Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
protestant:
To se musíte zeptat někoho, kdo nemá pochybnosti.
jack:
To je zase problém s logikou?
Proč bych se ptal někoho jiného,když mě zajímá váš názor? 🙁
Kromě toho by má otázka zněla jinak. Pokud už dotyčný nemá pochybnosti,tak bych se ptal co se stalo,nikoliv co by se muselo stát.
Nedáte dohromady ani nejjednodušší logickou úvahu?
Opakuji otázku.
Co by se muselo stát,aby jste vy přestal mít pochybnosti???
“JAK MOHU VĚŘIT V NĚKOHO KOMU NEROZUMÍM???
A chcete rozumět?”
Jak mohu rozumět někomu, kdo je většinou neviditelný, nebo se mi zjevuje buď v hořícím keři, nebo jako Perun či Manitou či Thor..kdo mi zakáže zabít a pak přikáže upálit Izáka, nebo pobít celý kmen i s nemluvňaty a přijme část kořisti? Někomu, kdo má rád spalování beranů? Někomu, kdo ke mně nikdy nehovoří přímo, ale prostřednictvím mýtů?
Jirka says:
January 18, 2013 at 8:06 pm
To znamená, že se za vás přimlouvám u Boha. Aby to vaše hledání k něčemu bylo. Protože kdo hledá najde. Nejhorší je lhostejnost.
jack:
To je mi jasné.
Chtěl bych přesně napsat slovo od slova,jak toto přimlouvání vypadá!!
Jak mohu rozumět někomu, kdo je většinou neviditelný, nebo se mi zjevuje buď v hořícím keři, nebo jako Perun či Manitou či Thor..kdo mi zakáže zabít a pak přikáže upálit Izáka, nebo pobít celý kmen i s nemluvňaty a přijme část kořisti? Někomu, kdo má rád spalování beranů? Někomu, kdo ke mně nikdy nehovoří přímo, ale prostřednictvím mýtů?
Chápu, že je to těžké, ale kde je touha cesta se vždycky najde.
Jirka says:
January 18, 2013 at 8:09 pm
Asi jak říkal Ježíš pozná se to po ovoci, tedy jaké ten člověk dělá skutky, jak žije. To, že se někdo deklaruje jako křesťan ještě nic neznamená, to ho nespasí ani to nikomu nepomůže. To, že se někdo deklaruje jako ateista, také nic neznamená. Jestli mi někdo pomůže když spadnu např. z kola, bude mi úplně jedno jestli je ateista nebo křesťan. Budu si myslet, že to je dobrý člověk. Znám spoustu ateistů a respektuju plně jejich názor. Protože jistotu nemáme nikdo. Ani já.
jack:
Tím jste pouze vysvětlil,že můžete dojít k nějakému subjektivnímu názoru,ALE jak poznáte,že je to jediný správný názor?
jack:
To je mi jasné.
Chtěl bych přesně napsat slovo od slova,jak toto přimlouvání vypadá!!
hm.. to je dost intimní věc komunikace s Bohem. cítím to podobně jako by jste se ptal jak vyznávám manželce lásku. Prostě si mě představte jak prosím za někoho Boha aby mu dal pokoj a tu pravou cestu poznání a pravdy, ať je ten člověk v životě šťastný a nejde to co hledá nebo toho koho hledá.
Jirka says:
January 18, 2013 at 8:23 pm
Já znám jenom jednoho. Ale svědek Jehovův vám taky řekne, že zná jenom jednoho. Muslim taky. Taky žid. Každý zná jenom jednoho. Nakonec jeden je i Aštar Šeran.
jack:
Ale já jich znám o mnoho více. Chcete abych je zase jmenoval? Nebo snad už tito bohové vymřeli? Mohou bohové umřít?
jack:
Tím jste pouze vysvětlil,že můžete dojít k nějakému subjektivnímu názoru,ALE jak poznáte,že je to jediný správný názor?
Porovnám ho s ostatními? budu pozorovat jak se projevuje ten jiný názor v konkrétních věcech a pak budu pozorovat ten svůj jak se chová v konkrétních věcech.
jack:
Ale já jich znám o mnoho více. Chcete abych je zase jmenoval? Nebo snad už tito bohové vymřeli? Mohou bohové umřít?
Nevymřeli, někteří nikdy neexistovali, někteří jsou jen jiný název pro toho jednoho Boha( já vím, to už říkal protestant, je to otřepané). Bohové myslím umřít nemohou, pak už by to nebyli bohové. Ale i v Bibli je jak si udělali zlaté tele, kdoví kde skončilo.
