Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Svého názoru na svět se nevzdám. nenašel jsem tady dost přesvědčivé argumenty proti. I když ti, co je tady říkají, si myslí, že jsou jasné a zcela přesvědčující. Nejsou. Nepřistoupím na psychologickou hru ” my takoví velcí vědci ti říkáme, jak jsi hloupý, nechápeš naše argumenty, nejsi vědecky trénovaný”. Připadá mi to jako psychologická manipulace.
jack:
A co se tím mění,jestli řeknu,že poslouchám reprodukci hudebního díla nebo poslouchám reprodukci provedení hudebního díla? Kam až v těch nesmyslech chcete dojít?
protestant:
Obrovský. Hudební dílo špatným provedením ani špatnou reprodukcí netrpí. Naopak výborná reprodukce a výborné provedení nejsou schopny povznést špatné hudební dílo. Hudební dílo je prostě na jeho provedení či kvalitě reprodukce nezávislé.
” Hudební dílo je prostě na jeho provedení či kvalitě reprodukce nezávislé.” – no a co? K čemu dokonalá hudba, kterou nikdo neuslyší, nebo ji bude hrát šumař? Miliardy lidí neslyšely v životě jedinou Bachovu skladbu..
MartiXXX, proč nejdeš na nějaké esoterické stránky? Tam ti budou rozumět 🙂 . Jaké argumenty ti máme dodat, abychom vyvrátili tvůj “pocit celku”, který nedokážeš zformulovat? Ty žádného Boha nemáš, kromě toho “pocitu”, takže pro aTeisty , kteří silně pochybují o existenci Boha jsi mimo….jen tu chrlíš nějaké teze a odkazy na populárně “vědecké” rubriky webových vydání českých denníků.
martiXXX: nikdo nic takového netvrdil. Naopak, to ty si často tvrdil, že se ve vědě vyznáš a že hromada vysvětlení je chybná a nedostatečná. Npř. Occamova břitva.
My po tobě chtěli jen nějaky argument. Ty si žádný nebyl schopen dodat a nebyl si schopen pochopit ani vyvrácení těch blábolů, co si psal. Npř. ty o evoluci.
Světská moc musí uznávat svobodu Církve ve všem, co se týká jejího poslání, zejména ve výběru a formaci kandidátů na kněžství; ve volbě jejích biskupů; v neomezené a oboustranné komunikaci mezi papežem a biskupy a věřícími; v zakládání a řízení institutů zasvěceného života; ve vydávání a šíření knih; ve vlastnictví a spravování dočasných dober; jakož i obecně ve všech činnostech, které Církev, aniž by přehlížela světské zákony, považuje za vhodné k vedení lidí k jejich polednímu cíli, nevyjímaje světské vzdělávání, sociální díla a mnoho dalších činností.”
Moc pěkný způsob jako popsat církevní majetek 🙂 Dočasné dobro 🙂 No nic, jdu dál pracovat na rozšiřování svého dočasného dobra. A musím říct šéfovi, aby mně měsíčně posílal více toho dočasného dobra, když už jsme u toho …
Ten Jardův citát je teda fakt neuvěřitelný, šokující…! Existuje vůbec nějaká jiná společenská organizace, která by si o sobě troufla něco podobného veřejně prohlašovat?!
to Michal:
Nenapsal ten text jistý Lefebre, který byl z ŘKC exkomunikován?
Přiznám se, že mě zajímá jiná otázka, ohledně “spirituálních zážitků”. Když vyjdu z definice ateisty jako toho, kdo nevěří v existenci boha nebo bohů, tak potom může být ateistou i člověk, který “má vztah k duchovnu”, jako třeba Martix. Nebo třeba nakonec i já, který sice nijak nevyvrací existenci jakési racionality a logiky, přesto jim přisuzuje daleko menší význam, než třeba Colombo nebo Michal.
