Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jirka says:
January 19, 2013 at 5:39 pm
jack:
Tímto způsobem ale nic nedokážete. Protože vaše hodnocení projevů jiných názorů v konkrétních věcech,je pořád jen pouze vaše subjektivní hodnocení!!
Ano bude subjektivní. Ale pro mě bude směrodatné, chápu však, že pro vás ne. Ale např. když budu vědět, že soused je rosikrucián a že je tudíž věřící a součásti jeho víry je jednou týdně vyběhnout nahý před dům, tak subjektivně zhodnotím ,že to je na prd a nestanu se rosikruciánem. Druhý soused bude co já vím protestant a součástí jeho víry bude pravidelná pomoc bližním, tak to můžu vyhodnotit jako fajn a jít taky k protestantům.
jack:
Ale co jste tím chtěl vysvětlit?? Pouze jste popsal skutečnost,jak si někteří lidé vybírají svou náboženskou víru. Proto těch náboženství máme tolik.
Problém je pořád ten,že vaše vyhodnocení má pro mě přesně takový vypovýdající význam,jako vyhodnocení ostatních věřících s naprosto odlišnou vírou.
Nechápete,že každý věřící se domnívá,že právě ta jeho náboženská víra je ta jediná správná? Vy si to o té své myslíte také. A já se vás pouze ptám,jak jste k tomu dospěl.
Pořád jste mi neodpověděl. Dlouho jste tu řešili otázky okolo Adama a Evy,ráje,mluvícího hada atd. Já se ptám,jaký význam má toto divadélko s lidmi pro bytost,která stvořila vesmír? PROČ VŮBEC STVOŘIL BŮH TUTO PLANETU A ČLOVĚKA NA NÍ???
A ještě jste mi neodpověděl na toto:
Jirka says:
January 18, 2013 at 10:16 pm
Nevymřeli, někteří nikdy neexistovali,
jack:
CHCETE TÍM NAZNAČIT,ŽE LIDÉ MĚLI VZTAH A KONTAKT S BOHY,KTEŘÍ VE SKUTEČNOSTI NEEXISTOVALI???
protestant says:
January 19, 2013 at 6:24 pm
Mezi “nechat si sloužit Té Deum ” a plně důvěřovat Bohu, nechat se ve svém životě jí vest a považovat Ježíše za svého Krista je obrovský rozdíl.
jack:
V tom případě musíte pro příště vynechat jakékoliv hodnocení o tom,kdo je nebo není křesťan. Protože do hlavy žádnému člověku nevidíte,tak NEVÍTE,jestli plně důvěřuje Bohu a jestli považuje Ježíše za svého Krista! To ví jen a pouze dotyčný sám!! 🙂
Akorát potom nechápu,proč se na to ptají ve formulářích a proč to vlastně někteří lidé o sobě tvrdí,když to mohou být pouze kecy a tím pro ostatní naprosto zbytečné vyjádření!!
Zase jste rychleji psal než myslel?
protestant says:
January 19, 2013 at 6:24 pm
Mezi “nechat si sloužit Té Deum ” a plně důvěřovat Bohu, nechat se ve svém životě jí vest a považovat Ježíše za svého Krista je obrovský rozdíl.
jack:
Vypadá to,že jsme vyřešili otázku,kolik je vlastně na Zemi křesťanů.
Nejsou to miliardy,ani miliony a ani desítky. Ve skutečnosti může pro každého křesťana existovat maximálně 1 křesťan a to on sám. Protože pouze u sebe ví,jestli splňuje Protestantovo hledisko. Doufám,že to není příliš složitá úvaha na vaši logiku! 🙂
jack:
V tom případě musíte pro příště vynechat jakékoliv hodnocení o tom,kdo je nebo není křesťan.
protestant:
Které moje hodnocení máte konkrétně na mysli?
http://www.katyd.cz/clanky/buh-ktereho-nevidime-je-nam-blizko.html
Bůh nás často navštěvuje, jenže my nejsme doma…
Čím to, že má víra takovou moc a člověku dává sílu?
je špatné dělit lidi na „věřící“ a „nevěřící“. Lidstvo se dělí na věřící a zoufalce. Každý člověk žije jen proto, že věří. Vždyť každý potřebuje víru v sebe. Bez ní by se stal hříčkou různých mindráků.
Z čeho se tedy rodí naše křesťanská víra?
Víra je vztah k Bohu, a proto se jako každý vztah musí rodit z osobního zážitku setkání.
Boží oslovení přichází ke každému. V různých dobách života, v různých situacích. Boží fantazie je nevyčerpatelná.
