Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
S.V.H. says:
January 15, 2013 at 4:43 pm
A proč je pro spásu důležité sekat ženám ruce, když omylem sáhnou muži na přirození?
Jarda:
A jak to s ženskýma rukama dopadne když nesáhnou omylem, ale chca?
S.V.H.:
Počítám, že tyhle potvůrky jsou tu kvůli nám, abychom se mohli cvičit v soucitu a pomoci druhým.
Zní to jako fór, ale z nelidskosti tohoto argumentu mě vždycky až zamrazí…
Co to zkusit takhle? V důsledku hříchu přišla do světa smrt, v důsledku toho člověk(logicky) je smrtelný a je lhostejno na co zrovna umírá. Můžeš z toho obvinit Boha, ale způsobili jsme si to sami. Můžeš se vztekat, můžes s tím nesouhlasit, ale to je tak vše. Nebo to můžeš přijmout a začít s tím pracovat. A ano můžeš začít pomáhat ostatním a ano, můžeš se cvičit v soucitu.
S.V.H.:
Po pravdě řečeno bez Jupiteru bychom to měli nahnuté. Jupiter díky své hmotnosti přitahuje na svůj povrch či odklání do bezpečí objekty, které by jinak mohly ohrozit Zemi. I když se to samozřejmě ne vždy musí podařit.
Stejně je to od Boha ale dost bizardní způsob tvoření: nejdřív stvoří dříve zmíněné šutry, které by mohly zničit vše živé na Zemi, a pak stvoří Jupiter, aby před nimi Zemi “chránil”.
Jarda:
Včera jsem na TV NOE sledoval Noční universitu. Zrovna tam nepřednášel žádný farář, ale přírodovědec, doc. Nováček. A ten přítomným, aniž by vzpomenul Pána Boha, vyprávěl o vzniku Země (cca 4,5 miliardy let) vzniku života (nevíme, jak vznikl, ale Pána Boha nevzpomněl) a také o tom, že na Zemi proběhlo min 5 celoplanetárních katastrof (z lidského pohledu), při kterých zahynulo 70 – 95 % všech rostlinných a živočišných druhů.
Zajímavý způsob tvoření od Všemohoucího a Vševědoucího Pána Boha. Nejdřív něco stvoří, pak to skoro všechno vyhubí, pak stvoří další rostliny a živočichy a zase je vyhubí, pak ………..
S.V.H.:
Docela by mě zajímalo, které části jsou ty historické. A proč to Bůh dal napsat tak nešikovně, že si věřící po většinu své historie mysleli, že historické jsou skoro všechny části.
A proč je pro spásu důležité sekat ženám ruce, když omylem sáhnou muži na přirození.
Ale proč to na mě zkoušíte. Vy přece nejste tak hloupý, že by jste musel vytrhovat věci z kontextu, který je evidentně jinde a pak s nimi argumentovat. Ale odpověď mám i na tohle. Všechny části Bible dávají smysl pouze dohromady. Pokud z nich některou vyberete a budete chtít “logicky vyvozovat” dostanete se, jak sám vidíte do slepé uličky. Kromě toho Bible má několik smyslů, ten historický, ten teologický ten literární. Každá kniha se zároveň vztahuje k ostatním a pouze v tomto vztahu je lze vykládat… uf
S.V.H.:
Počítám, že tyhle potvůrky jsou tu kvůli nám, abychom se mohli cvičit v soucitu a pomoci druhým.
Zní to jako fór, ale z nelidskosti tohoto argumentu mě vždycky až zamrazí…
Jarda:
Katolická církev má celou řadu docela dobrých důvodů nemít ráda komunisty. Ale po r. 90 jsem si uvědomil, že přece jenom by se jim mohlo něco přičíst k dobru: Každý kdo chtěl dostal práci, nebyli zde chudáci, žebráci, bezdomovci, prostituce byla tvrdě potírána, nebyl zde obchod se ženami, nebyla zde pornografie …..
Pak jsem pochopil, že katolíci (nebo snad i křesťané?) komunistům vyčítají i tu absenci chudáků, žebráků a bezdomovců. Vždyť neměli možnost dělat dobré skutky – charitu, almužny, teplou polévku, armádu spásy, útulky, obnošené šatstvo …….
Ježíš Kristus je oceňovaný, že vyléčil 10 malomocných. Krásný příklad soucitu a lásky, že? Pak mě napadlo, že by bylo mnohem lépe, kdyby Mycobacterium leprae úplně vyhubil. A že vůbec nejlepší by bylo, kdyby ho, v podobě Boha Otce, vůbec nestvořil.
Když jsem se na to ptal prof. Halíka, tak neodpověděl.
