Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pelagius says:
Mě se stále jeví jako nepravděpodobné – ale jde o to, že vy jeho nepravděpodobnost odmítáte uznat – takže se asi točíme v kruhu, ze kterého není úniku. Mě se zdá nepravděpodobné, že by vize Ježíšova vzkříšení vznikla pouze z vnitřního popudu, a vám se nezdá pravděpodobné, že by ji vzbudil Bůh svým zásahem. Mě se zdá nepravděpodobné, že by svět mohl vzniknout “jen tak”, bez jakéhokoli smyslu a účelu, vám to přijde jako zcela normální a za nepravděpodobné pokládáte to, co si myslím já, mě se zdá, že je neuvěřitelné, že by přírodní zákony, které umožňují vznik života byly takové jaké jsou jen náhodou, vám to přijde zcela normální. Asi tahle diskuse opravdu nemá žádný smysl.
S.V.H.:
Oběma se nám zdá nepravděpodobné, že by dnes vnikla víra v plochou Zemi, ale přesto tam Boží zásah nehledáme. Obejdeme-li se zde bez supernaturálního vysvětlení, proč bychom se bez něj neobešli v případě víry učedníků?
O “nastavení” přírodních zákonů diskutovat můžeme – pokud nehrozí úhybný manévr typu “o argumenty nakonec nejde, hlavní je, aby to pro mě mělo smysl”. 😉
Pelagius:
Víte co by mě zajímalo? Jak byste na takovou situaci reagoval vy, jako ateista? Nebo jak by člověk měl na takovou situaci reagovat podle vás? Jestli vám vyhovuje svět, kde žádný smysl ani účel neexistuje, tak mě ne. I když je fakt, že znám dost lidí, kteří na otázky po smyslu života odpovídají: “Co je smyslem života, to je přece jasné, mít hodně peněz, dobře se najíst a napít, užít si hodně sexu, atd.” No, prosím, pokud vám tohle stačí, je to vaše věc – mě tohle nestačí.
Jarda:
Já vás chápu. Žít život s vědomím, že moje existence je naprosto bezvýznamná, že život nemá žádný smysl, atd., to je fakt na “mašli”. Však také spousta lidí spáchá sebevraždu, když se dostanou do situace kdy usoudí, že jejich život přestal mít smysl.
Můj kamarád mně říkal, že jeho švagr i kamarád mají (jakousi) nemoc, při níž ochrnují svaly. Jeho švagr již jen leží, napojený na plicní ventilaci a vyživovaný sondou. Hýbá pouze očima. Jeho kamarád je zatím “jenom” na vozíku, ale ví, že jeho osud je nezměnitelný. Hledá proto možnost, jak docílit eutanazie. Možná se jedná o člověka, o němž už 2x byla v TV reportáž.
Chápu, že věřící mají “východisko”: Pán Bůh mým utrpením sleduje něco dobrého, pochopím to po smrti, jistě v nebi, protože nyní si již těžkou nemocí odpykávám trest za dosavadní hříchy. Navíc – stále se mohu, třebas jen v duchu, modlit, a tím si získávat další zásluhy. A navíc – svým utrpením se připodobňuji Ježíši Kristu, který také trpěl. Takže mohu své utrpení obětovat za hříchy někoho a tím ho zachránit před peklem. Ne jistě darmo se mezi věřícími cituje fráze, že ten který člověk svojí nemocí, utrpením atp., ohromně zduchovněl. Studeně racionálně komentováno – nic jiného mu nezbývalo, pokud chtěl ve svém utrpení najít nějaký smysl, nezoufat si, nezbláznit se. Pokud ten smysl byl skutečný, či zda to byla jen iluze, se nemáme možnost dozvědět, protože “tam odtud” se ještě nikdo nevrátil.
A moje poznámka – leckterému vizionáři bylo umožněno vidění pekla – kde viděli, jak jsou hříšníci mučeni. Zajímavé, že žádný vizionář neměl vidění nebe, aby mohl poreferovat o tamních slastech.
To je obrovská výhoda náboženství. A jediná námitka proti tomu je, že to říkají všechna náboženství. Jenže ta náboženství se navzájem vylučují a každé tvrdí, že jen ono samo je tím jediným spasitelným, jenom příslušníci toho jednoho vyznávají toho jediného pravého Boha a že všichni ti ostatní budou zavrženi.