Otázka tedy stojí: je ateistou ten, kdo nevěří v Boha, přesto jej zajímá “duchovno” a “spiritualita”? Je ateistou ten, kdo si třeba nemyslí, že evoluční teorie je skutečná a ten, kdo třeba věří v účinky homeopatie? Může být ateistou člověk, jehož uvažování je nějaké racionalitě nahony vzdáleno?
Já sám za sebe si odpovídám ANO, může. Vždyť škatulka ateismu prostě a jednoduše popisuje člověka, který nevěří v existenci boha. A ty věci co jsem vyjmenoval výše s jeho existencí nemají téměř nic společného. Ateistou podle mě může být dokonce člověk, který třeba odmítá výsledky vědy.
Všechny tvoje odpovědi závisí na tom co rozumíš slovem ateista.
Ano, protestante, otázku jsi pochopil správně. 🙂
http://www.osacr.cz/2012/12/07/hranice-ateismu/
Jarda says:
December 7, 2012 at 12:48 am
Jacku, ty stále nechápeš; tady to máš černé na bílém:
” Světská moc je bezesporu schopna rozpoznat pravou Kristovu Církev po očividných znameních svědčících o jejím božském původu a poslání, znameních, kterými ji obdařil její božský Zakladatel. Světská moc, a nejen jednotliví občané, má rovněž povinnost přijmout Zjevení předkládané Církví. Stejně tak se musí ve svém zákonodárství podřídit zásadám přirozeného zákona a přísně přihlížet k pozitivním zákonům, božským i církevním, jejichž smyslem je vést člověka k nadpřirozené blaženosti.
jack:
Pořád jsem si říkal,že mi to něco připomíná a už vím co.
Vyměním Kristovu církev za komunistickou stranu a už vím čemu se musím podřídit!
🙂
martiXXX says:
December 7, 2012 at 8:47 am
Svého názoru na svět se nevzdám. nenašel jsem tady dost přesvědčivé argumenty proti. I když ti, co je tady říkají, si myslí, že jsou jasné a zcela přesvědčující. Nejsou. Nepřistoupím na psychologickou hru ” my takoví velcí vědci ti říkáme, jak jsi hloupý, nechápeš naše argumenty, nejsi vědecky trénovaný”. Připadá mi to jako psychologická manipulace.
jack:
Vy jste to Marti pořád nepochopil? Nejde o žádné vědce a nejde o žádné argumenty proti, z naší strany (snad kromě jednoho). Jde od začátku jen a pouze o VAŠE ARGUMENTY pro vaše názory!
Tam je to slabé místo a od nás jste na to pouze upozorněn!!!
Jde tedy o to,aby jste se zamyslel nad vašimi argumenty a toto doporučení je náš jediný argument proti vašemu názoru! Chápete?
MartiXXX, jestli to chápu správně tak Jarda, Colombo a ostatní v podstatě nevědí, co si myslíš a co se nám snažíš říct nebo ukázat.
Já si třeba myslím, že se s tebou naprosto shodneme, že lidé se většinou (nebo často) rozhodují iracionálně (suboptimálně) vůči tomu co chtějí. Na druhou stranu už samotné toto tvrzení znamená, že existuje něco jako racionalita a možnost racionálního rozhodování. Když tvrdíš, že se někdo chová iracionálně, tak to v podstatě porovnáváš s nějakým racionálním chováním.
Jednoduše: to že se lidé chovají nelogicky neznamená, že logika neexistuje. Znamená to jen, že ji lidé často nepoužívají.
Když o tom tak přemýšlím, co vlastně chceš, abychom ti vyvraceli, nebo o čem se s tebou bavili? Proti čemu máme argumentovat, abychom tě o něčem přesvědčili?
protestant:
Obrovský. Hudební dílo špatným provedením ani špatnou reprodukcí netrpí. Naopak výborná reprodukce a výborné provedení nejsou schopny povznést špatné hudební dílo. Hudební dílo je prostě na jeho provedení či kvalitě reprodukce nezávislé.
jack:
Já vám říkám,že jste napsal největší hovadinu jakou jsem kdy četl.