ČB:
Vtipně to Hospodin zařídil- zdravý, spokojený člověk, kterého nic nebolí a žije si svůj spokojený život mezi stejně spokojenými lidmi by třeba o spásu ani nestál….
Jarda:
Možná to nevíš, ale já už to četl, od nějakého církevního preláta. Moderní lidé v rozvinuté společnosti, se sociálním zajištěním a lékařskou péčí prý nemají potřebu obracet se k Bohu a proto bují náboženská lhostejnost až ateismus.
Jirka:
K těm bakteriím, dobře víme, co do světa přišlo v důsledku hříchu prvních lidí.
Mám odpověď na všechno, chcete to zkusit?
Jarda:
Takže bakterie a všelijaké ty “breberky” byly už v Ráji a tam se živily trávou? Podobně jako šelmy a draví ptáci? Nebo je Dobrotivý Pán Bůh stvořil až později, aby si Adam a Eva ten svůj “pád” pořádně vyžrali?
Jarda:
Takže bakterie a všelijaké ty “breberky” byly už v Ráji a tam se živily trávou? Podobně jako šelmy a draví ptáci? Nebo je Dobrotivý Pán Bůh stvořil až později, aby si Adam a Eva ten svůj “pád” pořádně vyžrali?
Myslím, že v ráji mohly breberky být, ale víme, že tam nikdo neumíral, tudíž prostě na lidi ani zvířata nemohly….:-)
Jirka:
Ale proč to na mě zkoušíte. Vy přece nejste tak hloupý, že by jste musel vytrhovat věci z kontextu, který je evidentně jinde a pak s nimi argumentovat. Ale odpověď mám i na tohle. Všechny části Bible dávají smysl pouze dohromady. Pokud z nich některou vyberete a budete chtít “logicky vyvozovat” dostanete se, jak sám vidíte do slepé uličky. Kromě toho Bible má několik smyslů, ten historický, ten teologický ten literární. Každá kniha se zároveň vztahuje k ostatním a pouze v tomto vztahu je lze vykládat… uf
Jarda:
Ale neé! To je současná představa, že Bible vznikla jako ucelená kniha. Opak je pravdou – její jednotlivé knihy, včetně knih NZ, vznikaly zcela nezávisle jedna na druhé a až dodatečně byly poskládány do jednoho celku. Proto tam jsou texty, které si i navzájem odporují. Proto také jsou to “knihy” a ne “kapitoly”.
Část o stvoření světa odpovídá mýtům Sumerů, Duch sv. měl (má) ženskou koncovku, takže ukazuje na někdejší mýty o Božské Stvořitelské Dvojici, pak tam jsou části, které označuji za “staré pověsti izraelské, aneb bájná vyprávění starců”, které popisují historii izraelských kmenů, později národa, pak tam jsou pokyny k bohoslužbě, zase přejímající zvyky od dřívějších, sousedních “pohanských” národů – Jahvemu dělá dobře, když čuchá dým ze spalovaných zvířat? Jsou tam vzpomínky na lidské oběti – Izák a Jiftákova dcera, je tam zachycen polyteismus – Jahve v Desateru jasně uznává, že bohů je více — a tak by se dalo pokračovat.
A o NZ píše dobře Michal. Jenže to by sis to musel přečíst a i nad “ateistickým” textem uvažovat.
http://www.stjoseph.cz/svaty-pavel-prvni-poustevnik/
Svatý Pavel, první poustevník
Dnes slavíme svátek sv. Pavla, poustevníka.
Pavel, zakladatel a učitel poustevnictví, se narodil nedaleko Egyptských Théb. Ve věku patnácti let přišel o oba rodiče. Aby unikl Deciovu a Valeriánovu pronásledování a mohl svobodně sloužit Bohu, uchýlil se do pouštní jeskyně. Tam mu potravu i oděv zajišťovala jedna palma a tak žil až do svých sto třinácti let, kdy ho z Božího vnuknutí navštívil devadesátiletý Antonín. Tito dva se potkali, aniž by znali navzájem svá jména, pozdravili se, načež rozpředli dlouhý rozhovor o království Božím. Havran, který po dlouhou dobu Pavlovi nosil polovinu bochníku chleba, dnes, když tito dva spolu hovořili, přinesl bochník celý.
Když havran odletěl, prohlásil Pavel: „Pán nám poslal večeři. Je skutečně milostivý a milosrdný. Po šedesát let jsem denně dostával polovinu chleba, ale nyní, když jsi přišel, Kristus dává svým vojákům dvojitou porci.“ Poté s díkuvzdáním spolu pojedli u pramene, a pak strávili celou noc chválami Boha. Za úsvitu Pavel pocítil dotek smrti a požádal Antonína, aby mu přinesl plášť, darovaný Atanášem, aby ho použil jako přikrývku. Když se Antonín vrátil z cesty, viděl Pavlovu duši vznášet se do nebes, mezi andělské kůry, mezi sbory proroků a Apoštolů.
