Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. jack

    Stefan says:
    January 31, 2013 at 10:55 am

    Svet je dokonaly v zmysle, ze v nom mozeme existovat. Ked si clovek uvedomi vsetky detaily, uvidi jeho dokonalost.

    jack:
    Není to zvláštní,jak rozdílný může být pohled lidí? Já například,když si uvědomím všechny detaily,tak právě vidím,jak je svět nedokonalý.

  2. Jirka

    jack:
    Jirko! Kolikrát to ještě budu muset napsat,než to pochopíte! Napřed musím zjistit,jestli vůbec nějaký bůh (o kterých jsem slyšel) existuje. Potom musím zjistit jestli je za to vůbec nějaký bůh zodpovědný. Musím zjistit,KTERÝ bůh je za to zodpovědný. Teprve potom je logické mu vynadat. Zatím mě ještě nikdo nepřesvědčil,že vůbec nějací bohové existují,natož že nějaký konkrétní je zodpovědný za tento krutý svět. Nemám tedy komu bych vynadal. Jste schopen to pochopit??
    Nezdá se vám to jako logický postup?

    Zdá se mi to logické, ale poněkud zdlouhavé. Vždyť jestli Bůh je, tak vás slyší tam kde jste tak to není problém.

  3. jack

    Stefan says:
    January 31, 2013 at 11:40 am

    Svet a vesmir je dokonaly v tom, ze nam unomoznuje v nom pobudnut niekolko desiatok rokov. Potom sa vratime tam, odkial sme tu prisli. O svoje stastie sa vsak musime usilovat a bojovat o neho. Svet nie je dovolenka v luxusnom hotely prvej triedy. Moze nim byt, ale musime sa o to pricinit.

    jack:
    Rozumíte vůbec sám sobě??
    Svět je podle vás dokonalý,ale vlastně není dokonalý,protože není dovolenkou v luxusnom hotely? Já bych se asi ani neodvážil tvrdit,že dovolenka v luxosnom hotely je z principu dokonalá.
    Takže jste nám právě zdělil,že svět je dokonalý,ale o jeho dokonalost se musíme usilovat sami!!! Asi máte také nějaké jiné (křesťanské) logické uvažování.
    Přece není možné,že věřící člověk nedá dohromady jedinou logickou větu??

  4. jack

    Jirka says:
    January 31, 2013 at 9:48 pm
    Zdá se mi to logické, ale poněkud zdlouhavé. Vždyť jestli Bůh je, tak vás slyší tam kde jste tak to není problém.

    jack:
    Myslíte,že mám nadávat prostě jen tak tzv. do luftu a JESTLI existuje nějaká bytost zodpovědná za tento svět,tak si to přebere? Jako že potrefená husa se vždy ozve?
    Ale jaký to má mít pro mě psycholigický význam. Nadávka má význam pouze pokud jste svědkem,že dorazile k adresátovi. Uspokojivé je také sledovat jeho reakci na mou kritiku. Nic takového u nadávek k neexistujícímu (z mého pohledu) bohu,prostě nemám! To možná máte vy,když věříte,že zodpovědná bytost existuje. Já žádnou takovou bytost za existující nepovažuji,proto nemám komu vynadat.

  5. Jirka

    jack:
    Myslíte,že mám nadávat prostě jen tak tzv. do luftu a JESTLI existuje nějaká bytost zodpovědná za tento svět,tak si to přebere? Jako že potrefená husa se vždy ozve?
    Ale jaký to má mít pro mě psycholigický význam. Nadávka má význam pouze pokud jste svědkem,že dorazile k adresátovi. Uspokojivé je také sledovat jeho reakci na mou kritiku. Nic takového u nadávek k neexistujícímu (z mého pohledu) bohu,prostě nemám! To možná máte vy,když věříte,že zodpovědná bytost existuje. Já žádnou takovou bytost za existující nepovažuji,proto nemám komu vynadat.

    Doslova tak jsem to myslel. Existuje-li Bůh a chcete-li aby reagoval na vaši kritiku, reagovat bude. Když v Boha nevěříte, zkuste to i tak, za ten pokus nic nedáte.
    Pěkně od plic(samozřejmě s ohledem na sousedy).

  6. jack

    Jirka says:
    January 31, 2013 at 10:36 pm

    Doslova tak jsem to myslel. Existuje-li Bůh a chcete-li aby reagoval na vaši kritiku, reagovat bude. Když v Boha nevěříte, zkuste to i tak, za ten pokus nic nedáte.
    Pěkně od plic(samozřejmě s ohledem na sousedy).

    jack:
    Tak jste Jirko zase lhal. Udělal jsem co jste mi poradil a nikdo na mou kritiku nereagoval!!!

  7. Stefan

    Dokonalost —

    svet, v ktorom zijeme je Dokonalost. Co chcel Jezis povedat, ked hovoril: ´Ja a Otec sme jedno´?

  8. Jirka

    jack:
    Tak jste Jirko zase lhal. Udělal jsem co jste mi poradil a nikdo na mou kritiku nereagoval!!!

    To je dobře, že jste to udělal. Reagovat bude, trpělivost.

  9. Jirka

    Čestmír Berka says:

    February 1, 2013 at 11:36 am

    Čekání na Godota?

    Ano. Pouze tohle není absurdní nebo spíše kruté.

  10. Jirka

    Čestmír Berka says:

    February 1, 2013 at 11:57 am

    Ale dopadne to stejně.

    Tak to nezbývá než se vsadit čekat…

  11. Čestmír Berka

    Když jsme se nedočkali 2000 let? Před 2000 lety psali, že se to stane ještě za jejich života. Lhali.

  12. Michal Post author

    Spíš bych řekl, že se pletli. Mýlili se. Řekl bych, že opravdu věřili tomu, že se to stane, tudíž nelze mluvit o lži. Lež je vědomé klamání někoho.

  13. Jirka

    Čestmír Berka says:

    February 1, 2013 at 1:04 pm

    Když jsme se nedočkali 2000 let? Před 2000 lety psali, že se to stane ještě za jejich života. Lhali.

    Já nemyslím druhý příchod tzv. parusii. Myslím osobní dopověď na Jackovu stížnost.

  14. Michal Post author

    Jirka: Já nemyslím druhý příchod tzv. parusii.

    Jirko, když už jsme u toho – všiml sis někdy, že NIKDO z autorů epištol NIKDY nemluvil o Kristově DRUHÉM příchodu, ale vždy jen o příchodu? Nikdo nemluvil ani o jeho návratu. Všichni jen čekali jeho příchod.

    Já bych pochopil, kdyby někdy mluvili (zkráceně) o příchodu, a jindy by třeba použili slovo návrat – ale jak to, že použili VŽDY slovo příchod (mnoho desítek krát!) a NIKDY slovo návrat, ani druhý příchod, ani nic podobného?

    Máš na to nějaký názor?

Comments are closed.