Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. Čestmír Berka

    Jirko, ty vaše podlé finty neberu- když se vám to hodí, argumentujete doslovným citátem z Bible..když citujeme my, obviníte nás z “fundamentalismu”.

  2. Jirka

    Skočit na: Navigace, Hledání

    Fundamentalismus (z latinského fundamentum – základ) je urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. Nejčastěji je užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry, vyžadující doslovný výklad základních knih a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům..

    já jsem si to nevymyslel
    a podlé finty, to ne to ani neumím…:-)

  3. Čestmír Berka

    22I řekl Hospodin Bůh: “Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé

    “Buď to berete jako argument a nebo vám můžu podat výklad tohoto bodu. Víte jak se jmenuje člověk, který bere to co je v Bibli doslova? Fundamentalista. To by jste nechtěl být, že ne?”

    “Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé” – je tedy zákaz magie? Nevykládají křesťané schopnost rozeznat dobro a zlo “trochu” jinak? Taknějak “fundamentalisticky”?

  4. Jirka

    Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé” – je tedy zákaz magie?
    Hele já nemám habilitaci ze ST.Z. , ale v knížce Výklady ke ST.Z. je to tak napsané vy smyslu, že touha pojíst ze stromu poznání je touha být jako Bůh tedy moci určovat co je dobro a co zlo a v důsledku toho taky ale přijmout jako důsledek smrtelnost. Psal to kolektiv autorů odborníků na ST.Z.
    K té smrtelnosti: kdyby Bůh nechal člověka ještě navíc pojíst ze stromu života(potom co pojedl ze stromu poznání) tak by navíc byl ješte nesmrtelný tzn. jako padlý anděl. Ten se taky mohl rozhodnout pouze jednou a jak s rozhodl víme. Jeho rozhodnutí má větší(věčnou) váhu z důvodu absence ovlivnitelnosti.

  5. Jirka

    schopnost rozeznat dobro a zlo …..tedy v posledku, určovat co je dobro a zlo tj. být jako Bůh(ten to určuje).

  6. Jirka

    stejně si myslím, že hlavní podíl na tom, že někteří lidé odmítají Boha je to jakým způsobem ho my představujeme, jak o Něm mluvíme a co lidi v minulosti v Jeho jménu dělali. Taky kolikrát si říkám proč nám dal svobodnou vůli, ale věřím, že ví proč.

  7. Čestmír Berka

    “Hele já nemám habilitaci ze ST.Z. , ale v knížce Výklady ke ST.Z. je to tak napsané” hele, Jirko, nebavíš mě. Tohle jsou hrozný kecy- habilitace ze SZ a nějaký Výklady si strč do zadele..to bysme každý mohli vytáhnout nějakýho “Docenta” a “Výkled” . To je prostě směšné…

  8. Jirka

    habilitace je možná hrozný kec, ale když ji máš nemusíš v 6 na šichtu, nic proti továrně, ale já ji nemusím

  9. Čestmír Berka

    co je směšného na tom, když je někdo odborník?

    Na tom směšného není nic.. směšné je jím argumentovat, jako by měl ten odborník platnější výklad, než jiný chytrý člověk. Teologie není věda. To v té knize jsou jen výklady určité skupiny lidí- jiní vzdělaní křesťané to vše mohou vykládat jinak. Pro ateisty není názor nějakého křesťanského teologa určující- ani papeže neberem vážně ( v tom nejsme sami)

  10. S.V.H.

    Jirka says:
    stejně si myslím, že hlavní podíl na tom, že někteří lidé odmítají Boha je to jakým způsobem ho my představujeme, jak o Něm mluvíme a co lidi v minulosti v Jeho jménu dělali. Taky kolikrát si říkám proč nám dal svobodnou vůli, ale věřím, že ví proč.

