Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Berka: myslel jsem, že tyhle stránky jsou o ateismu obecně, ne o křesťanství 😮
co se týče osud.cz to také není můj šálek kávy
Bůh je žárlivý, sobecký cholerik s násilnickými sklony, který nesnáší jakýkoli odpor a jediné, co uznává je bezmezná servilita a poníženost
toto je velmi časté pohlížení na Boha. Taky jsem si tím částečně prošel. Proto tvrdím, že čistě myšlenkově se k Bohu nikdy nedomyslíme, to je jen naše pýcha. Pokora je říct : “nevím”. ostatně už před námi to zkoušely hlavy jako Aristoteles, Platón a jiní a jiné. Čistě myšlenkově to prostě nejde. Rozum může být velice snadno zmaten. Vysvětlil bych to, ale stejně by jste to nepřijali. Takže nic.
Na konci dne pak seřvete mistra, jestli je pako, že vám neřekl, co máte dělat. On se jen usměje a řekne: “a já jsem tě chtěl naučit, že se máš ptát”.
Jak, …neřekl? V Bibli není řečeno, co máme dělat?
Dokonce Adamovi a Evě Bůh řekl, že nesmí jíst ovoce poznání, jinak zemřou- ačkoli “smrt” si Adam s Evou těžko mohli představit, když v Ráji nic takového neexistovalo. A s tím ovocem poznání měli získat schopnost rozlišit dobro od zla, ačkoliv v Ráji dobro a zlo smysl nemělo….
Kde máme jistotu, že myšlení není jen pouhý další nástroj evoluce; v mnoha případech postačovali daleko primitivnější mechanismy k přežití a jako nástroj evoluce.. Současná úroveň myšlení nebo myšlení jako takové či naše chápání musí odrážet celou existenci? No, to je dost troufalé
“Berka: myslel jsem, že tyhle stránky jsou o ateismu obecně, ne o křesťanství 😮 ”
Ano, jsou. A tvé příspěvky jsou neustálé štěkání na vědce, na nic jiného se nezmůžeš, protože ničemu ani nerozumíš.
berka. kdo tady kalí diskusi? a co je to to “porozumění”? to asi tady mají jen ateisti 🙂
Jak, …neřekl? V Bibli není řečeno, co máme dělat?
Dokonce Adamovi a Evě Bůh řekl, že nesmí jíst ovoce poznání, jinak zemřou- ačkoli “smrt” si Adam s Evou těžko mohli představit, když v Ráji nic takového neexistovalo. A s tím ovocem poznání měli získat schopnost rozlišit dobro od zla, ačkoliv v Ráji dobro a zlo smysl nemělo….
Reagoval jsem na jiný dotaz a toto měli jiný smysl….takže jste to pochopil trošku jinak. Myslel jsem konkrétně jak lidé postupně v dějinách se učí chápat Bibli coby slovo Boží. A jistě v Bibli je co máme dělat a ani já ani žádný jiný křesťan to napnit zcela nedokáže( proto svátost smíření). A strom v ráji nebyl( podle mého názoru) o poznávání dobra a zla, ale o rozhodování o tom co je dobro a zlo. Naši předci neměli možnost před požitím onoho “jablka” rozhodovat o tom co je dobré a co ne. Oni to věděli a respektovali, zcela a bez výhrad. Proto i had jim neříká toto je zlo ale lže, že budou jako Bůh. A skutečně jsou, leč za jakou cenu to víme.
Jirka says:
Jak tento problém vidím já: (je to pouze můj názor, ne názor katolické církve a nemusí se plně shodovat s věroukou a jinými výklady teologů-pro případné kritiky, nikomu nic nepodsouvám, nevyvyšuji se, nikoho neodsuzuji a nedělám si nárok na to, že jedinou pravdu mám já…:-)
Představte si, že jste učeň u hrnčíře a on vám ráno dá hlínu a posadí vás ke kruhu. Čeká, že se jako správný učeň zeptáte, co se bude dnes dělat. Ale vy se třeba bojíte, stydíte nebo jste příliš pyšný aby jste se zeptal. Tak si k tomu sednete, hňácáte a hňácáte a uhňácáte dost ošklivý nočník. Kakat se do toho sice dá, ale jinak nic moc. Na konci dne pak seřvete mistra, jestli je pako, že vám neřekl, co máte dělat. On se jen usměje a řekne: “a já jsem tě chtěl naučit, že se máš ptát”.