Jste si naprosto jist,že hudební dílo NETRPÍ špatným provedením či reprodukcí???
Hudební dílo se totiž nečte,hudební dílo se poslouchá. Asi nevíte,že cílem hudebního skladatele je zprostředkování “zvuku” nikoliv puntíků na notovém papíře!. Takže je právě velmi důležité ,jakým způsobem a v jaké kvalitě je hudební dílo prezentováno,tedy zahráno či reprodukováno!!
Z vašich blábolů opravdu nechápu,proč se pro provedení velkých hudebních děl dávají dohromady nejlepší instrumentalisté,nejlepší dirigenti a nejlepší akustické sály,když to mohou odehrát v hospodě děti z hudební školy!!! Tedy podle vás,když dílo špatným provedením či reprodukcí netrpí!
Vy asi vůbec nechápete význam slova hudba.
Hudba nejsou puntíky na notovém papíře,to je pouze její zápis.
Hudba je zvuk. Hudba se nečte,ale poslouchá!!
Definice
Hudba je organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení hudby. Toto estetické působení hudby se může uplatnit pouze v rámci historicky proměnných pravidel a dobového vkusu. Hudba byla velmi dlouho vázána na ritus a za samostatné umění byla uznána poměrně pozdě.
Odborná disciplína, která zkoumá hudbu a vše, co je s ní spojené, se nazývá muzikologie nebo též hudební věda.
Opravdu vám to není trapné?
jack:
Pořád jsem si říkal,že mi to něco připomíná a už vím co.
Vyměním Kristovu církev za komunistickou stranu a už vím čemu se musím podřídit!
Jarda:
Velice rozčiluji “vášnivé” katolíky když jim tvrdím, že komunisté v podstatě přejali ideály Ježíše (byl-li vůbec nějaký) a prvotní církve. Jenomže když ani po cca 13 stoletích Ježíš nepřišel aby na Zemi zřídil svoje Království – a přitom rozvíjející se věda začala dokazovat, že biblické PRAVDY jaksi ztrácejí lesk – začaly snahy nějak společnost lépe zorganizovat něž tomu bylo pod “moudrou” a “posvátnou” ideovou nadvládou katolické církve. A tak se rozvinul humanismus, liberalismus, sociální, později socialistické myšlení a jako vrchol, politický pokus tyto ideály realizovat v praxi – VŘSR. A teď nastal úplně stejný proces jako v případě, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím. Jeho představitelé zaujali vrcholové postavení ve společnosti a získali pro sebe všechny možné výsady a majetek. A kdo nebyl s nimi, byl proti nim – heretici, valdénští, kataři, vlastní myslitelé – Viklef, Hus, Luther, Kalvín ….. modernisté, tj. pokrokoví kněží proti nimž vytáhl do boje sv. Pius X. svojí encyklikou Pascendi Dominici gregis (doporučuji přečíst) a antimodernistickou přísahou. Oproti “komunismu” ovšem soupeřili se světskou mocí, proto jejich působení na společnost nebylo tak devastující jako bolševická moc v Rusku. Kdyby ale katol. církev dosáhla takového postavení jako islám, tj. ovládnutí i státní moci, kdož ví, na jaké úrovni by se naše společnost nyní nacházela. Je dobré si uvědomit, že v takové muslimské společnosti, kde immánové, stejně jako katol. preláti ve středověku, rozhodují i o tom, co ve vědě je v souladu s Božím učením a co ne, nejsou prakticky žádné významné vědecké objevy.