Vlastně ne všechna. Je náboženství, Baháí, které pod svá křídla zahrnuje všechna ostatní náboženství – tvrdí, že lidé vždy Boží učení pokazili a tak Bůh postupně na Zem posílal své věrozvěsty, aby to pravé, správné Boží učení obnovovali – Mojžíše, Abraháma, Konfucia, Buddhu, Ježíše, Mohameda a naposledy Bahá u´Illáha. Takže podle baháistů jsou všechna náboženství pravá, všechna mají pravdu, všechna vedou ke spasení, všichni věřící mohou ve chrámech Baháí vykonávat, vedle sebe, své obřady. Všichni věřící jsou si bratry a sestrami.
Jenže jak víme, v praxi to neplatí – baháisté jsou křesťany považováni za islámskou sektu, muslimové je považují za odpadlíky od pravého náboženství, pronásledují je, případně i vraždí.
S vírou v něco či v někohoi, tedy NĚKOHO, mocného kamaráda, přítele, ochránce, dobrého rádce ……… se samozřejmě žije mnohem lépe, než bez víry, tváří v tvář chladnému, neosobnímu, lhostejnému, bezcitnému ……… Vesmíru.
to protestant: http://en.wikipedia.org/wiki/Argument_from_authority 😉
Nemám problém uznať, že “moja” hypotéza je chybná, ale na základe ozajstného argumentu, nie pochválenia sa, že “ja som čítal lepších biblistov”. Pre človeka, ktorý má prečítamých 2000 biblistov by predsa nemalo byť problém sformulovať, prečo sa teda pomazanie Ježiša v evanjeliách zmieňuje. Pokiaľ mu totiž nedáme význam aktu zastupujúceho skutočné pomazanie, potom je to už naozaj len historka o tom, že šetrnosť a skromnosť Ježiš vzťahoval na iných, nie však na seba. A je to potom historka bezvýznamná.
Je zábavné, ako “veriacemu” viac záleží na jeho prestíži v diskusii, než na obhájení Ježiša a jeho motívov. Pritom je to viac než očividné:
Kresťania vyhlásili Ježiša za Mesiáša, lenže židia s tým mali problémy. Ježiš neurobil to, čo sa od Mesiáša čakalo. Mesiáš mal byť pomazaný za kráľa (významným kňazom alebo prorokom) a potom poraziť nepriateľov Izraela a obnoviť kráľovstvo. Aby raní kresťania tento problém nejako vyriešili, potrebovali presvedčiť, že Ježiš bol Mesiášom iného typu. A jedna z vecí, ktoré tomu mali napomôcť je práve tá historka o pomazaní. Vo všetkých štyroch evanjeliách. U Marka a Matúša je toto “pomazanie” nasledované veľmi šikovnou zmienkou o “pomazaní na pohreb” – príbeh takto rieši dva v jednom – supluje pomazanie Mesiáša, namiesto kňaza je to pomazanie z božej vôle, Boh to skrátka tak zariadil, k tomu pridáva Ježiš informáciu, že Pomazaný má zomrieť, teda, že Mesiáš má zomrieť, čo by inak nikoho nenapadlo. Marek aj Matúš navyše do tohto okamihu kladú Judášovu zradu, v čom je tiež symbolika – Judáš nepochopil, kto Ježiš je a čo musí vykonať. V Lukášovi Ježiš priamo naznačuje, že očakával “ozajstnejšie” pomazanie, ale keďže hostiteľ sa nedovtípil, musí stačiť aj toto: “46olejom si nepomazal mojej hlavy; ale táto masťou pomazala moje nohy”.
Pokiaľ teda táto udalosť mala nejaký zásadný význam, odôvodňuje to aj Ježišovu “neskromnosť” – tá žena skrátka urbila niečo, čo muselo byť urobené. Pokiaľ to pomazanie bolo len obyčajným vzdaním úcty, Ježiš to nemusel prijať.
to treebeard:
Jak už jsem napsal. Ta událost se dá interpretovat tak jak píšete. Ale nemohl to být původní záměr předevangelijního autora této perikopy, protože pro židovské posluchače to bylo nemožné a pro nežidovské nepochopitelné, protože těm nic pomazání neříkalo.