to je můj obraz…. tka a teď mě zašlapejte do země…
S.V.H.:
Trochu bych Váš obraz poupravil, aby byl blíže k realitě (dle mého soudu):
Hrnčíř dá učni hlínu a posadí ho ke kruhu. K tomu mu dá příručku, ale z nějakého nepochopitelného důvodu příručku pro velmistry hrnčířského umění, kterou učeň na své úrovni pochopení řemesla nemůže absolutně pochopit. Příručka je navíc prošpikována pokyny typu “nebudeš-li mít při výrobě hrnců neustále za krkem levou nohu, exploduje ti hlína pod rukama” (to jsou samozřejmě jen takové tradiční hrnčířské vtípky, ale to pochopitelně učni nemůže dojít). Načež se mistr zamkne ve své pracovně a odmítá jakoukoli komunikaci. No a dál je to stejné…
Načež se mistr zamkne ve své pracovně a odmítá jakoukoli komunikaci. No a dál je to stejné…
Ano můžeme to vidět i takto. Tomuto nahlížení se říká deismus a evokuje Boha jako toho, kdo svět stvořil, ale nechává ho napospas sám sobě a lidem a “směje se” jim jak to koní. PS: není to úplně přesná definice deismu, pro ty kdo mi to budou chtít omlátit… 🙂
Jirko, a co je to “dobro” a “zlo”? Zlo je vraždit, zabíjet, ubližovat, krást, smilnit – nic z toho v Ráji nebylo možné. Zlo bylo možno páchat jedině mimo Ráj…. na co je v Ráji dobrá znalost dobra a zla?
S.V.H.:
Trochu bych Váš obraz poupravil, aby byl blíže k realitě (dle mého soudu):
Hrnčíř dá učni hlínu a posadí ho ke kruhu. K tomu mu dá příručku, ale z nějakého nepochopitelného důvodu příručku pro velmistry hrnčířského umění, kterou učeň na své úrovni pochopení řemesla nemůže absolutně pochopit. Příručka je navíc prošpikována pokyny typu “nebudeš-li mít při výrobě hrnců neustále za krkem levou nohu, exploduje ti hlína pod rukama” (to jsou samozřejmě jen takové tradiční hrnčířské vtípky, ale to pochopitelně učni nemůže dojít). Načež se mistr zamkne ve své pracovně a odmítá jakoukoli komunikaci. No a dál je to stejné…
nicméně je to dobré a zasmál jsem se těm vtípkům… 🙂
Mám v mysli Boha taktrošku jako toho mistra nějakého bojového umění jak nechá toho učně se trápit jenom proto aby ho naučil se zeptat a důvěřovat atd… Jak ho posadí k desce a říká ” “Ty ji přerazíš”. A on se vzpouzí, že ne , že si nutně musí zlomit ruku a bude to bolet atd atd… až ji jednoho dne přerazí a je sám mistrem.
Jirka says:
Reagoval jsem na jiný dotaz a toto měli jiný smysl….takže jste to pochopil trošku jinak. Myslel jsem konkrétně jak lidé postupně v dějinách se učí chápat Bibli coby slovo Boží. A jistě v Bibli je co máme dělat a ani já ani žádný jiný křesťan to napnit zcela nedokáže( proto svátost smíření). A strom v ráji nebyl( podle mého názoru) o poznávání dobra a zla, ale o rozhodování o tom co je dobro a zlo. Naši předci neměli možnost před požitím onoho “jablka” rozhodovat o tom co je dobré a co ne. Oni to věděli a respektovali, zcela a bez výhrad. Proto i had jim neříká toto je zlo ale lže, že budou jako Bůh. A skutečně jsou, leč za jakou cenu to víme.
S.V.H.:
Jen malá technická: Pokud jim had říká, že rozpoznají dobro a zlo (budou jako Bůh?) a ono to tak skutečně dopadne, tak nelže. 🙂
Jirka, Adam a Eva sú podľa Teba dve reálne osoby, skutoční prarodičia ľudského rodu?