Mnozí další papežové proti “komunismu” vehementně bojovali. Pius XI. encyklikou Quadragesimo anno, Pius XII. podřídil automatické exkomunikaci všechny katolíky kteří by jen četli “komunistické” tiskoviny – Hitlera, Bormanna, Goebelse a další německé nacisty, italské, španělské či chorvatské fašisty samozřejmě pominul – Vatikán umožnil útěk značnému počtu německých nacistů do jižní Ameriky – a aktivity JP II. proti “komunismu” snad už pamatujete.
Já už jako mladík, protože jsem vyrůstal v katolické rodině, jeden strýc kněz, dvě tety jeptišky, ale táta byl přitom komunista a chodil jsem do ateistické socialistické školy, jsem vnímal, že křesťanství i komunistické ideály – až na toho Pána Boha – si jsou velice podobné a blízké. Nyní stále upozorňuji, že katolická církev zcela neobjektivně nehodlá uznat, že za socialismu zde přece jenom bylo něco dobrého – nebyli nezaměstnaní, žebráci (ale třebas v SSSR a Maďarsku ano), každý dostal práci, lékařská péče i vzdělání byly na slušné úrovni, sociální zabezpečení bylo takové, jaké nedosáhly mnohé současné, vyspělé země, byla potírána prostituce, pornografie, obchod se ženami neexistoval, kriminalita byla minimální, včetně drogové – atd., atd.
Naopak u současné církve sleduji, jak hbitě začala spolupracovat s vládní mocí na vzájemné podpoře a obohacování.
Právě jsem dočetl knihu Benjamina Kurase Sekl se Orwel o dvacet let? Popisuje tam skutečnost ve Velké Británii a západní Evropě, skutečnost, která se tlačí i k nám. Neveselé čtení!
to jack:
– Hudebník tvoří své dílo v procesu tvůrčí práce, která trvá po určitou omezenou dobu.
Během této doby vzniká hudební dílo – něco, co předtím neexistovalo, ale co od chvíle svého
vzniku nějakým způsobem existuje, a to víceméně nezávisle na tom, jestli je někdo právě
hraje, jestli mu někdo naslouchá či se jím zabývá jakýmkoliv jiným způsobem.
Hudební dílo není součástí psychického života, a zejména není součástí vědomých prožitků
svého tvůrce: existuje přece i tehdy, když jeho autor již nežije. Není ani součástí vědomých
prožitků posluchačů v průběhu provedení díla – jež po provedení díla pominou, avšak
samotné hudební dílo nadále existuje.
– Hudební dílo je dále odlišné od jeho jednotlivých provedení různými interprety. […]
http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_uvod.pdf
Jarda:
Velice rozčiluji “vášnivé” katolíky když jim tvrdím, že komunisté v podstatě přejali ideály Ježíše (byl-li vůbec nějaký) a prvotní církve.
protestant:
Ani se nedivím, že je to rozčiluje, protože je to absolutní nesmysl.
Komunismus je snaha o vytvoření Božího království svépomocí – pomocí vlastních sil. To je v přímém rozporu s křesťanstvím a s Ježíšovým učením.
protestant:
Ani se nedivím, že je to rozčiluje, protože je to absolutní nesmysl.
Komunismus je snaha o vytvoření Božího království svépomocí – pomocí vlastních sil. To je v přímém rozporu s křesťanstvím a s Ježíšovým učením.
Podobnost mezi ideály Ježíše a komunismem ale existuje. Důraz na rovnost lidí, nezištnost… Myslím, že by se komunistické ideály ( nemyslím tím minulý režim) Ježíši zamlouvaly.
MartiXXX: ”Svého názoru na svět se nevzdám. nenašel jsem tady dost přesvědčivé argumenty proti.“
Martix, najprv by ste si mali premyslieť, v čom by mal vlastne spočívať ten Váš svetonázor, pretože Vaše príspevky sú poriadne zmätené.
Čestmír Berka says:
Podobnost mezi ideály Ježíše a komunismem ale existuje. Důraz na rovnost lidí, nezištnost…
protestant:
Ježíš nehovořil o rovnosti lidí. A počítal se zištností.