Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. Ageran

    Několik věcí, které je třeba brát na zřetel v náboženské konfrontaci s věřícími:
    1) Věřící berou svou víru velmi vážně, většinou až tak, že v to, co věří, považují za fakt, přestože se to nedá dokázat
    2) hloupý věřící o víře nebude přemýšlet, prostě ti přijme, je to pak jednodušší
    3) inteligentní věřící už má většinou připravené argumenty, proč věří, a samozřejmě protiargumenty proti každé kritice a zpochybnění – protože je jasné, že kdyby kritiku přijal, znamenalo by to, že jejich inteligence někde selhala (viz bod 1)
    4) Věřící nemají problém operovat s jedinou knihou jako zdrojem všeho vědění (zejména o bohu) – mimo jiné definice boha kruhem (o jiných nejasnostech nemluvě)
    5) Věřící nemají problém operovat s abstraktními termíny, jako je NEKONEČNO, VĚČNOST, DOKONALOST, které užívají bez jakéhokoliv racionálního rámce (viz v článku zmíněná inteligence nebo boží věčné zabíjení času)
    6) Víra (a náboženství) není věc rozumu, takže je bohužel téměř nemožné proti němu rozumem bojovat…

  2. Jirka

    5) Věřící nemají problém operovat s abstraktními termíny, jako je NEKONEČNO,

    Hm… a co se učí na základce o vesmíru? Já vám napovím, že je nekonečný… fíha, takže každý učitel přírodopisu je věřící. A nebo….. s těmito pojmy nemají problém operovat i nevěřící….. 🙂

    Víra (a náboženství) není věc rozumu, takže je bohužel téměř nemožné proti němu rozumem bojovat…

    No alespoň, že víme co se musí s vírou dělat. Bojovat. A jak se vám bojuje? Nějaké úspěchy? Dojmy? pochlubte se….

  3. protestant

    Ageran says:
    6) Víra (a náboženství) není věc rozumu, takže je bohužel téměř nemožné proti němu rozumem bojovat…

    protestant: Není to onen pověstný třídní boj?

  4. Čestmír Berka

    “Ageran says:
    6) Víra (a náboženství) není věc rozumu, takže je bohužel téměř nemožné proti němu rozumem bojovat…

    protestant: Není to onen pověstný třídní boj?”

    Není. Víra není “třída”. “Bojovat” se dá i se strachem, nemocí…a pověrami 😀

  5. protestant

    Mně stačí, že se v tom prohlášení objevuje slovo boj. Je vidět o co některým ateistům jde. 🙁

  6. Čestmír Berka

    Co je špatného na boji s pověrami? 😀 Křesťané nikdy nebojují? 🙂 Možná tak Svědkové Jehovovi…

  7. S.V.H.

    Jirka says:
    5) Věřící nemají problém operovat s abstraktními termíny, jako je NEKONEČNO,

    Hm… a co se učí na základce o vesmíru? Já vám napovím, že je nekonečný… fíha, takže každý učitel přírodopisu je věřící. A nebo….. s těmito pojmy nemají problém operovat i nevěřící…..

    S.V.H.:
    V tom bodu 5) věta pokračuje “které užívají bez jakéhokoliv racionálního rámce”, což měl asi Ageran na mysli jako hlavní rozdíl. Operovat s nekonečným počtem přirozených čísel je trochu něco jiného než například s nekonečnou Boží inteligencí.

  8. protestant

    Ale já nenapsal že ty ubohé pokusy o vyhlašování boje nejsou i na straně věřících. Je to ubohé ať to napíše kdokoliv.

  9. Čestmír Berka

    Ale my tady, Protestante, bojujem! Mlátíme se po hlavě argumentama ( a někteří pseudoargumentama).

  10. protestant

    Nevím s kým, ale se mnou nebojuješ. K boji totiž musí být protistrana ochotná také bojovat. 🙂

  11. Čestmír Berka

    Nezdá se mi, že bys byl pasivní. Jen jsi v defensivě. A používáš pseudoargumenty, mlžení a lži.

