Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pelagius says:
June 21, 2013 at 4:04 pm
Tak tyto informace máme ověřeny absolutně spolehlivě, a není žádný seriozní badatel (ani ateistický), který by je zpochybňoval. O tom, že Ježíšovi učedníci byli přesvědčeni, že se setkali se vzkříšeným Ježíšem, žádné pochybnosti neexistují.
jack:
Pořád dokola.
O čem to pořád mluvíte??
Z historického hlediska máme pouze kusé informace o tom,že vůbec nějaký Ježíš existoval. Z historického hlediska nemáme žádné informace o jeho životě o nějakých učednících atd. Někteří historikové dokonce pochybují o tom,jestli je Ježíš vůbec historickou reálnou osobou. To co vy tady neustále omýláte pořád dokola jsou NÁBOŽENSKÉ texty vzniklé desítky let po údajné smrti Ježíše. Je to směs různých textů a autorů,které se dokonce navzájem rozporují a historicita je naprosto nejasná!!!
Už jsem vás prosil o nějaké opravdu historické materiály o životě osoby nazývané Ježíš z Nazareta. Já jsem nic významného nenašel.
A nie každý buddha je Buddha 😉 buddha označuje bytosť, ktorá dosiahla nirvánu a môže byť aj objektom kultu. Buddhovia môžu mať aj zvláštny spasiteľský alebo kozmologický význam.
Buddha Gautama Sidharátha, zakladateľ buddhizmu, je historický Buddha, zvaný aj Buddha Šákjamuni, je to len jeden z mnohých buddhov.
Teda buddhovia sa môžu zjavovať buddhistom práve tak dobre, ako sa zjavujú P.M. alebo J.K. kresťanom 😉
Pelagius says:
June 21, 2013 at 4:17 pm
Existují svědectví těch, kteří tvrdí, že se setkali se vzkříšeným Ježíšem. Právě na tom je založen celý NZ. Vaše argumentace je nesmyslná.
jack:
Panebože,VY PŘECE NEVÍTE,jestli existovali lidé,kteří tvrdili,že se setkali se vzkříšeným Ježíšem!!!! Vy jste o tom pouze četl od neznámého autora!!!!!
jack:
Pořád dokola.
O čem to pořád mluvíte??
Z historického hlediska máme pouze kusé informace o tom,že vůbec nějaký Ježíš existoval. Z historického hlediska nemáme žádné informace o jeho životě o nějakých učednících atd. Někteří historikové dokonce pochybují o tom,jestli je Ježíš vůbec historickou reálnou osobou. To co vy tady neustále omýláte pořád dokola jsou NÁBOŽENSKÉ texty vzniklé desítky let po údajné smrti Ježíše. Je to směs různých textů a autorů,které se dokonce navzájem rozporují a historicita je naprosto nejasná!!!
Už jsem vás prosil o nějaké opravdu historické materiály o životě osoby nazývané Ježíš z Nazareta. Já jsem nic významného nenašel
Tak pro první orientaci
http://cs.wikipedia.org/wiki/Historick%C3%BD_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1
Samozrejme, buddhizmus má mnoho prúdov a škôl …
A vo všeobecnosti je buddhizmus náboženstvom duchovnej praxe, nie dogmy.
jack:
Panebože,VY PŘECE NEVÍTE,jestli existovali lidé,kteří tvrdili,že se setkali se vzkříšeným Ježíšem!!!! Vy jste o tom pouze četl od neznámého autora!!!!!
Tak jestli to berete takhle, tak můžete zpochybnit jakoukoli událost, která se v dějinách stala. Jak potom můžete vědět, že se stala kterákoli událost, o které se dozvíme ze starověkých záznamů, ať už řeckých, římských nebo egyptských. Vaše uvažování je absurdní.
Tak jestli to berete takhle, tak můžete zpochybnit jakoukoli událost, která se v dějinách stala. Jak potom můžete vědět, že se stala kterákoli událost, o které se dozvíme ze starověkých záznamů, ať už řeckých, římských nebo egyptských. Vaše uvažování je absurdní.
Já tedy můžu a měl bych tak činit častěji. A metod jak si alespoň něco ověřit a porovnávat s naší zkušeností je i tak dost, ne?
Archeologie, Genetika, Forenzní vědy.
Máme záznamy ze života Egyptských králů, máme jejich oděvy, máme jejich ostatky. Ostatky jejich domácích zvířat. Architekturu a předměty denního užívání (královská rodina) mimochodem mě tedy uvádějí v úžas, jak precizní tehdejší královští řemeslníci byli http://www.griffith.ox.ac.uk/gri/carter/gallery/ takže o nich něco málo VÍM.
I Ötzi toho v mých měřítkách “řekl” více než Ježíš.
Pelagius:
Tak pro první orientaci
http://cs.wikipedia.org/wiki/Historick%C3%BD_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1
jack:
To je přesně to o čem píši a s čím se ztotožňuji. Pohled římských historiků.
