Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-28/#comment-69715
Médea: “Teda otázka znie, kedy začalo prvé miliónročie, v ktorom sa vo vesmíre zrodili vedeckotechnické civilizácie?”
Médeo, Ty mě opravdu překvapuješ… nechápu…
S.V.H.: Proč by má odpověď ateisty nemohla být v rozporu s odpovědí ateisty Michala?
Přesně tohle jsem si také říkal 😀 Copak ateisté musejí mít a mají stejné názory?!
\textit{Vážně ti tohle banální pozorování přijde hodné zdůrazňování?! Panenko marjá, to je snad jasné komukoliv, kdo přičichl k pojmu pravděpodobnost! A naprosto nic to nemění na pravdivosti toho tvrzení (*)!}
Tady bych si dovolil rozlišovat dvě věci:
informace.
Na základě jaké informace bereš pravděpodobnost toho, že konkrétní civilizace bude nejstarší?
Odpověď: Z pouhého hypothetického množství civilizací.
Problém: Tohle vyjadřuje pouze naší neznalost problému. Nemáme jakoukoliv další informaci (krom hodně podmíněných co se týče délky trvání vesmíru a délky vývoje civilizace, tedy naší civilizace), kterou bychom mohli využit. Tak se toto vyjádření rovná pouze dobrému startovacímu bodu, ale to je všechno. Informační hodnotu nemá vůbec žádnou.
Vše je svinuto ve všem. Velké v malém. Malé ve velkém. Vysoké v nízkém, nízké ve vysokém. Svět v zrnku prachu. Co je dole to je nahoře. Zdrojem je velký třesk. 🙂
Colombo:
Jo, pouze spekulujeme. Mě třeba vychází rozptyl období kdy mohla vzniknout první technická civilizace na 2 až 13,8 mld. let po Velkém třesku. Spodní hranice odpovídá času kdy byly přítomny všechny prvky vhodné pro pozemský život + asi miliarda let na vývoj ve velmi optimálním případě. Horní hranice odpovídá nám.
Příklad s galaxiemi jsem dával proto, že “první” civilizace se mohly objevit v různých galaxiích v různých dobách a díky velkým vzdálenostem spolu civilizace v různých galaxiích nejsou schopny komunikovat.
Médein příklad s prvními civilizacemi tak může být platný třeba jen pro Mléčnou dráhu, ale ne pro všechny galaxie ve Vesmíru.
My víme, že každá galaxie má jiné složení hvězd a ne každá má vhodné podmínky pro život. Nebo naopak tyto podmínky mohly existovat dříve, ale dnes už neexistují.
V eliptických galaxíích už například zpravidla téměř nevznikají nové hvězdy a to po velmi dlouhou dobu (miliardy let).
Michal says:
May 14, 2013 at 12:39 pm
S.V.H.: Proč by má odpověď ateisty nemohla být v rozporu s odpovědí ateisty Michala?
Přesně tohle jsem si také říkal Copak ateisté musejí mít a mají stejné názory?!
protestant:
Dobrá. Tedy co podle tebe Michale zažnulo tu baterku?
Skeptik: cituji co má souvislost s biblí (což je jen okrajová záležitost toho textu):
Stejně jako je pro dítě nezbytné zdravé omezení a zážitek přesvědčivé autority rodičů, tak je nebezpečná autoritativní výchova, která vyžaduje bezpodmínečnou poslušnost, kde se dítě nesmí ptát po důvodu a smyslu zákazů. Slepá poslušnost jako nejkrajnější forma takové rané “výchovy” vytváří masového člověka, který je schopen všeho, co se mu poručí. Antiautoritativní výchova upadá do druhého extrému svévole, kterou je nebezpečné pokládat za svobodu.
Slávek: NESMYSL! Žádná výchova ke slepé poslušnosti nevychová z normálně vybaveného člověka slepě poslušnou loutku. Myslím, že o něco takového se pokoušelo mnoho lidí. Ale ta představa je prostě dost naivní. Člověk není po narození tabula rasa. Má vrozené jisté predispozice a povahové rysy, které můžeme výchovou posílit nebo potlačit. Nikoli ale zcela změnit nebo předělat.
