Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
S.V.H.:
Bůh nechá znásilnit ministranta, aby mohl ministrant vystudovat psychologii a pomáhat dalším znásilněným. Ty nechá znásilnit proč? 🙂
Omlouvám se za další podpásovku, ale neodolal jsem. 😉
To je marný!!! Bůh z definice za nic nemůže a když bude Jirkovo děti někdo pomalu řezat a pálit a znásilňovat, pořád má možnost, že se dostane do Nebe, protože Bůh stejně miluje vraha jako zavražděného..vlastně z hlediska Boha je na tom zavražděný lépe, protože je dřív v Nebi, kdežto vrah se musí trmácet se zakrvácenýma šatama do prádelny. Nás ostatní pak může utěšit, že při tom všem Bůh pláče. On se vlastně Bůh nikdy nesměje, protože lidi se mu starají o to, aby z nářku nevyšel. Chudák Pánbů- stálo mu to vůbec za to?
Jirka says:
Vždyť ono se to taky nikdy nepodaří… Život člověka má také eschatologický charakter ztn. nevyčerpá se v plnosti zde na zemi, ale bude pokračovat v Božím království. Proto také zde na zemi nikdy nebudeme opravdu úplně doma. Naše místo je nakonec jinde. To co po nás Ježíš chce, je láska. A ta v našich možnostech je. Láska k bližnímu, protože když někdo říká, že miluje Boha, ale pro bližního nehne prstem je lhář! Proč myslíš, že jsem tady? Že se chci obhájit?
S.V.H.:
Jaký lhář, stačí správně definovat “bližního”. 🙂 V dobách SZ, kde je ta slavná věta použita, definice bližního pravděpodobně zněla: žid, muž, heterosexuál, nepracující v sobotu atd.
Postupem času se samozřejmě definice různě upravovala, leč samotné pravidlo, jak všichni víme, je neměnné. 🙂
Ano, S.V.H. , bližního nám tu myslím jeden “křesťan” v létě právě takto definoval 😀 .
Prostě katolická “pružnost”. Jedna křesťanka kdysi způsobila poprask, když v Českém rozhlasu v nějakém pořadu prohlásila, že nemáme mít soucit s dětmi v Jedličkově ústavu, protože jejich postižení není bezdůvodné- pykají totiž za hříchy svých předků a tak je to dobře! 😀
Někdy se nad názory mnohých křesťanů i otrlému ateistovi obrací žaludek ( a Bůh si nahoře pláče, chudák malá)
Čestmír Berka says:
To je marný!!! Bůh z definice za nic nemůže a když bude Jirkovo děti někdo pomalu řezat a pálit a znásilňovat, pořád má možnost, že se dostane do Nebe, protože Bůh stejně miluje vraha jako zavražděného..vlastně z hlediska Boha je na tom zavražděný lépe, protože je dřív v Nebi, kdežto vrah se musí trmácet se zakrvácenýma šatama do prádelny. Nás ostatní pak může utěšit, že při tom všem Bůh pláče. On se vlastně Bůh nikdy nesměje, protože lidi se mu starají o to, aby z nářku nevyšel. Chudák Pánbů- stálo mu to vůbec za to?
S.V.H.:
Náhodou, pro rodiče rozřezaných dětí je to krásná příležitost k odpuštění a pro vraha k lítosti a pokání. Všichni jen vydělají – krásná ukázka hry s nenulovým součtem. 🙂
Možná by nebylo marné, kdyby se na tomhle webu udělal archiv “perel” křesťanské argumentace- u mnoha je opravdu škoda, že časem zapadnou. Třeba i trochu systematicky- pasáž z Bible a k ní “perly” vzájemně se vyvracejících tvrzení katolíků, evangelíků, fundamentalistů i “téměř agnostiků”
Medea – život není zřejmě možný bez “dobra” a “zla” na současné úrovni….protože lidi jsou fyzická zvířata a je pro ně nejdůležitější fyzické přežití jich samých a jejich rodiny (i když je jen velmi krátké); a “zlo” to je útok proti fyzické exitenci člověka a le s tím nemá duchovno nic společného – dobro a zlo jsou na současné zvířecí úrovni proto, že nelze psát bílou křídou na bílou tabuli
Představy o fyzické existenci člověka ve smyslu fyzického dobra a zla mají snad jen Svědci jehovovi
resp. psychosomatického dobra a zla, k tomu fyzičnu samozřejmě přidám i psychologii; dvě stránky jedné mince
protestant says:
January 18, 2013 at 10:43 am
slavek says:
……Jestliže cílem údajné Ježíšovy/Boží mise, bylo nějakým způsobem změnit lidské chování, tak ta mise skončila objektivním neúspěchem, dalo by se říct fiaskem.