A kdyby to bylo tak jasné jako píšete, pak by dva ze čtyř autorů nepsali o pomazání nohou.
-protestante – pořád je tu ten problém – jestli pomazání v evangeliích není to pravé pomazání tak jakto že se evangelia o pravém pomazání nezmiňují když je to tak důležité – přece Mesiáš znamená pomazaný.
to protestant: Dvaja píšu o pomazaní hlavy, jeden síce o pomazaní nôh, ale Ježiš sám pri tom hovorí aj o hlave. V Jánovi je, pokiaľ si pamätám, ešte nejaký ďalší aspekt, ale ten si budem musieť vyhľadať.
Osobne si nemyslím, že je dôležité, či nohy alebo hlava, všetci to chápali len ako zástupné pomazanie, pretože Ježiš bol aj tak iným Mesiášom, než “neinformovaní” židia čakali. Ale iné pomazanie nemáme.
Raní kresťania sa regrútovali zo židovsko-gréckeho prostredia, takže ten židovský aspekt tam hral významnú úlohu, evanjelisti ho nemohli len tak obísť. Aj u nežidov by im neprospelo, keby židia rozprávali, že majú desiatky dôvodov proti Ježišovmu mesiášstvu a žiadny pre. Určite pomohlo, ak židia aspoň brali rozprávanie vážnejšie, pretože im viac pasovalo do ich výkladu.
Skeptik says:
May 27, 2013 at 1:25 pm
-protestante – pořád je tu ten problém – jestli pomazání v evangeliích není to pravé pomazání tak jakto že se evangelia o pravém pomazání nezmiňují když je to tak důležité – přece Mesiáš znamená pomazaný.
protestant:
Pomazaný je původní význam slova mesiáš. Ale jako mesiáš je v Bibli označen i perský král Kýros, který nebyl fyzicky pomazán žádným izraelským knězem.
treebeard says:
Raní kresťania sa regrútovali zo židovsko-gréckeho prostredia, takže ten židovský aspekt tam hral významnú úlohu, evanjelisti ho nemohli len tak obísť. Aj u nežidov by im neprospelo, keby židia rozprávali, že majú desiatky dôvodov proti Ježišovmu mesiášstvu a žiadny pre. Určite pomohlo, ak židia aspoň brali rozprávanie vážnejšie, pretože im viac pasovalo do ich výkladu.
protestant:
Ano. Určitě by to prospělo. Ale to by muselo být vymyšlené trochu jinak. Takhle to bylo pro židy stejně nevěrohodné jako sám Ježíš.
protestant:
Výborný postřeh. Teď už si jen všimněte zda diskutuji o scientologii …. 🙂
jack:
Ale už jste se k ní vyjádřil,přesně tak,jako jsem se já vyjádřil ke křesťanství.
Napsal jste,že pravdivosti učení scientologů nevěříte. Když pochopíte svůj postoj k scientologii,tak pochopíte můj postoj ke křesťanství. To je vše. 🙂
jack:
Ale už jste se k ní vyjádřil,přesně tak,jako jsem se já vyjádřil ke křesťanství.
Napsal jste,že pravdivosti učení scientologů nevěříte. Když pochopíte svůj postoj k scientologii,tak pochopíte můj postoj ke křesťanství. To je vše.
protestant:
Díky za potvrzení, že váš postoj ke křesťanství stojí pouze na víře, tedy přesněji na nevíře.
Pelagius says:
May 26, 2013 at 7:53 pm
Ale já mluvím o normě pro spasení – copak to nechápete?
jack:
Norma pro spasení je to zase pouze pro křesťany,tedy pro menšinu obyvatel této planety! Ostatní váš názor o normě nezdílí. Uvědomte si,že i když mluvíte o normě,tak pořád mluvíte pouze o názoru a to o názoru svém a určité skupiny lidí.
Pelagius says:
May 26, 2013 at 8:00 pm
Tak mě se zdá, že tomu nasvědčuje dost věcí. Konkrétně ten argument antropického principu mi přijde dost přesvědčivý.
jack:
Opět odlišné vyvozování,které už nevyřešíme.