Autoritativní výchova často naopak vede k posílení autoritativních rysů (ne submisivních). Celé je to složitější, ale pokud to mělo být něco s čím se stotožňuješ skeptiku, tak si přečti něco o výchově a vývoji mozku.
Zjednodušeně. Výchova většinou nefunguje na základě toho co říkáš, ale na základě toho jak se chováš. Děti spíše kopírují vzor, než by se stavěli do role jeho objektu.
Je-li chlapec otcem (svým vzorem) vychováván ke slepé poslušnosti, snaží se tak potom chovat k ostatním chlapcům. Chová li se tak otec k jeho matce, chlapec potom kopíruje tento model a chová se tak ke svým partnerkám. Dívka, která je takto otcem vychovávána, považuje tento vztah za normu a snaží se navázat podobné modelové partnerství.
Pozor ale. Pokud je chlapec přirozeně submisivní nebo naopak dívka dominantní, spíše než ke kopírování může dojít ke vzdoru a celé to bude působit přesně opačně. Nebo také může dojít k naprostému zhroucení osobnosti a naprosto patologickým jevům.
S nějakou výchovou “masového člověka” to ale nemá nic společného.
protestant: Dobrá. Tedy co podle tebe Michale zažnulo tu baterku?
Prečítal som túto nezmyselnú debatu a naozaj ide len o (veľmi úspešné) zahmlenie problému, v ktorom už asi všetci zabudli, z akého dôvodu sa baterka ako analógia objavila. 🙂
Samozrejme, hovorí sa, že každá analógia kríva na obe nohy, ale potom treba skúsiť aspoň trochu lepšiu analógiu, alebo to skúsiť bez analógie. V pôvodnom spore šlo o to, či je mozog zdrojom myšlienok alebo len akousi “šošovkou”, či (to už pridávam ja) “spojovacím káblom”, ktoré umožňujú telu vnímať myslenie nehmotnej duše. Malo ísť zrejme o pokus vysvetliť, ako je možné, že naše myslenie citlivo reaguje na akýkoľvek zásah do mozgu.
Baterka mala byť analógiou systému, kde je nejaký zdroj, ktorého energiu niečo nejako mení a vzniknuté svetlo sa zas cez niečo niekam dostáva.
Protestantovi teda gratulujem k majstrovskému odvedeniu debaty neškodným smerom 🙂
Pokiaľ sa vrátime k analógii samotnej, funkciou baterky je slúžiť ako svetelný zdroj resp. “svetelný systém”, samotným zdrojom svetla je žiarovka (vlákno by samo o sebe svietilo len okamih 🙂 ). Batéria je zdrojom energie, v tele je analógiou tráviaci systém, resp. na bunkovej úrovni sú to tuším mitochondrie. To svetlo ďalej prechádza von cez nejaké krycie sklo, prípadne až šošovku alebo filtre.
Ide teda o to, či náš mozog je žiarovkou, alebo len tou sadou sklíčok, šošoviek a filtrov. Teistický argument (nepamätám si už koho) znel, že poškodenie mozgu je analogické poškodeniu sklíčka – žiarovka (zrejme duša) ďalej zvieti, len kvôli chybe sklíčka (či kábla) ju nevnímame.
Ako ateista, samozrejme viem :-D, že analógia je chybná, len to teraz nejako analyzovať.
Michal says:
May 14, 2013 at 12:39 pm
S.V.H.: Proč by má odpověď ateisty nemohla být v rozporu s odpovědí ateisty Michala?
Přesně tohle jsem si také říkal 😀 Copak ateisté musejí mít a mají stejné názory?!
Jarda:
Mě naopak udivuje, jak rozdílné názory mají věřící, i když vezmu pouzže křesťany. Když mají tu PP (Prvotní Příčinu). Pravda, už jsem to rozebírali, baví mě, jak každá skupinka věřících křesťanů tvrdí, že právě ona má pravdu, že ten jediný pravý Pán Bůh vyznává jejich názory.
Ako nemedika ma napadá, že dobrým argumentom snáď je, že u mozgu vieme modernými prístrojmi merať jeho aktivitu v rôznych jeho oblastiach, a že aj vieme, ktoré oblasti mozgu za akú časť nášho myslenia aj primitívnych reflexov zodpovedajú.
