Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
protestant:
Není potřeba žádná speciální logika. Stačí logika ve světě velmi rozšířená. Logika křesťana… 🙂
jack:
🙂 Nejvíce mě těší,že jsem vás dokopal k tomu,že už vám nezbývá nic jiného,než se znemožnit psaním naprostých blbostí!
Ještě jste zapomněl napsat,že logika křesťana se vyznačuje tím,že považuje za logické vše,co považuje nekřesťan za nelogické! 🙂 🙂
protestant:
Možná byste se měl vy s někým poradit. Logika teologického díla totiž vychází z teologických premis, které evidentně neznáte a tak tuto logiku nejste schopen posoudit…. 🙂
jack:
Teologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo) je nauka o Bohu, bohosloví. V českém kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.
Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie). V České republice vychází řada odborných teologických časopisů.
Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.
Takže výraz "Bůh stvořil vesmír." je teologická premisa!!!
protestant:
No vidíte, že vám chybí znalost teologických premis. 🙂
jack:
Tak jinak. Napište nám tedy vy nějakou teologickou premisu,ať se pohneme z místa!
protestant:
Jenže vy jim evidentně nerozumíte…. 🙂
jack:
Já spíše nerozumím myšlenkovému procesu,kterým jste došli ke svým teologickým závěrům! Protože vnímám tyto myšlenkové procesy jako nelogické.
Pravdivostní hodnota vašich závěrů je potom kapitola sama pro sebe.
Ale to už tak bývá,když si vybíráte nepravdivé premisy,tak nemůžeme očekávat nic jiného,než nepravdivé závěry!
Víte v čem je paradox,že teoreticky můžete z nepravdivé premisy dospět k pravdivému závěru! Víte kdy? Když použijete nelogické vyvozování! 🙂
to jack:
Zde je ta premisa:
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-66/#comment-50551
jack:
Já spíše nerozumím myšlenkovému procesu,kterým jste došli ke svým teologickým závěrům!
protestant:
Je toho mnohem více čemu nerozumíte. 🙂
jack:
Nejvíce mě těší,že jsem vás dokopal k tomu,že už vám nezbývá nic jiného,než se znemožnit psaním naprostých blbostí!
Ještě jste zapomněl napsat,že logika křesťana se vyznačuje tím,že považuje za logické vše,co považuje nekřesťan za nelogické!
protestant:
Považujete Velikonoce za logické?
to jack:
…..Dostáváme se do logické pasti, ve které ale nejsme jako první. Vlastně jen opakujeme pochybnosti, které bytostně prožíval Martin Luther ve své krizi kolem roku 1517. I on vzal (obrazně řečeno) do jedné ruky Bibli a do druhé ruky formální logiku a spojil to. Výsledkem bylo nevyhnutelné zavržení. Viděl Boha soudce, kterého nedokázal milovat a tak na sebe svolával Boží odsouzení. Nemá-li rád Boha, jak by mohl být spasen?! Bůh přeci odsuzuje ty, kteří ho nemají rádi. Tím méně ale dokázal milovat tohoto Boha, který ho odsuzuje. Začal se točit v kruhu – jenže pozor! Není to kruh, který by roztáčela Bible nebo Boží vůle, ale kruh, který roztáčí naše lidská logika, do které se pokoušíme Boží vůli či Bibli spoutat. Tohle prostě nefunguje a dnešní text je toho jedním z mnoha příkladů, kdy naražení biblických citátů na kopyto formální logiky vede k čiré beznaději a ne k pochopení smyslu těchto citátů….
http://branik.evangnet.cz/kazani/2010_01_24.php
to jack:
….Ježíš ještě před tím, než si nárokuje přijetí od druhých, sám dokonale druhé přijímá. Nejprve dokonale přijme naše lidství, „učí“ se být jedním z nás, a teprve potom si zcela po právu nárokuje to, abychom ho přijali. On se stává tím, čím jsme my, abychom se mohli stát tím, čím je On. Logika vtělení i logika Ježíšova chování je vzorem pro naše počínání….
