Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Jarda says:
December 9, 2012 at 9:31 pm
Uvážím-li jak bohatě jsou popsána jiná zjevení – ukázání se – jiných nebeských celebrit, jakou mají popularitu, tak vaše několikařádková zmínka je rozhodně nemístná skromnost, zvláště když se vše událo v buddhistické svatyni. Chtěl tím snad Kristus něco naznačit?
Vidíte, i u laika taková prostá zmínka vzbuzuje řadu otázek, pokud byste jim předvídavě předešel, rozhodně by to čtenáře obohatilo.
jack:
Přemýšlivý člověk se určitě musí ptát,jak je možné,že pan Halík ZAPOMNĚL na tak (pro něj určitě) důležitou skutečnost,jestli se ve své knize zmínil či nezmínil o TAKOVÉ události.
Já bych vysvětlení měl. Lidé zpravidla zapomínají na to, co si vymysleli,než na to, co prožili!
martiXXX says:
December 10, 2012 at 8:52 am
Kristus říkal, že království nebeské je v nás. Ne v nás takových jací jme nyní, ale v těch co pochopili. neen rozumem ale i tělem a vůbec celým svým bytím. prtože rozumové pochopení je povrchní. Proto zdůrazňují mnozí mystici bdělost, pozornost k sobě samému, ke každému záchvěvu sebe sama – záchvěvu myšlenky, citu; k podvědomému, které se projevuje vnějším chováním atd. A to bez hodnocení. Protože hodnocení vede k potlačování.
jack:
Nevadí vám Marti,že lidé,kteří tomuto vašemu podvědomému podlehnou,ve většině případů nenajdou ani Ježíše Krista a ani křesťanského Boha??
A znova,dokážete z této skutečnosti vyvodit nějaký logický závěr!!
martiXXX says:
December 10, 2012 at 9:30 am
Někde jsem četl, že Ježíš byl svým způsobem vyšinutý (pozitivně). A církve na vyšinuté netrpí. To jsou do značné míry organizace (mocenské) s pevnou ideologií, zájmy, apod. Kdyby se nyní objevil, tak je pravděpodobné, že by byl církvemi zapřen.
jack:
Já jsem zase četl zajímavý názor,žeJežíš byl pravděpodobně duševně nemocný a proto blábolil nesmysly! Problém samozřejmě je,že nemáme žádný text,který by alespoň pravděpodobně napsal on sám. Vypadá to spíše,že si Ježíše dlouho po jeho smrti pár šulínů utvořilo k obrazu svému!
Já jsem se do debaty na téma “věřit v Boha je jako poslouchat hudbu” zatím příliš nezapojoval, ale taky k tomu napíšu pár slov:
IMHO, poslech hudby je naprosto reálné prožívání jisté třídy fyzikálního jevu kterému říkáme zvuk (třídy = jistého typu zvuků), třídy velice komplikované až komplexní, přičemž příjemnost toho prožívání je daná způsobem, jak jisté prvky toho zvuku ovlivňují a působí na náš mozek. Celé je to velice reálná záležitost.
Na rozdíl od toho ale víra v Boha, přidržíme-li se analogie s hudbou, je prožívání – ČEHO vlastně? IMHO ta analogie s hudbou vůbec nesedí. Víra je přesvědčení o pravdivosti jistých konkrétních tezí, a můžeme pak mluvit o prožívání té víry. Ale prožívání víry od té samotné víry, od jejího předmětu, přece nelze oddělit.
Mě přijde rozdíl mezi vnímáním hudby a vnímáním Boží existence podobný rozdílu mezi sexem a onanií.
Obé je příjemné, pocity a výsledek je podobný, ale ve druhém případě se díváme jen na obrázek.
Slávek says:
December 10, 2012 at 3:07 pm
Mě přijde rozdíl mezi vnímáním hudby a vnímáním Boží existence podobný rozdílu mezi sexem a onanií.