    S.V.H.:
    No, mám na výběr mraky bohů, které mi nikdo nevnucuje a ani v jejich jméně lidé nespáchali ani desetinu toho, co ve jménu křesťanského Boha, ale přesto v ně nevěřím. Takového Peruna mi třeba nikdo pod nos už dlouho nestrkal, a i když v jeho jméně určitě někoho v minulosti krouhli, tak na křesťanského Boha v tomto zdaleka nemá. A stejně nevěřím v jeho existenci. V mém případě to tedy jen o nevhodné prezentaci (jak v minulosti, tak nyní) nebude. 🙂

  11. Jirka

    jako by měl ten odborník platnější výklad, než jiný chytrý člověk.
    No to si právě myslím, že má. Když se někdo něčím 20 let zabývá tak o tom ví víc než já, to dá rozum. A že teologie není věda to tvrdíte vy. Já mám opačný názor.

  12. Jirka

    Pro ateisty není názor nějakého křesťanského teologa určující
    Ale debatě patří se občas zamyslet nad názorem toho druhého, ne?

  13. Čestmír Berka

    Dvacet let se tím zabývá a proto musí být pravda, že jde v tom textu o zákaz magie? A autorem toho textu samozřejmě je Bůh, co? Nojo, když se dvacet let bádá v oblasti pohádek a mýtů- to pak určitě musí vědět, co Bůh zamýšlel. Teda pokud Bůh existuje 😀 No, o tom pohádkovým z Bible ví asi dost.

  14. Jirka

    V mém případě to tedy jen o nevhodné prezentaci (jak v minulosti, tak nyní) nebude.

    Ani vás to nikdy nenapadlo? Proč by jste byl jinak na těchto stránkách? Aby jste věřícím žijícím uprostřed středověkých představ osvětlil jak se to má? To asi ne. Tak proč? Bavíte se na účet křesťanů? V pohodě. Já to unesu. Nebo jiný důvod?

  15. Jirka

    Dvacet let se tím zabývá a proto musí být pravda, že jde v tom textu o zákaz magie?
    To slovo MUSÍ bych škrtl, ale je to blízko. Určitě blíž než když se nad tím někdo zamýšlí poprvé.

  16. Čestmír Berka

    “Ale debatě patří se občas zamyslet nad názorem toho druhého, ne?”

    Bylo to psáno ne jako názor ale jako fakt. Tys mi chtěl napsat, jak ten text mám chápat… Jednou tu napsal Hermes, že nemá čas přesvědčovat ateisty, protože křesťané mají dost sporů o teologii sami mezi sebou..neshodnou se ani katolíci. Je vás křesťané prostě moc druhů a odrůd a každý tvrdíte něco jiného…a druhý byste chtěli poučovat!

  17. Čestmír Berka

    “Určitě blíž než když se nad tím někdo zamýšlí poprvé.” – to je falešný předpoklad. Na tom textu není nic, co by vyžadovalo 20 let studia…Vysokoškolská skripta by pastevcům na Blízkém východě seslal jen idiot nebo blázen.

  18. Jirka

    a druhý byste chtěli poučovat!
    Tak promiň, že jsem zasáhl tvou svobodu, já myslel, že tyto stránky jsou primárně pro debatu, ale stále více se mi jeví, že jsou pro A) dělání blbců z křesťanů, B)dělání si srandy z křesťanů, C)utvrzování se v tom jak mají ateisté pravdu, D)poplácávání se po ramenou jak jsme ateisté dobří, E) principiélní nesouhlas s čímkoliv co řekne křesťan atd…
    Potom tyto stránky plní svůj účel perfektně a není co jim vytknout! Klobouk dolů.

  19. Jirka

    Vysokoškolská skripta by pastevcům na Blízkém východě seslal jen idiot nebo blázen.
    Ano ale oni byli u toho. Zatímco nás dělí opona času a proto na tom textu je co zkoumat a ne jenom 20 let, ale mnohem déle. A říká se tomu textová kritika. Je to vědecká metoda.
    Textová kritika, též textologie nebo textově kritická metoda, se vyvinula z klasické filologie, aby zkoumala literární původ a redakci antických textů. Její snahou je rekonstruovat původní text a jeho změny. Jako samostatná věda se objevila v 19. století

Comments are closed.