv.” – takže mě nijak neudivilo, že i při konkláve .
protestant says:
May 17, 2013 at 9:37 am
Jarda:
Je ovšem nutno říci, že dle křesťanů jsou komunisté “spřeženci pekla”.
protestant:
Podle kterých křesťanů? Pár jich znám a tohle jsem od žádného neslyšel 🙂
Jarda:
Jó, tak já jsem to zase slyšel.
protestant says:
May 17, 2013 at 9:59 am
Jarda:
Lenin ty své “kecy” ovšem psal jako reakci na poměry ve společnosti která byla křesťanská a dle křesťanských principů uspořádaná.
protestant:
Myslíš podle principu miluj svého bližního jako sebe sama? Nebo podle miluj své nepřátele? Nebo podle neoplácej zlu zlem?
Jarda:
Ano, i podle těchto – ovšem ve směru od poddaných k pánům. A pak také i podle – “poslouchejte své pány – jsou od Pána Boha”, “nezáviďte jim jejich bohatství”, “jste povinni poslouchat své pány, neboť tak to Bůh uspořádal”, či “Pán Bůh dle své vůle vyvolil lidi k různé službě (vás k práci, tak se nebouřete!)” a vůbec nejlepší princip je “Bůh ve své neskonalé moudrosti to tak rozhodl, a my o tom nemáme diskutovat!”
Jarda says:
May 17, 2013 at 10:24 am
protestant says:
May 17, 2013 at 9:37 am
Jarda:
Je ovšem nutno říci, že dle křesťanů jsou komunisté “spřeženci pekla”.
protestant:
Podle kterých křesťanů? Pár jich znám a tohle jsem od žádného neslyšel
Jarda:
Jó, tak já jsem to zase slyšel.
protestant:
Problémem je, že když napíšeš “podle křesťanů” tak do toho zatahuješ i mne a ty, kteří si tohle nemyslí. Tak napiš podle některých křesťanů, nebo podobně….. 🙂
Pelagie,
napsal jste
Vy tady pořád chcete vědět, jaký je Bůh, kolik má očí, jestli je to muž nebo žena, jak se obléká, co má rád na večeři, apod. Vy jste pořád fixovaní na předmětné chápání Boha – jako něčeho, co se dá nějak popsat, uchopit, atd. Tak sorry – takhle Bůh opravdu nevypadá.
Zkuste tedy, prosím, vyložit, co podle Vás slovo “Bůh” znamená – ať v tom máme jasno.
Jarda:
Ano, i podle těchto – ovšem ve směru od poddaných k pánům.
protestant:
Pak to nejsou křesťanské principy. Ty fungují oboustranně. Nebo spíše všestranně.
Jarda says:
…..Troufám si tedy říci, že ani vy neodpovíte. Vy jste se s žádným Bohem nesetkal! Ani s katolickým, ani s muslimským, ani s žádným jiným. Vy jste prostě prožil nějaký příjemný stav a řekl jste si – Aha, mně je dobře, tak to zřejmě se tady někde okolo ochomýtá Pán Bůh. Problém věřících, na rozdíl od lidí kriticky smýšlejících, je ten, že všichni, kteří vás budou poslouchat budou s nadšením opakovat – Halelujá, pan Bartoš se setkal s Pánem Bohem….
protestant:
Nechápu Jardo proč tyto spamy rozesíláš, když už předem stejně znáš odpověď a víš jak to všechno je…. 🙂
Jarda says:
Takže, Protestante; máš nějaký názor na “jistotu víry”?
protestant:
Nemám. Ten termín mi nic neříká.
neruda says:
May 17, 2013 at 10:32 am
Pelagie,
napsal jste
Vy tady pořád chcete vědět, jaký je Bůh, kolik má očí, jestli je to muž nebo žena, jak se obléká, co má rád na večeři, apod. Vy jste pořád fixovaní na předmětné chápání Boha – jako něčeho, co se dá nějak popsat, uchopit, atd. Tak sorry – takhle Bůh opravdu nevypadá.
Zkuste tedy, prosím, vyložit, co podle Vás slovo “Bůh” znamená – ať v tom máme jasno.