Jeden se seznámí s dívkou. Zamiluje si ji. Ona věří v Ježíše a jemu otevře oči pro víru. Jiný dostane spolupracovníka, sympaťáka. Je věřící. Když se blíž poznají, začnou hovořit i o víře. Vědecký pracovník si uvědomí, že má pravdu Einstein, když říká: „Ve vesmíru se všude projevuje Moudrost bez hranic. Pozorování přírody vede myslícího člověka k víře ve Stvořitele.“ Jsou lidé, které přivede k víře kniha. Důstojník Ignác z Loyoly ležel raněný v nemocnici. Nudil se, chtěl aspoň číst nějakou napínavou knihu. Měl po ruce jen životy svatých. Z knihy uslyšel hlas Ježíšův a dostal impulz k následování.
Podle katolické nauky je víra dar, zatímco evangelíci říkají něco jiného. O dar víry je jistě třeba Boha prosit, ale pro víru také musíme a máme něco udělat sami. Víra je jako záchranné kolo, které nám Bůh hodil. Kdo se ho nechytne, tomu hrozí, že se utopí.
„Modlíte-li se k Bohu, musíte být ochotni přijmout i daleko větší dar, než je ten, o který jste žádali. Bůh dává rád jen veliké dary, protože je sám velký. Škoda, že my často máme jen malé srdce, do kterého se ty velké dary nevměstnají.“
co má dělat člověk, který by chtěl věřit, ale neví, jak na to?
Před několika lety vyšla kniha francouzského bojovného ateisty Augusta Ricardeta Hledal jsem a nenalezl jsem. Píše tam, jak hledal Boha – a jak žádného nenašel. Brzo nato vyšla jako odpověď kniha spisovatele Carla Carretta Hledal jsem a nalezl jsem. A v ní píše: „Milý bratře bez víry, viděl jsem titul tvé knihy ‚Hledal jsem Boha, a nenalezl jsem ho‘. Připadáš mi jako člověk, který jde hledat les. Přijde k lesu, uvidí stromy. Nahmatá je, ale stále volá: ‚Já vidím jen stromy, les tu není žádný!‘ – Připadáš mi jako člověk, který hledal vzduch. Rozhlíží se kolem sebe, hmatá rukama, ale pak zklamaně volá: ‚Vzduch jsem nenalezl – žádný není!‘ Připadáš mi jako člověk, který se postaví před slunce, oslněn zavře oči a říká: ‚Slunce není, nevidím je!‘ Ryba možná také nebere na vědomí vodu, ve které žije. Pták také asi nevidí vzduch, ve kterém létá. Ale kdybys vzal ptáku vzduch, rybě vodu, brzo by poznali, že jim schází. Copak ti, bratře, nedošlo, že jsme na tom po dobu tohoto života jako ty ryby nebo ptáci? Že si vzduchu a vody všimneme až tehdy, když nám schází?
jack:
Akorát potom nechápu,proč se na to ptají ve formulářích
protestant:
Který konkrétní formulář máte na mysli?
jack:
Vypadá to,že jsme vyřešili otázku,kolik je vlastně na Zemi křesťanů.
Nejsou to miliardy,ani miliony a ani desítky. Ve skutečnosti může pro každého křesťana existovat maximálně 1 křesťan a to on sám. Protože pouze u sebe ví,jestli splňuje Protestantovo hledisko. Doufám,že to není příliš složitá úvaha na vaši logiku!
protestant:
Vaše úvaha není složitá, je ale chybná. Sám sebe totiž člověk nedokáže objektivně posoudit. Takže o tom kdo je a kdo není křesťan rozhoduje pouze Kristus.
Jarda: Podle katolické nauky je víra dar, zatímco evangelíci říkají něco jiného.
protestant: Neříkají…
protestant:
Které moje hodnocení máte konkrétně na mysli?
jack:
Všechna ve kterých jste chtěl vyhodnocovat kdo je a kdo není křesťan!
protestant:
Který konkrétní formulář máte na mysli?
jack:
Musí se vám všechno nosit až pod nos? Nejste schopen si aspoň na jednoduché otázky najít odpověď sám??
V ČR to byl naposledy formulář při sčítání obyvatelstva a v NSR mají kolonku pro náboženství prakticky na každém formuláři.
protestant:
Vaše úvaha není složitá, je ale chybná. Sám sebe totiž člověk nedokáže objektivně posoudit. Takže o tom kdo je a kdo není křesťan rozhoduje pouze Kristus.
jack:
Výborně! Takže vy ani nevíte,jestli jste křesťanem vy sám?? 🙂 🙂 A co papež? Jestlipak alespoň on ví,jestli je křesťan! 🙂 Podle vás to neví! Takže vlastně katolící ani neví,jestli jsou vůbec křesťané!
jack:
Musí se vám všechno nosit až pod nos? Nejste schopen si aspoň na jednoduché otázky najít odpověď sám??