  12. S.V.H.

    protestant says:
    Mně stačí, že se v tom prohlášení objevuje slovo boj. Je vidět o co některým ateistům jde.

    S.V.H.:
    Také bych boj a priory nezavrhoval. Boj proti negativním fenoménům (hladomor, nemoci, devastace životního prostředí apod.) považuji naopak za správný.
    Chápu, že patrně náboženství jako negativní jev nevnímáte, ale na druhou stranu musíte pochopit, že jiní lidé negativní stránky náboženství vidí.

  13. Ageran

    S.V.H. – díky

    Bod 6) a slovo “bojovat” jsem použil ve smyslu názorového střetu. Celý tento web je toho důkazem. Rozum a Víra jsou (dle mého názoru) vzájemně výlučné, víra je rozumově nezdůvodnitelná (věřím, že je bůh, protože mi to řekli a já to přijal, ne proto, že bych na to přišel ve své hlavě) a naopak víra v rozum (a s ním souvisejcí skepse a pochybnosti) od boha, ale nesmí se aplikovat na něj samotného, nedává smysl…

  14. protestant

    Já to S.V.H. chápu.
    Jenže nelze zapomenout na takové boje proti “negativním” fenomenům v minulosti. Jako negativní fenomén už bylo označeno leccos. Židé, hugenoti, arméni, neárijci, nekomunisté, nevěřící ……
    Takže je potřeba dávat velmi dobrý pozor, aby se tím negativním fenoménem nestal člověk sám.

  15. protestant

    Ageran says:
    Bod 6) a slovo “bojovat” jsem použil ve smyslu názorového střetu.

    protestant:
    Důležité je ,aby si člověk odpověděl na otázku co je cílem toho jeho “boje”.

  16. Čestmír Berka

    “protestant:
    Důležité je ,aby si člověk odpověděl na otázku co je cílem toho jeho “boje”.”

    Nemyslím, že ateisté na tomto webu mají nějaký jednotný cíl. Někoho baví diskuse, někoho dějiny, někoho filosofie, někoho věda a někdo třeba jen rád provokuje 😀 A někdy se toho tady člověk docela dost dozví a když hledá argumenty, rozšíří si v mnoha oborech vědomosti.
    Nikdo si ( asi) neděláme iluse, že tady vyhrajem nějakou válku s věřícími…Drobná vítězství jsou- já byl včera mile překvapen, že TvojOponent, který nás ateisty tu v létě dal dohromady s Hitlerem na svém webu použil argumentaci ateistů a svůj názor změnil- přitom ze své víry neustoupil ani o píď…

  17. S.V.H.

    protestant says:
    Já to S.V.H. chápu.
    Jenže nelze zapomenout na takové boje proti “negativním” fenomenům v minulosti. Jako negativní fenomén už bylo označeno leccos. Židé, hugenoti, arméni, neárijci, nekomunisté, nevěřící ……
    Takže je potřeba dávat velmi dobrý pozor, aby se tím negativním fenoménem nestal člověk sám.

    S.V.H.:
    Souhlasím. V této souvislosti je třeba poznamenat, že i ti, kteří jsou někdy označováni jako “bojovní ateisté”, používají jako prostředek svého boje výhradně slovo. A jejich cíle jsou řekl bych “osvětové” (s nadějí, že se vzrůstajícím vzděláním a přístupem k informacím bude automaticky klesat religiozita či alespoň její negativní důsledky).

  18. Ageran

    Cílem názorového střetu (“boje”) je vždy samozřejmě přesvědčit druhou stranu o tom, že můj názor (moje pravda) je ten správný. To je možné ale pouze v případě, že jsou splněny určité podmínky:
    – obě strany jsou OCHOTNY svůj názor změnit – zde zcela určitě nesplněno
    – existují argumenty a důkazy, které podporují výlučně tu či onu stranu – ani zde nesplněno, ale i kdyby, tak stále platí předchozí podmínka

    Všechny tyto diskuze jsou spíše takové argumentové přestřelky, jejich cílem je diskuze samotná, protože “vítězství” nikdo neočekává…

Comments are closed.