Obé je příjemné, pocity a výsledek je podobný, ale ve druhém případě se díváme jen na obrázek.
jack:
U tohoto přirovnání také nevidím žádnou souvislost. Sex i onanie jsou celkem běžné reálné činnosti a hlavně lehce definovatelné. Asi tak jako vnímání hudby,ale pořád mezi ně nějak nezapadá to “vnímání” Boží existence! Je to reakce mozku na nějaký smyslový vjem,jako u hudby? Ale smyslový vjem,který ateisté nemají? Nedokáží přijímat? Proto jsem se už Protestanta ptal,jestli je biologicky odlišný.
Čekal bych nějaké logické přirovnání,pokud tedy vůbec nějaké existuje!
Jacku. Zaboříš, pochopíš.
http://www.lidovky.cz/zpravy-svet.aspx?c=A121210_102257_ln_zahranici_mtr
Fakt sranda. Vzhledem k tomu, kolik je na světě učiněných ťulpasů, tak se vůbec nedivím, že se tak daří i náboženství…
Slávek says:
December 10, 2012 at 3:28 pm
Jacku. Zaboříš, pochopíš.
jack:
Sex,onanii a poslech hudby chápu,ale s tím Bohem to zatím hapruje! 🙂
Nebo se snad vaše ” zaboříš ” týká Boha? 🙂 Dá se obcovat s Bohem,když ho lidé tak milují? 🙂
V Itálii dělaly průzkum,ke komu se nejčastěji věřící křesťané modlí.
A všichni byli překvapeni,protože Ježíš byl až na šestém místě!! 🙂
jack:
U tohoto přirovnání také nevidím žádnou souvislost. Sex i onanie jsou celkem běžné reálné činnosti a hlavně lehce definovatelné. Asi tak jako vnímání hudby,ale pořád mezi ně nějak nezapadá to “vnímání” Boží existence! Je to reakce mozku na nějaký smyslový vjem,jako u hudby? Ale smyslový vjem,který ateisté nemají? Nedokáží přijímat? Proto jsem se už Protestanta ptal,jestli je biologicky odlišný.
Čekal bych nějaké logické přirovnání,pokud tedy vůbec nějaké existuje!
Jarda:
Já bych řekl, že se jedná o nějaký druh či způsob autosugesce. Jsem věřící, nebo chci být věřící, hledám boha, toužím jej poznat, potkat, tak, jak to stále čtu a slyším od těch šťastnějších kterým se už bůh ukázal – dal se poznat, a tak, když se trochu snažím – ejhle – už jsem něco prožil, co interpretuji jako setkání s bohem.
Michal o tom psal – kdyby chtěl být mermomocí věřící – a přesně to jsem zde již i ocitoval – ateismus je jen nedostatek vůle věřit!
Michal says:
December 10, 2012 at 3:34 pm
http://www.lidovky.cz/zpravy-svet.aspx?c=A121210_102257_ln_zahranici_mtr
Fakt sranda. Vzhledem k tomu, kolik je na světě učiněných ťulpasů, tak se vůbec nedivím, že se tak daří i náboženství…
Jarda:
Všimni si skutečnosti, která už je i u nás – od malička se dítě setkává s náboženstvím – v rodině, ve škole, ve veřejném prostoru a na rozdíl od socialismu není proti tomu žádné vysvětlení, žádná propaganda. To člověk do sebe nasaje, i když třebas fakticky té věrouce nevěří. Ostatně moderní katolická věrouka je velice pružná a já, když (neustále) poukazuji na PRAVDY hlásané ještě v době mé mladosti, jsem mezi těmi “moderními” a “pokrokovými” věřícími za zpátečníka, ne-li přímo za blba. A nad mými otázkami, jak to, že Duch sv., který má nad církví dohlížet, jednou vnukává něco, o pár let později něco i protikladného, jen mávají rukama.
Já to ovšem chápu. Tak jako zde protestant není schopen předložit jasný a jednoznačný základ na němž by se dala vystavět diskuze, to samé není schopen předložit žádný věřící.