Když Antonín došel k Pavlově cele, našel mrtvé tělo světce v klečící poloze se zakloněnou hlavou a rukama nataženýma směrem k nebi. Když zabalil tělo do Atanášova pláště, dal se do zpěvu žalmů a hymnů křesťanské tradice. Neměl rýč, kterým by vykopal hrob, ale z pouště přišli dva lvi a vyhloubili svými tlapami jámu dostatečně velkou na pochování lidského těla, projevujíce tolik známek smutku, kolik jim jejich přirozenost dovolila. Když lvi odešli, Antonín položil svaté tělo do jámy, pokryl je hlínou a upravil hrob podle křesťanského zvyku. Vzal si na sebe Pavlovu tuniku, utkanou z palmových listů podobným způsobem jako při pletení košů, a používal ji o velkých dnech velikonočních svátků až do své smrti.
Z breviáře Editio XIII přeložila Nea Marie Kuchařová.
Komentáře nejsou povoleny
Ale neé! To je současná představa, že Bible vznikla jako ucelená kniha
Já jsem řekl, že vznikla jako ucelená kniha…?
Všechny části Bible dávají smysl pouze dohromady. Pokud z nich některou vyberete a budete chtít “logicky vyvozovat” dostanete se, jak sám vidíte do slepé uličky. Kromě toho Bible má několik smyslů, ten historický, ten teologický ten literární. Každá kniha se zároveň vztahuje k ostatním a pouze v tomto vztahu je lze vykládat… uf
Tak si to prosím přečtěte ještě jednou. Já přece vím, že nevznikly(knihy) najednou. ale mají se tak vykládat a jedině tak dávají smysl. to je těžké já něco napíšu a vy to jinak čtete. Ale já mluvím češky…vy volat Zadara, on pomoči.
Jarda:
Ale neé! To je současná představa, že Bible vznikla jako ucelená kniha.
protestant:
Kdo má takovou představu?
Jarda:
Katolická církev má celou řadu docela dobrých důvodů nemít ráda komunisty. Ale po r. 90 jsem si uvědomil, že přece jenom by se jim mohlo něco přičíst k dobru: Každý kdo chtěl dostal práci, nebyli zde chudáci, žebráci, bezdomovci, prostituce byla tvrdě potírána, nebyl zde obchod se ženami, nebyla zde pornografie …..
protestant:
Co to roboha plácáte? Stačilo abyste se jim znelíbil a byl jste hned chudákem v lochu.
S.V.H.:
O Bohu to nic neříká? O Bohu to říká, že není sportovec! Tento závěr jsme neznali, dokud jsme nepoužili logické vyvozování.
protestant:
Ale kdepak. To je jen o našem pohledu na Boha. Ne o Bohu. Musíte rozlišovat meziskutečností a lidským pohledem na ni. 🙂
S.V.H.:
Šutr možná nepřiletí, ale každopádně se Slunce postupně změní v rudého obra a následně v bílého trpaslíka. A to bude náš konec (samozřejmě pokud do té doby nenajdeme způsob, jak se tomu vyhnout). Vesmír bude ale existovat dál.
protestant:
…a Boží království taky. Nebojte se. 🙂
Ano to je jedno z hlavních poselství Bible: “nebojte se”. Zvlášť denešní doba by to potřebovala.
(denešní) dnešní… 🙂
Dnes na cestě domů z práce jsem potkal zase nějakou skupinku křesťanů. Zpívali o Ježíši, o tom jak přijde, o Noem, kterému jeho současníci také nevěřili, a pak přišla potopa… To mě zaujalo. Měl jsem chvíli času, tak jsem se s nimi dal na chvíli do řeči. Rozhovor probíhal asi takto:
– Dobrý den, z jaképak jste církve?
– My jsme křesťané… (milý úsměv)
– No to je mi jasné, ale z jaké církve?
– Z žádné, jsme prostě křesťané!
– Aha. Ale křesťanských církví a jiných skupin je přece mnoho. Katolíci, protestanté, pravoslavní, letniční křesťané, svědkové Jehovovi, atd. Proč nejste ochotni blíže přiblížit, jaké té skupině je vaše víra nejbližší?
– No my jsme prostě křesťané. Následujeme Ježíše, a věříme Bibli. Katolíci, Protestanté, a další kteří nevěří plně Bibli, nejsou křesťané.
– OK. Zpívali jste o Noem, a o potopě. Jenže žádná potopa světa tak jak je líčena v Bibli nikdy nebyla.