http://branik.evangnet.cz/kazani/2007_08_26.php
….Formální logika, která říká, že když je pravdivé „a“, tak nemůže být pravdivý opak, jakési „non a“, dostává v oblasti náboženství povážlivě na frak. A jako na potvoru, tak tomu je u těch nejzávažnějších otázek našeho života a spásy…..
http://branik.evangnet.cz/kazani/2012_03_11.php
protestant says:
January 7, 2013 at 5:33 pm
to jack:
Zde je ta premisa:
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-66/#comment-50551
jack:
Boží prostoto! Tak vy ani nevíte co to je premisa! Premisa je předpoklad! Teď zase nevíte co znamená předpoklad,co?
Najdete v tom textu nějaký předpoklad??? 🙁
To JE předpoklad.
protestant:
Je toho mnohem více čemu nerozumíte. 🙂
jack:
To je pravda! Třeba nerozumím tomu,že vy ani nevíte,jak se z vás stal teista! 🙂 🙂
Já prakticky nerozumím ničemu co píšete,protože to nedává žádný smysl. A zajímavé je,že se to netýká pouze náboženství.
a tedy za předpokladu, že platí:
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-66/#comment-50551
jsou vaše závěty stran logiky naprosto mimo.
protestant:
Považujete Velikonoce za logické?
jack:
Je mi líto,ale logika je MYŠLENKOVÁ CESTA. Dokáži tedy posuzovat logiku pouze jako myšlenkovou cestu. Jestli si pod pojmem “velikonoce” představujete nějakou myšlenkovou cestu,tak ji musíte popsat,já pod tímto pojmem žádnou představu myšlenkové cesty nemám!! 🙁
Je to stejné,jaky kdybych se vás zeptal,jestli je “hovno” logické. Snad to pochopíte!
Prostestant:
Není to kruh, který by roztáčela Bible nebo Boží vůle, ale kruh, který roztáčí naše lidská logika, do které se pokoušíme Boží vůli či Bibli spoutat. Tohle prostě nefunguje a dnešní text je toho jedním z mnoha příkladů, kdy naražení biblických citátů na kopyto formální logiky vede k čiré beznaději a ne k pochopení smyslu těchto citátů….
jack:
Prostestante,jestliže nemůžete na křesťanské náboženství aplikovat lidskou logiku,tak nemůžete křesťanství oddělit od ostatních náboženských názorů.
Potom je křesťanství stejně (logicky) hloupé,jako scientologie a stovky nejrůznějších náboženských sekt. Naopak se některá náboženství mohou zdát logičtější.
Když nebudu brát v úvahu pravdivost jednotlivých náboženství,tak proč bych měl věřit ještě nějakému nelogickému?? To už je prostě moc negativ najednou!!
protestant says:
January 7, 2013 at 5:58 pm
To JE předpoklad.
jack:
Co je předpoklad??
protestant says:
January 7, 2013 at 6:01 pm
a tedy za předpokladu, že platí:
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-66/#comment-50551
jsou vaše závěty stran logiky naprosto mimo.
jack:
Že platí co?? Konkrétně,stručně,přesně! Vypsat jednotlivé premisy!
To by jste mohl za chvíli tvrdit,že celý text Bible je jedna premisa!!!
To by mě zajímalo, jestli křesťan, který se stane ateistou přestane rázem chápat křesťanskou logiku a jestli je tato “křesťanská” logika podmínkou víry. Řekl bych, že křesťanská “logika” a logika je ve stejném poměru jako akt a pietní akt. Je to jako napsat ” filosofie naší firmy” – taky je slovo “filosofie” použito neadekvátně- u firmy se o žádnou filosofii nejedná…tak jako se u věřících nejedná o logiku, ale o názor/víru/přesvědčení.
protestant says:
January 7, 2013 at 9:02 am
I logika bláznovství je logika.
jack:
Co to je,logika bláznovství? Blázni,tak jak je lidé obecně označují,právě logicky nejednají.
Neměl jste tedy spíše napsat,nelogika bláznovství?