Jirka says:
January 18, 2013 at 8:34 pm
To je hodně citlivé téma. Samotného mě to bolí a pohoršuje a nedovedu to pochopit. Částečně asi proto, že mám děti rád, ale ne tak jako v tomto případě se myslí. Neumím a ani nechci hodnotit jak to má kdo ve svědomí, takovéto pokusy dopadají většinou špatně. Jedno vím jistě, pokud někdo jde ke svátosti smíření(zpověď) a svého činu nelituje je zpověď neplatná, byť mu zpovědník dá rozhřešení-před Bohem je vinen. Když tam někdo jde a nemá předsevzetí toho zanechat, je zpověď neplatná byť je uděleno rozhřešení-před Bohem je vinen. Když zemře v tomto stavu, pak bych nechtěl být v jeho kůži. Ale jak to má kdo ve svědomí, lituje-li, nelituje, příp. tam vůbec nechodí…. to je těžké téma a nejsem v tom kompetentní.
jack:
Malá úvaha nad dvěmi “věřícími”. Nad vámi Jirko a knězem,který zneužíval děti.
Napřed nad vámi.
Vy (jako věřící) by jste se v takovém případě bál božího trestu,kdyby jste chtěl zneužít dítě?
Vy (jako věřící) by jste se v takovém případě bál božího trestu,kdyby jste chtěl zneužít dítě?
Ano bál. Kdybych se čistě hypoteticky chystal udělat něco tak strašného.
Ale já bych se nejspíš nechal léčit, nebo bych nedělal s dětmi. Aby nebyla příležitost.
Jirka says:
January 18, 2013 at 9:51 pm
Ale co když je chyba jak se řekne na přijímači? Vysílač vysílá přijímač nepřijímá.
jack:
Tak to potom ten váš Bůh špatně stvořil,když mu nefunguje vysílač s přijmačem!!!
Bůh je potom všemocný a vševědoucí diletant! 🙂 Zase vaše vysvětlení,které vlastně nic nevysvětluje. A tak to jde pořád dál a dál!!
Jirka says:
January 18, 2013 at 9:51 pm
JAK MOHU VĚŘIT V NĚKOHO KOMU NEROZUMÍM???
A chcete rozumět?
jack:
Narozdíl od vás ano. Já nechci pouze bezdůvodně věřit,já chci rozumět. Ale toho jste si už mohl dávno všimnout!
jack:
Tak to potom ten váš Bůh špatně stvořil,když mu nefunguje vysílač s přijmačem!!!
Bůh je potom všemocný a vševědoucí diletant! Zase vaše vysvětlení,které vlastně nic nevysvětluje. A tak to jde pořád dál a dál!!
Pořád je tady ale svobodná vůle přijímače, který přijímat nemusí když nechce. A potom taky můžou být objektivní podmínky, jako je výchova, rodina, učitelé, to vše může práci přijímače ztěžovat, není to vše jen na něm.
Jirka says:
January 18, 2013 at 9:55 pm
Když je někdo všemohoucí pak může všechno, ne? Ale Bůh nemůže konat zlo. Tak je nebo není všemohoucí?
jack:
To je ale otázka pro křesťany. Ateisté vás pouze upozornili na to,že vám vaše historka logicky hapruje! 🙂
jack:
Narozdíl od vás ano. Já nechci pouze bezdůvodně věřit,já chci rozumět. Ale toho jste si už mohl dávno všimnout!
Tak to je dobrý základ. A všiml jsem si. Já taky nevěřím bezdůvodně, víte kolikrát jsem se za něco modlil a ono se to stalo? Nevíte. Tak vidíte.
jack:
To je ale otázka pro křesťany. Ateisté vás pouze upozornili na to,že vám vaše historka logicky hapruje!
Ano hapruje a proto upozorňuju na to, že naše kategorie všemohoucnosti není úplně přesná. taktéž vševědoucnosti. tak totiž o Bohu mluvíme my, ale Bůh takový jak mi přesně říkáme, tak takový není. Hledejte ho takového jaký je. Pokud to děláte, přeju ať to vyjde.
Jirka says:
January 18, 2013 at 10:07 pm
Chápu, že je to těžké, ale kde je touha cesta se vždycky najde.
jack:
Chcete tím naznačit princip,kterým najdu cestu k závěru,že 2+2 =142 v desítkové soustavě? Dokáže opravdu pouze touha, udělat to,že co jsem před tím vnímal jako nesmyslné,tak s touhou to najednou uvidím jako smysluplné?
jack:
Chcete tím naznačit princip,kterým najdu cestu k závěru,že 2+2 =142 v desítkové soustavě? Dokáže opravdu pouze touha, udělat to,že co jsem před tím vnímal jako nesmyslné,tak s touhou to najednou uvidím jako smysluplné?
Existuje důvod proč by jste měl toužit po tom aby 2+2=142? Jestli ho máte gratuluji, i když je to podivné. Ale touha po tom vědět kdo jsem, kam jdu a jaký to má smysl, mi přijde mnohem méně iracionální. A tato touha vás může přivést k odpovědi.