Pokiaľ by šlo len o nejaký kábel k duši, nie je dôvod, aby tento obsluhoval aj tie najprimitívnejšie reflexy (vrátane tých prdov) – tie snáď nie sú záležitosťou duše 🙂
Pôsobením určitých látok na mozog zas dokážeme myslenie nie len zredukovať či znejasniť, ale vieme aj vyvolať halucinácie, sny a p., čiže dať tam niečo navyše. To sa trhaním vlákien v kábli alebo škriabaním sklíčka asi nedá.
To Jarda: Ateisti síce majú rozdielne názory, ale, napodiv, ďaleko jednotnejšie než kresťania. Dvaja kresťania na pustom ostrove by sa v 99% prípadov do roka povraždili 🙂
Keby Ježiš počul ktorýkoľvek z tých názorov, asi by v šoku ušiel. A keby tie názory počula inkvizícia, radšej sa ani nedomýšľam…
Medea says:
May 13, 2013 at 9:37 pm
Stefan: “To je take priamociare uvazovanie.”
Ale takáto “priamočiarosť” sa v empirických vedách osvedčila.
Svet ale nefunguje iba priamociaro, linearne. Svet takto naozaj nefunguje.
http://zpravy.idnes.cz/bezpilotni-dron-poprve-odstartoval-z-letadlove-lodi-pc8-/zpr_nato.aspx?c=A130514_130223_zpr_nato_inc
Kam tohle spěje?
Stefan: Proto máme i v matematice nelineární modely.
Ne, stefane. Ukázalo se, že svět skutečně funguje lineárně.
Informace->závěr.
Takže, chcete-li přijít s oprávněnou hypothézou, že mozek je jen čočka, která pouze jen zprostředkovává inferface pro naši duši a není řídícím a rozhodovací jednotkou, dodejte nějaká data.
Colombo: Ne, stefane. Ukázalo se, že svět skutečně funguje lineárně.
jsem četl že většina fyzikálních zákonů si vystačí s lineární nebo mocninou závislostí – z mocnin převažuje druhá mocnina – pak trochu třetí a malinko čtvrtá
slávku – je pravda že v psychologii se moc neorientuji – je mi známo že výchova se provádí především příkladem – děti pak příklad buď napodobují nebo dělají pravý opak jako vzdor – jde o to že když je někdo narušený (např. extrémně autoritativní) pak se hodně zvyšuje pravděpodobnost že jeho dítě (pod jeho vlivem) bude také hodně autoritativní nebo bude snadno podléhat autoritě – tedy jak se říká systém ode zdi ke zdi – klidně mně oprav – jak říkám v psychologii se moc neorientuji – tohle je samozřejmě vliv prostředí ještě existuje vliv genů…
nějak mi pořád není jasné k čemu ta duše vlastně je – mějme dvě možnosti
1) duše nemá paměť
2) duše má paměť
ad 1) tohle tu prosazoval martin – není mi jasné k čemu taková duše bez paměti – tedy absolutně neovlivnitelná a neovlivněná celým naším životem je vůbec dobrá – to co jsme (naše já) je formováno tím co jsme prožili
ad 2) takhle to chápou křesťani – ovšem i oni mají představu takzvaného “proměnění” které nejspíše nějak upraví paměť protože v ráji už nebudem mít nic špatného – ani špatné vzpomínky – vzhledem k tomu že nejvíce formuje člověka dětství tak člověk který měl špatné dětství a pak by mu byly vzpomínky vygumovány by se stal úplně jiným člověkem – nemluvě o tom že některé (né všechny jak se snaží sugerovat křesťani) lidi špatné vzpomínky motivují k tomu býti lepšími
navíc je prokázáno že paměť je zrovna věc která je nepochybně funkcí mozku – tedy by vlastně musely být dvě paměti – paměť mozku a paměť duše – nikde jsem nenašel jaký by mezi nimi měl být vztah či komunikace
samozřejmě je zde pořád otázka potracených dětí (většina je potracena z přirozených důvodů) – co jejich duše (a jejich paměť) – martin to může zachraňovat znovuzrozením ovšem křesťani takovou možnost nemají