A toto:
Většina informací o životě Ježíše Krista pochází z křesťanských pramenů, především ze spisů Nového zákona, které začaly vznikat někdy po roce 40. Jedná se zejména o nejstarší Pavlovy listy a evangelia. Kromě spisů novozákonních pak mezi křesťanské prameny patří i spisy nekanonické, apokryfní. Hlavní otázkou pro historické studium Ježíšovy osobnosti představuje otázka, zda jsou tyto dokumenty historicky hodnověrné, či zda mají pouze legendární charakter (viz hodnověrnost pramenů).
Já je považuji za legendu. Vše tomu nesvědčuje.
Pelagius says:
June 21, 2013 at 4:49 pm
Tak jestli to berete takhle, tak můžete zpochybnit jakoukoli událost, která se v dějinách stala. Jak potom můžete vědět, že se stala kterákoli událost, o které se dozvíme ze starověkých záznamů, ať už řeckých, římských nebo egyptských. Vaše uvažování je absurdní.
jack:
SAMOZŘEJMĚ! Takto se pracuje s historií. Pokud jsou odporující si historické informace,tak MUSÍTE událost ZPOCHYBNIT!!! 🙁 🙁
jack:
Panebože,VY PŘECE NEVÍTE,jestli existovali lidé,kteří tvrdili,že se setkali se vzkříšeným Ježíšem!!!! Vy jste o tom pouze četl od neznámého autora!!!!!
protestant:
Proto je také Pelagius VĚŘÍCÍ a ne VĚDOUCÍ. Kdy už tohle jacku pochopíte?
jack says:
June 21, 2013 at 3:43 pm
protestant:
Ty rozdíly jsou malé. To společné je mnohem větší.
jack:
Když se kvůli tomu věřící i vraždí,tak bych to za malé rozdíly nepovažoval!
protestant:
Lidé se vraždilii kvůli tak malému rozdílu jako je odlišný jazyk.
jack:
To je přesně to o čem píši a s čím se ztotožňuji. Pohled římských historiků.
A toto:
Většina informací o životě Ježíše Krista pochází z křesťanských pramenů, především ze spisů Nového zákona, které začaly vznikat někdy po roce 40. Jedná se zejména o nejstarší Pavlovy listy a evangelia. Kromě spisů novozákonních pak mezi křesťanské prameny patří i spisy nekanonické, apokryfní. Hlavní otázkou pro historické studium Ježíšovy osobnosti představuje otázka, zda jsou tyto dokumenty historicky hodnověrné, či zda mají pouze legendární charakter (viz hodnověrnost pramenů).
Já je považuji za legendu. Vše tomu nesvědčuje.
Já samozřejmě vím, že evangelia nebyla psána se záměrem podat nezaujatou informaci, ale pokud to nevíte, tak pro nejstarší období českých dějin jsou legendy neocenitelným zdrojem informací, a bez nich bychom o tom, co se v 10. století v Čechách dělo, nevěděli skoro nic. Pokud byste se chtěl dozvědět něco o dějinách Čech v 10. století a ignoroval přitom legendy o sv. Václavovi, sv. Ludmile, atd., tak byste se toho moc nedozvěděl. Přečtěte si Počátky Přemyslovců od D. Třeštíka. A v tom lze vést analogii s evangelii. Už sem tady psal, že studiem a literárním a historickým rozborem evangelií se dnes zabývají tisíce badatelů, a pokud vy evangelia jako zdroj informací jen tak odepíšete, tak tím dokazujete pouze svou vlastní ignoranci. Znovu se ptám: To jste v životě neslyšel pojem literární věda nebo historicko-kritická metoda?
jack:
SAMOZŘEJMĚ! Takto se pracuje s historií. Pokud jsou odporující si historické informace,tak MUSÍTE událost ZPOCHYBNIT!!!
Já samozřejmě vím, že je třeba různé informace a jejich zdroje srovnávat, ale jde o to, že vy hodláte en bloc odepsat celý jeden zdroj informací (evangelia), aniž byste se jím zabýval, a to rozhodně není historický přístup.
protestant:
Proto je také Pelagius VĚŘÍCÍ a ne VĚDOUCÍ. Kdy už tohle jacku pochopíte?
jack:
A kdy vy pochopíte,že i pro víru potřebuje kriticky myslící člověk,objektivní důvody.
Nebo mám snad věřit,že existují antičtí bohové?
jack:
A kdy vy pochopíte,že i pro víru potřebuje kriticky myslící člověk,objektivní důvody.