protestant: “…..V souboru osobnostních charakteristik, které hrají podstatnou roli v boji se stresem, je třeba
upozornit i na kladné působení náboženské víry a smyslu pro humor. Věřící lidé jsou více
spokojeni se svým životem, prožívají více štěstí. V těžkých obdobích se mají kam obracet a
také se jim dostává větší sociální opory. Obecně žijí zdravějším způsobem života a jsou
střídmější……”
jack:
Tvrzení,že věřící je šťastnější než skeptik,má argumentační význam jako to,že opilý člověk je šťastnější než střízlivý. G.B.Shaw
Kdy se dočkám odpovědi na otázku,co by se muselo stát,aby jste VĚDĚL,že existuje váš Bůh a neměl pochybnosti?
Jirka says:
January 18, 2013 at 11:24 am
Dokonalý altruismus je dlouhodobě neudržitelná strategie. Ve společnosti nevítězí strategie “hezká” ale stabilní.
Tak potom na co si stěžujeme? Že vláda krade? No a? Je to stabilní strategie! Že vezmu čtvrd mega úplatek za chodník? Já za to nemůžu otec mi předal “stabilní geny”! Promiň, jsem prostě takový! Potom to ale nesvádějme na Boha! Jestli je to stabilní strategie, tak co? Tohle uvažování někam vede. Vede do pekla. Když je to stabilní strategie a je to v pohodě, proč tedy trestáme krádeže? To bychom měli spíš Oslavovat! Proč trestáme vraždy? Zabil ho? No a měl z toho prospěch! V pořádku, tak to chápeme…. 🙂 pusťte ho.
jack:
Máte Jirko nějakou teorii,proč všemocná bytost,která stvořila “nekonečně” velký vesmír, stvořila na této planetě člověka??
Jirka says:
January 18, 2013 at 1:34 pm
I ve smyslu toho naprostého morálního selhání kněze, je to obrovský problém a není nic co by to omluvilo a nehodlám to jakkoli bagatelizovat. Je to špína.
jack:
Přemýšlím nad tím,že tento kněz je ve skutečnosti buď nevěřící nebo je velmi odvážný.
Pokud je věřící,tak je mu jasné,že se svým chováním vystavil riziku božího trestu.
Pokud se žádného božího trestu nebojí,tak to může znamenat,že v existenci Boha nevěří.
Ale vím,že existuje ještě jedno vysvětlení,to naprosto nejstupidnější,protože bourá celý systém křetanské morálky. To je příklad,kdy můžete vraždit,znásilňovat,zneužívat křehkou dětskou psychiku,ale Bůh vás stejně nepotrestá,pokud svého činu budete litovat.
Otázkou ale zůstává,jestli Bůh toleruje kličkování mezi božími zákony. Tedy, zneužiji to dítě,ale hned po tom budu svého činu litovat a budu v pohodě.
Teď mě napadla ještě jedna varianta,která by se k věřícímu hodila asi nejvíce.
Protože věřící neradi přemýšlí,tak prostě ten kněz udělal to na co měl zrovna chuť a nepřemýšlel nad tím,jaké by to mohlo mít důsledky!!
A rozdíl mezi ateistou a teistou. Ateista často počítá s tím,že ho nechytnou. Teista asi ( u Boha) tuto variantu nemá! 🙂
Jirka says:
January 18, 2013 at 1:37 pm
No jéje. Jaké já mám doma krásné důtky! By jste koukali. Takové bičováníčko, to je super. No vážně, zeptejte se masochisty jak si to užívá.
jack:
Myslíte si,že jste vtipný,ale neznalost z vás dělá zase hlupáka.