Raj/Eden bol reálnym miestom s dvoma potenciálne nesmrteľnými ľuďmi?
Jirko, a co je to “dobro” a “zlo”? Zlo je vraždit, zabíjet, ubližovat, krást, smilnit – nic z toho v Ráji nebylo možné. Zlo bylo možno páchat jedině mimo Ráj…. na co je v Ráji dobrá znalost dobra a zla?
To v ráji možné bylo, ale lidi to ani nenapadlo a když napadlo, věděli, že to je zakázáno a nedebatovali o tom(to je moje představa). Navíc něměli k podobným myšlenkám sklon a důvody. Po “prozření” tj. uvědomění si, že to můžou určovat sami(co je dobré a zlé) už nechtěli dělat jen to co jim Bůh řekl a to je ta “vzpoura”.
Colombo: “co se týče DNA, tam bych to mohl alespoň lehce popsat jestli by někdo měl zájem.”
Colombo, môžeš to načrtnúť na úrovni DNA, mňa to bude zaujímať a iste aj ďalších 🙂
P.S.:
Michal, možno by si mohol napísať (Colombo, by mohol byť recenzent :)) aj nejaký článok (alebo dva?) o evolúcii 😉 Krecionizmus predsa existuje aj v Čechách.
Medea says:
January 16, 2013 at 5:38 pm
Jirka, Adam a Eva sú podľa Teba dve reálne osoby, skutoční prarodičia ľudského rodu?
Raj/Eden bol reálnym miestom s dvoma potenciálne nesmrteľnými ľuďmi?
Medea nepokoušej, ty víš dobře, že to je pravděpodobně pouze metafora na lepší pochopení jinak nepochopitelného, jako Ježíšova podobenství, něco na ten způsob. Takže lidé v tom hráli, ale tito dva si ne… mimochodem Eva znamená v hebrejštině Živa a Ádám je jméno hromadné. Také tam není Ráj, ale slovo Gan tj. Zahrada. Bůh vysadil zahradu, tka to tam je. Tento obraz se dostal do ST. Z. ze Sumerské básně o Dilmunu, kde Enkiho nemocné žebro bylo přetvořeno v Nin-ti tj. paní žebra. Může také znamenat paní která dává žít. Tady je jasná inspirace. Ale to není nic nového. Takže obrazy, jsou to obrazy.
“Proto i had jim neříká toto je zlo ale lže, že budou jako Bůh. A skutečně jsou, leč za jakou cenu to víme.” – Pominu, že se Adam s Evou nediví, že jim něco jejich jazykem sděluje zvíře 😀
Kde se vzalo “zlo”, když v Ráji nic takového nebylo? Kdo naučil lidi zabíjet?- v Ráji to neviděli! Kdo naučil lidi krást?- v Ráji nebylo co ukrást! Není to ani v lidské přirozenosti- primitivní národy si vystačily se sbíráním ovoce a kořínků a krást nebylo co.. pohlavní styk před svatbou mít museli, protože je neměl kdo oddat..jinak by vyhynuli.
S.V.H.:
Jen malá technická: Pokud jim had říká, že rozpoznají dobro a zlo (budou jako Bůh?) a ono to tak skutečně dopadne, tak nelže.
Ty pokušiteli… 🙂
Nelže, ale uvádí půl pravdy. Celá je mnohem hrůznější. Tak to dělá vždy. Řekne jen půl a zbytek je skrytý za tím.
To Pozorovatel:
Pozorovateľ, keď sa tak zaujímate o tie “prechodné články”, možno, by Vás zaujímali transitional fossils: http://en.wikipedia.org/wiki/Transitional_fossil
“To v ráji možné bylo, ale lidi to ani nenapadlo a když napadlo, věděli, že to je zakázáno”
Zakázáno? 😀 Takže bylo Bohem řečeno, co je dobré a co zlé a nemuseli tedy pojíst ovoce aby se dozvěděli, co nesmí?
Oni nahatí běhali po Ráji a byli vegetariáni. Žádné zvíře nezabíjelo jiné..nebylo co ukrást…Co bylo tedy to zlo, které měli zakázáno?