Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. protestant

    Jarda:
    Před pár týdny v Anglii zakousl několikadenní dítě jakýsi “jorkšír”.

    protestant:
    Jorkšír není pudl. Jorkšír je teriér. Tedy příbuzný pittbulteriera.

  2. protestant

    Medea says:
    Pokiaľ jasne nevymedzíte svojho Boha/boha, tak tie Vaše diskusné výkriky budú nezrozumiteľné.

    protestant:
    Pokud jasně vymezíme boha, pak již nemluvíme o Bohu.

  3. Colombo

    MartiXXX: úžasný argument. Mám si dát hadr na hlavu. Supr. Z tebe bude řečník.

    Hlavně že budeš viset na panu Hořejším a každé slovo bude vědecky potvrzeno! Co se má jíst, kdy se má chodit na záchod, kolik hodin denně se má spát. Všecko.

    Protože von je profesor!

    Přišel si už někdy s nějakým faktickým argumentem a důkazem?

  4. Medea

    Protestant, ale Vy ho jasne vymedzujete: Váš Boh vzkriesi na Konci vekov mŕtvych, má syna Ježiša, je stvoriteľom sveta, …, teda Váš Boh, nie je totožný s Bohom, ktorý mŕtvych nikdy nevzkriesi a nie je stvoriteľom sveta, napr. s Aristotelovým prvým nehybným Hýbateľom 🙂

  5. Jarda

    jack:
    Nedávno jsem Jardo slyšel,že byl v lidském genomu objeven gen viru,který snad měl zapříčinit změnu lidského genomu a tím zapříčinil u lidí vznik pocitu lásky.
    Vůbec se v poslední době přisuzuje obroský vliv na evoluci právě virům!

    Jarda:
    http://www.novinky.cz/veda-skoly/287317-genetici-jsou-na-stope-tajemstvi-nesmrtelnosti-klicem-je-nezmar.html
    http://www.novinky.cz/veda-skoly/287686-mikroskopicky-parazit-se-umi-vlomit-cloveku-do-hlavy-a-zmenit-jeho-chovani.html

  6. Medea

    MartiXXX: “Medea buh je nevymezitelny proto ho inemuzu vymezit nejak”

    Tak skúste jasne vymedziť obsah Vašej vety: “buh je nevymezitelny”🙂

  7. Medea

    Toxoplasma gondii však nie je vírus, ale parazitický prvok (protozoa), teda eukaryot, teda svoju DNA nevkladá do DNA človeka.

  8. Čestmír Berka

    K Hořejšího názorům: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=1072

    Mně se líbí tyhle věty z diskuse:
    Vy pisete: “Přímo bije do očí, že základní přírodní konstanty a zákony jsou takové, že tento vývoj od počátečního chaosu ke stále složitějším strukturám nejen umožňují, ale jakoby přímo vynucují.”

    Prominte, ale divite se hodne, kdyz tunelem metra ze stanice I.P.Pavlova do stanice Vysehrad, skutecne dojedete do stanice Vysehrad? Jako kdyby si trasa tunelu primo vynucovala cestu do stanice Vysehrad … ;-).

    Dovolim si tri inspirativni odkazy:

    http://www.oikoymenh.cz/ele
    Neural correlates of a mystical experience in Carmelite nuns; Neuroscience Letters
    Volume 405, Issue 3, 25 September 2006, Pages 186-190

    Psilocybin can occasion mystical-type experienceshaving substantial and sustained personalmeaning and spiritual significance
    http://www.erowid.org/refer

  9. Čestmír Berka

    Ty poznámky o terrierech jsou směšné… takže Bůh zvládne jezevčíka, ale pitbula ne? Nejde o to, která rasa psa je “bojová” ale o to, že Bůh neumí/nechce zabránit útoku psa na dítě.

    Kteří psi jsou nebezpeční?
    Psi uváděni jako příslušníky „bojových plemen“ nejsou zlejší nebo agresivnější, jsou to psi s velkým
    potenciálem a velkými schopnostmi. Pravdou je, že nebezpečnější jsou a více úrazů způsobí vlčák,
    jezevčík, kokršpaněl, kříženci + malá plemena (je to jedna čtvrtina všech úrazů!). Např. pitbul
    způsobil ze všech napadení člověka asi 0,043% a v četnosti útoků na člověka je na 28. místě,
    zatímco na čelním je právě vlčák či jezevčík. Spíš jde o to, že kousnutí od pitbula bude daleko horší
    a bolestivější než kousnutí například od jezevčíka. Přece jenom větší pes má větší zuby, čelisti a
    silnější stisk.