Neznáte úsloví „koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“ ?
Jirka says:
January 18, 2013 at 1:44 pm
Souhlas. Jen mi řekněte jak můžete vědět, se stoprocentní jistotou, že v tom Bůh nemá prsty?
jack:
Který bůh?
jack:
Tvrzení,že věřící je šťastnější než skeptik,má argumentační význam jako to,že opilý člověk je šťastnější než střízlivý. G.B.Shaw
Kdy se dočkám odpovědi na otázku,co by se muselo stát,aby jste VĚDĚL,že existuje váš Bůh a neměl pochybnosti?
protestant:
To se musíte zeptat někoho, kdo nemá pochybnosti.
Kdy se dočkám odpovědi na otázku,co by se muselo stát,aby jste VĚDĚL,že existuje váš Bůh a neměl pochybnosti?
protestant:
To se musíte zeptat někoho, kdo nemá pochybnosti.
To je nějaká soutěž o nejnesmyslnější odpověď?
Jirka, spasení v nebi a anjeli (ktorí nepadli, ale sa podrobili Božej vôli) majú slobodnú vôľu, ale už nikdy nezhrešia, ich blaženosť je trvalá (je to dogma). Teda slobodná vôľa a blažený večný život bez hriechu sú, podľa tohoto, zlučiteľné
Je od vás hezké, že mi argumentujete dogmatem. A správně.
SLOBODNÉ bytosti SLOBODNE uberali cestou spásy a stvorí len takéto svety, teda ide tu o vytváranie tých najlepších možných svetov
Je to krásná představa až na maličkost…. kdyby Bůh stvořil světy, kde jak říkáte by se andělé i lidé ubírali svobodně cestou spásy…. tak by tu spásu vůbec nepotřebovali. Spása a Spasitel jsou tu proto, že anděl padl a člověk se nechal svést. Vina anděla je přitom větší ,toho nikdo nesváděl. proto je taky na tom jak na tom je. Člověk sám si nemohl pomoct, prot přišel Mesiáš… a dál to znáte, skoro nikdo mu nevěřil.
bůh není žádná “bytost”…bůh je existence
jack says:
January 18, 2013 at 2:58 pm
Jirka says:
January 17, 2013 at 11:15 pm
Je jen na nás, jestli budeme chtít být poctivý a hledat jak to je.
jack:
Jak se pozná,že “to je” právě tak jak to má být? Srozumitelněji,jak poznáte,že vaše pochopení je správné?
Jirka:
Modlím se za vás.
jack:
Co to přesně znamená,když napíšete “modlím se za vás”.
To znamená, že se za vás přimlouvám u Boha. Aby to vaše hledání k něčemu bylo. Protože kdo hledá najde. Nejhorší je lhostejnost.
jack:
Jak se pozná,že “to je” právě tak jak to má být? Srozumitelněji,jak poznáte,že vaše pochopení je správné?
Asi jak říkal Ježíš pozná se to po ovoci, tedy jaké ten člověk dělá skutky, jak žije. To, že se někdo deklaruje jako křesťan ještě nic neznamená, to ho nespasí ani to nikomu nepomůže. To, že se někdo deklaruje jako ateista, také nic neznamená. Jestli mi někdo pomůže když spadnu např. z kola, bude mi úplně jedno jestli je ateista nebo křesťan. Budu si myslet, že to je dobrý člověk. Znám spoustu ateistů a respektuju plně jejich názor. Protože jistotu nemáme nikdo. Ani já.
S.V.H.:
Jaký lhář, stačí správně definovat “bližního”. V dobách SZ, kde je ta slavná věta použita, definice bližního pravděpodobně zněla: žid, muž, heterosexuál, nepracující v sobotu atd.
Postupem času se samozřejmě definice různě upravovala, leč samotné pravidlo, jak všichni víme, je neměnné.
Kdo bude definovat jakkoliv bližního který si zaslouží pomoc je tuplovaný lhář. Pro mě a doufám, že pro většinu lidí je bližní každý člověk. Samozřejmě jak říká kolega někteří smrdí… 🙂 ale to je prostě smradlavý bližní …. 🙂