Dle mého soudu se Protestant při tvrzení, že hudební dílo je nezávislé na “interpretaci” dopouští obdobného omylu jako přednášející z odkazu, který sem asi před týdnem dával Michal (http://www.youtube.com/watch?v=7FwtxA6Cz0k). Ten se domníval, že informace je nezávislá na hmotě.
Zkusme zničit všechny notové záznamy Bachovy hudby, vymazat jí ze všech možných paměťových medií, kde je zaznamenána, včetně lidských pamětí a myslí. Tím přestane Bachova hudba existovat.
Omlouvám se za nefunkční odkaz.
Já myslím, že to jen chce “chtít věřit” a bude to jako s tou hudbou. Hudba nesouvisí s jejím prováděním- takže když budete dostatečně chtít/věřit, obejdete se bez jejího poslechu…prostě se jen budete kochat vědomím, že někde na světě je složená báječná hudba..dost ušetříte za HighEnd. Totéž lze provádět s Bohem..a taky ušetříte za HighEnd
Jarda:
Já bych řekl, že se jedná o nějaký druh či způsob autosugesce. Jsem věřící, nebo chci být věřící, hledám boha, toužím jej poznat, potkat, tak, jak to stále čtu a slyším od těch šťastnějších kterým se už bůh ukázal – dal se poznat, a tak, když se trochu snažím – ejhle – už jsem něco prožil, co interpretuji jako setkání s bohem.
Michal o tom psal – kdyby chtěl být mermomocí věřící – a přesně to jsem zde již i ocitoval – ateismus je jen nedostatek vůle věřit!
jack:
I já jsem to zde už dříve posuzoval jako nějaký druh autosugesce.
Vycházím z faktu,že existuje takové množství různých náboženství a bohů.
Kdyby bylo náboženství opravdu nějakou reakcí na reálně existujícího (jakéhokoliv) boha,tak bych očekával,že vznikne v podstatě jedno náboženství s minimálními nuancemi v názorech.
Je to celkem jednoduché,jestliže existuje jediný bůh,který se lidem nechává poznat a tento bůh CHCE,aby lidé věřili jen a pouze v něj,potom nechápu jak je možné,že lidé poznávají a věří v desítky odlišných bohů. To jasně ukazuje na velkou pravděpodobnost,že lidé prostě věří v to,v co věřit CHTĚJÍ!
Zajímal by mě názor zdejších věřících na humanismus. Napíše k tomu někdo pár slov?
Slavek says:
December 10, 2012 at 7:20 am
ono to ani s tim kralovstvim nebeskym neni tak jednoznacny protestante. Pohled prece, kralovstvi nebeske je mezi nami. Lk 17:20
protestant:
O samovýrobě království nebeského lidmi tam není.
jack:
Už je to naprosto zjevné,že se pouze trapně kroutíte a nedokážete uznat i naprosto zřejmé argumenty.
protestant:
Je zjevné, že nechápete rozdíl mezi hudebním dílem a jeho provedením. Nechápete, že jedno a totéž dílo je prováděno naráz v mnoha koncertních síních a tedy jedno špatné provedení, či jeho špatná reprodukce dílu jako takovému nemůže ublížit, protože v tomtéž čase je dílo prováděno kvalitně a reprodukováno kvalitně.
jack says:
Mě by teď zajímalo něco jiného. Když tak hudbu detailně rozebíráte,napište nám na čem vůbec svého Bacha posloucháte. Myslím jaký CD či LP přehrávač,jaký zesilovač,jaké reprobedny,jaké signálové kabely,jaké reprokabely,jaké síťové kabely.
protestant:
CD SONY, reciever ONKYO, reprobedny vlastní výroba 70 litrů, kabely si už nevzpomenu.
jack says:
A ještě otázku k tématu. Celé to vzniklo z vašeho přirovnání,že víra ve vašeho Boha je jako posluchat hudbu. To jste pořád nevysvětlil. Co má společného skutečnost,že věřím v existenci nadpřirozené bytosti a poslechem hudby??
protestant:
Mnoho kvalitní hudby vzniklo právě kvůli víře jejich autorů.