Nebo mám snad věřit,že existují antičtí bohové?
protestant:
Antický člověk objektivní důvody evidentně nepotřeboval. 🙂
protestant:
Lidé se vraždilii kvůli tak malému rozdílu jako je odlišný jazyk.
jack:
Další příklad toho,že se lidé vraždí kvůli ODLIŠNOSTEM všeho druhu,hlavně kvůli odlišnostem v náboženském názoru. 🙂
Pelagius says:
June 21, 2013 at 9:19 pm
Já samozřejmě vím, že evangelia nebyla psána se záměrem podat nezaujatou informaci, ale pokud to nevíte, tak pro nejstarší období českých dějin jsou legendy neocenitelným zdrojem informací, a bez nich bychom o tom, co se v 10. století v Čechách dělo, nevěděli skoro nic. Pokud byste se chtěl dozvědět něco o dějinách Čech v 10. století a ignoroval přitom legendy o sv. Václavovi, sv. Ludmile, atd., tak byste se toho moc nedozvěděl. Přečtěte si Počátky Přemyslovců od D. Třeštíka. A v tom lze vést analogii s evangelii. Už sem tady psal, že studiem a literárním a historickým rozborem evangelií se dnes zabývají tisíce badatelů, a pokud vy evangelia jako zdroj informací jen tak odepíšete, tak tím dokazujete pouze svou vlastní ignoranci. Znovu se ptám: To jste v životě neslyšel pojem literární věda nebo historicko-kritická metoda?
jack:
Vy pořád nechápete o čem mluvím. Nemám žádný problém s tím,aby jsme zkoumali i legendy a studovali pravděpodobnost jejich textů. Ale musíme si při hodnocení zachovat racionální pohled. To znamená,že mohu uvažovat například o životě sv.Václava a použít ve vyhodnocování všech historických textů i legendy.
Ale jestliže najdu například legendu nějaké ideologicky zaujaté skupiny lidí,kteří budou tvrdit,že sv.Václav uměl létat pouze tím,že roztáhl ruce,tak to za pravděpodobné považovat nebudu. Ale budu považovat za pravděpodobné,že byl českým knížetem. Například zrovna u něj se došlo k závěru,že neznáme ani přesný datum jeho úmrtí. Na základě zkoumání historie prostě musíme vyslovit pochybnosti i v takových racionálních otázkách.
Já považuji Ježíše za historickou postavu. Z mého pohledu a pohledu nezaujatých historiků,to byl pravděpodobně charismatický člověk,který věděl čím lidi té doby zaujmout. Podobní lidé existují i v dněšní době. Snad každý vůdce náboženské sekty o sobě tvrdí podobné věci a opravdu existují lidé,kteří mu to věří. Lidé jsou schopni pod vedením takového člověka páchat i sebevraždy. Pokud jde tedy o víru,tak se nijak od těchto lidí nelišíte.
Neodepisuji tedy z principu evangelia jako zdroj historických událostí a klidně je můžeme porovnávat z jinými zdroji historických událostí. Ale odepisuji ty části evangelia,které jsou evidentně napsány účelově z ideologických důvodů a jsou v rozporu z poznatky a objektivními zkušenostmi.
Souhlasím tímto s jedním presidentem USA z 19. století,který napsal,že Bible by byla moc pěkná kniha,kdyby se vynechalo všechno nadpřirozené.
Pelagius says:
June 21, 2013 at 9:23 pm
Já samozřejmě vím, že je třeba různé informace a jejich zdroje srovnávat, ale jde o to, že vy hodláte en bloc odepsat celý jeden zdroj informací (evangelia), aniž byste se jím zabýval, a to rozhodně není historický přístup.
jack:
Na to už jsem odpověděl.
Neodepisuji CELÝ zdroj informací,odepisuji pouze to,co bylo napsáno účelově z ideologického důvodu a je z kritického (racionálního) pohledu velmi nepravděpodobné.
protestant:
Antický člověk objektivní důvody evidentně nepotřeboval. 🙂
jack:
Proto se vás ptám,mám se tím také řídit a věřit,že existují antičtí bohové??
Nebo mám pro víru v jejich existenci hledat objektivní důvody.
jack:
Další příklad toho,že se lidé vraždí kvůli ODLIŠNOSTEM všeho druhu,hlavně kvůli odlišnostem v náboženském názoru.
Náboženství se jako příčina konfliktu přeceňuje – při konfliktech, které se povrchnímu pozorovateli jeví jako náboženské, jde často o úplně jiné věci. Klasická anekdota o “náboženském konfliktu” v severním Irsku: V noci v Belfastu přepadnou náhodného chodce a ptají se ho: “Katolík nebo protestant?” “No, vlastně jsem ateista.” “OK, ale katolický nebo protestantský?” Stejně tak “náboženský konflikt” 17. století – třicetiletá válka: Katolická Francie válčí proti katolickým habsburkům a je spojencem protestantského Švédska, protestantské Švédsko válčí proti protestantskému Dánsku, a papež Urban VIII. podporuje protihabsburskou koalici. A “protestantský papež”, saský kurfiřt, je spojencem katolických habsburků. Problém je v tom, že náboženství se v průběhu historie silně spojilo s kulturou dané společnosti, a konflikty, které pak mezi jednotlivými společnostmi vypukly, dostaly vnějškově náboženské pozadí. Myslí si tady někdo, že konflikt v Bosně v 90. letech byl “náboženský” kvůli tomu, že proti sobě stáli katolíci, pravoslavní a muslimové (kteří na tom z hlediska religiozity byli asi stejně, jako ten náhodný chodec v Ulsteru)?