V ČR to byl naposledy formulář při sčítání obyvatelstva a v NSR mají kolonku pro náboženství prakticky na každém formuláři.
protestant:
V ČR se žádný formulář na to zda jsem křesťan neptal. Ptal se pouze na příslušnost k církvi , případně zda jsem věřící který se nehlásí k žádné církvi či společenství.
jack:
Výborně! Takže vy ani nevíte,jestli jste křesťanem vy sám?? A co papež? Jestlipak alespoň on ví,jestli je křesťan! Podle vás to neví! Takže vlastně katolící ani neví,jestli jsou vůbec křesťané!
protestant:
No konečně vám to začíná docházet.
jack:
Všechna ve kterých jste chtěl vyhodnocovat kdo je a kdo není křesťan!
protestant:
Kdy a kde jsem někoho vyhodnocoval? Prosím konkrétně.
jack:
Výborně! Takže vy ani nevíte,jestli jste křesťanem vy sám?? A co papež? Jestlipak alespoň on ví,jestli je křesťan!
protestant:
Papež je pro mne člověkjako každý jiný. Nic vyjímečného na něm není. K Bohu má stejně blízko/daleko jako jakákoliv babička v kostele v Horní-Dolní.
jack:
Já si myslím totéž. Záleží na mě. A proto vaši modlitbu a vaši bytost nepotřebuji!!
Naprosto ne. Ale jedno si přiznejte, kdyby jste v tom měl tak jasno, proč by jste se nás věřících aŤ už věříme v cokoliv ptal na to , jak a co a proč a kdy? Já myslím, že to ve vás hlodá a nedá vám to spát. Já jsem na tom byl jinak, mě byli křesťané šumafuk, když jsem nevěřil. Mě zajímal Bůh a tak jsem vzal knihu a četl(Bibli). Ale zase je pravda, že jeden kolega od nás z práce, který studoval na kněze a pak odešel mi řekl na mé hodnocení, že křesťané jsou divní a vůbec to vše okolo je divné: “tak si to načti, vezmi si knihy, vezmi si Bibli, a až to pročteš a zažiješ, tak teprve řekni, je to pitomost”. No a já vzal, četl, a už zůstal.
A ještě bych zareagoval na vaši námitku, kterou dost často používáte, že projevů víry jemnoho a náboženství je mnoho. Ano je, náboženství je mnoho, ale víra je jen jedna. Chápu, že nechápete, proč jich je tolik, já myslím, že jich je tolik aby si každý našel to své, zkoumal co je dobré a toho dobrého se přidržel. A jistě bude vždy zkoumat subjektivně, protože o to přece jde, jde o subjekt, jde o každého z nás. Nejde o žádné objektivno, to nechme matematice. jedna a jedna jsou dvě, to platí ale KArel a Jana nikdy nebudou Pepa a Hanka.
Vy by jste chtěl pomoct určit, která víra je ta pravá. Teď kdyby viděl co píšu náš vyučující dogmatické teologie, tak měě dá do exkomunikace. Já myslím, že pravá víra je ta, která ti vyhovuje, když pominu takové ty úplné šílenosti jako New Age a pod. Nevyhovuje ti církevní hierarchie, tak jdi k evangelíkům, nevyhovuje ti přílišná volnost, tak jdi ke katolíkům atd…
Teď čtu knížku od Briana Greena – Skrytá realita. Popularizace nejnovějšího stavu teoretické fyziky. Zajímavé je, že říká, že jednou mezi částí vědců uznávanou hypotézou je i simulace naší reality v nějakém počítači.
Jak se na to dívají zdejší ateisté?
Jási myslím, že duchovno je hlubší věc, která zahrnuje vše jako komplex. Ale je to zajímavé, ne? Vědci a takhle uvažují….:-)
http://www.kosmas.cz/knihy/172406/skryta-realita/
“Vy by jste chtěl pomoct určit, která víra je ta pravá. Teď kdyby viděl co píšu náš vyučující dogmatické teologie, tak měě dá do exkomunikace. Já myslím, že pravá víra je ta, která ti vyhovuje, když pominu takové ty úplné šílenosti jako New Age a pod. Nevyhovuje ti církevní hierarchie, tak jdi k evangelíkům, nevyhovuje ti přílišná volnost, tak jdi ke katolíkům atd…”
A zase ta křesťanská nadutost 😀 Když víra, tak křesťanská. Ostatní jsou šílenosti. Pravá víra je ta, která ti vyhovuje? 😀 Když jsou ateisté podle spousty křesťanů také “věřící” tak je tedy vše v pořádku- mně vyhovuje dokonale ateismus!