– Ovšemže byla. Jak můžete tvrdit, že nebyla?
– No, kdyby nastala potopa světa, musela by zanechat nějaké stopy. Jenže žádná vrstva v geologickém záznamu, která by mohla pocházet z celosvětové potopy, neexistuje.
– Tak zaprvé, my věříme Bibli. A ta píše, že potopa byla. Bez ohledu na to, stopy po ní samozřejmě existují – existují vrstvy usazenin na vrcholcích hor…
Opravdu jsem neměl chuť vyvracet jim kreacionismus Mladé Země, tak jsem raději pokračoval:
– Proč vůbec věříte Bibli doslova? Vždyť přinejmenším Nový Zákon je souborem spisů úplně obyčejných lidí. Oni ani netvrdili, že je vede Duch Svatý! Proč jim vlastně bezvýhradně věříte?
– Ale napsali to! Třeba Matouš, “nepomine ani čárka, ani písmenko…”
– no jistě, ale Matouš přece mluvil o Zákonu, o Knihách Mojžíšových, o Prorocích – a ne o svém vlastním textu!
– To řekl Ježíš, ne Matouš!
– Možná, ale to přece na celé té věci nic nemění. I Ježíš mluvil o tehdejším Písmu, ne o budoucích (!) spisech Matouše a spol.!
Zde mi přišlo, že vůbec nechápali, co jim říkám. Ptal jsem se tedy dál.
– Dobrá, a vy tedy věříte, že Duch Svatý Biblickým autorům doslova diktoval, co mají napsat?
– Ano! Naprosto jistě.
Neměl sílu ani čas na to, abych začal rozebírat rozpory v NZ, a tak jsem se opět posunul dál:
– Taky jsem si všiml, že jste zpívali o pravdě. Jak můžete ale vědět, že zrovna vy máte pravdu? Křesťanských církví jako vy jsou na světě desítky tisíc! Desítky tisíc. A všichni jsou přesvědčeni o tom, že mají pravdu. Jak víte, že pravdu máte zrovna vy? Copak si lze dopředu říct, co je pravda, a pak to vyznávat? Vy jste si jen ŘEKLI, že Bible je pravdivá. Pravdu je přece potřeba hledat! Ne si dopředu říct, co pravda je!
(začali se smát)
– My jsme už přece pravdu našli, tak jaképak hledání? K čemu hledat, když už jste našel?
– Dobrá, ale znovu, všichni věřící věří, že zrovna oni mají pravdu – že jejich víra je nejsprávnější. Proč myslíte, že zrovna vy jste pravdě nejblíž?
– My jsme vedeni Duchem Svatým.
– Jasně, to tvrdí všichni. Každá jedna církev a sekt z těch desítek tisíc.
– Jenže my jsme opravdu vedeni Duchem Svatým. Já třeba jsem zkoušela Katolickou Církev, a Ducha Svatého jsem necítila. Teď ho ale cítím. Musíte prosit Boha, Ježíše Krista, aby se vám dal poznat.
– Jenže zase, tohle tvrdíte všichni. Katolíkům se dal Ježíš údajně také poznat, a přesto nevěří Bibli doslovně. Nevěří v reálnou Biblickou potopu světa, atd.
– Mýlí se. Jim se ve skutečnosti poznat nedal. Nám se poznat dal, a úplně nám to změnilo život. Nelžeme, nekrademe, nepodvádíme, jsme úplně jiní!
– No vidíte, a já nekradu a nepodvádím, a Krista k tomu nepotřebuji.
– To vám nevěřím! Není pravda, že nekradete a nepodvádíte.
Přestalo mě to bavit, tak jsem se rozloučil, a šel jsem na trolejbus. A vás se chci zeptat: Jak se vlastně stane, že člověk se takhle pomate? Jak se stane, že VÍRA člověku takhle pomate mysl? Jak takto pomátlému člověku otevřít oči? Co se vlastně stane s lidskou myslí, že se dostane do takovéhoto stavu?
Celkem mě mrzí, že jsem se jich nezeptal na to, jak je možné, že Ježíš tvrdil, že Syn Člověka přijde ještě za života jeho současníků – a nepřišel. Tedy to čemu oni věří, že má nastat v naší budoucnosti, mělo ve skutečnosti nastat už za časů lidí Ježíšovy doby. A nenastalo. Ale ono by to bylo stejně zbytečné…
Jirka says:
January 15, 2013 at 6:08 am
A ze jsem arogantni, mozna….na a? Z toho vyplyva co?
jack:
Z toho vylývá to, co jsem vám už napsal. Že by vás z tohoto pohledu naučil ateismus POKOŘE!