Už jsem to tady sice psal, ale tak ještě jednou: Bůh v mém chápání je absolutní počátek a první příčina všech věcí, a také absolutní paměť světa (vesmíru). Nic víc bych se o Bohu říci neodvážil. A jde o to, jestli s námi takto chápaný Bůh nějakým způsobem komunikuje – já věřím, že ano, a že tím, skrze koho se nám Bůh dal poznat, byl Ježíš z Nazareta. Ale to už jsem tady taky psal a je to pořád dokolečka…
Pelagie,
děkuji, že jste mi to takhle sesumarizoval.
Ještě by mě zajímalo, jak rozumět Vašemu tvrzení “Tak sorry – takhle Bůh opravdu nevypadá.”
Odkud víte, že “takhle” Bůh nevypadá? Jak můžete vědět, jak Bůh nevypadá?
Bůh je podle mě něco jako inteligentní energie (ne hmotné myšlení), také jako souhrn všeho všude i v jednotlivém; vědomí za vědomím; propast v mezeře mezi slovy…………….
Podíval jsem se na kreacionismus.cz. Před léty jsem byl na přednášce ing. Pavla Kábrta. Tehdy, jako věřícímu, se jeho argumenty jevily jako pravdivé. Nyní nestačím kroutit hlavou.
“Bůh stvořil původně dokonalý svět, kde neexistovalo násilí či bolest či smrt (Genesis 1:29-31). Poté, co tento nevinný svět zničila vzpoura prvního člověka, Adamova neposlušnost přivedla do světa okupanta – smrt (Genesis 2:17, srov. 3:19). Avšak dnes máme všichni díky smrti Pána Ježíše Krista na kříži možnost napravit své vztahy s Bohem a těšit se z pokoje spolu s Ním.”
http://kreacionismus.cz/content/darwinovy-argumenty-proti-bohu
Před časem jsem P. RNDr. M.O. Váchovi poslal dotaz, zda má, jako evoluční biolog, nějaký názor na to, že Všemohoucí a Dobrotivý Bůh stvořil biosféru, v níž se organismy navzájem požírají. Neodpověděl. Nedávno jsem v KT našel rozhovor s ním, kde se této otázky dotkl – a vysvětlil ji stejně, jako ing. Kábrt.
očividně má martin těžký problém s myšlením – skutečné já (podle něj) nemyslí, bůh (podle něj) nemyslí…
já myslí, jenže otázkou je zda to já s malým j které myslí, je vše. Podle mě je tam i špetka nadčasového vědomí Já s velkým J, které si člověk neuvědomuje. Skutečně se inteligence vždy rovná myšlení?
Jardo,
jen technická poznámka:
známý náš kreacionista Kábrt není Ing. – alespoň podle vlastního profilu http://kreacionismus.cz/kreace/o%20autorovi.htm
Já sice nemám valné mínění o českém vysokém školství, ale tak špatné zase snad být nemůže …
protestant:
Problémem je, že když napíšeš “podle křesťanů” tak do toho zatahuješ i mne a ty, kteří si tohle nemyslí. Tak napiš podle některých křesťanů, nebo podobně…..
No, dobře; ty si to třeba nemyslíš. Mohl bych přímo jmenovat katolíka, který mně to řekl, podstatnější ale je, co o komunistech píší křesťanská media – bez rozdílu. Po 90. roce, když u nás začal řádit kapitalismus bez přívlastků spolu s neviditelnou tržní rukou, která nás hned začala pořádně profackovávat, uvědomil jsem si, že ty “komunistické kecy” byly v podstatě pravdivé – jen je komunisté neuměli prezentovat nám, kteří jsme již žili v socialismu. A nyní, jako pamětník, mohu socialismus s kapitalismem porovnávat. A jak jsem již dávno do KT napsal, udivilo mě, že křesťané na komunistech a socialismu (přečti si katolické tiskoviny a weby, na protestantských, pokud vím, to není lepší) nenašli čárečku dobrého. A to byl také jeden z důvodů, proč jsem začal o pravdivosti křesťanství pochybovat – že by Ježíš zatratil socialismus a vyzdvihl kapitalismus.
Očividně mám problém s myšlením a se strachem, protože myšlení neinteligentně plodí zbytečný strach 🙂