Pelagius says:
May 26, 2013 at 8:02 pm
A proč bych to, Proboha, nemohl udělat? Neomezujete teď náhodou Vy moji svobodu rozhodování?
jack:
Vy jste vážně nepochopil význam slova “nemůžete” v mém textu?
Vy věřící mě překvapujete čím dál více. Tak malé vysvětlení tzv. pro první řadu.
Dělat si můžete co chcete,ale pokud hledáte pravdu,tak vaším způsobem ji prostě nenajdete,to je tím myšleno. Pravda je totiž nezávislá na tom,jestli ji přijmeme nebo nepřijmeme. Já bych třeba spoustu teorií za pravdivé rád nepřijímal,ale nejsem debil.
Pelagius says:
May 26, 2013 at 8:08 pm
Když mě vyhodí ze zaměstnání, tak to bude fakt.
jack:
Tak jinak. Teorii o existenci Boha jste přijal,protože má podle vás pozitivní dopad na váš život.
A co teorie,která by (pokud by byla pravdivá) měla na váš život negativní dopad. Pravdivost takové teorie prostě nepřijmete? To je váš princip?
Pelagius says:
May 26, 2013 at 9:21 pm
Je mi líto – NZ byl napsán před dvěma tisíci lety pro lidi, kteří žili před dvěma tisíci lety a způsobem, který byl obvyklý před dvěma tisíci lety. Takže pokud máte zájem mu poruzumět, tak si o tom něco přečtěte.
jack:
A jak se pozná,že to co tedy čtu,je zrovna to jediné správné vysvětlení? Už vím,zase si o tom něco přečtu a pak si zase přečtu něco o tom přečteném a tak pořád dál a dál a dál až vydechnu naposled! Děkuji za oduševnělou radu! 🙁
protestant says:
May 27, 2013 at 7:19 am
A od Ehrmana jako agnostika opravdu nemůžeme čekat vedení Duchem svatým při čtení Bible.
jack:
Tak buďte i vy konkrétní a napište nám,který biblista byl vedený “Duchem svatým” a jeho verze je tedy tou jedinou správnou. Nebo má snad i “Duch svatý” více verzí a vede jedince při čtení k rozdílným závěrům?? 🙂
protestant:
Kdyby mezi evangelii nebyly rozdíly, proč by v Bibli byly čtyři? 🙂
jack:
Takže sám “Duch svatý” má 4 verze? Nebo snad někdo nebyl veden “Duchem svatým”? 🙂
protestant says:
May 27, 2013 at 7:29 am
to treebeard.
Ještě k tomu “pomazání”.
Interpretovat tuto stať jako pomazání krále, tedy jako mesianizaci Ježíše musel udělat někdo dávno po Matoušovi, protože on byl jednak žid, jednak psal do židovského prostředí, tedy do prostředí, které by pomazání za krále z rukou ženy nikdy nepřijalo.
A z toho, že Lukáš i Jan to interpretují jako pomazání nohou je zřejmé, že v době, kdy evangelia vznikala tohle jako pomazání krále bráno nebylo.
Mnohem později, pod vlivem kultu Marie, kdy byla úloha a postavení ženy vyvýšeno, pak to jako pomazání krále z rukou ženy někdo mohl interpretovat. Ale je to pouze interpretace, ne záměr autora.
jack:
A jak teď víme,že zrovna vaše vysvětlení je jediné správné? Byl jste veden “Duchem svatým” ? 🙂
martiXXX says:
May 27, 2013 at 7:47 am
Myšlení není pravdou o světě ale nástrojem k přežití.
jack:
A na to jste přišel jak? Doufám tedy,že ne myšlením? 🙂
protestant:
Bible je zaujatá a určená pro věřící. S tím nic neuděláte. 🙂
jack:
Takže věřící,kteří tvrdí,že je k víře přivedl text Bible jsou idioti,protože Bible je určena UŽ VĚŘÍCÍM! 🙂 Bravo Protestante! Bible tedy nemůže nevěřícího přivést k víře,protože nevěřící nemůže číst s vlivem “Ducha svatého” a proto text nemůže nikdy správně pochopit. 🙂 🙂