  10. protestant

    Medea says:
    December 16, 2012 at 11:47 pm
    Protestant, ale Vy ho jasne vymedzujete: Váš Boh vzkriesi na Konci vekov mŕtvych, má syna Ježiša, je stvoriteľom sveta, …,

    protestant:
    Já tohle ale přece nevím. To tvrdíte vy…. 🙂

  11. Michal Post author

    Médeo, víš co mě napadlo? 🙂

    Ve Fundově modelu se tvrdí, že první křesťané očekávali Ježíšův příchod. V souladu s tím uvádí Funda ono “Maranta – přijď náš pane”. To je velmi správně napsáno – a nepřijde ti to velice zvláštní? Jakýpak příchod? Snad NÁVRAT, ne?

    A teď pozor: ve všech epištolách, Pavlovských i ostatních jsem nenašel ani jedinou zmínku o Ježíšově návratu. Zato o jeho očekávaném příchodu se mluví mnohokrát. (namátkou 1 Tes 3:13, 1 Tes 4:15, 1 Tes 5:23, 1 Kor 15:22, Gal 3:19, atd. atd.)

    Sakryš – jako kdyby úplně ignorovali, že už tu Ježíš 30 let byl, chodil po této zemi … ledaže … by v prvé řadě nic o jeho minulém pozemském pobytu netušili… 😉

  12. Čestmír Berka

    http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=1483

    Pěkný článek a ještě lepší diskuse…

    Protestant tady dává často za příklad hudbu..můj postoj vyjadřuje tenhle příspěvek v diskusi:
    Frante napsal(a):
    Pan Hořejší píše, že věda nepostihne krásu symfonie, intenzitu prožitku, soucit s neštěstím bližního– “a je to tak správné…” . Nemám názor, zda je to správné, ale myslím si, že je to jenom dočasné. Podle mne jednou bude možné např. vysledovat mechanizmus, proč konkrétní posloupnost tónů hraných na klavír vyvolá v posluchači příjemný pocit. Budeme-li vycházet z evoluční teorie, již dnes můžeme spekulovat proč se u nás vyvinul soucit s bližním nebo smysl pro hudbu (ohledně toho mám konkrétnější hypotézu)

  13. protestant

    Čestmír Berka says:
    . Nemám názor, zda je to správné, ale myslím si, že je to jenom dočasné. Podle mne jednou bude možné např. vysledovat mechanizmus, proč konkrétní posloupnost tónů hraných na klavír vyvolá v posluchači příjemný pocit.

    protestant:

    Pokud umění degradujete na vytváření příjemných pocitů, pak potěš pánbůh…. 🙂

  14. martiXXX

    Veškeré naše poznání je nesmírným způsobem omezené a přesto se nutně musíme pohybovat v neomezeném. V tomto případě máme neomezené nutně kolem sebe a je dle mého názoru možné ho nějak a nutně nevědecky reflektovat. Protože věda než ho svými exaktními nástroji potvrdí či “objeví” se k němu nemůže nijak vyjádřit.

  15. Čestmír Berka

    Protestant: “Pokud umění degradujete na vytváření příjemných pocitů, pak potěš pánbůh…. ”

    No, když se vysvětlí mechanismus vzniku příjemných pocitů, není důvod, aby se nevysvětlil i mechanismus vzniku těch dalších pocitů…
    a z Boha se stane pouhá biochemie 🙂

  16. Jarda

    martiXXX says:
    December 16, 2012 at 8:08 pm

    naše já, náš mozek je vlastně geneticky a společensky podmíněný; z velké části zvířecí, emocionální, pudový, nepřesný, klamající, držící nás vědomě i podvědomě v lajně

    Jarda:
    Safra, safra; a já si přečetl v Bibli, že Pán Bůh nás stvořil k podobenství svému. Tak to tedy Pán Bůh zas tak moc veký KING není.

Comments are closed.